Čert - hrdina dětské románové trilogie Andílek

Pejsek Čert - hrdina dětské románové trilogie (Andílek, Učedník andělů, Andělský svět), Jupiterského ducha a také filmový herec (objevil se ve filmu "Mír s tuleni"). Takhle ho znáte z románu Andílek - a občas se objevuje čtenářům rozepsaných románů (ve formě poznámky "Tady už nic není a to ani náš Čert nic nebere").

Narodil se (jak se píše v životopisech) v chudé psí rodině 2.7.1994, odkud byl záhy odebrán, neboť jeho matka, psí samoživitelka, měla dětí víc než mohla uživit. Dostal se ale do dobré rodiny (naší!), takže se mu od štěněte vedlo poměrně dobře. Bydlel s páníčky v paneláku a patřilo mu celé pečlivě označkované sídliště. Ačkoliv - pravda - sdílel je i s jinými, často neurvalými psy (připomenu Šediváky z románu "Kniha").

Ještě s mladým štěnětem jsme dělali pokusy naučit ho pracovat s PC. Inteligenci by na to měl, ale přece jen... ty pacičky nejsou na klávesnici stavěné. Nebo obráceně, klávesnice jsou šovinisticky stavěné jen na lidské prsty a s psími tlapičkami tak nějak nepočítají. Škoda. Čert měl pro mačkání klávesnice vlohy - občas se mu podařilo i něco napsat - jen jsem nikde na internetu nenašel slovník, kterým by se to dalo přeložit do češtiny.

Od roku 2000 máme kočku Číčolínu. Tenkrát ji přinesl Vašík jako kotě. Varovali jsme ho, aby kotě domů netahal, vždyť máme psa - ale Vašek si nedal říci. Postavili jsme tedy kotě před Čerta - očichal je a od té doby byli kamarádi. Číča si na Čerta zvykla tak, že spolu klidně spali (viz obr. vlevo). Někdy jsem je dával lidem za příklad:

Mějte se rádi aspoň jako pes s kočkou!

Jenže Čert se takhle naučil vycházet se všemi kočkami! Ty, co ho neznaly, před ním prchaly, ale brzy zjistily, že je to zbytečné - on je nehonil ani když před ním utíkaly.

Čert jako filmový herec

Jako filmový herec účinkoval i ve filmu "Mír s tuleni". Ačkoliv - takovým rolím herci říkají "štěk". Až na to, že Čert si tam ani neštěkl... jen rozumně poslouchal, co se mu páníček snaží vysvětlit...

V novém domově

Jenže nic netrvá věčně a v roce 2007 jsme se museli z Prahy odstěhovat na vesnici. Čert se na stará kolena (stejně jako my) ocitl v novém prostředí. Nebylo to sídliště, ale taky to šlo. Na rozdíl od Prahy, kde občas utekl za fenkami, ho to na vsi už tolik nelákalo. Aby ne - bylo mu (po přepočtu) už 78 psích let. Ale průzkum nového revíru ho ještě bavil. Už v Praze nám začal trochu šedivět, ale na vesnici byl šedivější a šedivější. Samozřejmě se i na vesnici skamarádil s okolními psíky i kočkami. Skoro jsem mu v románu Andílek křivdil (když ho Bísíája kritizovala, že se ani psi s kočkami nesnášejí - promiň, Čerte!).

Postupem času to s ním bylo čím dál tím horší. Už si nevyskočil na židli u PC, dá se říci, že o počítače přestal jevit zájem. Pak už si nevyskočil ani na nízké kanape (ale dávali jsme ho tam, protože se mu tam lépe leželo než na zemi). Jenže s věkem potíže rostly. Už se motal, občas padal, museli jsme ho přidržovat. Snažil se, ale někdy už to bylo nad jeho síly.

A tak nás nakonec 17.3.2011 opustil (jak se píše u slavných - a to tedy Čert byl!).

Byl s námi na psí poměry docela dlouho - skoro 17 let. Někdy se psí věk počítá vzhledem k lidskému jako násobek šesti - v tom případě 17 * 6 = 102 let a je vidět, že to už byl psí penzista (já se takového věku jako kardiak určitě nedočkám).

Kdo jste ho znali, věnujte mu tichou vzpomínku.