Bez COOKIEs je omezený přístup!

Báseň stařenky

Zpět Obsah Dále

Poslyšte, sestro, když na mě hledíte,

řekněte, koho to před sebou vidíte?

Ach ano, je to jen ubohá stařena

s divnýma očima a napůl šílená.

 

Odpověď nedá vám, jídlo jí padá,

nevnímá, když po ní něco se žádá,

o světě neví, jen přidělává práci,

boty a punčochy napořád ztrácí.

 

Někdy je svéhlavá, jindy se umí chovat,

už potřebuje však krmit a přebalovat.

 

Tohleto vidíte? Tohle si myslíte?

Sestřičko, vždyť o mně vůbec nic nevíte!

 

Budu vám vyprávět, kým vším jsem bývala,

než jsem se bezmocná až sem k vám dostala.

Miláčkem rodičů, děvčátkem, tak sotva deset let

s bratry a sestrami slád život jako med.

 

Šestnáctiletou kráskou, plující v oblacích,

dychtivou prvních lásek a pořád samý smích.

V dvaceti nevěstou se srdcem bušícím,

co skládala svůj slib za bílou kyticí.

 

A když mi bylo pár let po dvaceti,

já chtěla šťastný domov pro své děti,

Pak přešla třicítka a pouta lásky dětí,

jak rostly, už mohli jsme uzlovat popaměti.

 

A je mi čtyřicet, synové odchází,

jenom můj věrný muž pořád mě provází.

Padesátka přišla, ale s ní další malí,

co u mě na klíně si jak ti první hráli.

 

Však začala doba zlá, můj manžel zesnul v Pánu,

mám z budoucnosti strach, někdo mi zavřel bránu.

Život jde dál, mé děti mají vrásky

a já jen vzpomínám na ně a na dny lásky.

 

Příroda krutá je, i když byl život krásný,

na stará kolena nadělá z nás všech blázny.

Tělo mi neslouží, s grácií už je ámen,

kde srdce tlouklo dřív, dnes cítím jenom kámen.

 

Však vprostřed zkázy té mladičká dívka žije

a srdce jí, byť hořce, tam uvnitř pořád bije.

Vzpomíná na radost, na žal, co rozechvívá,

vždyť pořád miluje a nepřestala být živá.

 

Málo bylo těch let a netáhla se líně,

já smířila se s tím, že všechno jednou mine.

Otevřete oči, sestřičko, teď, když to všechno víte,

neuvidíte seschlou stařenu...

 

 Teď už –  uvidíte!

 

Tuto báseň napsala žena, která zemřela v oddělení pro dlouhodobě nemocné. Personál nemocnice ji nalezl mezi jejími věcmi, a tak se jim líbila, že ji opsali a báseň pak putovala po celé nemocnici a dál.

 

Tento text by se měl stát povinným studijním materiálem pro veškerý zdravotnicky personál !!!

I pro rodiny !!!

 


Zpět Obsah Dále

Errata:


Poslední zdvořilý příspěvek ve Fóru (klikněte si) je od 14: 7/8 v 08:42 na téma: Fysika : 2 VlastimilČech: Radioaktivita. Země obsahuje značné množství radioaktivního materiálu, především uranu, který má extrémně dlouhý poločas rozpadu (miliardy let). Když byla Země tekutá, klesly těžké kovy, jako je uran, dolů -- to, co nám zbylo tady nahoře, je jen malý zlomek celkového množství. I po všech těch miliardách let je ho pořád dost na to, aby udržoval zemské jádro horké a tekuté.   =*=   07.08 VlastimilČech : Je to možné? Tam dole hoří pořád nějaká pekelná Fukušima? Palivo se jí za 5 miliard let rozpadá, spotřebovává se a ona, potvora, pořád běží? To by měl kamarád pravdu. Říkal, že uvnitř Země vlastně hoří něco, jako malá hvězda. Setrvačnost asi udržuje zeměkouli v rotaci, jasně, tam žádné ztráty nebudou. Ale teplo a magnetismus se spotřebovává... miliardy let... a ta spotřebovaná práce na pohyby celých kontinentů! No, je to na přemýšlení... dala by se práce spotřebovaná za 5 000 000 000 let na vysálané teplo a přestěhovávání kontinentů, výrobu magnetismu aspoň odhadnout? Nebo spotřeba toho isotopu uranu co se rozpadá bez užitku a jeho zbytku co vytápí zemské jádro? ;

Domů
Statistiky

"Antologie amatérských autorů" (komentáře)

Téma=Báseň-stařenky

Nahoru!
Knihy, úvahy

  

Nepřihlášení (roboti) nemohou přispívat!

2. Jméno: Robo-mailek

 

Info: hláška sama zmizí

Téma: Admin

08.08.2020  id: 1335854

Robotek Emailek hlásí: rozeslal jsem za Autobus 367 e-mailu 08.08.2020 00:00 :

Změněn Závodí 07.08.2020 1225--2143

Obrázek dodán 07.08.2020 1732---1736

Kapitola 24 dodána k "Závodí". 07.08.2020 1938   (Příspěvek dnes v poledne zmizí!)



Komentáře

Víc komentářů tu není.

Začátek


Přílepky včera: Závodí Fysika

21.04.2020 17:40