Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

V nevýhodě

Kígórská armáda prince Mafuího se rozdrobila na menší části. Pěší oddíly se rozdělily až na pětičlenné skupinky a daly se do systematického prohledávání území. Pátraly po jakýchkoliv známkách Renonova pobytu, přitom jakoby mimochodem pilně střílely domorodce. V tom jim Renon nemohl účinně bránit, ve členitém terénu by proti němu měli výhodu překvapení spíš oni. Renon nemohl riskovat svůj život pouze pro životy několika osamělých lidí. Kdyby při nějaké bezvýznamné akci zahynul, celkové ztráty by brzy bezesporu dosáhly celoplanetárních měřítek.

Koncem prvního týdne tyto rozptýlené jednotky objevily jeskyni s ukrytým gryulem. Komando, které vniklo dovnitř, letoun vítězoslavně rozstřílelo a rádiem toto své vítězství dalo na vědomí princi. Vzápětí ale nastal hromový výbuch, který jeskyni s gryulem i s komandem zavalil tunami odstřelených skal. Bohužel měl princ pravdu v tom, že toto malé vítězství vzalo Renonovi šanci k dalším úspěšným leteckým bitvám.

Letecké síly se naopak přesunuly na druhou, větší pevninu - a ihned se pustily do hromadných masakrů. Princ Mafuí správně rozpoznal, že jeho protivník, pokud jím je skutečně pouze jednotlivec, nedokáže klást odpor na několika od sebe vzdálených místech současně.

Renon se pokusil s princem Mafuím vyjednávat, ale jediným výsledkem byla ztráta další sondy a navíc si Mafuí konečně dal do souvislosti přítomnost nevelké sondy s holografickým obrazem Renona, který tato sonda vytvářela. Mafuí pochopil, že nehmotný protivník neexistuje, což bylo nebezpečné, neboť jen strach z nehmotných náloží ve skladišti torpéd zadržoval až dosud prince od jejich použití.

„Nedá se nic dělat - takhle to nepůjde,“ rozhodl se Renon poté, když pokus o vyjednávání ztroskotal.

„Co budeme dělat?“ ptal se nerozhodně Čivi.

„Jestli těm barbarům ponecháme volnou ruku, jsou schopní vyvraždit celý svět. Nechtěl jsem jim zahradit ústupovou cestu, ale oni to asi považují za slabost, nebo co si myslí. Nedá se nic dělat, budeme je muset zarazit. Ale to opravdu nebude v silách jednotlivce.“

A tak se Čivi, Čikea a čaroděj následujícího dne opět objevili v Citadele, kde ihned vzbudili pozdvižení a obdiv. Zejména Čivi a Čikea byli zavaleni davem, že si ani pořádně nepochutnali na spoustě vybraných lahůdek, které jim ostatní ihned snesli.

„Co jste dělali?“ byla první a nejdůležitější otázka. Oba sotva stačili odpovídat.

„Co víte o zničení Gummuru?“ zněl druhý dotaz.

V době leteckého útoku kígórských armád na město Gummur nikdo v observatoři nebyl. O záhubě města se tak obyvatelé Citadely dozvěděli až druhého dne, víceméně náhodou. Bylo to pro všechny zdrcující, když Michia, syn kožešníka, přiběhl s touto zprávou. V té době bylo město Gummur už dávno mrtvé, plné zčernalých rozvalin. Obyvatelé Citadely neměli možnost znovu si prohlédnout, jak se to mohlo stát, jejich obrazovky neměly vlastnosti uxionů, tak se až dosud navzájem utěšovali, že se snad někomu podařilo zachránit. Tu naději jim ale Čivi a Čikea vzali, když potvrdili, že nikdo zkázu města nepřežil.

„Měli jste přece jen tenkrát pravdu - ještě že jsme vás poslechli,“ ozvalo se odkudsi.

„Ty obludy přitom taky dostaly co jim patřilo,“ prohlásil Čivi, aby zmírnil pohřební náladu, která poté zavládla. „Náš Renon toho dne zničil třiatřicet létajících draků.“

„Třiatřicet! Takové nešťastné číslo!“ zděsila se Waja.

„Nešťastné? Možná - jenže pro koho?“ odtušil Čivi. „Jen víc takových nešťastných čísel - pro tamty bestie!“

Renon ponechal svým přátelům, aby trochu pookřáli mezi svými, ale zahálet je nenechal.

„Tentokrát budeme potřebovat tři dobrovolníky,“ prohlásil po chvíli, když se utišil první rozruch.

Hlásili se pochopitelně všichni, ale Renon řekl, že si na tuto akci vybere jen ty zdatnější. A aby zamezil dohadům, otázal se počítače, kdo z obyvatel Citadely měl nejlepší výsledky při učení. A tak se tentokrát s Renonem vypravili Jach, syn kováře, Gigi, syn tkalce a Gjon, syn kovotepce. Stejně jako Čikea a Čivi si sbalili malé ranečky, z Renonovy skrýše dostali potřebnou výzbroj a připravili se na cestu. Bylo to trochu delší loučení, protože na rozdíl od obou sirotků se tito tři mladíci museli rozloučit především s rodiči a sourozenci. Všichni věděli, že se nikdo z nich už nemusí vrátit.

Do základny s uxiony se museli minitransferem dopravovat natřikrát. Čikea a Čivi šli jako první a hned zaujali svá místa u uxionů. Když dorazili zbývající členové malé družiny, měli již ve spirálách času vyhledánu osudnou chvíli zničení města Gummuru a promítli ji nováčkům na úvod. Renon byl sice proti tomu, aby se jitřily staré rány, neřekl ale nic. Pohled na zkázu města nováčky neodradil, spíš naopak - povzbudil jejich odhodlání.

„A kdy vyrazíme?“ zeptal se Čivi, když ukázka skončila.

„Nejdřív za devět dní,“ prohlásil Renon.

„Až za tak dlouho?“ protáhl zobáček Čivi i ostatní.

„Dřív rozhodně ne - a jenom proto to bude tak brzy, že každé otálení stojí spoustu lidí životy.“

„A to tu budeme jen tak sedět?“

„V žádném případě,“ prohlásil Renon.

A bez ohledu na denní či noční dobu se všemi začal tvrdě nacvičovat, co podle jeho názoru budou potřebovat.

Především museli všichni nováčci složit slavnostní slib, podobný tomu, co museli slíbit Čivi a Čikea. Renon trval na tom, že všichni, kdo budou zacházet s časoprojektory, jsou vlastně Strážci bez ohledu na to, zda uxionům rozumějí nebo ne. Teprve pak jim ukázal, jak se tyto stroje ovládají a k čemu se dají využít.

Učili se střílet z fotometů, strašné zbraně, vynalezené na nesmírně vzdálené planetě Zemi. Tyto zbraně už dávno nebyly vyráběny hromadně, ale jen na zakázku pro kosmonauty z Kosmického průzkumu Galaktického společenství myslících bytostí.

„Fotomety nemají být používány jinak, než jako obrana před nemyslícími bytostmi, které ohrožují naše lidi,“ říkal všem starostlivě Renon. „Poprvé jsem je tady v tomto světě použil, když jsem se rozhodl zachránit své přátele Čiviho a Čikeu před jednou takovou nestvůrou - a to jsem se moc rozmýšlel, jestli náhodou nechci ublížit jiné, právě tak myslící bytosti. Naštěstí se ukázalo, že zdejší mober není inteligentní, takže jeho zabití bylo oprávněné.“

„A co tamty obludy?“ vyhrkla Čikea.

„Proti nim by fotomety používány být neměly - jen pokud se nenajde přijatelnější východisko,“ povzdychl si Renon. „Jak si dobře pamatujete, nikdy jsem nezabíjel zbytečně, vždycky mě k výstřelu vedla snaha ochránit ty druhé. Proto jsem doposud ničil převážně letadla, která jsou zdrojem hromadné zhouby. Ale teď budeme muset podniknout větší akci, kde nebude hned zjevné, zda jsou naše výstřely oprávněné. Ale věřte mi, bude to nutné.“

„Jen do těch oblud!“ vykřikl Jach.

„Jen ne tak hrrr!“ přibrzdil ho Renon. „Jednou - kdo ví, možná dřív než si to myslíme - budeme s těmito bytostmi žít v míru a jednat s nimi docela přátelsky.“

„Přátelsky - s těmi obludami?“ vypískla Čikea.

„A pamatuješ se, jaká obluda jsem byl pro tebe kdysi já?“ připomněl jí - i ostatním - Renon.

„Ale ty jsi přece náš přítel - a jsi dobrý!“ namítl Jach.

„Nebývali všichni lidé na Zemi dobří,“ zavrtěl hlavou Renon. „Kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby se sem dostaly lodě našich dávných předků! Třeba by se tu naši předkové chovali právě tak, jako tyhle obludy...“

Všichni se naučili nastavovat a používat fotomety, ale na výpravu proti Kígórům se měli s Renonem vydat jen tři. Nejen proto, že Renon měl pouze čtyři fotomety, ale také proto, že dva museli zůstat u uxionů.

„Zůstane tady Čikea a Gjon,“ rozhodl Renon v předvečer plánované akce.

„Proč já?“ ozvali se oba, Gjon i Čikea.

„Protože Čikea umí nejlépe zacházet s uxionem - a tak je jí snad jasné, že tady bude důležitější. Gjon s ní zůstane proto, že Čivi, Jach i Gigi se naučili lépe střílet. Gjon má malou oční vadu, se kterou se teď nestačím zabývat. Dívat se na obrazovky uxionu může docela dobře, to mu vadit nebude, ale při střelbě by měl nevýhodu,“ rozhodl Renon.

Kromě střelby se Čivi, Jach a Gigi učili zacházet také s dalšími přístroji. Čivi měl náskok v tom, že uměl létat za pomocí létacích nárameníků sygytů - což se museli naučit též jeho kamarádi. Renon výuku létání nechal na starost Čivimu. Učili se na povrchu planety, ve velkém lese. Létali tu nízko pod korunami stromů, aby nebyli zpozorovaní shora. Čikea je přitom strážila uxionem.

Renon teď více než předtím sledoval obrazovky uxionu, ale ne proto, aby pozoroval, jak si vedou nováčci. Celé hodiny teď studoval vnitřek kígórské bitevní lodě. Pravda, pomocí časoprojektorů ji měl prohlédnutou odshora dolů, sám osobně byl uvnitř už několikrát, vyznal se i v těch nejtajnějších prostorách, kam neměli přístup nejen prostí vojáci, ale ani důstojníci. Rozvažoval, kam nejlépe umístit další sondy? To, jak pečlivě studoval řídící přístroje Kígórů, by snad mohlo Čikei něco napovědět. Čikea však o nich nevěděla téměř nic a nezajímaly ji. Měla teď dohled nad svým bratrem a nad jeho kamarády a musela naplno sledovat jejich okolí, aby je nikdo nemohl překvapit. Gjon sice seděl vedle ní a snažil se od ní pochytit co nejvíc, byl však jen pouhým nováčkem. S obdivem a snad i s trochou závisti sledoval Čikeiny přesné pohyby, jimiž lovila potřebné obrazy ze spirál času a prostoru.

Kígórské letecké síly mezitím srovnaly se zemí osm měst, několik vesnic a pobily několik desítek tisíc obyvatel na jižní a západní pevnině. Renon to jenom občas kvitoval, ale kromě povzdechu nic proti tomu neudělal...


Zpět Obsah Dále


13.09.2015 15:35

Komentáře: