Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Protiútok

Skupina komandanta Krafonciho nepodala ve stanovené lhůtě povinné ranní bojové hlášení. Princ Mafuí znepokojeně čekal další hodinu a pak nařídil další nejbližší letecké skupině komandanta Zuffa, aby vyslala svá letadla vysvětlit, proč Krafonci neodpovídá. Letka pěti strojů brzy zakroužila nad mlčící základnou a když se nic nedělo, letadla váhavě jedno po druhém přistála. Na zemi byly vidět jen postavičky vojáků, dychtivě mávajících chapadly na přistávající stroje. Vyrovnané řady stíhaček byly zničené ohněm, který už se projevoval jen občasnými proužky dýmu ze spečených hromad kovu. Základna sama byla vypálená též.

Když se ukázalo, že v nejbližším okolí zničené základny pravděpodobně nikdo z nepřátel není, zorganizoval komandant Zuff letecký odvoz všech vojáků. Ukázalo se, že nechybí ani jeden voják - zato veškerá bojová technika, vybavení, zbraně a munice byly do posledního ručního granátu zničené. Vojáci bez svých zbraní by tak mohli podlehnout dokonce i při útoku domorodců, kdyby v okolí základny nějací byli.

Princ Mafuí, zelený vztekem, osobně vyslýchal nejprve komandanta Krafonciho, pak, když se ujistil, že Krafonci nic neví a nedovede si tuto porážku ani vysvětlit, vzal si pod křížový výslech vybrané skupinky jeho vojáků.

Princovi kati byli pověstní tím, že před nimi nemělo cenu lhát a vytáčet se. Ale většina vojáků i na mučidlech vypovídala, že oni o ničem nevědí. Když se ráno probudili, byla již jejich základna v tom stavu, v jakém ji našli letci Zuffovy skupiny.

Strážní, kterým v tomto případě šlo o život, pochopitelně vypovídali mnohem zmateněji, ale ani oni nevěděli nic, co by záhadu objasnilo. Pravda, všichni na stráži usnuli, což by byl sám o sobě důvod k popravě, ale usnuli za tak záhadných okolností, že bylo třeba to nejprve vysvětlit. Jeden jediný strážný nakonec přiznal, že k němu v noci cosi tiše přilétlo vzduchem a on pocítil, jak se mu do těla zabodla jakási věc - tu však nedokázal ani pořádně popsat. Neustále tvrdil, že to byl jen nevelký váleček s ostrou špicí, vůbec mu prý ani neublížil, ale nežli si jej stačil vytrhnout z těla, začaly se mu všechny oči tak neodolatelně zavírat a přišla na něho taková malátnost, že už nestačil ani vykřiknout.

V jeho tělních tekutinách však neobjevili ani stopy po jedu ani po omamných látkách, takže tato výpověď neměla valnou dokumentační cenu. Voják si mohl jen tak vymýšlet, aby odlákal pozornost katů od svého provinění a ušel trestu, nebo aby aspoň odsunul jeno vykonání na později. Váleček se nenašel, ale princ si to nakonec rozmyslel, mávl ledabyle chapadlem a nařídil téměř umučeného vojáka pouze vsadit do palubního vězení hvězdoletu.

„Pět krát pět letadel najednou!“ vykřikoval na důstojníky v sále pro porady mužstva, kde byli tentokrát shromážděni, protože důstojnický sál nebyl přes veškeré úsilí asanačních čet v takovém stavu, aby se v něm porada mohla odbývat.

„Je to záhada!“ neustále opakoval zničený Krafonci.

„Nasadíme záložní stroje,“ rozhodl princ, „ale řeknu vám, jestli se to bude opakovat, jsme za chvíli bez letadel!“

Piloti dostali příkaz neopouštět své stroje ani v noci a spát v kabinách. Všichni velitelé nařídili dvojí strážení a nikdo ze strážných nesměl být ani na okamžik sám, směli se pohybovat pouze ve dvojicích.

Komandant Zuff toto nařízení vylepšil tím, že obětoval dva strážné, které na poslední chvíli poslal s dalekohledy a filmovou kamerou hlídkovat na vrchol nedalekého kopce, odkud měli základnu jako na dlani. Bylo to sice proti řádům, neboť je mohli v noci snadno přepadnout, ale komandant Zuff se rozhodl, že si jejich případnou ztrátu nějak zodpoví. Život dvou strážných měl sice svou cenu, ale celkem nepatrnou proti možnosti, že bude zničena všechno.

„Budete hlídat základnu z dálky,“ nařídil Qovuxovi, který dostal filmovou kameru. „Kdyby se tu cokoliv dělo, kdyby nám třebas celá základna vyletěla do povětří, zůstaneš do posledního okamžiku na místě a všechno nafilmuješ. Je ti to jasné? Jinak máš na krku zběhnutí a moc dobře víš, co by to pro tebe znamenalo.“

„A Manwy?“ přál si bližší vysvětlení strážný Qovux.

„Ty budeš filmovat - a co udělá Manwy, nechávám na jeho úvaze. Koukejte taky trochu myslet sami! Každý máte mozků pět, ale chováte se jako ubozí domorodci, kteří mají jen jeden!“

Strážný Manwy nedlouho po půlnoci zpozoroval na základně jakýsi nezřetelný ruch. Připadalo mu to divné, vždyť Zuff vydal rozkaz absolutního klidu a nejvyšší pohotovosti. Vzal si proto na pomoc dalekohled - a vzápětí rýpnul chapadlem do svého druha Qovuxe.

„Kameru - a filmuj!“ zašeptal na něho. „Já tam běžím!“

Qovux si rovněž pomohl dalekohledem, ale pak už se na nic nevyptával, uchopil kameru a jal se pilně filmovat. Když po chvilce musel měnit kazetu s filmem, krátce se opět podíval na základnu dalekohledem - a málem si hvízdnul.

Nestvůra právě vytahovala bezvládná těla pilotů z kabin jejich stíhaček a vláčela je na plochu uprostřed letiště, kde jich už ležela celá řada. Ale současně Qovux zpozoroval svého parťáka, jak se plíží k tomu místu - už na dostřel své velkorážné zbraně. Pamětliv rozkazu, vyměnil si Qovux opět dalekohled za kameru a začal filmovat. Všechno další viděl jen ve zmenšeném obraze hledáčku.

Manwy zaujal nejvýhodnější polohu vleže, nasadil zbraň do podpěrky a bez výstrahy spustil dlouhou dávku po obludě.

Nestvůra padla k zemi jako podťatá - avšak skoro současně se ostře zablýsklo a Qovux v teleobjektivu kamery spatřil, jak Manwyho tělo doslova explodovalo a rozletělo se do všech stran. Nestvůra zřejmě měla účinnější zbraň než Kígórové - a použila ji naprosto přesně.

Pak se nestvůra z neznámých důvodů odkutálela do stínu za jednu ze stíhaček a zůstala tam dlouhou chvíli bez hnutí. Qovux by nejraději vyskočil a vyběhl také k základně, zavčas si ale připomněl přísný rozkaz komandanta Zuffa, který mu sliboval utopení v žíravině, opustí-li své stanoviště. Proto se raději ovládl, vyměnil kazetu a filmoval dál.

Základnu náhle ozářily plameny, zprvu slabé, ale čím dál tím mohutnější. Rozhořely se všechny stíhačky, jejich nádrže vybuchovaly a rozhazovaly oheň do okolí. Brzy hořela i hlavní skladištní budova a vzplálo i velitelské bitevní letadlo. Bylo až strašidelné, že nikdo nehasil, nikdo ani neprchal od ohně. Celá základna padla za oběť plamenům, aniž by se jediný z jejích obyvatel pokusil o jakoukoliv činnost na odvrácení katastrofy!

Qovux opustil své místo až druhého dne ráno. To už se po základně začali trousit první zmalátnělí vojáci, kteří se tu probudili do hrozného snu. Byli naprosto bezbranní, vydaní na pospas nástrahám přírody i primitivních lidí. Naštěstí prve místní obyvatele široko daleko vyhubili, zbývající dávno uprchli v hrůze před kígórskými vojáky a ani jediný osamělý mstitel se v okolí základny neukázal.

Nestvůra svou práci nestihla - což bohužel znamenalo jen to, že nevytahala všechny piloty z jejich strojů, jak to asi původně měla v úmyslu. Dvanáct pilotů uhořelo v kabinách svých letadel, pár strážných přišlo o život ve skladištní budově - a ve svém bitevním letadle zahynul i velitel základny, komandant Zuff.

Qovuxovy filmy byly jediným dokumentem, který události na obou základnách vysvětloval. Jen to, že Zuff své dva strážné vysunul mimo, dovolilo expertům objasnit i tuto záhadu. Princ Mafuí sice strašlivě zuřil, když se dozvěděl o zkáze dalších pětadvaceti letadel, Qovuxovy filmy však přece jenom jeho hněv trochu ochladily.

Dalším, i když také jen částečným úspěchem, se mohl pochlubit strážný Manwy, naneštěstí na kusy roztrhaný přímým zásahem. Na místě, kde stála nestvůra, když zahájil palbu, se totiž v popelu základny našla vsáklá kaluž její červené tělní tekutiny - a jedna z jejích končetin, odtržená výbušnými střelami.

Nestvůru zřejmě střelba zaskočila a zranila, i když ne tak vážně, aby ji na místě vyřadila - což se stalo vzápětí osudným strážnému Manwymu a nejen jemu. Pravděpodobně se nějakou dobu poté schovala do úkrytu za jednou ze stíhaček, kde se též nacházely znatelné zbytky její červené tělní tekutiny, ale pak se vzpamatovala a bez překážek své dílo zkázy dokončila. Byla však už rozzuřená a nebrala ohledy na oběti mezi kígórskými vojáky.

„No - aspoň něco,“ zasyčel vztekle princ Mafuí, když mu přinesli ohyzdnou končetinu nestvůry. „Ať mě blesk... je to vskutku zajímavě rozvětvené chapadlo! Jen nechápu, jak někdo může takovým patvarem něco uchopit, vždyť nemá vůbec žádné přísavky?“

Poté si dal několikrát po sobě promítnout všechny filmové záběry, zachycující nestvůru. Nikde nebylo vidět, že by ve svých chapadlech něco držela. Jen z Qovuxova filmu bylo patrné, že v nich něco držet musela, ale Qovux ty události filmoval z velké dálky a na jeho filmech se nedalo nic rozeznat. Snad jen to, že ta nestvůra měla mnohem větší oči než na denních záběrech. Princ usoudil, že se takovým způsobem asi přizpůsobuje nočnímu šeru.

Vzápětí se přihlásil Labarri, jeden z hlavních expertů na biologické vědy, se zajímavým objevem. V tělních tekutinách vojáků Zuffovy skupiny objevil podivné mikroorganizmy, které tam neměly co dělat. Zvláštní mikroby teď houfně hynuly a byly pohlcovány obrannými mikroorganizmy těl vojáků - ale souběžně s tím, jak mizely a ztrácely se, ustupovala malátnost postižených.

„Je to nemoc,“ trval na svém Labarri, když svou domněnku přednášel princi. „Způsobí, že všichni velice rychle usnou, čímž se stanou hříčkou našich nepřátel. Ta nemoc stejně rychle ustoupí a beze zbytku mizí. Proto ji už později nikdo nemůže zjistit.“

„Co to znamená?“ vyjel na něho princ.

„To znamená: navzdory závěrům biologického průzkumu, podle nichž nám zdejší mikroorganizmy neměly být nebezpečné, jsme se setkali s druhem, u kterého to neplatí. Tento druh sice nezabíjí, jen uspává - což v boji může znamenat stejnou pohromu. Budeme muset neustále nosit jako jedinou záchranu skafandry.“

„Biologickému průzkumu jsi přece velel ty sám!“ vybuchl princ. „Víš co to znamená? Nedbalost při průzkumu této planety a ohrožení invaze - a to je nesmírně závažné obvinění!“

„Troufám si připomenout, že se tato nemoc objevila vždy jen v souvislosti s našimi protivníky, kteří ji dokázali jaksepatří využít,“ obhajoval se vědec. „Připomínám též výslech strážných. Jeden z nich přece zjistil útok zbraní, která zdánlivě neměla žádný razantní účinek, jen nepatrné bodnutí - ovšem skoro hned poté následoval spánek. Trvám na tom, že tato nemoc na planetě nebyla. Nepřítel ji proti nám musel vymyslet. Jeho se ostatně ani v nejmenším nedotkla. Neumím způsobit nic takového, ale dovedu si aspoň docela dobře představit, že se jedná o zbraň, kterou dosud neznáme.“

Princ se zamyslel - a pak nejen že Labarriho nepotrestal, ale nařídil vyplatit mu mimořádnou odměnu.

„Tohle zjištění nám zachová spoustu letadel i vojáků, o které bychom jinak zřejmě přišli,“ prohlásil pak na poradě velitelů, když vydával rozkaz o přísném dodržování nošení skafandrů. „Nebude to sice pohodlné, ale zato bezpečné.“

Protože ve skladištích hvězdné lodi nebyla další letadla, ani kdyby se princ rozhodl sestavovat je z náhradních dílů, bylo třeba reorganizovat letky a část strojů přemístit pod velení Sgirina, který postoupil na místo padlého komandanta Zuffa.

„Jen ať si tentokrát ti ďáblové přijdou,“ dal najevo své odhodlání novopečený komandant Sgirin. „Přivítáme je takovou ohnivou sprchou, jakou si už dávno zasluhují!“

Piloti, připravení za řízením svých stíhaček, nesměli pod přísnými tresty ani pootevřít skleněná okna svých strojů. Měli být připravení ihned vzletět a zaútočit na nepřítele, který tentokrát bude v nevýhodě díky chystanému překvapení.

Tu noc se však nestalo nic. Obludy nejspíš opět prokoukly chystanou novou taktiku vojáků z Kígóry a žádná z nich se v blízkosti základen ani neukázala.

Princ marně druhého dne soptil vzteky.

„To snad není možné,“ křičel. Pak se však trochu zamyslel a dal pečlivě prohledat všechny prostory své lodi. Vojáci měli přísný rozkaz přinést nebo aspoň ohlásit cokoliv, co by podle nich na loď nepatřilo.

Na princově podnose se po několika hodinách objevily tři předměty, prokazatelně vyrobené jinou civilizací.

Jeden byl sežehlý ohněm a pocházel z hlavního poradního sálu, kde jej objevily asanační čety. Jeho vnitřek byl celý spečený ohněm, ale podle velejemných drátků se dalo tušit, že původně měl cosi společného s elektřinou.

Druhý byl pravděpodobně v pořádku ještě v době, kdy jej vojáci objevili. Byl umístěn ve skladišti atomových torpéd, ale když jej vojáci našli a chtěli donést ke zkoumání, začal náhle žhnout, takže experti dostali do chapadel jen stejným způsobem seškvařené zbytky, na nichž se nedalo nic poznat. Ti, kdo sem tu věc umístili, zřejmě nějak zpozorovali její odhalení a zničili ji - záhadou bylo jak, když dovnitř přísně izolovaného skladiště torpéd nemohly proniknout ani stopy radiových signálů? Na tomto předmětu bylo děsivé, že ho našli v atomovém skladu, což zejména u prince vyvolalo nepříjemné mrazení nervů po celém těle. Vetřelcovy vyhrůžky o podminovaném skladišti atomových torpéd rozhodně nebyly tak plané, jak si princ zpočátku myslil!

Třetí předmět byl nejjednodušší - a přitom nejzáhadnější. Experti marně po celé hodiny pátrali po skrytém smyslu toho podivného kusu umělé hmoty, ozdobené zvláštním natištěným vzorkem z lesklých kovových nitek. Dalo se poznat jen že uvnitř není žádná nálož a předmět se dá zkoumat bez nebezpečí. Prince ale nejvíc potěšilo, že tento předmět byl nalezen v sále mužstva, tam kde se nedávno odehrávaly porady důstojníků. Tam, kde se domlouvali o každé akci!

„Nikdo mi to nevyvrátí! Je to vysílačka - špión!“ trval na svém, ačkoliv mu experti dokazovali, že to nic takového nemůže být, že předmět nemá s elektřinou, tím méně s radiem nic společného. Princ nařídil předmět ihned zničit. Krabičce od osvěžujících bonbonů se tak dostalo nejvyšší cti v jakou kdy mohla doufat - pečlivého spálení pod osobním dohledem pravého prince impéria Kígóra.

Co to bylo, nakonec neobjasnil nikdo. Avšak samo objevení cizích předmětů přímo uvnitř bitevní lodi bylo na pováženou. Tři nepatrné předměty zřejmě nemohly nikoho ohrozit, jenomže kde se mohly objevit neškodné přístrojky, tam by se snadno mohly objevit i jiné předměty. V tomto světle nebylo možné brát na lehkou váhu ani zmínky o nehmotných zbraních, které tu také mohly být někde ukryty a vzhledem k jejich nehmotné podstatě je nikdo nemůže objevit!

Nad bitevní lodí kígórské mezihvězdné flotily se začaly stahovat tmavé mraky neurčitého nebezpečí...

 


Zpět Obsah Dále

04.03.2018 17:36