Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

Život píše román

Jerry Worker 2016

(Podle skutečné události)

Probuzení

Měla to být naprosto banální kontrola. Minulý týden jsem zkolaboval z horka. Nebyl jsem první ani poslední. Starší doktorka na pohotovosti mi změřila tlak, zkontrolovala, jestli je to skutečně kolaps z horka a ne opilost - přejděte tady po té čáře... Pak zavolala sanitku, saniťák mi udělal zběžné EKG, zakroutil hlavou a už jsme jeli. Příjem do nemocnice o půl jedné, nikdo nikde, jen sestra a pro změnu mladá doktorka, pořádný EKG a ... My si vás tady na chvilku necháme, jen pro jistotu... Tak jo. Odběry krve o půl šesté ráno, kontrola moči, stolice, tlaku, tepu a podobně. V deset vizita. Další doktorka, ale pro změnu několik sestřičáků. Za dva dny mě propouštěli, prý mají málo lůžek a takový, jako jsem já, tam vozí tři denně. Kontrola za týden.

Měla to být naprosto banální kontrola. Zase jiná doktorka, ta zírala do papírů a ptá se, kde jsem se toulal, prý jsem se nedostavil na následné vyšetření. Naštěstí jsem měl sebou propouštěcí zprávu a ukazoval jsem, že nic takového tam nemám. Tak tedy prý se to vyšetření provede hned, a už volala sanitku. A prý mě píchne premedikaci, abych tam někde zbytečně netvrdl na chodbě. Pokud se vám bude chtít spát, v klidu můžete.

V sanitce jsem klimbal, pak mě posadili na kolečkové křeslo (pacient nesmí po nemocnici chodit sám!). Ani jsem moc nevnímal, kam mě veze, nějaká ordinace a přesun na oddělení, do postele a zatmívačka.

Ráno jsem jen zíral. Tady to znám, tady jsem kdysi dávno ležel, když jsem přestal kouřit a tělo se zbláznilo. Ale proč jsem tady?

Doktorská konzultace

Vše vyšlo najevo o půl desáté při vizitě. Doktor si mě dokonce ještě pamatoval:

„Pane X., co vy tady? Prý jste se nedostavil na následné vyšetření a museli vás přivézt včera, skoro násilím!“

„Jakým násilím, nadopovali mě nějakým svinstvem, ze kterého se mi ještě teď motá hlava! Navíc, v propouštěcí zprávě jsem nic o nějakém dalším vyšetření nic neměl.“

Doktor se chvilku přehraboval v průvodní dokumentaci.

„Já tady žádnou vaši propouštěcí zprávu nemám.“

„Musíte ji tam mít. Na vlastní oči jsem viděl, jak ji doktorka dává do složky!“

„Nemám, no. Nedá se nic dělat, musíme si vás tady nechat, dokud se věc nevyjasní!“

Tak jsem mu poradil, ať kontaktuje mou doktorku, ta mu to pošle mailem. Po odchodu vizity jsem si polohlasně povzdechl: Bože, do čeho jsi duši vložil... Pán z vedlejší postele prohlásil, že on za nic nemůže, že zaspala výstupní kontrola...

Rozuzlení

O půl třetí přišla staniční sestra, vztekle zavrčela, že se mám sbalit a počkat na chodbě před ordinací pana doktora. Milerád jsem uposlechl, opustil jsem pohodlnou postel, kterou houf sester a sestřičáků bleskově převlékl a pohodil na ni dalšího pacienta. Ten ležel jako kus dřeva a jen sténal: Bože... Bože... Pán z vedlejší postele chvíli odpovídal větami Ano, synu, v klidu se svěř, ale potom mávl rukou a odebral se k televizi.

Od sezení na tvrdé lavici mě už chytaly křeče do sedacího svalu - fakt, nekecám! - až do půl páté. Pak přišel doktor, zapadl do dveří. Za několik sekund se dveře opět otevřely, a doktor mě zval dále.

„Vydržíte ještě chviličku? Já si musím udělat kafe, od jedenácti jsem se nezastavil. Chcete taky?“

Chtěl jsem, doktoři mívají dobré kafe. A když mi ho nabízí přímo zástupce primáře, bude v tom nějaká omluva. Taky, že jo.

Totiž, doktorka na pohotovosti napsala dvě diagnózy. Jedna byla na nespecifikované kolapsové problémy, zato ta druhá byla brutální: Neurologické problémy projevující se panickými ataky a nerozpoznáváním daných skutečností.

Doktorka na příjmu tu druhou opomněla uvést do chorobopisu, takže když mi nic nezjistili, normálně mě propustili. Došla na to až nějaká další, velmi všetečná doktorka. Ztropila virvál, tak aby měla dušička pokoj, dopsali to další diagnózu dodatečně s tím, že by se mělo někdy udělat následné vyšetření. Bohužel, doktorka na kontrole se právě vrátila z dovolené a nikdo ji na toto řešení neupozornil. Takže našla v chorobopise neurologické problémy, vyšetření nebylo provedeno a už to jelo. Tedy já jel na psychiatrické oddělení. Naprosto nedobrovolně, nadopovaný nějakým absolutně nevhodným svinstvem, které se normálně dává agresivním pacientům.

Takže vše dobře dopadlo. Doktor se omluvil za všechny zúčastněné, doktorky dostaly tytyty od primáře, já řekl, že tohle se může stát každému a že to nebudu dále rozmazávat, takže mě nakonec odvezla domů luxusní sanita.

A to kafe bylo fakt výborné!

 

line

 

21.09.2016 19:58

Zpět Obsah Dále

Komentáře: