Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Nálet

Veliká ofenzíva začala podle rozkazu prince Mafuího ráno, brzy po rozednění.

Letadla ze tří základen vzlétla skoro současně, slétla se do velkého houfu a několikrát zvolna zakroužila nad bitevním hvězdoletem. Pak se obrátila severním směrem, rozvinula se do členěné sestavy a nepříliš velkou rychlostí vyrazila.

Renon se chvatně rozloučil s Čivim a Čikeou, vstoupil do minitransferové kabiny a v několika okamžicích vystupoval na povrch uvnitř jedné z mnoha nepřehledných jeskyň rozsáhlého krasového útvaru.

Nízkým letem mezi stromy těsně pod vrcholky nejvyšších skal uletěl téměř patnáct kilometrů. Pak opatrně vzlétl na vrchol osamocené hory, která sem geologicky nijak nepatřila; jednalo se o vyhaslou sopku, která tu kdysi dávno prorazila vzhůru. Renon zaujal pozici v kráteru, odkud měl přehled po širokém okolí. Podle rozkazu prince Mafuího měl letecký svaz proletět nedaleko odtud - a Renon se na něj už chystal.

Konečně se v dálce ozval sípavý hukot leteckých motorů kígórského letectva a brzy byly v dalekohledu vidět první siluety letadel, dosud na obzoru a tedy příliš daleko. Ale letadla se nijak neblížila, naopak, jejich zvuk opět slábl až skoro ustal.

„Renone! Princ nařídil změnit cíl letu!“ pískla vysílačka v Renonově náprsní kapse. „Všichni teď letí - moment - prý do čtverce dva tisíce šest set osmdesát! Nevíme, kam to je!“

Renon vytáhl z náprsní kapsy elektronický zápisník, kde měl zaznamenáno vše, co věděl o Kígórech. Položil jej před sebe na kámen a jednou rukou bleskurychle vyťukal dotaz. Pak tiše zahromoval, sklapl zápisník a vsunul jej do kapsy. Nato nahmátl řídící knoflíky létacích nárameníků a prudce vylétl vzhůru. Věděl už, že tentokrát přiletí pozdě.

Náhlou změnou cíle získali kígórští letci náskok, který se těžko dal dohonit nárameníkovými girrigy. Renon proto teď zamířil poněkud severněji a brzy přistál při skrytém ústí jedné z jeskyň.

Uvnitř byl jediný Renonův gryul, malé třímístné letadlo. Mělo však v této chvíli důležitou přednost. Jeho motory mu umožňovaly dosáhnout rychlosti, jakou by nekrytý člověk nikdy nevydržel: rychlosti přesahující rychlost zvuku. Gryul mohl též vzletět nad atmosféru, neboť se jednalo o obvyklý výsadkový stroj, jediný, který se Renonovi podařilo sestavit z trosek ve skladištích.

Gryul se zdvihl kolmo do výšky a ihned začal nabírat rychlost. Po krátké chvíli se ozvalo prásknutí, jak letoun, jinak letící téměř bezhlučně, prorazil bariéru rychlosti zvuku. Renon řídil letoun nízko nad zemí, aby ho spatřili pokud možno až na poslední chvíli; věděl, že se chystá do leteckého souboje jediného letadla proti šedesáti - ale Kígórové se s gryulem vlastně ještě nikdy nesetkali a moment překvapení mohl také sehrát svou roli.

Oblak černého dýmu, stoupajícího šikmo vzhůru, mu už na dálku signalizoval, že letí pozdě.

Pak spatřil první šedivé šipky kígórského leteckého svazu a zamířil na ně zaměřovací kříž. Ve špici gryulu byl usazen jeden z fotometů, seřízený trvale na nejvyšší porci energie. Zaměřovací kříž Renon doplnil do programů palubního počítače už na začátku kígórské invaze, ale dosud letoun nepoužil.

Čelní letoun jedné z letky se změnil v oblak ohně. Po něm druhý, třetí... Renonovi stačil nepatrný pohyb páčkou, aby se letoun stočil od jednoho okřídleného šípu ke druhému. Teď už byla letadla vidět mnohem zřetelněji, vzdálenost k nim se zmenšovala nadzvukovou rychlostí.

Čtvrtý letoun, pátý... Renon trochu stočil let, aby do zaměřovacího kříže dostal další pětici. Tato letadla však začala prudce měnit směr každé na jinou stranu, aby nevlétla do ohnivých výbuchů. Tím mu nevědomky ztížila míření. Přesto se jedno po druhém změnila v ohnivé oblaky. To už byl Renon téměř ve středu kígórského leteckého svazu a musel sám měnit směr, aby se nesrazil s některým z kličkujících strojů nepřátel. Ještě dvakrát vystřelil - pak jeho letoun proletěl středem narušené sestavy a pokračoval v letu.

Při téhle rychlosti bylo téměř nemožné za letu otočit gryul do protisměru. Renon teď nemohl střílet vůbec, proto se s letounem naklonil do prudké zatáčky, aby se otočil.

Svítící střely se mihly několik desítek metrů od gryulu. Renon prudce trhl letadlem vzhůru a pak naopak dolů. Nad ním proletěla celá plejáda svítících šňůrek. Letmý pohled na obrazovky mu ukázal, že všechna zbylá letadla obrátila směr a začala stíhat jeho letoun. Jejich rychlost stoupala, avšak zatím měl gryul právě v rychlosti výraznou převahu a tak se svým pronásledovatelům stále vzdaloval. Renon si ale nedělal velké iluze, že by si nad nimi tuto převahu udržel dlouho. Kígórská letadla měla velmi silné motory a snad i lepší tvar - a Renon dobře věděl, že těmto letadlům neunikne, ani kdyby s gryulem vzlétl nad atmosféru a přešel na oběžnou dráhu nad planetu. Tam všude ho mohli nepřátelé pronásledovat a snad i dostihnout.

Nevolil proto útěk směrem do výše, ale sklonil nos gryulu k zemi. V nízké výšce mohl mít gryul převahu v manévrování. Jeho zaoblený tvar bez křídel tomu sice nijak nenasvědčoval, naopak se mohlo zdát, že tady budou ve výhodě spíš okřídlené stroje, ale gryul nemanévroval pomocí křídel, která se mohou prosednout na první vzdušné jámě, nýbrž svými motory. Mohl tak dosahovat značné akcelerace kterýmkoliv směrem a navíc, tato akcelerace byla směrem dovnitř z větší části vyrovnána dvojím druhem antigravitačních motorů; girrigybaporgy. Při obzvlášť prudkých zatáčkách, kdy mohli kígórští letci na okamžik až ztratit vědomí od přetížení, nebylo uvnitř gryulu žádné přetížení znát. Renon se tedy mohl plně věnovat různým manévrům, které ti za ním mohli stěží okopírovat, natož aby se mohli zabývat přesnou střelbou. Gryul letěl několik metrů nad zemí údolím řeky, až pod úrovní okolních skal. Řeka tady netekla přímo, ale vytvářela meandry, takže se Renonův stroj ztrácel svým pronásledovatelům mezi skalami a ti, kdo letěli mimo údolí, jej už téměř neviděli.

Kígórští letci pochopili, že pokud nepoletí pokud možno těsně za unikajícím gryulem, nedostanou se vůbec k výstřelu. Museli se snést níž, téměř na jeho úroveň. A pak přišlo to, nač Renon téměř toužebně čekal. Prudký meandr řeky, která tu musela obkroužit strmou čedičovou skálu dávno vyhaslého vulkánu.

Gryul sebou smýkl stranou, ale ihned změnil směr naopak a i když se mihl v nebezpečné blízkosti dalších skal, letěl nízkým letem údolím řeky dál. Dvě letadla za ním už uhnout nestačila a téměř současně narazila čelně do skály. Oblak ohně vystřelil do výše a další letoun, který se pozdě pokoušel vyhnout vzhůru, tu zřejmě narazil na nějakou letící trosku, protože od této chvíle jeho let přešel do neřízené paraboly, která skončila výbuchem ve skalách nalevo.

Čtyři piloti byli v prvním manévru úspěšnější, ale krátký okamžik, kdy se před jejich odkrvenýma očima zatmělo, stačil k tomu, aby nezareagovali na protilehlý břeh meandru. Čtyři výbuchy, krátce jeden po druhém, znamenaly jejich zkázu.

Ostatní letadla měla přece jen více času na to, aby ihned zdvihla let prudce vzhůru a vylétla tak ze smrtícího kotle. Přitom však už nestačila sledovat Renonův gryul, který za další zatáčkou řeky zmizel všem z dohledu.

Renon prudce zabočil do strže, vytvořené jakýmsi potokem, vlévajícím se tu do řeky. Gryul zabrzdil, až před ním jako ohnivý polštář oranžově zasvítilo pásmo vzdušných iontů, roztržených gravitačními motory a rekombinujících se zpět na neutrální molekuly.

Vrchní část kabiny se objevila nad vrcholem skal. Renon pořád sledoval, aby se jeho letoun nepostavil nepřátelům proti horizontu, ale aby vyšší skály byly i za ním. I odtud mohl přesně zaměřit a letoun téměř stál, takže nebylo nic, co by odvádělo jeho pozornost od nitkového kříže.

Nad osudným meandrem řeky, kde ještě stoupal dým ze sedmi havarovaných letadel, vzplálo postupně dvanáct dalších oblak ohně, než si kígórští letci uvědomili, že se nejedná o další havarie, ale že po jejich letadlech někdo střílí. Ačkoliv protivníka neviděli, pochopili, že jejich jedinou záchranou bude - okamžitý ústup přízemním letem. Ale i teď poněkud podcenili Renonovy střelecké schopnosti a dvě jejich letadla i na ústupu vybuchla.

Renon zakličkoval mezi skalami, přeskočil vysoký skalní hřeben a když definitivně opustil bojiště, opět zamířil ke krasové oblasti. Letecký souboj jednorukého proti šedesáti zkušeným pilotům sice protentokrát dopadl dobře, ale Renona nervové vypětí značně vyčerpalo.

Gryul uklidil do jeskyně na obvyklé místo. Před odchodem z kabiny nastavil heslo malého počítače, který by při pokusu o vniknutí nepovolaných bytostí do letadla odpálil výbušniny uložené ve vrtech ve stropě. Takový výbuch by uvolnil stovky tun skály nad jeskyní a zavalil by v ní gryul i s vetřelci.

O několik minut později vstupoval do místnosti, kde Čivi a Čikea neustále sledovali obrazovky časoprojektorů.

Čikea už neplakala, ale oči měla ještě zarudlé a jemnou srst na tvářích mokrou od slz.

„Já vím, nedalo se nic dělat,“ vyhrkla místo pozdravu na přivítanou.

„Převezli nás,“ přikývl Renon.

„Já jsem jim to říkal,“ odpověděl mu zdánlivě nelogicky Čivi. „Ale oni, že malujeme strašidla na stromy.“

„Šenkýřku Griju jsem měla docela ráda,“ přidala Čikea.

Město, zcela srovnané se zemí kobercovým náletem šedesáti letadel, bylo právě město Gummur. Na Čiviho obrazovce bylo v této chvíli znovu vidět, jak se bortí domy, oheň šlehá do výšky - a jen na pár okamžiků byly v tom ohnivém pekle vidět postavičky lidí. Ti se však z hořících domů dostali nejvýš do ulic, rovněž zaplavených žíravou hořlavinou.

„Neplač, Čikeo,“ pohladil Renon svou měkkou rukou dívku po kudrnaté hlavě. „To víš - tohle je válka...“

„Ale dal jsi jim to pořádně,“ řekl Čivi. „My jsme se tu opravdu o tebe báli. Ty ale umíš kličkovat!“

„A vidíš - kdybyste tu neseděli a nepodali mi zprávu, tak by se teď radovali oni, jak nad námi vyzráli,“ podíval se na něho Renon vážně. „Místo toho ztratili třicet letadel při jedné akci, takže ani oni nemají důvod k jásání.“

„Třiatřicet,“ opravil Renona Čivi.

„Zajímalo by mě, co bude dělat princ Mafui, až mu zničíme poslední z těchto letadel...“ řekl Renon zamyšleně...


Zpět Obsah Dále


13.09.2015 15:35

Komentáře: