Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah

26) Bílý racek nad přístavem

Po sedmdesátce nikdo neudělá rekord ve skoku o tyči a nezaběhne stovku pod deset vteřin. V kanadském Torontu seděli ošuntělí starci na lavičkách v parku a ucucávali z placatých láhví. Asi to nebyla ovocná limonáda. Pít alkohol na veřejnosti je tam zakázané, ale jízdní policie (jež po parku chodila pěšky) to přehlížela. V Paříži pár kroků od Eiffelovky hráli důchodci petang. Kde měli kalvádos jsem si nevšiml. Ve Vraňanských Horách štípal děda za humny dříví a rovnal polínka do ježka. Připíjel k tomu bílé kafe z melty.

Většina lidí, když se dožije stáří, si to tuze nepochvaluje - i když ti, kdo se toho nedočkají, by si to s nimi nepochybně rádi vyměnili. Člověk je tvor nevděčný, věčně nespokojený s tím, co má.

Jan nevděčný nebyl. Asi byl výjimkou. Bylo to tím, že znovu omládl. Odpadly mu soudy a všechny vleklé nechutnosti, spojené s Věřiným dobrodružným obchodováním. Neměl už domek o třech podlažích, ale žil v božském klidu v garsoniéře s Martou. Měli vedle sebe dva stoly s počítači, židle, válendu, knihovnu a skříň na šaty. To bylo - kromě Martina televizoru - všechno. Co jim scházelo? Klid a pohoda se neměří na čtvereční metry obytné plochy a na počet předmětů, z nichž je třeba utírat prach.

Po ránu jeden i druhý spolkl svou hrst pilulek, zapili je sklenkou vody a dali se do psaní. A psali a psali. Jan k bohatým životním zážitkům připínal křídla fantazie a rodily se povídky. Něco publikoval, ale mnoho mu nezáleželo na tom, zda se pokochá pohledem na svou desátou, jedenáctou a další knihu. Psaní byla jeho radost a uspokojení. Marta měla své IČO, ale bylo to něco jiného, než podnikání Věry. Měla několik stálých zákazníků, kterým přepisovala na počítači vědecké texty v češtině, v angličtině, se statistickými tabulkami, grafy, s fotografiemi. Jan nevycházel z údivu, jaké zázraky s počítačem dokáže. On někdy ťukl kam neměl a smazal si výsledek dvoudenní práce. Když ho nepotkalo nic horšího, bral to s humorem. Co mu zbývalo?

A četli. Ve všech možných jazycích. Bylo to pro ně jako luštit křížovky nebo hrát šachy.

Chodili spolu po lese a podél jezera a měli stále o čem hovořit. O knihách, o filmech, které Marta milovala a dovedla se zaujetím vyprávět. A hlavně si povídali o potomcích, o dětech, vnoučatech a Jan o pravnučce Emičce.

Smál se, že člověk má výborně konstruované oči. Vidí jen věci kolem sebe, přírodu a hezká ňadra ve výstřihu a ne sám sebe. Nebyl tak pošetilý, aby se krom holení díval často do zrcadla a připomínal si, oč se už liší od toho, jak vypadal v osmnácti.

Tak se i s větším počtem křížků dá žít - když ne právě bujaře, alespoň příjemně a mít radost z každého dne.


Na Boží hod vánoční přišly za dědou vnučky. Poděkovat za to, co našly pod stromkem a přinést dárky.

Marta si pochvalovala šál s tureckými vzory a Jan přestřihoval stužky na balíčku.

„Copak to asi bude? Vypadá to na kšandy - a já nosím pásek,“ žertoval. „Nebo budík?“ a přikládal balíček k uchu. Na omak dávno poznal, že jde o knihu. Všichni se smáli v příjemném rozpoložení.

„Robert Graves: Zlaté rouno. To je prima.“

„O těch příbězích jsi nám vyprávěl.“

„Udělaly jste mi radost. Tuhle knížku neznám.“

„Nezlobíš se, že je z antikvariátu? Ono se to pod stromeček nehodí, ale vyšlo to už dřív a je to rozebrané. Ulovily jsme jednu jen v antikvouši. Že se nezlobíš?“

„Jak bych mohl. Za co mě máš, Peťo? Z druhé ruky je půl naší knihovny. »Použité myšlenky«, jak říká Marta.“

„Vyprávěl jsi, že příběh o Argonautech tě zaujal už jako malého kluka, pamatuješ? Chtěl jsi být Argonaut,“ ozvala se Michalka.

„Pamatuji. Jak by ne. To víš, že si to pamatuji. Nic jsem neodkládal a hned od šesti let jsem se vydal na cestu za zlatým rounem.“

„Ano? A máš ho?“

„Ano i ne, jak to bývá.“

„Pověz nám, jak ta cesta vypadala, co jsi zažil,“ žadonily holky. Znaly dědu a věděly, že když se nechá vyprovokovat, bude zábava. Míša se uvelebila v lenošce, skrčila nohy pod sebe a obepjala kolena.

„To bych musel povídat o celém životě. Vždycky jsem měl před sebou nějaké zlaté rouno. Většinou ani moc zlaté nebylo, všelijaká maličkost...“

„Jako například...?“

„Například, například... Říkal jsem vám, jaký jsem byl nekňuba, když jsem začal chodit do školy...“

„Nojo, to o tom šplhání na tyč. Ale to moc dobrodružná výprava nebyla a mořské příšery se tam nepletly. Něco jiného si nevzpomeneš?“

„Třebas když jsem se učil jazyky. Nebo když jsem dvacet let kouřil a rozhodl se: nebudu. Nebo když mne Marta učila psát - na stará kolena - na počítači.“

Marta nalévala čaj do božíhodového servisu a smála se: „Kolegové mu dodávali sebedůvěru: »To už nech mladším. Pro naši generaci kufříkový »konzul« a propiska.« Děda ví, že každý je tak starý, jak se cítí. A dokud se za něčím pachtí, je pořád mladý.“

„Děda je mladík,“ chichotala se Míša.

„Jenže to mé mládí už trochu dlouho trvá.“

„Ale chytil jsi druhý dech. Celý život jsi psal politiku a teď máš rozepsaný román.“

„To ale neříkáš, jak mne něco jeden den na počítači naučíš a já to druhý den zapomenu. A kolikrát lovíš ze sichr-kopií kapitolu, kterou jsem ťuknutím na špatnou klávesnici pohřbil.“

„Ale nohu si za krk proto nedáš. Řekneš: ‚Napíši to podruhé lepší.“

„Co mi zbývá? Ale největší zásluhu za moje »omládnutí« máš stejně ty.“

„Povídali že mu hráli. Raději nabízej štrúdl. Holky, berte si.“

„Berte, dokud je. Takový štrúdl jste nejedly. To je Marty patent. A dneska je božíhodový, sváteční.“

„Dědo, a jak to bylo s těmi velkými ideály? Měl jsi jich přece hodně, ne? Splnilo se ti z nich něco? Má vůbec smysl trápit se, jak žije společnost, cizí lidé, které ani neznáš, kteří neznají tebe. Děláš si starosti o osud lidstva a soused v ulici se na tebe vykašle a valí si svou kuličku.“

„A tobě stačí žít tím, co bude zítra k obědu?“

„To ne. Zajímá ji také, co bude k večeři,“ snažila se Míša obrátit meditace na veselejší strunu.

„No dobře. Ale psal jsi o socialismu, o bratrství národů, o mírovém soužití. Co z toho zbylo?“ nedala se Peťa odradit. „Dnes je to naruby.“

„Myslíš, že z toho nezůstalo vůbec nic?“

„Něco snad... trošku. Asi ty ideály o sociální spravedlnosti, ale jen ideály - aby jeden druhého neodíral. Myšlenky o míru snad také docela nezapadnou. To jsi vlastně jen učeně psal, co se časem stejně uskutečnit musí, jinak by lidstvo přestalo existovat.“

„No vidíš, Peťo. Tak to je. Historie nekončí. Po Bastile přišel Napoleon a další Ludvíci a přece už není ve Francii po monarchii památka. Vy jste, holky, mladé, vy se dočkáte, že i u nás sluníčko zase vyjde. Dělení na chudé a bohaté nebude trvat věčně. Nemůže. Většina lidí to nechce. Chtějí to jen ti, co hrabou.“

„Až budeš křísit socialismus, to mě znárodníš, že jsem podnikatelka?“ zavrtala si Marta.

„Co ty jsi za podnikatele? Že opisuješ studentům diplomky a oni tě přemluví, abys jim to udělala napůl zadarmo a ještě jim s placením počkala?“

„Ale jsem soukromá.“

„Že jsme takové soukromé pekaře a ševce a chalupníky zrušili, to byla ta největší blbost.“

„Ještě že to uznáš. Kdopak by si přál žít jako kanárek v kleci a poslouchat, jak mu strana a vláda zvyšuje blahobyt? Každý se chce nějak uplatnit, projevit vlastní nápad, nenechat se vodit věčně za ručičku. To je to, co láká lidi do podnikání. Nejen peníze.“

„Ale Krejčíře, co nakradli miliardy a dělají z Čech chicagské podsvětí, takové »podnikatele« je třeba zavřít, až budou černí. A s nimi politiky, kteří jim umetají cestičky a nejsou sami o nic lepší.“

„Nechte toho a nehádejte se. My si to stejně uděláme, jak to bude vyhovovat nám,“ vložila se do toho Petra.

„Jen aby. Zatím tady kraluje Amerika a Německo. Rukama takových českých »vlastenců«, jako je Schwarzenberg. Kdyby se probudil Masaryk, ten by žasl, koho udělali ministrem zahraničí a posadili do křesla jeho nejvěrnějšího partnera a nástupce - Beneše.“

„Dříve nám tu zase kralovala Moskva,“ přisadila si Marta.

„A nebýt jí, tak jsme tu měli armádu nezaměstnaných a bezdomovců s holými zadky a americké a německé základny už padesát let,“ vyletěl zase načepýřený profesor.

„Nechte toho vám říkám,“ rozhorlila se Peťa. „Tenhle mlýnek dokola jsme už slyšeli stokrát. Stejně si to uděláme tak, jak nám to bude vyhovovat. Dveře do světa si otevřeme na všechny strany a nepřilepíme se na jednoho spojence, i kdyby sliboval hory doly.“

„Jen aby do té doby ještě z Československa něco zbylo,“ uronil kapku jedu Jan.

„Věnujte se radši štrúdlu, to je lepší než politika.“ usmála se smířlivě Marta.

„Rouno může mít všelijakou podobu. Někdy je to státnický čin, podruhé dobrý, pocukrovaný štrůdl,“ pronesla s vážnou tváří Míša. Vyprskla smíchy nad svou filosofickou pravdou pravd.

„Jenže ani ten štrůdl bychom tu neměli, kdyby...,“ neodpustil si děda poslední slovo. Ale to už mu Marta zacpala pusu a holky ho popadly každá z jedné strany kolem krku.


To byly časy!

  

Konec

Zpět Obsah

© 2007 Milan Matouš, Praha

13.01.2018 00:39


Poslední zdvořilý příspěvek ve Fóru (klikněte si) je od Gimmick: 22/10 na téma: §Moon : Sedmý odstavec od konce poslední kapitoly, "Pak se (o)na stránce o Měsíční paní objevil dotaz,..."22.10 SW: Překlepy opraveny. Neplecha ukončena. Nox! (22.10.2018 23:33)

Domů
Statistiky

"Argonautem pohnuté doby" (komentáře)

Téma=§Argo Hlasovali 2, celkem 10 hvězd, průměr=5.00.

Nahoru!
Knihy, úvahy

  

1. Jméno:

 

 

 

23.10.2018 v 10:09 id: 000000

*** Zrušeno ***


2. Jméno: Robo-mailek

 

Info: hláška sama zmizí

Téma: §Admin

  Smazat!?

23.10.2018  id: 1295052

Robotek Emailek hlásí: rozeslal jsem za Autobus 309 e-mailu 23.10.2018 00:00 :

Změna v "Beridaz" 22.10.2018 1010-1205

Změna v "Návod pro autory" 22.10.2018 1629-1757   (Příspěvek dnes v poledne zmizí!)


3. Jméno: ata

 

 

 

22.01.2018 v 21:31 id: 1290966

Nebylo by možné přidat tuto knihu do downloadů, abych si ji mohl číst ve čtečce?


SW: Bude to, ale ne hned. Bohužel nemám čas ani na vlastní psaní. Teď jsem byl dokonce pár dní mimo dosah klábosnice. (22.01.2018 21:54)


ata: Zajímavá chyba: epub lze normálně stáhnout, přístup k pdf verzi blokuje dětská pojistka (i po 22. hod). (23.01.2018 22:33)


SW: Díky za upozornění. Omlouvám se! Bylo to na více místech. Přesněji - všude tam, kde byly ve jménu souboru před koncovkou dvě tečky. No jo, ruka už se třese, snadno udělá dvojklik, a šedozakalené oči už to nezachrání... (23.01.2018 23:03)


4. Jméno: Q-norbert

 

Info: dědek

 

22.01.2018 v 21:08 id: 1290964

Na síti se dá najít hlavní hrdina, ale pravděpodobně je možné pochybovat o uváděných informacích, zvláště o Úvodu.


SW: O čem konkrétně pochybovat? Je přece jasné, že hlavní hrdina pochází z Jižních Čech a tam to tak nejspíš opravdu bylo. A pokud znám něco o Vysočině, kde žije většina mých příbuzných, tam by to mohlo být také tak. (22.01.2018 22:01)


5. Jméno: Q-norbert

 

Info: dědek

 

20.01.2018 v 00:25 id: 1290890

To je už čtvrtá knížka od pana Matouše, kterou jsem s chutí četl. Díky SW, , otci zakladateli, že ji sem zařadil. Považuji ji za žádoucí pohled z druhé strany, a moc se mi líbila.


6. Jméno: Loki_cz

 

Info: tajné

 

14.01.2018 v 15:07 id: 1290878

2 SW: Tak jsem docetl a musim rici ze zajimavy pribeh.. dokonce jsem se snazil najit zminku o hlavnim hrdinovi na internet ale nemel jsem stesti..

Muzete nam prozradit jak blizko ma k realite??


SW: Většina postav je skutečná, ale většina jmen je změněná (až na jména příliš známá - Husák, Štrougal apod) a občas je mírně pozměněný i děj (mě například úplně vynechal). Skutečné osoby se ale mohou samy poznat. (14.01.2018 17:25)


7. Jméno: SW

 

Info: Václav Semerád, Vesničan

 

13.01.2018 v 01:07 id: 1290869

Tuto knihu jsem autorovi slíbil zveřejnit. Sliby se mají plnit, i když nejsou výhodné. Ale tahle knížka zajímavá je, ne že ne.



Komentáře

Víc komentářů tu není.

Začátek


Přílepky včera: §Moon