Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Hra

Pavla Semerádová 1998

Od té doby, co si naši koupili počítač, nechodím už vůbec ven. Táta s bráškou programují, já ale hraji hry. Líbí se mi, že můžu být pilotem tryskového letadla, námořníkem, ale i pirátem, hledačem pokladů. Když začnu hrát, přestávám vnímat okolí, počítač mě úplně pohltí. Nejraději jsem pilotem Formule 1.

Start. Vyrážím v podobě modrého panáčka mezi ostatními na závodní dráhu. Vybral jsem si okruh Piccolo na Sicílii. A už se všichni řítíme do prudké zatáčky. Jak ostatní postupně předjíždím, zvyšuje se moje sebevědomí. Už jedu na 3. místě, kolem mě se všechno jen míhá. Prudký náraz. Auto hoří. Rudá barva přes celou obrazovku je to poslední, co jsem viděl.

Start. Musím se rychle soustředit, neboť červený panáček - můj druhý život - už vyráží mezi ostatními na závodní dráze. A už se všichni řítíme do prudké zatáčky. Zase předjíždím, kde to jde. Vypadá to, že zbytečně riskuji, ale to je právě kouzlo těchto her. Můžu jet naplno a když se vybourám, tak stačí zmáčknout tlačítko a hned dostanu další šanci. Než přijdu na to, co a jak řešit, stojí mě to vždy několik "životů", ale napodruhé mi to jde vždycky líp. Na tachometru teď mám 400 km. Náraz, rudá obrazovka je to poslední co jsem viděl.

Start. Na okruh Piccolo vyrážím potřetí. Pomalu zvyšuji rychlost... Mám ještě dva životy.

"Martine, nech už ten počítač a běž se taky trochu proběhnout ven," napomíná mě mamka.

"No jo," říkám a ještě celý omámený z jízdy jej vypínám. "Půjdu si zajezdit na kole."

"Běž, ale do parku, ať tě něco nezajede!"

Do parku musím přes velkou křižovatku. Zleva se ke mně řítí náklaďák, to stihnu. A kdyby ne, tak co, napodruhé mi to jde přece vždycky líp...!

 

line

Zpět Obsah Dále

29.07.2016 12:34

Komentáře: