Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah

Ostrov GARABAGIL

V podzemí Citadely se konala hromadná porada všech Ťanů, ukrytých před Kígóry. Shromáždění vedl starosta Hag, který stále zůstával starostou, ačkoliv bylo město dávno změněno v rozvaliny, kde teď sídlila jen divoká zvířata.

Na pořadu jednání byla situace ve světě Ťanů. Po zničení bitevního hvězdoletu by se dalo očekávat, že vojáci z Kígóry vzdají další agresi a bude možné se s nimi domluvit. Namísto toho se Kígórové shromáždili u zbylých velitelů, vytvořili menší kompaktní a stále dobře vyzbrojené armády a věnovali se svému původnímu záměru - vyhlazování Ťanů.

„Pořád jim to nestačilo?“ vzdychl si Renon, když na něho Čivi naléhal, že by měli proti tomu něco dělat. Byl z jejich krutosti unaven a zhnusen. Nelíbilo se mu zabíjet je, raději by se s nimi dohodl po dobrém. Ale protože pořád platilo, že zničením několika Kígórů zachrání stovky, tisíce Ťanů, musel pokračovat v akcích. Neměl ani další sondy, s jejichž pomocí by mohl bezpečně vyjednávat. Vysílat ke Kígórům vyjednavače nemělo smysl - každý by byl nemilosrdně rozstřílen. Kígórové zabíjení nepřátel považovali za svou povinnost a dokonce za nejvyšší čest.

Na místo zraněných Jacha a Gigiho, kteří se museli vrátit do Citadely, nastoupili do Renonovy armády dva další. Byli přímo na shromáždění vybráni z dobrovolníků a opět to byli členové bývalé Jachovy party: Joro, syn klenotníka a Michia, syn kožešníka. Loučení těchto dvou s jejich rodiči bylo mnohem delší a bylo doprovázeno mnohými slzami. Pravda, na jedné straně byli oba dobrovolníci plní nadšení, že i oni už také splatí svůj díl odvety nestvůrám, na druhé straně byli do boje provázeni velkými obavami rodičů. Vždyť jejich předchůdci, Jach a Gigi, se z tohoto boje vrátili zmrzačení! Co jim bylo platné, že byli v Citadele vítáni a oslavováni jako hrdinové? Gigi náhradou za nohy dostal od Renona létací nárameníky, jimiž uváděl v úžas ostatní Ťany v Citadele, oba však budou mít další život značně ztížený. Při tomto náboru se přihlásilo dobrovolníků méně než prve, ale pořád víc, než kolik Renon požadoval.

Také Joro a Michia museli složit slib Strážců, dříve než mohli být zasvěceni do tajemství časoprojektorů. Pak teprve je začali Čivi a Čikea učit všemu, co bylo potřebné. Čikea jim ukazovala, jak se zachází s uxionem, kdežto Čivi spolu s Gjonem je učili létat na létacích náramenících sygytechstřílet z fotometů.

Renon se teď pokoušel vyjednávat s Kígóry prostřednictvím radia. Pokaždé vysílal jen krátce, aby ho nestačili přesně zaměřit. Od doby, co nehrozil drtivý úder atomovým torpédem, bylo vysílání doprovázeno pouze přiměřeným rizikem. Oznámil zbylým velitelům, že bitevní hvězdolet z Kígóry byl zničen, princ Mafuí a důstojníci Staré gardy už nežijí a ti, kdo zůstali na planetě, jsou tady nežádoucí. Nabízel jim azyl na jednom z ostrovů v jižním moři, kde by mohli přežít navzdory nenávisti, kterou vzbudili u zdejších lidí.

Kígórští vojáci ale Renonovi nevěřili. Jak zjistil pomocí časoprojektorů, všichni, od velitelů po posledního vojáka, návrh na příměří odmítli. Věděli sice, že jejich bitevní loď opravdu zmizela, ale domnívali se, že normálně odletěla. Co za tím vězí, brali jako tajný plán prince Mafuího. Nebylo by to poprvé ani naposledy, uvažovali velitelé, co se náš princ zachoval tak, jak nikdo kromě jeho nejbližších neočekával.

Někteří velitelé dokonce všechny ujišťovali, že hvězdolet nemohl odletět daleko od planety - princ by přece mnohem lépe zabezpečil své vojáky, kdyby zde musel některé ponechat jako ozbrojenou posádku. Po pravdě řečeno - problém zásob už začínal velitele trápit. Letadlům se nedostávalo paliva, ale chyběla i hořlavá směs do ohňometů, potravin bylo pouze na několik týdnů a zejména - přestaly docházet podrobné pokyny. Velitelé se tyto nedostatky pokusili řešit. Pomocná skupina obsadila na nejmenší, čtvrté pevnině nevelký poloostrov, kde občas hořely ohně, šlehající rovnou ze země. Bylo to tím, že se pod zemí nacházela bohatá ložiska hořlavého plynu, který Ťanové dosud neuměli využívat. Pomocná skupina postavila ve svých pojízdných dílnách těžní zařízení, dala se do vrtání a brzy pod zemí objevila hořlavou kapalinu, která se dala použít nejen jako palivo, ale i do ohňometů.

Dříve, než sem ale dorazila kolona cisternových vozidel, vyslaná z nejbližší letecké armády, byla těžební zařízení zničena, nádrže vybuchly a vytěžené palivo shořelo též.

Další zařízení, postavené tajně několik mil odtud, rovněž tak tajně uvedené do provozu, bylo zničeno stejným způsobem. To už museli Kígórové odstavovat první letadla, která palivo vyčerpala natolik, že nemohla bezpečně vzletět.

Proti domorodcům postavili Kígórové všude hradby, ale ty jim proti útokům ze vzduchu nebyly platné. Na základně Šesté pěší skupiny vybuchlo jedné noci skladiště munice, od něho vzplanul sklad hořlavin a vyhořel do dna. Podobný osud stihl vzápětí Druhou a Třetí skupinu. Vojákům těchto oddílů zbyla železná zásoba pouhých deseti nábojů na zbraň, což znamenalo prakticky konec výbojů.

Renon opět zkusil vyjednávat pomocí radia. Vypočítal všem velitelům jejich ztráty za poslední období. Po pravdě řečeno se tyto ztráty týkaly ponejvíce materiálu a pokud při těchto akcích přišel někdo z Kígórů o život, jednalo se o strážné, kteří byli obvykle před akcí tiše odstraněni.

„Nemáte šanci na přežití,“ ujišťoval Renon zbylé vojáky z Kígóry - jako vždy bezúspěšně.

Skupiny, které se ocitly bez munice, se vydaly rychlými pochody k sousedním základnám. Tam se s nimi jejich kamarádi nezištně rozdělili o zbylé zásoby jídla a munice a spojili své síly. Nebezpečí pro domorodé Ťany se tím zmenšilo jen nepatrně. Bez letectva sice Kígórové už jenom občas vyráželi na krátké, málo účinné výpady z opevněných táborů, kam se obvykle brzy vraceli s nepořízenou, většinou jen díky tomu, že široké pásmo kolem jejich základen bylo dávno pusté a Ťanové odtud uprchli nebo již byli vyvražděni.

Pak najednou Čikea zjistila, že v táborech Kígórů není ani jeden voják. Vzápětí zpětně zjistila rozkaz, který vojákům přikazoval rozptýlit se, postupovat napříč pevninou a na vlastní pěst ničit domorodce.

„To bude zlé,“ prohlásila Čikea. „V lesích nám všichni zmizí. I když nechám některé hledat sledovacím programem, jak je můžeme překvapit, když proti nám budou mít neustále tříminutový náskok?“

„Mám ještě jeden prostředek,“ prohlásil Renon zamračeně. „Mám tu přístroj, který umožňuje zjistit jakoukoliv bytost, i kdyby byla jediná na planetě. Ale - já jsem je nechtěl vyhubit, potřeboval jsem, aby se vzdali!“

„Ty se pořád ohlížíš na to, abys jim ublížil co nejméně!“ zlobil se Čivi. „Oni se přitom nerozpakují zabíjet ani malé děti! To přece nejsou lidé, ale chodící bestie!“

„V jednom máš pravdu, Čivi,“ kývl Renon. „Tyhle bytosti už jsou opravdu chodící bestie. Jsou to vojáci, dovedou jen zabíjet. Ale - opravdu jsou všichni takoví?“

„Cožpak se jediný z nich na nás někdy ohlížel?“

„Neohlížel,“ připustil Renon. „Ale víš, jaký trest hrozí tomu, kdo by podle rozkazu nezabíjel? Pomalá smrt vhozením do žíraviny. Před tak krutým trestem pochopitelně nikdo ani nezaváhá. Uvažuj - potřebovali by Kígórové takovou hrozbu, kdyby byli všichni bezcitní a suroví, jak si myslíš? Nezdá se ti, že by pak zabíjeli s radostí - a vůbec by v zákonech neměli tak krutý trest?“

„No, na tom něco bude,“ řekl Čivi po chvíli přemýšlení. „Ale pak nějak zařiď, aby přestali střílet po našich lidech! Pojď se podívat, co zase před třemi hodinami udělali v další vesnici!“

„Dobrá - něco s nimi udělám,“ slíbil Renon.

Od doby, co se vojáci rozptýlili v malých, pětičlenných skupinkách do pole, nenosili skafandry. Ty by jim uprostřed přírody překážely - a ani je moc nechránily. Renon usoudil, že nastala správná chvíle použít proti nim vhodně zmutované bakterie. Potřeboval ale prostředky, jimiž by mohl bakterie proti Kígórům aplikovat. Dříve by k tomu účelu použil gryul, teď však neměl žádné letadlo. Každé zdržení přitom mnoho lidí tohoto světa stálo životy a proto Renon brzy svolal všechny přátele, dokonce poslal i pro Jacha a Gigiho a dlouho s nimi probíral podrobnosti akce, kterou právě vymyslel.

Byli pro - všichni, dokonce i oba zmrzačení. Renon se na ně podíval s vděčností.

„Udělali jste mi opět radost, chlapci,“ prohlásil, když skončila porada.

„A já jsem co?“ ozvala se Čikea.

„Ty jsi mi také udělala radost,“ přidal s úsměvem. „Jsem moc rád, že nemáte před očima jenom pomstu. Víte, zabíjet, to dovede kdejaká bestie. Ale lidé jsou přece jiní. Nejsme jako oni - i oni to jednoho dne pochopí.“

Připravovali se tentokrát déle. Tkali a sešívali dlouhé popruhy, kováři vyráběli podle jednoduchých nákresů potřebné součástky. A pak, jednoho večera, krátce po setmění vyrazil Renon na okružní let nad pevninou. Neletěl v letadle, alespoň jeho létající stroj žádné letadlo nepřipomínal. Byla to jen svařovaná konstrukce s namontovanými antigravitačními motory z náhradních dílů bývalého Renonova hvězdoletu. Tyto motory byly provizorně spojeny do malého řídícího počítače před nouzovou sedačkou. Největší část letadla zabírala velká cisterna. Letadlo se tiše vzneslo a nízko nad zemí začalo křižovat nad pevninou. Renon pozorně sledoval fialovou svítící kuličku agríšského detektoru živých bytostí. Kdekoli se rozsvítila, objevil se za letounem obláček jemné mlhy a rychle klesal dolů.

Renon se vrátil až k ránu. Zatímco šel spát, Ťanové jeho letoun začali urychleně rozebírat. Motory a řídící počítač totiž potřebovali do jiného, stejně bizarního stroje.

Dalšího jitra se nad pevninou objevilo jiné, také velice podivné letadlo. Bylo podobné balónu, ale balónu otočenému vzhůru nohama. Velká plátěná hruška, obrácená úzkým hrdlem nahoru, k níž bylo připevněno cosi, co se vzdáleně podobalo koši. Seděl v něm beznohý Gigi a celé to monstrum řídil.

Plátěný vak, připevněný velkou sítí, který se dole zvolna houpal, byl čím dál tím zaoblenější, ale ne plynem. Každou chvilku zdola přilétla postavička některého z Ťanů, vlekoucí bezvládné tělo dalšího kígórského vojáka. Pak vylétla nahoru a opatrně své břemeno spustila dovnitř balónu.

Renon letěl pár set metrů před balónem. V ruce měl malý přístroj, jehož fialová svítící kulička ukazovala na další a další úkryty spících Kígórů. Renon je pak předával svým přátelům a ti je pak s gustem odnášeli. Byli tak rozjaření úspěšností probíhající akce, že se žádný z nich ani nesnažil mstít se bezbranným.

Kdykoliv byl vak plný, vznesl se výš a odletěl k jihu, doprovázen obvykle některým z Ťanů. Každá cesta trvala téměř hodinu, poté se vak vrátil splasklý. Ťanové mezitím spící nepřátele nosili na hromady, aby jim šlo nakládání rychleji.

Každou hodinu urazil Renon se svými přáteli pořádný kus cesty a probrali vždy velikou plochu území. Někde proletěli bez zastavení, jinde se museli věnovat větším hloučkům. Všem Kígórům samozřejmě odebírali a ničili zbraně.

Po západu slunce se na několik hodin vrátili do podzemí, aby se aspoň trochu vyspali a odpočinuli si. Ale vstávali už druhého dne za šera a ihned vyrazili dokončit včerejší dílo. Kígórští vojáci měli podle Renona spát dlouho, ale čím dřív budou všichni zneškodněni, tím lépe - zejména pro ně.

Pozdě odpoledne druhého dne celá akce skončila. Fialová kulička agríšského detektoru pohasínala a pokud se čas od času rozsvítila, většinou ukazovala jen na divoká zvířata. Kígórové se dosud nestačili příliš rozptýlit, takže byli během dvou dnů posbíráni a odnešeni všichni.

S posledním vakem, už jen poloprázdným, odletěli všichni Ťanové. Nemohli si dát ujít tu podívanou, až Renon zajatce probudí a oni zjistí, co se s nimi stalo.

Doletěli na konec pevniny a pokračovali v letu nad mořem. Pevnina se jim dávno ztratila pod obzorem, když vtom se před nimi objevil neveliký, ale ani ne příliš malý ostrov. Uprostřed byla vysoká plošina, tvořená pradávnou sopkou, jejíž kráter byl erozí srovnán do plošiny. Ležely tu hromady Kígórů, jak je sem Ťanové po celou dobu akce opatrně vysypávali. Teď sem přidali poslední, nejmenší skupinu. Renon je všechny pečlivě poprašoval červenou tekutinou z veliké láhve, kterou tu měl připravenou. V hromadách nehybných těl se začal projevovat pohyb, zprvu sotva znatelný, pak stále patrnější. Konečně začali někteří otevírat oči - vzápětí vyskakovali a bezradně se rozhlíželi kolem sebe.

Byli obklíčeni létajícími domorodci, kteří si je zvědavě, bez bázně prohlíželi. Nikdo z vojáků planety Kígórá ale neměl svoji zbraň - a bez zbraní byli Ťanům vydáni na milost či nemilost. Nezdálo se však, že by Ťanové bažili po pomstě. Klidně, z bezpečné výšky sledovali své nepřátele, kteří byli najednou naprosto bezradní a vyděšení.

„Myslím si, že tentokrát mě budete muset vyslechnout, ať se vám to líbí nebo ne,“ promluvil ke Kígórům Renon řečí, kterou mluvili jejich prostí vojáci.

„Varoval jsem vaše velitele víckrát, ale neposlechli jste mě. Co se dá dělat, musel jsem zničit vaši kosmickou loď. Vy teď v tomto světě budete muset nějakou dobu zůstat, dokud pro vás nepřiletí nějaká jiná vaše hvězdná loď. Do té doby vám k životu musí stačit tento ostrov, Garabagil. Je tu dost možností k obživě, hladem tu nezahynete, ale jídlem zbytečně neplýtvejte - nadbytek tu rozhodně mít nebudete!“

„Teď jste vyhráli - ale my vám to jednou oplatíme!“ křikl na Renona a Ťany kdosi z Kígórů. „Počkejte, až sem doletí naše lodě!“

„S invazí z planety Kígóry nepočítejte,“ odvětil klidně Renon. „Váš princ neodletěl pro pomoc, jak si někteří pořád myslíte. Je mrtev, byl rozprášen spolu s vaším hvězdoletem. Zastřelil ho Čivi - jeden z národa Ťanů, kteří obývají tento svět. Smrt vašeho prince byla tak nepatrnou odplatou za vše zlé, co jste vy udělali těmto lidem. Další váš hvězdolet sem podle mých odhadů dorazí nejdřív za padesát let. Do té doby tu určitě bude další naše průzkumné letadlo - a tato planeta přestane být planetou bezbranných lidí, vydaných zkáze. Naše Společenství se vašich slabších sousedů bude muset zastat, nejen těch zdejších, ale kolem celé vaší říše. Protože se mi zdá, že vaše vlast svou kosmickou expanzi provází násilím, budeme vás muset omezit a dát vám hranice.“

„To se teprve ukáže, čí loďstvo bude silnější, zda naše, nebo vaše!“

„Nedoufejte, že byste přemohli Společenství! To je příliš mocné, nejen převahou techniky, ale zejména proto, že jeho součástí je více různých civilizací a ty spolu zásadně nebojují a neoslabují se, ale navzájem spolupracují. Naším spojencem je i civilizace, která dokáže v případě potřeby přemísťovat celé planety. Upravila tak již několik světů, které by jinak nebyly použitelné buď pro příliš velký mráz, jaký na nich panoval, nebo pro příliš velké horko na jejich povrchu. Právě ta civilizace, ačkoliv je tak silná, obzvlášť nemá ráda, když někdo používá násilí.“

„Násilí je přírodní zákon! Vždycky přežije silnější!“

„Ani v tom nemáte pravdu!“ řekl Renon. „Podle vás by měla všude přežívat jen obrovská, nemyslící monstra. Namísto toho zůstávají naživu slabší tvorové, kteří dovedou používat rozum. Nejlépe tak, aby si vzájemně pomáhali, ne aby pobili všechny ostatní.“

„Nemůžete trvale omezovat rozmach Kígóry! Civilizace, která se nerozpíná, není životaschopná!“

„To také není pravda,“ prohlásil Renon. „Kdybyste se více věnovali tomu, aby se u vás žilo důstojněji, možná byste zjistili, že si docela dobře vystačíte. Kromě toho, já vám tu přece netvrdím, že by se jednotlivé civilizace nesměly šířit na další volné planety. Podle našich zvyklostí nesmí být kolonizované světy, na nichž se už nějaká původní civilizace nachází. Vy jste tuto zásadu porušili - a my vám v terorizování vašich sousedů do budoucna zabráníme.“

„Vy jste nás tu také napadli!“

„Ani to není pravda,“ nesouhlasil Renon. „Já jsem se tady ocitl jako trosečník. Ačkoliv jsem v první chvíli měl před zdejšími lidmi také nesmírný technický náskok, vždycky jsem se tu choval pouze jako host, který využívá pohostinnosti domácích lidí. To vám může potvrdit každý, kdo se tu se mnou setkal. Vy jste vtrhli do tohoto světa, který odedávna náležel národu Ťanů, jako jejich nepřátelé. Povraždili jste tu desetitisíce myslících bytostí, snad byste zdejší národ vyvraždili úplně. Já jsem ani jako host neměl právo ponechat zdejší lidi na pospas vaší zvůli, vašemu násilí. Bohužel, nedokázal jsem jim pomoci jinak, než opět násilím. Jsem tady z naší civilizace sám. Musel jsem proto zabíjet vaše vojáky, až jste tady nakonec zůstali jen vy, poslední zbývající. Já jsem neměl jiné východisko, vždyť se s vámi po dobrém jednat nedalo. Proto jste dopadli tak, jak jste dopadli.

Vy, kteří jste až do této chvíle přežili, se už nemusíte bát o své životy, nikdo se vám nebude mstít. Ale nebude vám dovoleno opustit ostrov Garabagil, který jsme vám vyhradili. Je opuštěný, neboť kolem v moři žije veliké množství vodních dravců. Ačkoliv jste obojživelní tvorové, nepokoušejte se přeplavat k pevnině. Byla by to vyslovená sebevražda a já vás před takovým krokem předem varuji. Dravci zdejších moří jsou větší a silnější než vy. Dosud znemožňovali místním lidem i plavbu loděmi, neboť ani primitivní plavidla proti nim nemají šanci. Vzhledem k tomu, že nebudete disponovat žádnou technikou, nemůžete se jim postavit. Budete se před nimi muset mít na pozoru, některé mořské nestvůry se pro svou kořist nerozpakují vylézt i na břeh. Na Garabagilu se nachází příhodná náhorní planinka, kam se snad za vámi neodváží.“

„Suchozemští dravci tu nejsou?“

„Kromě vás - ne.“

„Ale co tu máme dělat?“

„Musíte přežít do doby, kdy sem pro vás přiletí hvězdná loď, která by vás odvezla domů. Může to trvat dlouho. Jste tu teď stejnými trosečníky jako já, až na to, že já mohu žít mezi zdejšími obyvateli, kteří jsou mými přáteli, kdežto vy budete muset žít na pustém ostrově sami. Ale to je vaše vina. Berte to jako trest za své viny.“

Renon se poté vznesl do výše a ostatní Ťanové s ním. Chvíli kroužili nad ostrovem, ale pak společně zamířili zpět k pevnině.

„A co když jsme někoho přehlédli?“ zeptal se po chvíli letu Čivi Renona. „Co když se za chvíli probudí, vezme svou zbraň a bude nás opět střílet?“

„Doufám, že jsme nepřehlédli žádného,“ otřásl se Renon. „Spavá nemoc by totiž bez mých protibaktérií během několika týdnů skončila smrtí, ale do té doby by asi každého sežrala divoká zvířata. Já jsem tyto baktérie plánoval tak, aby měli šanci jen ti, koho dopravíme na ostrov a vyléčíme.“

V několika hodinách byli zpátky. Nejprve se všichni sešli v podzemním úkrytu u časoprojektorů, kde je bouřlivě vítali Čikea a Gjon, kteří o posledním vítězství už dávno věděli.

„Co ale budeme dělat teď?“ zeptala se Čikea.

„Teď?“ usmál se na ni Čivi. „Teď nejspíš všichni vylezeme z podzemí a postavíme znovu město Gummur.“

„Ale co dál?“ nedala se Čikea.

„Potom budeme muset počkat, až sem přiletí další hvězdná loď z našeho světa,“ usmál se Renon. „No - a zatím tu budeme žít jako dosud. Snad jenom já už se nebudu muset skrývat, už jste si na mě zvykli, ne?“

„Jen aby tu nebyly dřív lodě z Kígóry!“ strachovala se trochu Čikea. „Tahle válka stála moc životů, co kdyby měla být další?“

„To téměř nepřichází v úvahu,“ řekl Renon. „Prozkoumal jsem vesmír kolem nás pomocí časoprojektorů na jejich plný dosah, to je do osmi světelných let. Nikde jsem tu neobjevil žádnou loď, která by letěla k nám. Kígórské lodi jsou přitom pomalejší než světlo, těm by to trvalo o trochu déle.“

„Ale to také znamená, že sem neletí ani vaše lodi?“ ptala se zvědavě Čikea.

„Naše lodi vůbec nezjistíš časoprojektorem,“ usmál se na ni Renon. „Nemá ani cenu po nich pátrat. Létají rychleji než blesk. Ovšem - kdy se sem dostanou, nevím. Naše průzkumná loď ztroskotala daleko od hranic Společenství a navíc tak nešťastně, že ji to odmrštilo příliš daleko. Může trvat dost dlouho, než sem přiletí jiná. Nejde totiž o vzdálenost, ale o to, že mezi námi a Společenstvím může být i mnoho dalších světů. Pokud bude některý z nich obydlený, naše průzkumné lodi se na nich mohou zdržet i několik desítek let.“

„A až se tu objeví?“ podívala se Čikea zkoumavě na Renona a trochu víc se přitiskla k Čivimu. „Co když nás pak začnou pobíjet tvoji krajané? Princ Mafuí hovořil něco o tom, že ty sám tu chceš také připravovat invazi...“

Renon trochu zvážněl.

„Princ Mafuí byl dobyvatel, který si nedovedl představit jiný smysl letů k jiným světům, než jejich ovládnutí, dobytí a osídlení vlastním národem,“ řekl tišším hlasem. „Když jeho hvězdná loď dorazila k tomuto světu, nejprve zjišťoval, zda zdejší lidé nemají zbraně, jimiž by se mohli bránit. Jakmile poznal - a to velmi rychle - že mu vaše zbraně neuškodí, dal svým vojákům první příkazy k vraždění Ťanů. Stejným způsobem se totiž chovají všichni dobyvatelé. Jakmile se cítí silní, ukáží svou pravou nelidskou tvář. Vůbec přitom nezáleží, zda se podobají lidem, stonožkám, hvězdicím nebo jiným tvorům. Především ale nepovažují své protivníky za myslící bytosti, ale jen za pouhou zvěř, kterou je třeba vyvraždit, v lepším případě zotročit.“

„Kdežto ty jsi hned poznal, že jsme taky lidi,“ dokončila Čikea vděčně.

„Věřit mi můžete i nemusíte,“ zase už se usmíval Renon. „Také bych vás mohl jenom využít, abyste mi pomohli porazit Kígórské vojáky.“

„My ti věříme,“ řekla Čikea. „My už víme, že tobě věřit můžeme. Ty jsi nám totiž pomáhal úplně od začátku, sotva ses objevil... Byl jsi na nás hodný i když tu Kígórové nebyli. Ani jsi od nás nic nechtěl - kromě našich písniček. Zajímal ses jenom o to, jak bys nám pomohl co nejlépe.“

„A v tom také budu pokračovat,“ řekl Renon. „Nemůžeme jen trpně čekat, kdy sem přiletí naše další loď, musíme se sami snažit, aby se život na tomto světě stal snadnější. Teď všem oznámíme, že válka skončila. Bude třeba co nejdřív obnovit zničené domovy, postavit nová města, aby se lidé nemuseli skrývat po lesích. Když je budeme stavět společně, můžeme je postavit mnohem lépe než původní. Jak jsem si všiml, mnozí z vás se spoustu věcí naučili. Dnes nemáme pár řemeslníků, kteří umějí trochu zacházet s rezonančními tavičkami, ale budeme mít několik desítek odborníků. Není to zásluha moje, ale počítače, jehož výukové programy obsahují pradávnou moudrost našich světů. Nebudeme proto stavět domy dřevěné, z kamene či z cihel, nýbrž pořádné, slitinové, a to nejen ve městech, ale i na vesnicích. Tam budou brzy pěstovat i nové plodiny, jako třeba bifarnu a kuíst, které vám tak chutnaly. Naučíme se dělat vodovody, kanalizaci, biočističky, stavět skleníky. Začali jste dobře, protože jste překonali strach z neznámého a sami se chcete učit nové věci. Ostatní je jen otázkou času. Škoda, že máme málo počítačů. Potřebovali bychom alespoň jednoho odborníka do každé vesnice a do každého města celé země. I pak budou některé věci nad naše síly. Těžko se například naučíme stavět létající vozy, jako byl můj gryul. Škoda, létání by bylo snadnější než zdlouhavé cestování od města k městu s vozy taženými ještěrkami. Na elektroniku si sami v brzké době také netroufneme, tu ale nezvládly ani mnohem vyvinutější světy. Určitě se ale podíváme, co by se dalo podniknout proti dravým zvířatům, lesním nebo vodním - aby už nikdy nikoho nenapadlo obětovat druhého jen proto, aby se dravci nažrali a ostatní se tím zachránili.“

„Já vím, v naší původní vesnici byli pěkní barbaři,“ řekl Čivi s despektem v hlase.

„To víš - ze strachu lidé dělají všelicos,“ povzdychl si Renon. „Ale i oni se naučí žít jako rozumné bytosti.“

„Mysli si co chceš, ale já se do naší vesnice nevrátím,“ otřásl se Čivi.

„Vždyť ty a Čikea už máte své místo ve městě,“ usmíval se na něho s pochopením Renon.

„A budeš tam žít s námi?“ vyhrkla Čikea.

„Možná,“ souhlasil Renon.

„Pak nám bude dobře!“ vyhrkl Čivi.

„A co Citadela?“ zeptal se Gigi.

„Tu ponecháme,“ rozhodl Renon. „Školu nikdo z vás pořádně nedokončil. Navíc se nám do ní brzy pohrnou i další zájemci z jiných měst! A krom toho - pořád ještě není jisté, zda sem přece jen nedorazí dřív loď z Kígóry!“

„Nemaluj nám tu strašidla...“ otřásl se Jach. „Abychom snad šli k ostatním, ne?“

„Půjdeme,“ souhlasil Renon. „Nejprve si ale vezmu do práce tebe, Gigiho a Gjona. Posaďte se, podívám se na vás. Vždyť přece moje hlavní poslání je léčit lidi!“

„Co chceš ještě s námi dělat?“ zamračil se Jach. „Vždyť už se nám skoro všechno zahojilo...“

„Nechtěl jsem ve vás předem vzbuzovat naděje, které by se mohly ukázat později plané,“ řekl na to Renon, „ale zahojily se vám zatím jenom rány. Místo ruky a nohou máte jen malé pahýly, které nejsou skoro k ničemu. Na další léčení bude zapotřebí více času. Nemohl jsem u vás dvou přece začít se složitým léčením, když jsem si nebyl jist, zda je budu moci dovést do konce. Uvolnění regeneračních schopností je příliš choulostivá záležitost, která musí být neustále kontrolována lékařem, jinak by se mohla zvrátit a způsobit růst všelijakých nádorů - a to by bylo horší, než nechat to být.“

„Co chceš ještě léčit?“ zarazila se Čikea.

„Teď se budu snažit, aby Jachovi opět narostla utržená ruka a Gigimu nohy,“ prohlásil Renon. „A tady Gjonovi trochu vylepším oči - bude vidět nejen na blízko, ale i do dálky.“

„Narůst - ruka?“ vytřeštil oči Jach.

„Přece víš, že když si ještěrka ulomí nohu nebo ocas, že jí narostou znovu,“ připomínal Renon.

„To je sice pravda - ale jenom u ještěrek!“ vykřikl Jach.

„Jenže já a můj malinký pomocník to dokážeme i u lidí,“ ujišťoval ho Renon.

„Ale proč potom neuděláš, aby ruka narostla i tobě?“ řekl Čivi nedůvěřivě.

Renon neodpověděl. Místo toho si vpředu na prsou rozepnul kombinézu a shrnul ji dozadu. Kus pod levým ramenem, kde měl dříve pahýl utržené ruky, mu už vyrůstala malinká ručička, červená a zatím menší, než ruka dítěte.

„U sebe jsem s tím začal - ale u našich přátel jsem dosud váhal. Kdyby mě Kígórové zabili, bylo by pro Jacha i Gigiho lépe, aby počkali na lékaře z naší další výpravy. Ale teď, když válka skončila, mohu konečně i u nich začít s pravým léčením.“

„Takže budu mít zase obě ruce?“ vyskočil Jach.

„Obě,“ usmíval se Renon a zase si zapínal kombinézu.

„Sláva!“ vykřikl Jach. Pak vyskočil do výšky a objal zdravou rukou Renona kolem krku.


© Václav Semerád Praha 1992

Zpět Obsah

#sl


13.09.2015 15:35

Galaktické Společenství Myslících Bytostí - pohled od Slunce a Země

GSMB - Galaktické Společenství Myslících Bytostí - seznam knih

GSMB 1 - Zoidée, dívka z planety Bardžá

GSMB 2 - Gurroa a válka Agríšů

GSMB 3 - Kerré- bohyně z hvězd

GSMB 4 - Čikea a Čivi, děti planety Ťanů

GSMB 5 - Sorky, zbraně prokleté planety Gíjó

GSMB 6 - Agaboril, svět Mágů

GSMB 7 - Fulgiu, svět šedé magie

GSMB 8 - Giweruz a zvony pekelné

GSMB 9 - Margabadar, planety černého rytíře


Poslední zdvořilý příspěvek ve Fóru (klikněte si) je od SW: 20/11 v 17:44 na téma: §Oriz : Orizemě je v sekci Download též v "Rozcuchané verzi".

Domů
Statistiky

"Čikea a Čivi (děti planety Ťanů)" (komentáře)

Téma=§Cike Hlasovalo 5, celkem 24 hvězd, průměr=4.80.

Nahoru!
Knihy, úvahy

  

1. Jméno:

 

 

 

20.11.2017 v 18:12 id: 000000

*** Zrušeno ***


2. Jméno: SW

 

Info: Václav Semerád, Vesničan

Téma: Gsmb

 

24.08.2015 v 23:17 id: 491151

2 Jarda: Časové rozložení Zoidée a Gurroa je asi takovéto:


0 = zničení Persea

 

Vojta potká Zoidée

+1 = 1

 

Vojta na Bardžá

+1 = 2

 

Dantovo peklo

+1 = 3

 

Odlet Šotri

+1 = 4

 

* Zdeňka

+5 = 9

 

* Voikoi

+1 = 10 Na Zemi nikdo nic neví o Perseovi!

Pavel (15) v letadle Aiguřanů

* Vlasta + Zirranei

+1/2 = 10,5

(15,5) Přistání Yllina

 

+1/2 = 11 Na Zem doletí zpráva o Perseovi

(16) Návrat na Aiguru

Zirranei = 1rok

+1/2 = 11,5

(16,5) Vzpoura na Aiguře

 

+1/2 = 12

(17) 1.volby

Zirranei = 2 roky

+2 = 14 Šotri doletí k Zemi, Vojta hasí problémy

(19) Pavel poradcem prezidenta

Zdence je 10, Zirranei 4

+6 = 20

(25) 2.volby

Zirranei = 10

+8 = 28

(33) Ztracenci

Zirranei = 18


Někdo někde udělal při počítání chybu, ale já to nebyl. Vychází to naprosto přesně.

Ale pozor: Pavel na Aiguře zavedl čtyřleté volební období (po vzoru Země) a vydržel tam dvě období - tak to tam je. Maličký detail je v tom, že rok Aigury trvá 2 pozemské, tzn. tato období trvala 2 x 4 aigurské = 2 x 8 pozemských let. Řekl bych, že zakopaný čokl bude právě tady. Pozor na přepočty času! Zdůrazňování rozdílů mezi Aigurskými a pozemskými roky je tam na více místech!


3. Jméno: VPJVM

 

Info: z PC

Téma: Gsmb

 

24.08.2015 v 16:39 id: 490588

Myslím, že byl nejspíše na Bardžá. Pokud vím, tak se začátek Gurroy odehrává několik let před návratem Vojty.


4. Jméno: Jarda

 

 

Téma: Gsmb

 

23.08.2015 v 22:52 id: 489077

Znovu si pročítám knížky z GSMB a něco mi vrtá hlavou.

Jaké jsou časové linie první a druhé knížky? Protože mi přijde, že to Zirranei nemohla stihnout.

Gurroa začíná nějakou dobu poté, co na Zemi přišla zpráva o Ridigo, ale nejspíše předtím než na Zemi přišla zpráva o zničení Persea, ale určitě před tím, než se Vojta na Zemi začne nějak výrazněji projevovat (Gryul na výstavě)

Se Zirranei se Pavel setká až po zmlácení Zdeňky a to mi časově nesedne. Zoidée podle mě trvá déle - podsvětelné lety, studium medicíny, Zdeňce musí být 18. Gurrovi trvá kratší dobu - lety hyperprostorem a navíc nejsou dlouhověcí.

Proto by mne zajímalo, kde asi tak byl Vojta v době začátku Gurroy?


5. Jméno: SW

 

Info: Václav Semerád, Vesničan

Téma: Gsmb

 

13.08.2014 v 11:18 id: 205259

2 PateON: Veškeré informace o uxionech podléhají utajení od Strážců.


6. Jméno: PateON

 

Info: technologie

Téma: Gsmb

 

13.08.2014 v 11:06 id: 205255

SW:

a na jaké frekvenci jely obrazovky uxionů? Nebo byly analogové?

 

http://www.akademon.cz/clanekDetail.asp?name=%D8ec%20z%20obrazu&source=0814


7. Jméno: aha

 

 

Téma: Gsmb

 

12.05.2013 v 10:15 id: 195092

tak B-palivo uz skoro v realu

http://auto.idnes.cz/umele-vyrobeny-benzin-06n-/automoto.aspx?c=A130501_125003_automoto_vok


8. Jméno: VPJVM

 

 

Téma: Gsmb

 

22.05.2009 v 17:41 id: 156385

Myslel jsem to tak, že v galaxii, jako je ta naše, vybuchují supernovy průměrně jednou za řádově sto let. Kdybych použil analogii se zemětřesením, tak to, co se dělo v GSMB, je něco takového, jako kdyby někomu čtyřikrát zkrátilo dovolenou zemětřesení. Pokud kolem supernov před výbuchem nelétal přinejmenším jeden hvězdolet ročně, tak by to znamenalo desítky supernov v blízkosti GSMB, nebo by ze byla vysoká míra korelace mezi lety evsejem a výbuchy supernov.


9. Jméno: SW

 

Info: Václav Semerád, vesničan

Téma: Gsmb

 

22.05.2009 v 13:51 id: 156383

Ostatní galaxie pravidlu 1 supernova za 100 let odpovídají... Hmmm... To jste vzal kde? Já jsem naopak někde četl (bohužel si nevzpomínám kde, je to už dávno, nejspíš ještě před internetem), článek o podivné sérii explozí supernov v jedné vzdálené galaxii. Nějak moc najednou. V tom článku nabízeli vysvětlení trochu přitažené za vlasy, asi ve smyslu, že tou galaxií prolétá velkou rychlostí (řádově blízkou rychlosti světla) osamělý hvězdný obr (qasar, černá ďura či co), který svou blízkostí gravitačně urychlí nestabilitu hvězd (které by v nejbližších deseti tisíci letech beztak explodovaly). Jo, a myslím, že podle toho je asi taky Nesvadbova povídka Poslední cesta kapitána Nema, kde tu sérii explozí způsobovali úmyslně mimozemšťané (u Nesvadby se to mělo dokonce odehrávat v naší Galaxii). Ovšem nevím, kdo vymyslel tu pravidelnost 1x za 100 let. Spíš bych věřil (jako u zemětřesení) na náhodnost, která připouští shluky (dlouho nic a pak bum - bum - geologická bouře jako v druhohorách). Možnost 3) tj. že by rozkolísání již tak nestabilních hvězd působily poruchy z mimoprostoru, je opravdu zajímavá. Bohužel, na toto téma není dost relevantních odkazů a silně pochybuji, že to v tamté galaxii opravdu vyvolávají místní emzáci lety evsejem .

Jinak je to ale jako nápad dobré, škoda, že je GSMB už odpískané...


10. Jméno: VPJVM

 

 

Téma: Gsmb

 

21.05.2009 v 11:00 id: 156345

1. Ostatní galaxie asi pravidlu 1 supernova za sto let odpovídají.

2. Občas se sice může stát, že vybuchnou 4 supernovy krátce po sobě, ale pravděpodobnost, že by se všechny 4 nacházely na území prozkoumávaném GSMB je mizivá.

3. Pokud by zde nebyla žádná souvislost, tak by pravděpodobnost příletu hvězdoletu právě během výbuchu byla také velmi malá.



Komentáře

Začátek


Přílepky včera: §Pous