Bez COOKIEs je omezený přístup!

Zpět Obsah Dále

Báseň stařenky

Poslyšte, sestro, když na mě hledíte,

řekněte, koho to před sebou vidíte?

Ach ano, je to jen ubohá stařena

s divnýma očima a napůl šílená.

 

Odpověď nedá vám, jídlo jí padá,

nevnímá, když po ní něco se žádá,

o světě neví, jen přidělává práci,

boty a punčochy napořád ztrácí.

 

Někdy je svéhlavá, jindy se umí chovat,

už potřebuje však krmit a přebalovat.

 

Tohleto vidíte? Tohle si myslíte?

Sestřičko, vždyť o mně vůbec nic nevíte!

 

Budu vám vyprávět, kým vším jsem bývala,

než jsem se bezmocná až sem k vám dostala.

Miláčkem rodičů, děvčátkem, tak sotva deset let

s bratry a sestrami slád život jako med.

 

Šestnáctiletou kráskou, plující v oblacích,

dychtivou prvních lásek a pořád samý smích.

V dvaceti nevěstou se srdcem bušícím,

co skládala svůj slib za bílou kyticí.

 

A když mi bylo pár let po dvaceti,

já chtěla šťastný domov pro své děti,

Pak přešla třicítka a pouta lásky dětí,

jak rostly, už mohli jsme uzlovat popaměti.

 

A je mi čtyřicet, synové odchází,

jenom můj věrný muž pořád mě provází.

Padesátka přišla, ale s ní další malí,

co u mě na klíně si jak ti první hráli.

 

Však začala doba zlá, můj manžel zesnul v Pánu,

mám z budoucnosti strach, někdo mi zavřel bránu.

Život jde dál, mé děti mají vrásky

a já jen vzpomínám na ně a na dny lásky.

 

Příroda krutá je, i když byl život krásný,

na stará kolena nadělá z nás všech blázny.

Tělo mi neslouží, s grácií už je ámen,

kde srdce tlouklo dřív, dnes cítím jenom kámen.

 

Však vprostřed zkázy té mladičká dívka žije

a srdce jí, byť hořce, tam uvnitř pořád bije.

Vzpomíná na radost, na žal, co rozechvívá,

vždyť pořád miluje a nepřestala být živá.

 

Málo bylo těch let a netáhla se líně,

já smířila se s tím, že všechno jednou mine.

Otevřete oči, sestřičko, teď, když to všechno víte, neuvidíte seschlou stařenu...

  Teď už - uvidíte!

 

Tuto báseň napsala žena, která zemřela v oddělení pro dlouhodobě nemocné. Personál nemocnice ji nalezl mezi jejími věcmi, a tak se jim líbila, že ji opsali a báseň pak putovala po celé nemocnici a dál.

 

Tento text by se měl stát povinným studijnim materiálem pro veškerý zdravotnicky personál !!!

I pro rodiny !!!

 


Zpět Obsah Dále

18.10.2018 08:51