Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah

Kapitola 11.

 

Autor mluví sám se sebou

„Ty to takhle necháš?“ ozval se na tomto místě autorův vnitřní hlas.

Co totiž? ptal se pisatel poněkud nejistě.

„Necháš pana Povondru takhle umřít?“

Inu, bránil se autor, já to nedělám rád, ale - Koneckonců pan Povondra má už svá léta; řekněme, že mu je hodně přes sedmdesát -

„A ty ho necháš, aby se tak duševně trápil? Ani mu neřekneš, dědečku, vždyť není tak zle, svět nezahyne na Mloky a lidstvo se zachrání, jen ještě počkejte a dožijete se toho? Prosím tě, nemůžeš pro něho udělat nic?“

Tak já mu pošlu doktora, navrhl autor. Starý pán má asi nervovou horečku; v tom věku z toho může ovšem dostat zápal plic, ale snad to chválabohu přežije; snad bude ještě houpat Mařenku na klíně a vyptávat se, čemu se ve škole učila - Radosti stáří, bože: ať má starý pán ještě radosti stáří!

„Pěkné radosti,“ posmíval se vnitřní hlas. „Bude k sobě to dítě tisknout starýma rukama a bát se, člověče, bát se, že i ona bude jednou prchat před hučícími vodami, jež neodvratně zaplavují celý svět; bude v hrůze vraštit své ježaté obočí a šeptat: To jsem já udělal, Mařenko, to jsem udělal já - Poslechni, chceš opravdu nechat zahynout celé lidstvo?“

Autor se zamračil. Neptej se mne, co chci. Myslíš, že z mé vůle se rozpadají lidské pevniny napadrť, myslíš, že já jsem chtěl tyhle konce? To je prostě logika událostí; copak já mohu do ní zasahovat? Dělal jsem, co jsem mohl; varoval jsem lidi včas; ten X, to jsem byl částečně já. Kázal jsem, nedávejte Mlokům zbraně a třaskaviny, zastavte ten ohavný kšeft se Salamandry a tak, - víš, jak to dopadlo. Všichni měli tisíc naprosto správných hospodářských a politických námitek, proč to nejde. Já nejsem politik ani hospodář: já je přece nemohu přesvědčovat. Co dělat, svět se snad propadne a potopí; ale aspoň se to stane z obecně uznávaných důvodů politických a hospodářských, aspoň se to provede za pomoci vědy, techniky a veřejného mínění, s vynaložením veškerého lidského důmyslu! Žádná kosmická katastrofa, ale jenom samé státní, mocenské, hospodářské a jiné důvody - Proti tomu se nedá nic dělat.

Vnitřní hlas chvilku mlčel. „A není ti lidstva líto?“

Počkej, ne tak honem! Vždyť nemusí vyhynout celé lidstvo. Mloci potřebují jenom víc břehů, aby měli kde bydlet a klást vajíčka. Oni třeba místo souvislých pevnin udělají ze suché země samé dlouhé nudle, aby těch břehů bylo co nejvíc. Řekněme, že se na těch pruzích země nějací lidé udrží, ne? A budou dělat kovy a jiné věci pro Salamandry. Mloci přece nemohou sami pracovat s ohněm, víš?

„Lidi tedy budou sloužit Mlokům.“

Budou, když to tak chceš nazvat. Budou prostě pracovat v továrnách jako teď. Budou mít jenom jiné pány. Koneckonců se snad ani tak mnoho nezmění -

„A není ti lidstva líto?“

Proboha, nech mne! Co mám dělat? Vždyť to chtěli lidé; všichni chtěli mít Mloky, chtěl je obchod, průmysl a technika, chtěli je státníci i vojenští páni - I mladý Povondra to říkal: my všichni za to můžeme. Prosím tě, jak by mně nebylo lidstva líto! Ale nejvíc mi ho bylo líto, když jsem viděl, jak se samo stůj co stůj hrne do té záhuby. Člověk by křičel, když se tak na to kouká. Řval by a zvedal obě ruce, jako by viděl vjíždět vlak na špatnou kolej. Teď už se to nedá zastavit. Mloci se budou množit dál, budou dál a dál drobit staré pevniny - Jen si vzpomeň, jak to dokazoval Wolf Meynert: že lidé musejí udělat místo Mlokům; a teprve Salamandři že stvoří šťastný, jednotný a stejnorodý svět!

„Prosím tě, Wolf Meynert! Wolf Meynert je intelektuál. Našels už něco tak hrozného a vražedného a nesmyslného, aby tím některý intelektuál nechtěl obrodit svět? Nu, nech to být! Nevíš, co teď dělá Mařenka?“

Mařenka? Ta si myslím hraje na Vyšehradě. Musíš být tiše, řekli jí, dědeček spí. Tak ona neví co a má hrozně dlouhou chvíli -

„A co dělá?“

Nevím. Nejspíš se pokouší dosáhnout špičkou jazyka na špičku svého nosu.

„Tak vidíš. A ty bys nechal přijít něco jako novou potopu světa?“

Ale tak přestaň! Copak mohu dělat zázraky? Ať se stane, co se musí stát! Ať mají věci svůj neodvratný průběh! I to je cosi jako útěcha: že to, co se děje, naplňuje svou nutnost a svůj zákon.

„Nešlo by ty Mloky nějak zastavit?“

Nešlo. Je jich příliš mnoho. Musí se pro ně udělat místo.

„Nešlo by, aby nějak vymřeli? Třeba by na ně mohla přijít nějaká nemoc nebo degenerace -“

Příliš laciné, brachu. Copak má pořád Příroda napravovat, co si lidé nadrobili? Tak tedy ani ty už nevěříš, že si sami pomohou? Tak vidíš, tak vidíš; nakonec byste chtěli zase spoléhat, že vás někdo nebo něco spasí! Něco ti řeknu: víš, kdo ještě teď, když už je pětina Evropy potopena, dodává Mlokům třaskaviny a torpéda a vrtačky? Víš, kdo horečně, dnem i nocí pracuje v laboratořích, aby našel ještě účinnější mašiny a látky na rozmetání světa? Víš, kdo půjčuje Mlokům peníze, víš, kdo financuje tenhle Konec Světa, tu celou novou Potopu?

„Vím. Všechny továrny. Všechny banky. Všechny státy.“

Tak vidíš. Kdyby byli jenom Mloci proti lidem, tak by se snad dalo něco dělat; ale lidi proti lidem, to se, člověče, nedá zastavit.

„...Počkej, lidi proti lidem! Něco mě napadá. Třeba by nakonec mohli být Mloci proti Mlokům.“

Mloci proti Mlokům? Jak to myslíš?

„Například... když je těch Salamandrů příliš mnoho, mohli by se mezi sebou servat o nějaký ždibec pobřeží, o nějakou zátoku či co; potom už budou spolu bojovat o větší a větší břehy; nakonec by museli zápasit o světové břehy, ne? Mloci proti Mlokům! Co myslíš, nebyla by tohle dějinná logika?“

- - Ba ne, to nejde. Mloci nemohou bojovat proti Mlokům. To by bylo proti přírodě. Mloci jsou přece jeden rod.

„Lidi jsou taky jeden rod, člověče. A vidíš, nevadí jim to; jeden rod, a oč o všechno bojují! Už ani ne o místo, kde by žili, ale o moc, o prestiž, o vliv, o slávu, o trhy a vím já oč ještě! Proč by i Salamandři nemohli mezi sebou bojovat třeba o prestiž?“

Nač by to dělali? Prosím tě, co by z toho měli?

„Nic, leda to, že by jedni měli dočasně víc břehů a víc moci než druzí. A po čase by se to zase obrátilo.“

A proč by měli mít jedni víc moci než druzí? Vždyť všichni jsou stejní, všichni jsou Mloci; všichni mají stejnou kostru, jsou stejně oškliví a stejně průměrní - Proč by se měli navzájem mordovat? Prosím tě, ve jménu čeho by spolu bojovali?

„Jen je nech, ono se už něco najde. Koukej se, jedni bydlí na západním břehu a druzí na východním; budou se potírat třeba ve jménu Západu proti Východu. Tady máš evropské Salamandry a tam dole africké; to by v tom byl čert, aby nakonec ti jedni nechtěli být víc než ti druzí! Nu co, půjdou jim to dokázat ve jménu civilizace, expanze nebo já nevím čeho; vždycky se najdou nějaké ideové nebo politické důvody, pro něž Mloci jednoho břehu budou muset podřezat Mloky z druhého břehu. Salamandři jsou civilizovaní jako my, člověče; ti nebudou mít nouzi o mocenské, hospodářské, právní, kulturní nebo jaké argumenty.“

A mají zbraně. Nezapomeň, že jsou báječně vyzbrojeni.

„Ano, mají habaděj zbraní. Tak vidíš. To by bylo, aby se nenaučili od lidí, jak se dělají dějiny!“

Počkej, počkej okamžik! (Autor vyskočil a začal přebíhat po pracovně.) Pravda, to by v tom byl čert, aby to nedovedli! Já už to vidím. Stačí podívat se na mapu světa - hergot, kde je nějaká mapa světa!

„Já ji vidím.“

Tak dobře. Tady máš Atlantický oceán se Středozemním a Severním mořem. Tady je Evropa, tuto Amerika - Tak tady je kolébka kultury a moderní civilizace. Zde někde je potopena stará Atlantis -

„A teď tam Mloci ponořují Atlantidu novou.“

Právě. A tuhle máš - Tichý a Indický oceán. Starý, tajemný Orient, člověče. Kolébka lidstva, jak se říká. Tady někde na východ od Afriky je potopena mytická Lemurie. Tady je Sumatra, o kousek na západ od ní -

„- ostrůvek Tana Masa. Kolébka Mloků.“

Ano. A tam vládne King Salamander, duchovní hlava Salamandrů. Tady ještě žijí tapa-boys kapitána van Tocha, původní tichomořští, polodivocí Mloci. Prostě jejich Orient, víš? Ta celá oblast se teď jmenuje Lemurie, kdežto ta druhá oblast, civilizovaná, poevropštělá a zamerikanizovaná, moderní a technicky vyspělá, je Atlantis. Tam tedy je diktátorem Chief Salamander, veliký dobyvatel, technik a voják, Čingischán Mloků a bořitel pevnin. Ohromná osobnost, člověče.

(„... Poslyš, je on opravdu Mlok?“)

(... Ne. Chief Salamander je člověk. Jmenuje se vlastně Andreas Schultze a byl za světové války někde šikovatelem.)

(„Proto!“)

(Nu ano. To už tak máš.) Tak tady je Atlantis a Lemurie. To rozdělení má důvody zeměpisné, administrativní, kulturní...

„...a národní. Nezapomeň na národní důvody. Lemurští Salamandři mluví Pidgin English, kdežto atlantští Basic English.“

No dobře. Během doby pronikají Atlantové bývalým Suezským kanálem do Indického oceánu -

„Přirozeně. Klasická cesta na východ.“

Správně. Naproti tomu lemurští Mloci se tlačí přes kap Dobré naděje na západní břeh bývalé Afriky. Tvrdí totiž, že k Lemurii patří celá Afrika.

„Přirozeně.“

Heslo je Lemurie Lemurům. Pryč s cizáky a podobně. Mezi Atlanty a Lemury se prohlubuje propast nedůvěry a odvěkého nepřátelství. Nepřátelství na život a na smrt.

„Čili stávají se z nich Národy.“

Ano. Atlantové pohrdají Lemury a nazývají je špinavými divochy; Lemuři pak fanaticky nenávidí atlantské Mloky a vidí v nich imperialisty, západní ďábly a porušovatele starého, čistého, původního Mloctví. Chief Salamander se domáhá koncesí na březích lemurských, prý v zájmu exportu a civilizace. Vznešený kmet King Salamander, byť nerad, musí povolit; je totiž méně ozbrojen. V zátoce tigridské nedaleko někdejšího Bagdádu to praskne: domorodí Lemuři přepadnou atlantskou koncesi a zabijí dva atlantské oficíry, prý pro nějakou nacionální urážku. Následkem toho -

„- dojde k válce. Přirozeně.“

Ano, dojde k světové válce Mloků proti Mlokům.

„Ve jménu Kultury a Práva.“

A ve jménu Pravého Mloctví. Ve jménu národní Slávy a Velikosti. Heslo je: Buď my, nebo oni! Lemurové, ozbrojení malajskými krisy 60 a dýkami jógů, podřežou bez milosti atlantské vetřelce; za to pokročilejší, evropsky vzdělaní Atlantové vpustí do lemurských moří chemické jedy a kultury zhoubných bakterií s takovým válečným úspěchem, že se tím zamoří všechny světové oceány. Moře je infikováno uměle vypěstovaným žaberním morem. A to je konec, člověče. Mloci vyhynou.

„Všichni?“

Všichni do posledního. Bude to vymřelý rod. Uchová se po nich jenom ten starý öhningenský otisk Andriase Scheuchzeri.

„A co lidé?“

Lidé? Ah pravda, lidé. Nu, ti se začnou pomalu vracet z hor na břehy toho, co zůstane z pevnin; ale oceán bude ještě dlouho smrdět rozkladem Mloků. Pevniny zase pomalu porostou nánosem řek; moře krok za krokem ustoupí a všechno bude skoro jako dřív. Vznikne nová legenda o potopě světa, kterou seslal Bůh za hříchy lidí. Budou také zkazky o potopených mytických zemích, které prý byly kolébkou lidské kultury; bude se třeba bájit o jakési Anglii nebo Francii nebo Německu -

„A potom?“

- - - Dál už to nevím.


  

Konec

Zpět Obsah

© 1936 Karel Čapek, Praha

Slovník



Poznámky


1: Dubbeltje - drobná holandská mince.

2: Kampong - malajská vesnice s tržištěm.

3: Toddy - palmové víno.

4: Bedřich Golombek (1901-1961), čes. novinář a prozaik.

5: Edvard Valenta (1901-1978), čes. spisovatel a publicista.

6: Jan Eskymo Welzl (1848-1948), čes. cestovatel, vynálezce a dobrodruh.

7: Lambrekýny (hol.) - závěsy na okna a dveře.

8: Pozamentérie - pásková textilie určená k dekoraci.

9: Bezoár - usazenina v útrobách některých savců považovaná za léčivý prostředek.

10: YMCA - Young Men´s Christian Association, Křesťanské sdružení mladých mužů.

11: Schillerův rytíř - odkaz na baladu »Rukavička« Friedricha Schillera.

12: Trader Horn - ve své době populární americký film o obchodníkovi Hornovi a jeho cestě do Afriky.

13: Reptilia (lat.) - plazi.

14: Nereidky - mořské víly.

15: Pelagiál - vody osídlené planktonem.

16: „Zázrační“ koně z chovu něm. podnikatele Kralle, kteří údajně uměli počítat a výsledky oznamovali údery kopyt.

17: Mae West - amer. herečka, sex-symbol 30. let. 20. stol.

18: V praxi, v akci.

19: Lemurie - bájný světadíl (podobně jako Atlantida), měl se rozkládat v Indickém oceánu.

20: Zábava, rozptýlení.

21: Využití, zneužití.

22: Pojištění.

23: Živočich pracující, vyrábějící.

24: Mlok a německý národ.

25: Vývoj obojživelníků za fašismu.

26: Trade Unie - zaměstnanecké odbory.

27: Barkasa - člun sloužící zejména pro dopravu mezi kotvící lodí a břehem.

28: Je to podivín.

29: Zpráva o tělesných schopnostech Mloků.

30: Xeróza (řec.) - chorobná suchost.

31: François Coppé (1842-1908), franc. básník.

32: Basic English - jazyk se zásobou 850 slov, vytvořený v roce 1929

33: Ušlechtilý jazyk latinský.

34: Svět pozemský.

35: Měnový systém založený na dvou drahých kovech, na zlatě a stříbře.

36: Právě tím.

37: Podivuhodná díla boží.

38: Monismus (řec.) - filozofická koncepce, podle níž je základem všeho jediná podstata.

39: Mloci, pryč se Židy!

40: Hej, vy, ... co tady hledáte?

41: Starosta a poslanec.

42: Auspicie - výhlídka, naděje.

43: Ženerózní (z franc.) - velkodušný, šlechetný.

44: Chudáček, ... on je tak ošklivý!

45: Lac Léman - Ženevské jezero.

46: Mikádo/správně mikado (jap.) - titul jap. císařů.

47: Flibustýrský - pirátský.

48: Torpédoborec.

49: Konflagrace - vzplanutí, vypuknutí (zde války).

50: Kombatant (franc.) - vojín s bojovým posláním.

51: Tlustá Berta - německé dělo.

52: Takových úspěchů dosahují jen němečtí mloci.

53: Zánik lidstva.

54: Abyssal/abysál (řec.) - označení pro nejhlubší dno oceánu nebo hlubokých jezer.

55: Mene tekel (aram.) - napomenutí, jímž byl údajně babylonskému králi Balsazarovi předpovězen pád jeho říše; přeneseně výstraha, varování.

56: Mediokrita (lat.) - prostřednost.

57: Wady/vádí (arab.) - vyschlá koryta řek, naplněná vodou jen v určitých ročních obdobích.

58: Dossier - desky na listiny, svazek listin.

59: Árie z opery J. Offenbacha Hoffmannovy povídky, pův. píseň benátských gondoliérů.

60: Kris - dýka s vlnkovitým ostřím.

08.06.2018 13:54


Poslední zdvořilý příspěvek ve Fóru (klikněte si) je od knihomol: 19/6 v 18:27 na téma: §Imp2 : Skromný dotaz. Co bude dál s Imperiem 2?20.06 jaxx: Nějak jsem se zasekl, možná toho kus přepracuju... Pokud by byly nějaké nápady, sem s nimi. To platí pro všechny... (20.06.2018 14:17)

Domů
Statistiky

"Válka s mloky" (komentáře)

Téma=§Caml Hlasovali 3, celkem 15 hvězd, průměr=5.00.

Nahoru!
Knihy, úvahy

  

1. Jméno:

 

 

 

21.06.2018 v 16:05 id: 000000

*** Zrušeno ***


2. Jméno: SW

 

Info: Václav Semerád, Vesničan

 

08.06.2018 v 16:32 id: 1294204

Válku s mloky jsem četl hoooodně dávno. Ještě jako dítko školy základní (panebože, to už je let!). Prostě Čapek je Čapek. A knížky scifi, které se mi nejvíce líbily, najdete teď i tady. RUR, Makropulos, Krakatit a Válka s mloky. Proč ne ty ostatní? Protože je to dost fuška (každá knížka mi dá tak 3 dny "učesávání") a seženete je i jinde. Proč jsem je tedy dal i sem? Protože se mi tyhle čtyři líbily nejvíc. (A tady jsou bez reklam, to se taky cení .)

O Čapka jsem se kdysi hodně pohádal. Já považuji (přinejmenším tyhle 4) za čisté scifi. Literární vědec, který tvrdí, že to scifi není, je u mě pitomec. Já vím, v době vzniku se tomu scifi neříkalo. To neznamená, že to scifi není! Já mezi scifi řadím i velkou část knížek Julese Verna, Herberta Gordona Wellse, Jana Matzala (Trosku) i Františka Běhounka.


jaxx: Když se k tomu přihodí i Konec světa od pana spisovatele Camille Flammariona, máme historii scifi poměrně vcelku. Mám doma vzácnost - nádherně ilustrované vydání z roku 1907... (08.06.2018 20:14)



Komentáře

Víc komentářů tu není.

Začátek


Přílepky včera: §Beri §Imp2