Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah

Doslov

Příběh o démonech skončil, vraťme se do reality.

Nedávno se mi přihodilo něco podivného, jako by to patřilo do románu o démonech. Dokonce podruhé. To první se odehrálo už předtím, než jsem o nich začal psát. Tehdy jsem vymýšlel hlavní postavu románu, o strašidle. Ten chlap se v kategoriích strašidel nacházel v přihrádce, nazývané Fext - je to ostatně i název románu. K jejich podivuhodné vlastnosti - odrážet kulky proti tomu, kdo je proti nim vystřelí - přišel kdysi ve Třicetileté válce, krátce po Bílé hoře. Měl to být trochu vagabund, drsňák, chlap, který toho za tři sta let života už něco prožil. Chybělo mi už jen jméno. Mělo by být české, je to přece Čech. Napadlo mě spolu s Haškem: Mjéděny, Stšíbrny, Fólofěny - a fon Šélesny!

Železný ne, to by se pletlo s ředitelem jedné ulhané televize, z těch zbývajících se mi nejvíce zamlouval Stříbrný. A že je Čech, pak hezky česky - Jíra. Jíra Stříbrný. Jméno velice vhodné pro hrdinu, zejména když to má být (ale až na druhý pohled) sympaťák.

Nedlouho poté sedím v restauraci a zkoumám jídelní lístek - a až mě to praštilo! Nepatrná větička dole: Jídla vám připravuje šéfkuchař J. Stříbrný. Nedalo mi to a zeptal jsem se číšníka - mohl by to přece být také Jan, Jaroslav, Jaromír, Jeroným, Jindřich, Josef... Ale jako naschvál se mi dostalo odpovědi: „Jiří.“

Jíra Stříbrný, fext. Život zkrátka tropí skopičiny. Ale budiž, je to pouhá shoda jmen, ačkoliv ten kuchař je také vousatý; jako můj hrdina. Kulky doufám neodráží. (Což se nedá snadno zjistit; je to strašně nebezpečné, zejména - pro střelce.)

Povídám si nedávno na jednom setkání s přítelem Markem; čte moje sci-fi a mívá k nim často i výstižné připomínky, za což jsem mu nesmírně vděčný a má u mě právo prvního čtení i u románů rozepsaných teprve do polovičky. Někdy jsem dokonce ochoten změnit nějaké detaily a občas i děj, když uznám, že jeho připomínky nejsou nepodstatné. (Děj Démona mě moji beta-čtenáři donutili změnit hned dvakrát.)

Najednou se k němu nakloním.

„Marku, to se mi snad zdá! Ta holka, co sem právě jde, to je přece moje - démonka Lucie!“

Je tomu tak a já jen zírám. Drobnější, štíhlá, obličejem naprosto přesně odpovídajícím mé představě (mohl bych to sem zkopírovat z kapitoly „Lucie“, ale kdo chce, zalistuje si na to místo sám). Dívám se na ni jako na zjevení. Tuhle dívčinu jsem přece nikdy v životě neviděl, vymyslel jsem si ji! Jak je možné, že opravdu existuje?

A Marek, který její popis už četl a teď sám vidí, jak to na ni sedí, mi zaraženě říká něco, co mě úplně dorazí.

„Poslyš, a jak víš, že se opravdu jmenuje - Lucie?“

Kdyby mě vzápětí přimrazila nějakým zaklínadlem, nedivil bych se už ničemu.

Mluvil jsem s lidmi, kteří se setkali s roztrhanou duší člověka. Prý to je strašlivé. Chápu. Ale jinak - nevím. Co až na Václaváku potkám mimozemšťanku Zoidée z planety Bardžá? Bardžané se podobají Cikánům, takže by mohla korzovat pod koněm Václava, aniž by někoho napadlo, že k nám do Prahy nepatří. (O těch, které by něco takového skutečně napadlo, naopak tvrdím, že nepatří do našeho století. Ačkoliv, tady jsem skeptik a obávám se, že rasisté na Zemi jen tak nevyhynou.)

Taky si říkám, zastal bych se jí, kdyby se do ní zhurta pustili výtržníci s dutými lebkami, jako v mé knížce? A protože mám někdy stejně naivní nápady jako Vlasta, který jde bezelstně navštívit démona, aby se ho zpříma zeptal, co je zač, svěřím se své démonce Lucii, že jsem si ji před dvěma měsíci vymyslel. Mám to snadné, Lucie je totiž Markova známá, takže mě nesetře jako drzouna. Usměje se, zejména když jí na rovinu řeknu, že by měla být bývalou idiotkou a napůl chlapem. Má u mě slíbenou jednu z prvních kopií románu.

Doufám, že se neurazí, stejně jako další postavy, které jsem si tentokrát vypůjčil ze života. Třeba stařičkého učitele Randáka (bohužel nedávno zemřel), kterému se tímto omlouvám, že jsem nezměnil ani jeho jméno. Asi by se poznal i tak, ale proč nepsat přímo o někom, koho si vážím?

Démoni jsou mi kupodivu hrozně sympatičtí. I když dokáží roztrhat člověku duši. Znal jsem totiž lidi, kteří by si i to zasloužili, ale nechme je v hrobě - o mrtvých jen dobré. Moji démoni se přece postupně stávají jinými než na počátku a určitě se časem obejdou bez krutých trestů, možná i u mnohonásobných vrahů.

Což se určitě netýká učitelů. Učitel přece duše netrhá, on je pěstuje. Některému se to daří více, jinému méně. Randák to určitě uměl.

Díky, pane učiteli!

© Praha, 1998 - 2016


Konec

Zpět Obsah

Slovník


dolsin = morfium, lék k tišení bolesti

holografie = interferenční záznam dat (obrázků apod.)

mea culpa = má vina (lat.)

ninja = elitní japonský bojovník

placebo = lék, účinný pouze psychicky, vírou

rezonance = jev, kdy se dá něco rozkmitat tzv. vlastním kmitočtem

status quo = současný stav věcí (lat.)

23.01.2017 23:27


Poslední zdvořilý příspěvek ve Fóru (klikněte si) je od Ruda_Mentzl: 14/12 v 11:18 na téma: §Realkosmu : Je to, jak píše pan 14, éter je skutečně něco jiného. Byl vymyšlen jako prostředí, jehož rozvlnění bychom vnímali jako světlo. Z měření vlastností světla však vycházelo, že by to muselo být médium neobyčejně tuhé aby vysvětlilo obrovskou rychlost světla, zároveň strašně řídké, aby nebránilo pohybu těles. Když Maxwell zkoumal dynamické vztahy mezi elektřinou a magnetismem, zjistil, že vzniká elektromagnetická vlna. Spočítal...

Domů
Statistiky

"Démon" (komentáře)

Téma=§Demo Hlasovalo 10, celkem 50 hvězd, průměr=5.00.

Nahoru!
Knihy, úvahy

  

1. Jméno:

 

 

 

14.12.2017 v 14:09 id: 000000

*** Zrušeno ***


2. Jméno: SW

 

Info: Václav Semerád, Vesničan

 

24.07.2015 v 17:19 id: 459018

Zemřel učitel Randák (ano, ten učitel z Démona). Byl to Učitel s velkým "U". Kdo ho pamatujete, musíte se mnou souhlasit. Na takové Učitele se prostě nezapomíná.

Takže už ho na příští setkání naší školy nepovezu, jak jsme byli (už dlouho) dohodnutí.

Bylo mu 95 let.


3. Jméno: Luck

 

 

 

30.06.2005 v 20:59 id: 15135

Démona jsem taky četl, jenom nevím, jestli se k tomu nehlásím pozdě.


4. Jméno: 14

 

 

 

27.06.2005 v 19:07 id: 15102

Taky jsem četl, dokonce mám výtisk s věnováním :)


5. Jméno: Amila

 

 

 

27.06.2005 v 15:51 id: 15099

Démona jsem četla. Taky by se mi líbilo být démonka!


6. Jméno: BrandIt

 

 

 

27.06.2005 v 14:51 id: 15097

to sarinka: já jsem taky mezi těmi, co se hlásí, ale nevím, jestli to jde vidět.


7. Jméno: sarinka

 

 

 

27.06.2005 v 12:41 id: 15093

Pokud nekdo cetl demona at se prihlásí


8. Jméno: Anonym

 

 

 

24.07.2004 v 13:39 id: 10605

To SW: Aby vás ten váš známý neproklel. Tzv. Démon byl hodně rozlobený a prohlašoval, že až potká československého ovčáka jménem Ron, tak se na něj "zaměří". A mimochodem, raděj nechtějte vědět, koho jste se pokusil poučovat.....

A jen tak mezi řečí, dost trapně. A protože ta poznámka o někom, kdo musí mít vždy pravdu, byla má, tak to raděj nepodepíšu. Jenom mi zarazilo, že si zrovna tohle musí Démon pamatovat. No jo, no, člověku občas něco ujede.

Tak se trochu omlouvám. ))



Komentáře

Víc komentářů tu není.

Začátek


Přílepky dnes: §Realkosmu