Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah

26) Bílý racek nad přístavem

Po sedmdesátce nikdo neudělá rekord ve skoku o tyči a nezaběhne stovku pod deset vteřin. V kanadském Torontu seděli ošuntělí starci na lavičkách v parku a ucucávali z placatých láhví. Asi to nebyla ovocná limonáda. Pít alkohol na veřejnosti je tam zakázané, ale jízdní policie (jež po parku chodila pěšky) to přehlížela. V Paříži pár kroků od Eiffelovky hráli důchodci petang. Kde měli kalvádos jsem si nevšiml. Ve Vraňanských Horách štípal děda za humny dříví a rovnal polínka do ježka. Připíjel k tomu bílé kafe z melty.

Většina lidí, když se dožije stáří, si to tuze nepochvaluje - i když ti, kdo se toho nedočkají, by si to s nimi nepochybně rádi vyměnili. Člověk je tvor nevděčný, věčně nespokojený s tím, co má.

Jan nevděčný nebyl. Asi byl výjimkou. Bylo to tím, že znovu omládl. Odpadly mu soudy a všechny vleklé nechutnosti, spojené s Věřiným dobrodružným obchodováním. Neměl už domek o třech podlažích, ale žil v božském klidu v garsoniéře s Martou. Měli vedle sebe dva stoly s počítači, židle, válendu, knihovnu a skříň na šaty. To bylo - kromě Martina televizoru - všechno. Co jim scházelo? Klid a pohoda se neměří na čtvereční metry obytné plochy a na počet předmětů, z nichž je třeba utírat prach.

Po ránu jeden i druhý spolkl svou hrst pilulek, zapili je sklenkou vody a dali se do psaní. A psali a psali. Jan k bohatým životním zážitkům připínal křídla fantazie a rodily se povídky. Něco publikoval, ale mnoho mu nezáleželo na tom, zda se pokochá pohledem na svou desátou, jedenáctou a další knihu. Psaní byla jeho radost a uspokojení. Marta měla své IČO, ale bylo to něco jiného, než podnikání Věry. Měla několik stálých zákazníků, kterým přepisovala na počítači vědecké texty v češtině, v angličtině, se statistickými tabulkami, grafy, s fotografiemi. Jan nevycházel z údivu, jaké zázraky s počítačem dokáže. On někdy ťukl kam neměl a smazal si výsledek dvoudenní práce. Když ho nepotkalo nic horšího, bral to s humorem. Co mu zbývalo?

A četli. Ve všech možných jazycích. Bylo to pro ně jako luštit křížovky nebo hrát šachy.

Chodili spolu po lese a podél jezera a měli stále o čem hovořit. O knihách, o filmech, které Marta milovala a dovedla se zaujetím vyprávět. A hlavně si povídali o potomcích, o dětech, vnoučatech a Jan o pravnučce Emičce.

Smál se, že člověk má výborně konstruované oči. Vidí jen věci kolem sebe, přírodu a hezká ňadra ve výstřihu a ne sám sebe. Nebyl tak pošetilý, aby se krom holení díval často do zrcadla a připomínal si, oč se už liší od toho, jak vypadal v osmnácti.

Tak se i s větším počtem křížků dá žít - když ne právě bujaře, alespoň příjemně a mít radost z každého dne.


Na Boží hod vánoční přišly za dědou vnučky. Poděkovat za to, co našly pod stromkem a přinést dárky.

Marta si pochvalovala šál s tureckými vzory a Jan přestřihoval stužky na balíčku.

„Copak to asi bude? Vypadá to na kšandy - a já nosím pásek,“ žertoval. „Nebo budík?“ a přikládal balíček k uchu. Na omak dávno poznal, že jde o knihu. Všichni se smáli v příjemném rozpoložení.

„Robert Graves: Zlaté rouno. To je prima.“

„O těch příbězích jsi nám vyprávěl.“

„Udělaly jste mi radost. Tuhle knížku neznám.“

„Nezlobíš se, že je z antikvariátu? Ono se to pod stromeček nehodí, ale vyšlo to už dřív a je to rozebrané. Ulovily jsme jednu jen v antikvouši. Že se nezlobíš?“

„Jak bych mohl. Za co mě máš, Peťo? Z druhé ruky je půl naší knihovny. »Použité myšlenky«, jak říká Marta.“

„Vyprávěl jsi, že příběh o Argonautech tě zaujal už jako malého kluka, pamatuješ? Chtěl jsi být Argonaut,“ ozvala se Michalka.

„Pamatuji. Jak by ne. To víš, že si to pamatuji. Nic jsem neodkládal a hned od šesti let jsem se vydal na cestu za zlatým rounem.“

„Ano? A máš ho?“

„Ano i ne, jak to bývá.“

„Pověz nám, jak ta cesta vypadala, co jsi zažil,“ žadonily holky. Znaly dědu a věděly, že když se nechá vyprovokovat, bude zábava. Míša se uvelebila v lenošce, skrčila nohy pod sebe a obepjala kolena.

„To bych musel povídat o celém životě. Vždycky jsem měl před sebou nějaké zlaté rouno. Většinou ani moc zlaté nebylo, všelijaká maličkost...“

„Jako například...?“

„Například, například... Říkal jsem vám, jaký jsem byl nekňuba, když jsem začal chodit do školy...“

„Nojo, to o tom šplhání na tyč. Ale to moc dobrodružná výprava nebyla a mořské příšery se tam nepletly. Něco jiného si nevzpomeneš?“

„Třebas když jsem se učil jazyky. Nebo když jsem dvacet let kouřil a rozhodl se: nebudu. Nebo když mne Marta učila psát - na stará kolena - na počítači.“

Marta nalévala čaj do božíhodového servisu a smála se: „Kolegové mu dodávali sebedůvěru: »To už nech mladším. Pro naši generaci kufříkový »konzul« a propiska.« Děda ví, že každý je tak starý, jak se cítí. A dokud se za něčím pachtí, je pořád mladý.“

„Děda je mladík,“ chichotala se Míša.

„Jenže to mé mládí už trochu dlouho trvá.“

„Ale chytil jsi druhý dech. Celý život jsi psal politiku a teď máš rozepsaný román.“

„To ale neříkáš, jak mne něco jeden den na počítači naučíš a já to druhý den zapomenu. A kolikrát lovíš ze sichr-kopií kapitolu, kterou jsem ťuknutím na špatnou klávesnici pohřbil.“

„Ale nohu si za krk proto nedáš. Řekneš: ‚Napíši to podruhé lepší.“

„Co mi zbývá? Ale největší zásluhu za moje »omládnutí« máš stejně ty.“

„Povídali že mu hráli. Raději nabízej štrúdl. Holky, berte si.“

„Berte, dokud je. Takový štrúdl jste nejedly. To je Marty patent. A dneska je božíhodový, sváteční.“

„Dědo, a jak to bylo s těmi velkými ideály? Měl jsi jich přece hodně, ne? Splnilo se ti z nich něco? Má vůbec smysl trápit se, jak žije společnost, cizí lidé, které ani neznáš, kteří neznají tebe. Děláš si starosti o osud lidstva a soused v ulici se na tebe vykašle a valí si svou kuličku.“

„A tobě stačí žít tím, co bude zítra k obědu?“

„To ne. Zajímá ji také, co bude k večeři,“ snažila se Míša obrátit meditace na veselejší strunu.

„No dobře. Ale psal jsi o socialismu, o bratrství národů, o mírovém soužití. Co z toho zbylo?“ nedala se Peťa odradit. „Dnes je to naruby.“

„Myslíš, že z toho nezůstalo vůbec nic?“

„Něco snad... trošku. Asi ty ideály o sociální spravedlnosti, ale jen ideály - aby jeden druhého neodíral. Myšlenky o míru snad také docela nezapadnou. To jsi vlastně jen učeně psal, co se časem stejně uskutečnit musí, jinak by lidstvo přestalo existovat.“

„No vidíš, Peťo. Tak to je. Historie nekončí. Po Bastile přišel Napoleon a další Ludvíci a přece už není ve Francii po monarchii památka. Vy jste, holky, mladé, vy se dočkáte, že i u nás sluníčko zase vyjde. Dělení na chudé a bohaté nebude trvat věčně. Nemůže. Většina lidí to nechce. Chtějí to jen ti, co hrabou.“

„Až budeš křísit socialismus, to mě znárodníš, že jsem podnikatelka?“ zavrtala si Marta.

„Co ty jsi za podnikatele? Že opisuješ studentům diplomky a oni tě přemluví, abys jim to udělala napůl zadarmo a ještě jim s placením počkala?“

„Ale jsem soukromá.“

„Že jsme takové soukromé pekaře a ševce a chalupníky zrušili, to byla ta největší blbost.“

„Ještě že to uznáš. Kdopak by si přál žít jako kanárek v kleci a poslouchat, jak mu strana a vláda zvyšuje blahobyt? Každý se chce nějak uplatnit, projevit vlastní nápad, nenechat se vodit věčně za ručičku. To je to, co láká lidi do podnikání. Nejen peníze.“

„Ale Krejčíře, co nakradli miliardy a dělají z Čech chicagské podsvětí, takové »podnikatele« je třeba zavřít, až budou černí. A s nimi politiky, kteří jim umetají cestičky a nejsou sami o nic lepší.“

„Nechte toho a nehádejte se. My si to stejně uděláme, jak to bude vyhovovat nám,“ vložila se do toho Petra.

„Jen aby. Zatím tady kraluje Amerika a Německo. Rukama takových českých »vlastenců«, jako je Schwarzenberg. Kdyby se probudil Masaryk, ten by žasl, koho udělali ministrem zahraničí a posadili do křesla jeho nejvěrnějšího partnera a nástupce - Beneše.“

„Dříve nám tu zase kralovala Moskva,“ přisadila si Marta.

„A nebýt jí, tak jsme tu měli armádu nezaměstnaných a bezdomovců s holými zadky a americké a německé základny už padesát let,“ vyletěl zase načepýřený profesor.

„Nechte toho vám říkám,“ rozhorlila se Peťa. „Tenhle mlýnek dokola jsme už slyšeli stokrát. Stejně si to uděláme tak, jak nám to bude vyhovovat. Dveře do světa si otevřeme na všechny strany a nepřilepíme se na jednoho spojence, i kdyby sliboval hory doly.“

„Jen aby do té doby ještě z Československa něco zbylo,“ uronil kapku jedu Jan.

„Věnujte se radši štrúdlu, to je lepší než politika.“ usmála se smířlivě Marta.

„Rouno může mít všelijakou podobu. Někdy je to státnický čin, podruhé dobrý, pocukrovaný štrůdl,“ pronesla s vážnou tváří Míša. Vyprskla smíchy nad svou filosofickou pravdou pravd.

„Jenže ani ten štrůdl bychom tu neměli, kdyby...,“ neodpustil si děda poslední slovo. Ale to už mu Marta zacpala pusu a holky ho popadly každá z jedné strany kolem krku.


To byly časy!

  

Konec

Zpět Obsah

© 2007 Milan Matouš, Praha

13.01.2018 00:39


Poslední zdvořilý příspěvek ve Fóru (klikněte si) je od VlastimilČech: 17/1 v 08:04 na téma: §Mesi : Řekl bych, že skafandr, který má držet nějaké stabilní vnitřní prostředí musí být nějak napájen... mesi/mumie-z-palerma tedy například vyhříván, nebo v případě, že je vystaven sálavému teplu chlazen. Nechci se hádat, ale řekl bych, že podmínky uvnitř skafandru mrtvolky nebudou tuze výhodné pro nějaký druh mumifikace...Například v Bojnici je kapli uložena rakev a sarkofág feudála Pálfiho...nepere na slunce, vlastně je víceméně...

Domů
Statistiky

"Argonautem pohnuté doby" (komentáře)

Téma=§Argo

Nahoru!
Knihy, úvahy

  

   

Jméno(nick):  

 

Emailová adresa:

 

Další informace:

  Vetřelec

 
 

Text příspěvku:

(   povinná pole  )     Napiš číslicemi: stovosumatřicet = (nejsi robot?)    (4 příspěvků).  

! Včera 2 !příspěvky s přílepky  (barva pozadí)  Smazat za dní(1-9,0=nemaž,-1=dnes) Výběr textu: Jména:

Přílepky včera: §Aktuality §Mesi

2. Jméno: Robo-mailek

 

Info: hláška sama zmizí

Téma: Admin

 Přidat přílepek!?

18.01.2018  id: 1290886

Robotek Emailek hlásí: rozeslal jsem za Autobus 284 e-mailu 18.01.2018 00:02 :

Změna v "Měsíční vejce" 17.01.2018 2055

Změna v "Manuscript" 17.01.2018 2115

Změna v "Imperium 2" 17.01.2018 2119   (Příspěvek dnes v poledne zmizí!)


3. Jméno: Loki_cz

 

Info: tajné

 Přidat přílepek!?

14.01.2018 v 15:07 id: 1290878

2 SW: Tak jsem docetl a musim rici ze zajimavy pribeh.. dokonce jsem se snazil najit zminku o hlavnim hrdinovi na internet ale nemel jsem stesti..

Muzete nam prozradit jak blizko ma k realite??


SW: Většina postav je skutečná, ale většina jmen je změněná (až na jména příliš známá - Husák, Štrougal apod) a občas je mírně pozměněný i děj (mě například úplně vynechal). Skutečné osoby se ale mohou samy poznat. (14.01.2018 17:25)


4. Jméno: SW

 

Info: Václav Semerád, Vesničan

 Přidat přílepek!?

13.01.2018 v 01:07 id: 1290869

Tuto knihu jsem autorovi slíbil zveřejnit. Sliby se mají plnit, i když nejsou výhodné. Ale tahle knížka zajímavá je, ne že ne.


5. Jméno: SW

 

Info: Václav Semerád, Vesničan

Téma: Admin

 Přidat přílepek!?

12.01.2018 v 10:39 id: 1290865

Včera nebylo žádné pokračování. Manuscriptu. Byl jsem za kardiologem (celodenní výlet pro mě a pro syna, protože mě vezl do Semil - syn si přitom zařizoval nějaké povinnosti ohledně včel, neboť je včelař). Minulý týden mě totiž potkala nehoda, zkolaboval jsem na schodech v supermarketu Billa, ani jsem si nestihl vzít nitroglycerin. Prostě tma a šlus! Inu, jak se říká, čísla hovoří! Na vojně bylo těmi čísly "za kolik?", teď je to prostě věk. 72, čísla hovoří! A u mě také 181/100 (krevní tlak), taky impozantní čísla! (Normální je do 140/70). Takže jsem měl svému kardiologovi o čem vyprávět. Natočil se mnou EKG, změřil mi tlak (185/101) a přidal mi pár prášků proti vysokému tlaku. Nějaký pitomec označil vysoký tlak za něco, za co si může pacient sám, léky jsou proto s kulišáckým doplatkem. (Za oční kapky jsem tento týden platil 660.-Kč). Ach jo!

Čtenářům do toho asi nic není, ale zajímavé to může být pro "hostující autory". Nedávno jsem předělal logiku konverzního programu, aby umožňoval přidávat další knihy aniž by se mě museli doprošovat, abych jim danou knihu vložil do tabulek (bez tabulek nejde vkládat, měnit ani zobrazovat). Ale nového autora pořád musím do tabulek vkládat sám (dát privilegia trollům, udělali by z webu kůlničku na dříví). Takže kdo máte ještě chuť využít zdejší web jako pokusné pole pro vlastní tvorbu a váháte s tím, neprošvihněte příležitost! Teď ještě mohu pomáhat i s "učesáváním", ale "až to se mnou sekne", příležitost se vypaří... C"est la vie! Ti, kdo tady už píší, mohou psát dál. Nějakou dobu už se na to připravuji.

Mějte se tedy všichni lépe než já! SW


jaxx: Nojo, neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Já mám opačnej extrém, tlak 110/68, se mnou sekne, když se prudce narovnám z předklonu. Nejhorší je to v letních parnech, to se motám jako ožralej. Ještě, že existuje kafe. A levně jsem získal stroječek na překapávanou kávu, takže mi blahý pocit neznepříjemní poslední hlt lógru... (12.01.2018 14:48)


Annna: Ani nevíte, jak bych Vám přála, aby ten doktor měl bardžanský agisar a uměl opravdu léčit. To se asi v našem životě nepovede, ale aspoň můžeme snít a doufat, že jednou bude lidstvo obdařeno věděním - a ne tím, co nás obklopuje. (12.01.2018 17:35)


Jindra: Držím všechno, co se držet dá, ať se držíte. 72 není zase tolik ;) To "nám" snad vydržíte ještě aspoň 20 roků. Taky držím všechno, co se dá, ať je to s vámi i vaší paní lepší. (12.01.2018 22:08)



Komentáře

Víc komentářů tu není.

Začátek


Přílepky včera: §Aktuality §Mesi