Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

Ústup

„Myslím si, že situace se dostala do takového stavu, kdy už není možné dál riskovat,“ prohlásil Gurroa na shromáždění všech členů expedice, přítomných na palubě HGS Geia.

„Co chceš navrhnout?“ zeptal se ho věcně velitel.

„Navrhuji, aby Geia ihned opustila oblast této hvězdy. Další setrvávání u planety může být nebezpečné pro osud celé expedice,“ přikývl Gurroa. „Budu v průzkumu pokračovat sám, moje hvězdné lodi právě dorazily. Mimochodem - zapnul jsem přechodovou ochranu. Při jakémkoliv útoku se Geia okamžitě konvertuje do Evseje.“

Přechodová ochrana byla nejnovější vymožeností HGS Geia. Měla loď zachránit, kdyby se vynořila z nadprostoru v příliš nebezpečném místě. Stávalo se totiž, že hvězdná soustava při pohledu z dálky vypadala normálně, ale zatímco světlo letělo ke vzdálenému pozorovateli, proměnila se hvězda v supernovu, roztáhla se, pohltila své planety a hvězdná loď se pak mohla vynořit hluboko pod povrchem této hvězdy. Výbuch supernovy není ve vesmíru častou událostí, ale během zkoumání Galaxie se několik takových případů přece jen stalo. Proto byla na povrchu hvězdných lodí v poslední době instalována soustava rychlých čidel spojených s nadprostorovým konvertorem igidhig. Při sebemenším poškození by loď během milióntiny sekundy opustila Euklidův prostor a stáhla se do bezpečného Evseje. Mělo to menší háček. Přechodová ochrana byla příliš citlivá k mikrometeoritům, které by jinak nebránily v letu, neboť betonový krunýř lodi takové nárazy spolehlivě pohlcoval. Proto byla ochrana zapínána vždy pouze na několik sekund v době přechodu a pak byla opět vypínána. Gurroa ji teď zapnul - doufal, že by mohla ochránit loď i před útokem magickou zbraní?

„To se už nic víc nedovíme o téhle zajímavé civilizaci?“ zavrtěl hlavou planetolog Rupsich.

„A co tvoje lodě?“ opáčila Gurroovi nepřívětivým hlasem navigátorka Maja. „Těm tu nic nehrozí?“

„Hrozí jim totéž,“ přikývl Gurroa. „Ale snad už všichni víte, že pro mě žádné nebezpečí neznamená totéž co pro vás. Já vydržím i několik desítek smrtí - zatímco kdokoliv z vás lidí může zemřít jen jednou.“

„Není to právě příjemné - utíkat před nebezpečím,“ povzdychl si šedovlasý historik Martin Evans. „Naši dávní předkové tomu říkali - zbabělý útěk.“

„Při vší úctě k historii Země,“ obrátil se k němu ihned Gurroa, „pozemšťané bývali v dřívějších dobách pěkní barbaři a dokonce mezi nimi byli i lidožrouti. Válčili spolu skoro nepřetržitě a jenom málo chybělo, aby zničili celou planetu. V tom bych si z nich rozhodně příklad nebral. Přitom jednou z nejpodlejších příčin všech těch krvavých jatek byla právě zbabělost, či spíše to, jak byla zneužívána. Zbabělci bývali zpravidla nesmyslně zabíjeni, pro výstrahu ostatním. Miliony vojáků se pak hnaly do vysloveně sebevražedných bojů, jenom aby nebyli prohlášeni za zbabělce. Čím nesmyslnější byly války, čím zákeřnější a podlejší byly jejich příčiny, tím krutěji byli trestáni ti, kdo couvli do bezpečí. Proč? Jen proto, aby těm druhým způsobili co nejvíce zla, aby pobili co nejvíc lidí na straně protivníka? Jenomže jako zbabělci byli označováni také ti, kdo váhali zabít nevinné malé děti, zbabělci byli i ti, kdo se sami nezabili, když se dostali do rukou protivníkům - jedni i druzí přitom rozhodně výsledek války ovlivnit nemohli. Pozoruhodné bylo, že ti, kdo válku způsobili, se zpravidla drželi pěkně v bezpečí, co nejdál od míst, kde se ostatní pro ně vraždili. Ovšemže, byly výjimky, kdy někteří strůjci těch krvavých masakrů navštěvovali místa zkázy, aby dali najevo, že oni zbabělci nejsou. Ale i pak se jim vedlo lépe a nikdy tak nestrádali, jako ostatní lidé.“

„Tak jsem to nemyslel,“ ohradil se Evans. „Nezdá se mi jen to, že ty tu chceš pokračovat a nás posíláš pryč, jako bychom byli malé děti. Že tady nebezpečí hrozí, o tom není pochyb. Proč máš ale všechno zlé brát na sebe jedině ty?“

„V tom případě promiň.“ pokrčil rameny Gurroa. „Ale já už jsem vám snad dost jasně vysvětlil, že tady jde o život. Ne o můj, já to v každém případě přežiji. Dosavadní poznatky jsou jasné - ztráty na lidských životech jsou příliš krutá daň za průzkum planety, jejíž obyvatelé o nás nestojí. Geia nebyla vyslána, aby vyhledávala ve vesmíru spory s místními bytostmi, ale aby hledala neobydlené planety s životními podmínkami přijatelnými pro přebytek lidí ze Země. Nemůžeme si dovolit prodlužovat její pobyt v této oblasti vesmíru, mohla by být nakonec zničena a nesplnila by tak svůj hlavní úkol. Objevení neznámé civilizace je bonbónek navíc, bude určitě zapsán do dějin kosmonautiky, ale pokusy o kontakt je lépe přenechat mně. Tato civilizace je příliš zajímavá na to, abychom ji opustili, ale narazili jsme zde na nebezpečí, které se vymyká dosavadním zkušenostem. Rozumné řešení pak je to, jaké jsem navrhl. Zůstanu tu já se svými loděmi, Geia bude pokračovat dál, jako kdyby tato planeta byla mrtvá a nevhodná k životu.“

„A co naši lidé - jak se dostanou zpátky?“

„Nechte to na mně - já je odtamtud dostanu,“ řekl Gurroa tišším hlasem. „Nebude asi možné, abych zachránil materiál, ale lidi transportovat mohu.“

Posádce HGS Geia se toto rozhodnutí příliš nelíbilo, ale všem bylo zřejmé, že Gurroa mluví pravdu. Tuto planetu bylo možné zařadit mezi nebezpečné plným právem - a v tom případě by se průzkumníci obrátili tak jako tak dál do vesmíru. Tady to bylo komplikovanější tím, že na planetě dosud zůstávalo patnáct členů posádky, ale pokud Gurroa slíbil, že je vrátí zpátky, nikoho nenapadlo o jeho slovech pochybovat. Všichni dobře věděli, že se Gurroa umí přemisťovat ve vesmíru i bez letadel, ať už to jsou veliké průzkumné hvězdné lodi, nebo malé výsadkové gryuly. Ovšem na druhé straně to asi nebylo tak jednoduché, neboť i Gurroa měl svá mezihvězdná letadla, zřejmě pro případy, kdy jeho teleportování nestačilo.

Všichni věděli o Gurroově schopnosti přežít i v takových podmínkách, kde by ostatní lidé umírali. Navenek sice vypadá Gurroa jako každý jiný člověk, jeho tělo je oproti jiným živočichům ve vesmíru právě tak slabé a křehké a může snadno podlehnout smrti a rozkladu. Pro každého člověka ale smrt znamená definitivní konec života, ne však pro bytost, zvanou Gurroa. Gurroa totiž není člověk, ale celé množství bytostí, lidí i ne-lidských tvorů, se společným telepatickým vědomím. On sám se sice považuje za jedinou bytost a je tomu nejspíš tak, protože vědomí má jen jediné, ale jeho podstata je jiná než podstata ostatních bytostí. Když některá jeho součást zahyne, společné vědomí sice tuto smrt prožije i s veškerou nepříjemnou bolestí, která k ní patří - ale celek žije dál. Jedna smrt se civilizace Gurroa jako takové příliš nedotkne. Nedotkne se ani samotné obětované části, neboť ta nemá vlastní identitu. Společné telepatické vědomí pak překoná i bolest při násilné smrti a dá se říci, že ztráta jednoho člověka či jiné bytosti není rozhodující. Jedině Gurroa může získávat důležité poznatky i v okamžiku, kdy by jiným lidem smrt navždy zabránila předat je ostatním. To se ostatně již mnohokrát ve vesmíru stalo, Gurroa prožil už několik desítek smrtí, ale on má jiný způsob uvažování, než ostatní lidé.

V případě napadení by hrozila smrt jen části bytosti Gurroa - a ten zřejmě takové riziko v dané chvíli považoval za přípustné. V případě ohrožení jednoho nebo dvou členů své bytosti by je možná i obětoval, ačkoli jiná varianta by byla přemístit je bleskem „šestým nadprostorem“ pomocí teleportů, napojených na jeho vůli a přímo ovládaných. Tuto možnost si Gurroa schovával jako záložní prostředek pro případ, že by ho místní obyvatelé začali ohrožovat jako celek.

Díky spojené inteligenční kapacitě svých telepaticky spojených součástí získal Gurroa také nesmírné znalosti, jaké se žádnému člověku nikdy nepodaří dosáhnout. Lidé mohou být experty v jednom úzkém oboru - Gurroa ale věděl všechno, co kdy patřilo do vzdělání lidí několika různých civilizací. Kromě toho znal i tajemství, ke kterým kromě něho neměl přístup nikdo jiný ve vesmíru. Několik desítek jeho lidí prý žilo na obydlených planetách Galaktického společenství, kde o jejich podivných vlastnostech nikdo neměl ani tušení, většina jich ale obývala tajuplnou planetu Gurr, o které též nikdo nevěděl, ani kde se nachází. Vědělo se jenom, že tam jsou záhadné stroje, které žádná jiná civilizace nemá, mají tam svůj domovský přístav mezihvězdné lodě, schopné létat vesmírem mnohem rychleji, než průzkumné lodě Společenství, lodě, které dokáží vytrhávat celé planety z jejich oběžných drah a pak je přemisťovat buď na jinou dráhu u téže hvězdy, nebo i k úplně jiným hvězdám. Tohle všechno mohly být jenom pověsti, protože s určitostí nikdo nic tvrdit nemohl. Gurroa několikrát své stroje použil, vždy ve prospěch Galaktického společenství, ale jak to dělal, to se nepodařilo vypátrat ani Strážcům i s jejich časoprojektory. Spirály času byly v takovém místě vždycky přetrhané a nedalo se z nich několik let nic zjistit.

Gurroa měl s Galaktickým společenstvím úmluvu, podle níž měl na palubě každé průzkumné lodi jedno volné místo. Létal tak se všemi průzkumnými výpravami, ale nebylo to proto, že by neměl svoje průzkumné hvězdné lodi. Byl s každou výpravou spíše jako její poslední záchrana, kdyby všechny ostatní prostředky selhaly. Jeho telepatie pro lidi z průzkumné lodi znamenala jistotu, že jsou vždy ve spojení s ostatními lidmi Společenství. Gurroa většinou vystupoval jako obyčejný člen výpravy. Držel hlídky spolu s ostatními, kdokoliv se k němu mohl obrátit s dotazem a málokdy se stalo, aby neobdržel odpověď. Na průzkumných lodích vládla ve chvílích nebezpečí železná kázeň, kdy slovo kapitána je zákonem, ale v době klidu si tu byli lidé rovní a často se stávalo, že posádka rozhodla i proti vůli svého kapitána a tomu nezbývalo než se podrobit většině. Gurroa se neúčastnil těchto hlasování, pokud k nim docházelo. Stávalo se v době ohrožení, že dal náhle příkazy samotnému kapitánovi; pak ho ale kapitáni bez mrknutí oka poslouchali. Stávalo se to zřídka, ale v takovém případě bylo lepší ihned ho poslechnout a až potom se ptát, co se vlastně děje.

Když tedy Gurroa prohlásil, že průzkumná loď Geia musí opustit planetu, bylo všem jasné, že pro obyčejné smrtelníky průzkum tohoto světa skončil. Kdyby neuposlechli, Gurroa by na ně nenaléhal a dál by byl s nimi, ale všichni by pak měli nepříjemný pocit, že tu překážejí a že je Gurroa chrání i na úkor svých vlastních lidí.

Porada byla proto chmurná, ale krátká. Hvězdný letoun, vedený v rejstříku lodí Kosmického průzkumu Galaktického společenství jako „HGS Geia, domovská planeta Země“, počká na členy posádky, kteří se dosud nacházejí na planetě. Ti se nebudou pokoušet odletět na svých gryulech, ale vyčkají na místě, odkud je Gurroa dopraví do bezpečí. Jakmile budou průzkumníci na palubě, odletí Geia k další hvězdě a k další planetě. Planetu podivných bytostí s magickými vlastnostmi bude zkoumat právě tak podivná bytost, ale založená na vědě, jakkoliv její existence hraničí s mysticismem.

 


Zpět Obsah Dále


13.09.2015 15:45

Komentáře: