Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah

Doslov

Příběh o démonech skončil, vraťme se do reality.

Nedávno se mi přihodilo něco podivného, jako by to patřilo do románu o démonech. Nebylo to poprvé ani naposledy, mám na nechtěná proroctví smůlu. Nejhorší se vyplnilo u románu »Válka s mloky doktora Jaroše«, variaci na Čapka, kde se mi »podařilo« popsat hořící Pentagon a mrakodrapy New Yorku po nečekaném útoku mločího teroristického komanda. Běhal mi mráz po zádech, když se to dva roky poté (!) stalo skutečností!

(Můžete si tu knihu objednat na vypůjčení v knihovně...)

To první se odehrálo dávno před tím. Tehdy jsem vymýšlel hlavní postavu románu o strašidle. Ten chlap se v kategoriích strašidel nachází v přihrádce nazvané Fext, je to ostatně i název románu. K jejich podivuhodné vlastnosti, odrážet kulky proti tomu, kdo je proti nim vystřelí, přišel někdy ve Třicetileté válce, krátce po Bílé hoře. Měl to být trochu vagabund, drsňák, chlap, který toho za tři sta let života už něco prožil. Chybělo mi už jen jméno. Mělo být české, je to přece Čech. Napadlo mě s Haškem: Mjéděny, Stšíbrny, Fólofěny - a fon Šélesny!

Železný ne, to by se pletlo s ředitelem jedné prolhané televize, z těch zbývajících se mi nejvíce zamlouval Stříbrný. A že je Čech, pak hezky česky, Jíra. Jíra Stříbrný. Jméno velice vhodné pro hrdinu, zejména když to má být (i když až na druhý pohled) sympaťák.

Nedlouho poté sedím v restauraci a zkoumám jídelní lístek - a až mě to praštilo! Nepatrná větička dole: Jídla vám připravuje šéfkuchař J. Stříbrný. Nedalo mi to a zeptal jsem se číšníka - mohl by to přece být také Jan, Jaroslav, Jaromír, Jeroným, Jindřich, Josef... Ale jako naschvál se mi dostalo odpovědi: „Jiří.“

Jíra Stříbrný, fext. Život zkrátka tropí skopičiny. Ale budiž, je to pouhá shoda jmen, ačkoliv ten kuchař je také vousatý; jako můj hrdina. Kulky doufám neodráží. (Což se nedá snadno ověřit, je to strašně nebezpečné, zejména pro střelce.)

Skutečného Jíru Stříbrného shoda jmen docela pobavila...

Povídám si nedávno na jednom setkání s přítelem Markem. Čte moje sci-fi a mívá k nim často i výstižné připomínky, za což jsem mu nesmírně vděčný a má u mě právo prvního čtení i u románů rozepsaných teprve napůl. Bývám dokonce ochotný změnit pár detailů a občas i děj, když uznám, že jeho připomínky nejsou nepodstatné. (Děj Démona mě moji beta-čtenáři donutili změnit hned dvakrát.)

Najednou se k němu nakloním.

„Marku, to se mi snad zdá! Ta holka, co sem právě jde, to je přece moje démonka Lucie!“

Je tomu tak a já jen zírám. Drobnější, štíhlá, obličejem naprosto přesně odpovídajícím mé představě (mohl bych to sem zkopírovat z kapitoly „Lucie“, ale kdo chce, nalistuje si to místo jistě sám). Dívám se na ni jako na zjevení. Tuhle dívčinu jsem přece nikdy v životě neviděl, vymyslel jsem si ji! Jak je možné, že opravdu existuje?

A Marek, který její popis už četl a teď sám vidí, jak to na ni sedí, mi zaraženě říká něco, co mě úplně dorazí.

„Poslyš, a jak víš, že se opravdu jmenuje Lucie?“

Kdyby mě vzápětí přimrazila nějakým zaklínadlem, nedivil bych se už ničemu.

Mluvil jsem s lidmi, kteří se setkali s roztrhanou lidskou duší. Prý to je strašlivé. Chápu. Ale co až na Václaváku potkám mimozemšťanku Zoidée z planety Bardžá? Bardžané se podobají Cikánům, takže by mohla korzovat pod koněm Václava, aniž by někoho napadlo, že k nám do Prahy nepatří. (O těch, které by něco takového skutečně napadlo, naopak tvrdím, že nepatří do našeho století. Ačkoliv, tady jsem skeptik a obávám se, že rasisté na Zemi jen tak nevyhynou.)

Taky si říkám, zastal bych se jí, kdyby se do ní zhurta pustili výtržníci s dutými lebkami, jako v mé knížce? A protože mám někdy stejně naivní nápady jako Vlasta, který jde bezelstně navštívit démona, aby se ho zpříma zeptal, co je zač, svěřím se své démonce Lucii, že jsem si ji před dvěma měsíci vymyslel. Mám to snadné, Lucie je totiž Markova známá, takže mě nesetře jako drzouna. Usměje se, zejména když jí na rovinu řeknu, že by měla být bývalou idiotkou a napůl chlapem. Má u mě slíbenou jednu z prvních kopií románu, kdyby měl někdy vyjít jako kniha (což se, bohužel, asi nestane...).

Doufám, že se neurazí, stejně jako další postavy, které jsem si tentokrát vypůjčil ze života. Třeba stařičkého učitele Randáka (bohužel už zemřel, bylo mu 95 let), kterému se dodatečně omlouvám, že jsem nezměnil ani jeho jméno. Asi by se poznal i tak, ale proč nepsat přímo o někom, koho si vážím?

Démoni jsou mi kupodivu hrozně sympatičtí. I když dokáží roztrhat člověku duši. Znal jsem totiž lidi, kteří by si to zasloužili, ale nechme je v hrobě, o mrtvých jen dobré. Mí démoni se přece postupně stávají jinými než na počátku a určitě se časem obejdou bez krutých trestů, možná i u mnohonásobných vrahů.

Což se určitě netýká učitelů. Učitel přece duše netrhá, on je pěstuje. Některému se to daří více, jinému méně. Randák to určitě uměl, to byl Učitel (s velkým »U«)!

Díky, pane učiteli!


  

Konec

Zpět Obsah

© 1998 Václav Semerád, Praha

Slovník


bootstrap = zaváděcí sekvence počítačů, schopná načíst jádro operačního systému

Deus ex machina = bůh na stroji - prvek ze starého řeckého divadla, kdy se z výšky (na kladkostroji) snesl bůžek, který veškerou zápletku rázem vyřešil

dolsin = morfium, lék k tišení bolesti

holografie = interferenční záznam dat (obrázků apod.)

konjugátor = spojovací prvek (lat.)

mea culpa = má vina (lat.)

ninja = elitní japonský bojovník

placebo = lék, účinný pouze psychicky, vírou

rezonance = jev, kdy se dá něco rozkmitat tzv. vlastním kmitočtem

status quo = současný stav věcí (lat.)

02.07.2018 18:03


Poslední zdvořilý příspěvek ve Fóru (klikněte si) je od knihomol: 22/9 v 13:04 na téma: §Beri : Takže Migranti dopadli jako Mikroni?22.09 SW: Ani ne. Mikrony jsem prostě zrušil, Migranti se stali třetím dílem Beridazu. Dokonce uvažuji o spojení Jukagyri a Orizemě... (22.09.2018 14:03)23.09 Mirajz: pro SW: Uvažujete Jukagyri a Orizemě o prostém spojení, nebo to spojení literárne nově zpracujete? (23.09.2018 06:10)23.09 SW: Asi by šlo o prosté sjednocení. Vyškrtnu "Následuje...", možná udělám "1.díl: Jukagyri" a "2.díl:...

Domů
Statistiky

"Démon" (komentáře)

Téma=§Demo Hlasovalo 12, celkem 60 hvězd, průměr=5.00.

Nahoru!
Knihy, úvahy

  

   

Jméno(nick):  

 

Emailová adresa:

 

Další informace:

  Vetřelec

 
 

Text příspěvku:

(   povinná pole  )     Napiš číslicemi: sedumasedumdesát = (nejsi robot?)    (10 příspěvků).  

! Včera 1 !příspěvky s přílepky  (barva pozadí)  Smazat za dní(1-9,0=nemaž,-1=dnes) Výběr textu: Jména:

Přílepky včera: §Beri

Komentář 1292688 neexistuje.

2. Jméno: Robo-mailek

 

Info: hláška sama zmizí

Téma: §Admin

 Přidat přílepek!?

24.09.2018  id: 1294988

Robotek Emailek hlásí: rozeslal jsem za Autobus 337 e-mailu 24.09.2018 00:00 :

Kapitola 15 dodána k "Antologie amatérských autorů". 23.09.2018 1508

Změna v "Antologie amatérských autorů" 23.09.2018 1508

Obrázek dodán 23.09.2018 1925   (Příspěvek dnes v poledne zmizí!)


3. Jméno: Norbert

 

Info: dědek

 Přidat přílepek!?

03.07.2018 v 00:01 id: 1294340

Nemyslím, že bych byl maniak, ale Démona mám přečteného nejméně 6 x (normální verzi), a těším se na rozcuchanou. Dědek.


4. Jméno: SW

 

Info: Václav Semerád, Vesničan

 Přidat přílepek!?

02.07.2018 v 22:27 id: 1294337

Démon se také dočkal oprav, dokonce větších. Kromě jiného se teď také dělí na učesanou a rozcuchanou verzi (učesaná je o poznání mírnější a o to je ta rozcuchaná delší).


5. Jméno: SW

 

Info: Václav Semerád, Vesničan

 Přidat přílepek!?

24.07.2015 v 17:19 id: 459018

Zemřel učitel Randák (ano, ten učitel z Démona). Byl to Učitel s velkým "U". Kdo ho pamatujete, musíte se mnou souhlasit. Na takové Učitele se prostě nezapomíná.

Takže už ho na příští setkání naší školy nepovezu, jak jsme byli (už dlouho) dohodnutí.

Bylo mu 95 let.



Komentáře

Začátek


Přílepky včera: §Beri