Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

Město Ho-d-lan

Na jižním cípu pevniny vypuklo zemětřesení. Zaznamenali je téměř současně pozorovatelé v černě natřených hvězdných letounech Gurroovy flotily, spolu se třemi průzkumníky dole na planetě. Dva z nich, kteří putovali jako bratr a sestra od města k městu a sbírali jakékoliv dostupné informace od lidí, pocítili jen nezřetelné, vzdálené záchvěvy. Průzkumník civilizace Gurroa, který se dával od místních lidí nazývat Goruk a putoval se skupinou brusičů a nožířů rodu Buroofů, byl téměř u epicentra a ocitl se tak přímo v pásmu zkázy.

Kočovníci tábořili nedaleko města Ho-d-lan, jehož radní jim sice zakázali vjet dovnitř, ale dovolili jim ubytovat se venku pod hradbami. Tím je vlastně zachránili, neboť venku bylo možné přežít otřesy půdy lépe nežli mezi hroutícími se domy. Vozy sice také tancovaly po otřásající se půdě, jeden z nich zapadl levým kolem do trhliny, která se pod ním náhle otevřela a hned zase zavřela, ale jediné rozdrcené kolo byla nepatrná škoda. Sotva otřesy půdy ustaly, všichni vyskákali z vozů a zděšeně pozorovali město, jehož hradby se zřítily téměř po celém obvodu a domy se sesypaly, jako kdyby byly postaveny z karet. Všude stoupal dým a probleskovaly plameny požárů. Byl právě čas vaření a uvnitř na domovních ohništích bylo dost ohně na to, aby zřícené dřevěné části staveb byly ihned v plamenech. Oheň v mnoha případech docela znemožnil záchranu lidí, zasypaných troskami. Z plamenů byl slyšet jen zoufalý, bolestný křik, ale i ten postupně umlkal. Mezi tím pobíhali lidé šílení hrůzou, s jedinou myšlenkou, utéci pryč z města.

Starý Miró Buroof se hned staral, co je s koňmi a s vozy. Poškozena byla jen dvoukolová kára, kterou mohli oželet. Miró ihned nařídil svým synům přeložit její náklad na ostatní vozy a připravit se k odjezdu.

„My těm lidem ani nepomůžeme?“ ukázal Goruk Miróovi na hořící město.

„Možná ano - ale nejprve musíme být zabezpečeni sami,“ řekl Miró. „Když nastane taková mela, stávají se z některých lidí zvířata. Půjdeme pomáhat do města a jiní nám tu zatím podřežou ženy, aby se zmocnili našich vozů.“

Goruk na to neodpověděl a spolu s ostatními začal hbitě překládat náklad. Bylo třeba také přepřáhnout koně, ale tady nečekal žádný problém. Koně byli klidní, nejevili strach. Za normálních okolností by to bylo dobré znamení, pomyslel si Gurroa-Goruk, ale tihle koně nejevili neklid ani minutu před zemětřesením. Až když se roztřásla půda, začali se plašit, ale to už se ani oni neudrželi na nohou.

Gurroa se nevydržel nečinně dívat na neštěstí postižených lidí. Na několika místech se náhle v hořícím městě blýsklo; v záři plamenů si toho nikdo z lidí ani nepovšiml. Po každém takovém záblesku se ale na tom místě objevil člověk, který tam dosud nebyl. Nejprve se tak stalo u hradeb - kde přenos synchronizoval Goruk, zdánlivě pilně zaměstnaný překládáním nákladu. Objevil se tu muž, přeběhl ihned přes rumiště ze zřícených hradeb do města a brzy poté na odklízení trosek pracovalo několik desítek lidí. Strhli k záchranným pracem i ostatní, dosud jen bez cíle pobíhající zničeným městem.

Mnoha lidem už nebylo pomoci, ale pro některé přece jen vzešla naděje. Gurroa poslal do města nejsvalnatější členy své civilizace, ani ne kvůli jejich fyzické síle, jako spíše proto, aby nebylo nápadné, jak snadno odhazují těžké trámy. Miniaturní antigravitační motorky v rukou těchto zachránců odvalovaly silné trámy i s bloky prken, pod nimiž naříkali lidé. Ostatní sice takovou sílu obdivovali, ale nepřišlo jim na mysl, že vysoce přesahuje lidské možnosti.

Vyproštěné přebíraly do své péče mladé ranhojičky. Nikdo se neptal, odkud se vzaly, lidé byli rádi, že se o zraněné někdo stará a sami se věnovali odklízení.

Odklízení trosek probíhalo pomalu. Plošné zničení města bylo tak důkladné, že ani pár desítek Gurroových lidí nestačilo odklízet. Mnoho dalších lidí hynulo bez pomoci pod hořícími troskami. Gurroa dokonce začal uvažovat, že přesune do města další skupinu, když něco zvrátilo jeho plány.

Nad městem zakroužil na velikých křídlech tvor, po jehož spatření se lidé rozprchli a snažili se ukrýt, kde se dalo. Bylo to hrozivé monstrum, nepodobné ničemu, s čím se Gurroa dosud setkal. Nebo možná naopak - mělo v sobě prvky z tolika jiných tvorů, že v něm nebylo možné poznat, kterým tvorům se podobá víc.

Tělo netvora připomínalo Gurroovi již známé umělé obludy tehugy, srstnaté ještěry pětkrát větší než slon. Tohle zvíře bylo ještě mnohem delší a štíhlejší. Místo dvou párů silných nohou podobných sloupům ale mělo dvanáct párů menších, jeho tělo se zdálky podobalo málem stonožce. Vepředu měl netvor místo dalšího páru rukou, jaký mívají tehugové, růžici osmi desetimetrových chapadel, inspirovaných chapadly chobotnic. Na dlouhém brontosauřím krku, který se také mohl otáčet do všech stran, byla hlava velice podobná hlavě tehuga - široká, plochá, s téměř dvoumetrovou tlamou, plnou obrovských kuželovitých zubů. Křídel netopýřího tvaru měl netvor pět párů, rovnoměrně rozdělených po délce těla. Mával jimi synchronizovaně, oba krajní páry mávaly shodně s prostředním, zbývající naopak v protifázi, takže let netvora byl téměř plynulý.

Nebylo třeba zjišťovat, co je to za tvora. Byla to jistě kreatura z dílny Mágů, jako obyčejnější létající draci, se kterými se už Gurroa setkal.

Netvor kroužil nad městem. Ale najednou se nahoře silně blýsklo, netvor přestal kroužit a mířil teď rovně dál, pryč od města. Nebyl to úmysl, co změnilo dráhu jeho letu. Létací svaly dál prudce a křečovitě mávaly křídly, ale to už bylo vidět, že jim chybí dosavadní synchronizace. Každý pár křídel začal mávat v jiném rytmu, pak se dva přední páry složily a tělo netvora zamířilo k zemi.

Okamžik předtím se totiž od dlouhého krku oddělila hlava a začala padat volným pádem k zemi. Narazila nedaleko města na skálu a roztříštila se na spousty krvavých úlomků. Tělo obrovské nestvůry se zřítilo dál, dopadlo až do jezera, kde se za ním zavřela vodní hladina. Vzápětí se jezero rozvířilo, po dosud neuklidněné hladině se objevilo několik šípovitých vln, směřujících k místu dopadu netvora. Brzy se na tom místě začaly na krátké okamžiky vynořovat v celých houfech obludy sice menší, ale vybavené úctyhodnými tlamami, jimiž začaly trhat umírajícího netvora na kusy.

Lidé si ale neoddychli, ačkoliv spatřili na vlastní oči záhubu nestvůry. Naopak, teprve teď všichni vyskočili a bez ohledu na nešťastníky, očekávající pomoc pod troskami domů, utíkali ven z města směrem k nejbližšímu okraji lesa.

Jen Gurroovi lidé neutíkali - ale vzápětí pochopili, že ústup bude jedinou možností záchrany jak pro ně, tak pro pár lidí nejblíže na dosah.

Nad městem zakroužilo létající křeslo se sedícím Mágem. Současně se dole objevil oblak bílé mlhy, která začala jako ničivá vlna pohlcovat trosky města - i s lidmi, kteří neměli štěstí a nezdařilo se jim utéci včas ze směru pohybu zkázy. Mezi nimi se ocitlo i několik lidí Gurroovy skupinky. Gurroa pocítil jejich rychlé umírání, ale potom ve městě zablýskala sprška fialových záblesků a několik desítek lidí zmizelo. Především lidé Gurroa, ale také desítky místních. Unikající Gurroovi lidé je vzali mezi sebe a odnesli.

Mág se na okamžik zastavil se svým křeslem. Všiml si asi náhlého zmizení tolika lidí ve městě pod sebou, možná ho to na okamžik vyvedlo z konceptu, ale pak opět napřáhl ruku a pokračoval v ničení zbytku města. V téže chvíli létající křeslo vzplálo oslňujícím zábleskem, ale ten pohasl tak rychle, jako vznikl.

Mág se prudce otočil, napřáhl ruku - a na jeho pokyn se dole pod ním v bílé mlze vypařil muž s fotometem, zamířeným na křeslo. Gurroa opět pocítil úder, spojený s umíráním. Už věděl, že Mága fotometem neohrozí, ačkoliv tyto zbraně snadno likvidovaly i Mágovy sebestrašnější výtvory. Fotomety nejsou žádné hračky a před jejich účinky není bezpečný žádný tvor ani stroj. Mága cosi chránilo - a to velmi účinně.

Ničivá vlna pak už bez překážek srovnala se zemí zbytek města. Postupovala nezadržitelně, ničila nejen domy, ale i silnou vrstvu země, takže pohltila i sklepy domů. Když se potom bílá mlha rozplynula, nezůstalo po městu ani památky. Spolu s ním zmizel i pahorek, na němž se předtím vypínalo, zůstala jen holá pláň, tvořená podkladem skal - vyhlazeným, jako by byly ze skla.

Mág pak zběžně obhlédl okolí. I do okolních lesů seslal několik obláčků bílé mlhy, kterými proměnil pár prchajících lidí v nic, načež vítězoslavně odletěl.

Bilance byla doslova katastrofální.

Město Ho-d-lan bylo dokonale vymazáno s povrchu země. Atomová bomba by možná takovou zkázu způsobila v kratším čase, ale určitě ne tak důkladnou. Gurroa z města zachránil jen čtyřicet osm lidí, z toho třicet raněných. Všichni navíc byli v těžkém šoku, neboť po průletu nadprostorem se naráz ocitli ve zcela jiném, neznámém světě, v modravých mlhách planety Gurr. Při této neúspěšné akci zahynulo i šestadvacet součástí Gurroovy bytosti, čtrnáct průzkumníků, šest lékařek i šest lékařských agisarů, rovněž telepaticky připojených ke Gurroovi. Pokus na poslední chvíli sestřelit Mága fotometem žalostně selhal. Nejhorší bylo, že Mág sám viděl, jak na jeho území nějací cizí „vetřelci“ zasahují ve prospěch lidí - ale jsou celkem neškodní a snadno zlikvidovatelní.

Mág mohl být jistě spokojen - zato Gurroa musel začít přemýšlet, jaké poučení si musí z této prohry vzít.

 


Zpět Obsah Dále


13.09.2015 15:45

Komentáře: