Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Bacha na napomínání dětí! Pamatují si to!

Anonym

Trapasy s dětmi ve veřejné dopravě jsou jedny z nejhorších situací, které se rodičům mohou přihodit. Protože není kam utéct. Vždycky si vzpomenu na toho prcka, co viděl starou babičku natřenou jak plakát a na celý vagón zaječel:

„Tátí, proč je ta paní taková zmalovaná?“

Tatík jej odtáhl na druhou stranu tramvaje, něco do něj chvíli hučel, kluk zmlkl, ale po chvíli zase zakřičel:

„A tatí, co je to ta stará rašple?“

My bychom rádi, aby se nám stalo jenom tohle...

Tramvaj přijela skoro prázdná, Viki se nám vytrhla, prosmykla se návalem a vylezla na volnou sedačku. Snažili jsme se k ní postupně prodrat, ale šlo to těžce, raději jsme čekali, až si lidé označí lístky.

Nad Viki se postavila slečna, usmívala se na ní a Viki se hned začala culit. To je stádium seznamování. Pokud Viki uzná, že se s danou bytostí dá mluvit, naváže občas konverzaci sama. Svým způsobem.

Její první seznamovací větu bych označil za jednu z nejhorších, co se snad dá ve veřejné dopravě zvolit:

„Máte holej ZADEK!“ vyprskla na celou tramvaj s důrazem na poslední slovo a začala se děsně hihňat.

Slečna měla prostě nějaké kalhoty se sníženým pasem, nebo jak se jim říká, a ano, část pozadí byla vidět. Do jisté míry to bylo tím, že se držela stropních madel, takže se jí bunda vysunula nahoru a tím se »holost« zvýraznila. I v této zimě. Ne, že bych si toho všímal, ale když už na to dcera upozornila...

Slečna zrudla. Všichni v tramvaji se začali uculovat a několik puberťáků u dveří se svalilo na schůdky. Kéž by to skončilo jen tímhle...!

Zatímco si slečna snažila stáhnout bundu, Viki svým hláskem, co dokáže překonat jakýkoli hluk veřejné dopravy zase vyprskla:

„Nastydne a bude vám kejchat!“

Manželka na mne vrhla vražedný pohled. Jako kdybych za to mohl!

„To jí říkáš vždycky ty!“ sykl jsem nenápadně. To musela uznat a hned zrudla.

Maminka vždycky dbá na to, aby bylo dítě zakasané a nikde mu nic nečouhalo, tak jí přesně tohle vždycky říká: „Nastydne ti zadek a bude ti kejchat!“ Jsem z obliga. Super. To se mi často nestává. Vlastně vůbec.

Pár lidí v tramvaji vyprsklo taky, slečna byla celá červená a nervózně se smála. My už se k Viki ani nesnažili dostat. Jen jsme tak stáli v tlačenici a vezli jsme se, jako bychom k nikomu nepatřili. Viki se pak dívala z okýnka a byla ticho.

Slečna několikrát málem spadla, protože se už neodvážila držet nahoře. Potom Viki s pohledem ven a poučně vztyčeným prstíkem hlasitě zadeklamovala, jako by si vzpomínala na nějakou poučku:

„Hlavní problém zítřka: nastydnou ti střívka!“

Dva vysokoškoláci kousek od ní se začali nepokrytě řehtat, jeden mlátil hlavou do tyče. Puberťáci u dveří se na schůdkách už jen klepali jako hromada rosolu.

Manželka znovu vrhla vražedný pohled. Ok, tak za to jsem již mohl já. Kdo by čekal, že si na to zrovna vzpomene, zas tak často jí to neříkám, já jsem otec, mně je fuk, jestli je zakasaná. Já to hlídám, jen když mi řekne maminka. Pak ji upravím a občas to doprovodím nějakou replikou na varování ministerstva zdravotnictví.

Viki se otočila ke slečně a potřetí vyprskla:

„Budete KADIT sněhuláky!“

Slečna i my měli jedinou touhu: být úplně někde jinde. Byla tak červená, jako by jí prosakovala krev. Jeden pán naproti začal proti své vůli chrochtat, nějak to nemohl udržet. Jeden vysokoškolák si to začal psát do mobilu. Puberťáci na schůdkách měli smrtelné křeče.

Slečna se otočila po chrochtajícím pánovi, což neměla dělat, neboť ukázala Viki svůj lehce odhalený zadeček, ta to ovšem chápala jako hru, ukázala na její pozadí a s hysterickým chechotem zavýskla:

„BUTTCOIN!“

V angličtině se ten výraz používá pro půlky zadku, protože připomínají otvor na vhazování mincí. No ano, teď už vím, že jsem jí to neměl učit. Stále v tramvaji bylo několik cizinců, kteří netušili, o co jde. Teď se začali řezat všichni. Vysokoškolákovi z toho vypadl mobil. S manželkou jsme se začali přesouvat na druhou stranu vagónu.

Zase pohled ven a zamyšlené deklamování se vztyčeným ukazováčkem:

„K nemoci nás přivádí - odhalené pozadí.“

Budu muset navrhnout mamince, aby s nezakasaným dítětem nedělala takové cavyky, sám jsem netušil, kolik průpovídek se k tomu pojí. A že si je Viki všechny pamatuje. Najednou Viki začala poskakovat na sedadle a vůbec nedbala na slečnu, která jí zuřivě naznačovala, ať už nic neříká nebo jen potichu. Zřejmě si vzpomněla na nějakou obzvlášť dobrou věc. A opravdu:

„VE TMĚ SVÍTÍ - HOLOU ŘITÍ!“

Tramvaj se rozeřvala tak, že řidič začal brzdit. Vysokoškolák myslím svůj mobil spolkl. Puberťáci se drželi dveří a klepali se, jako kdyby probíjely. Chrochtající pán několik lidí poprskal. Slečna se již smála taky, ovšem celá její pokožka vykazovala známky, že jí brzo vyrazí ještě srp a kladivo.

Z toho plyne poučení tzv. Miranda warning: všechno, cokoli řeknete, může být - a také bude - použito proti vám!

 

line  

Zpět Obsah Dále

07.08.2016 15:02

Komentáře: