Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Dopis snajperky z Doněcka

(dopis odeslaný z domobrany Doněcka)

Copyright © 2014 sniperka z Doněcka

 

Přijmi pozdrav!

Ptáš se - jak se mám, co dělám? Normálně. V Běloruské republice mě začali trestně stíhat. Za zločiny žoldnéřství a terorismus. Sazba od 10 do 25 let. Žoldnéřství připojují automaticky. Podle mínění Lukaše tady prostě z principu nemohou občané bojovat zadarmo. Máma naštěstí prodala můj byt. Takže je všechno normální. Jsem s oddílem ve Sněžném, bojujeme za koridor ke hranicím a na Saur-Mohylu. Stříleli na mě snajpeři, tankisti i minometčíci. Netrefili. Střílela jsem i já. Průbojnými a zápalnými. Doufám, že jsem se trefovala lépe. Doufám, že umírali. Nad hlavou mi vybuchla kazetová bomba. Ty pocity se nedají popsat.

Dnes byla ve Slavjansku násilná mobilizace a u nás, ve Sněžném, bude brzy druhá Semjonovka. Jestli Ukrové výšinu dobudou, postřílí nás. Ustupovat už nemáme kam. Už od května jsme očekávali ruská vojska. Už je nečekáme. Štve nás to. Váněčka do konce čekal tanky s ruskými vlajkami. Váněčka je teď pohřbený v Nikolajevce, na místě našeho posledního boje. Vyzývali jsme ten konvoj. Tak ještě Sam... Kubík... Gun... Cikán... Sever...

Já jsem teď Sluníčko. ))) Počkej, nafotím se v přilbě...

Proč jsem přijela? Jela jsem pomáhat v nemocnici. V Orlu jsem uvažovala, jestli bych byla schopná vzít do ruky zbraň. Ve Voroněži jsem uvažovala, že bych mohla i vystřelit. Vážně. Ve Slavjansku jsem v květnu myslela, že bych mohla i zabít člověka. V červnu po jatkách v Semjonovce jsem si uvědomila, že opravdu CHCI zabíjet! Při svém prvním boji jsem uvažovala, že bude škoda každé kulky, která proletí vedle těch kozlů, co střílejí na mé bratry.

Do Semjonovky jsem byla na tichém místečku a jen jsme slyšeli zvuky bojů z Karačuna a Semjonovky. Uráželo mě a dopalovalo sedět v kuchyni. Protože jsem opravdu HOOODNĚ chtěla přispět, aby Ukrů bylo méně. Množstvím i kvalitou. Z teplého místečka jsem dobrovolně odešla do první linie 5. června.

Za oknem přitáhli odtahovci rozstřílený BTR, budou ho opravovat.

Když jsme ustupovali z Nikolajevky, viděli jsme pětipatrový panelák bez tří vrchních pater... V Semjonovce žily staré babky. Semjonovku otrávili fosforem a chlorem... Na předních zákopech Morpechu jsem si ušila sumku z roztržené ženské kabelky... Neprůstřelné vesty nám dali až před třemi dny... Obložím se ikonami a čekám.

Váněčka zemřel vykrvácením, dostal střepinou do hrudi. Já jsem noc a den stála na betonu... rozkaz byl neměnit pozici... i pro SNAJPERY! Potřebovala bych pozorovatele, ale neměli jsme ani dalekohled. Z toho betonu jsem střílela po hledačích min.

To nic. Učím se. Na celý život si budu pamatovat, že suška rozhodně není jídelní příbor.

Nedávno tu zemřel mladíček, 21 let. Utrhlo mu to hlavu. Je tu ještě jeden, má 19 let.

Udeřily na nás grady. A dráťáky. To jsou bomby plné jehel.

Proč jste sem přijeli, ptala jsem se už mnohých. Odpověděli, že je to tak, bezmocnost je horší než něco dělat. Fandit po internetu, to je na zvracení.

Doneslo se nám, že ve Slavjansku probíhají represe a popravy obyvatel. Nacigarda zabíjí všechny, kdo přihlížel, kibicoval, nebo dokonce pomáhal na opěrných bodech. Na ukrajinských kanálech ukazují celé nádraží, jenže to je rozbombardované už dávno. Zastřelili matku Rysa. Rys kdysi dal dohromady podútvar toho jména.

Ležela jsem tam v Leninově nemocnici, když do střechy udeřila přesně mířená mina. Byla tam kardiologie, operační sestru to zabilo. Vyřízli jí na chirurgii slezinu, třetinu žaludku - nezachránili ji. Sestry dvakrát telefonovaly. První do Kijeva z důvodů studia syna na jakési vysoké škole. Odpověděli jí na dotazy o prospěchu, ale pak se zeptali, z jakého města je student. Slavjansk? Takové město už na Ukrajině neexistuje!

Druhá volala do Lvova, chtěla si objednat cestu na dovolenou, naivka! Řekli jí: Slavjansk? Vy si shánějte rakve, ne dovolené. A práskli sluchátkem.

Mít tak palačinku! A manikůru, lázeň, čistý oděv, nestěhovat se pořád v napětí... piiiííuuu - letí mina nebo kulka. Chtěla bych zase do klubu, najíst se beze spěchu, celý den sexu. A hlavně vanu. A pořádnou optiku aspoň 16... nebo lépe 20... a bílý dort... a ještě plastické desky na bronik. A hromadu kosmetiky... a ještě nákoleník, natloukla jsem si meniskus, když jsem upadla.

A Hospodine, chci aspoň 5 zásobníčků s municí, mám jich jen 15 a zbytek mám jen nenapáskované patrony.

Proč se snajperskou puškou? Jsem snajperka, protože kdo hraje na piano, ten ho taky nosí. Protiletadlovka, kulomet i pancéřovka jsou na mě těžké. Učila jsem se až tady. Můj první instruktor řekl, že střílím, doslova, "zajebala jsi to".

Ale musím střílet a strefovat se. A správně dělat opravy na vítr a vzdálenost. Naši hoši viděli na základně pancéřovky, řízené střely a minomety poprvé v životě. No a co, teď drtí obrněnce i sušky.

Když jsem vyjížděla, myslela jsem si, že je celý Slavjansk na barikádách. Figu! Byla jich tu hrstka. Ostatní občané buď čekali, až zdechnem, nebo čekali, až za ně tu práci uděláme my. Jedni i druzí teď hnijí. Nebo jsou v ukrajinských uniformách s divadelními zbraněmi v rukou a teprve budou hnít. Násilně je zmobilizovali. Takové místní už jsme nacházeli i v jiných městech. Leželi s hlavněmi zalitými olovem a s vytlučenými pojistkami závěrů. Ukrové je nuceně mobilizují a pak je jako "maso" ženou před vlastními oddíly, abychom stříleli "maso" a tak ukazovali naše pozice. Sama jsem viděla - a propustila - tři grupy masa. Střílela jsem až po minometčících za nimi. Maso šlo s vlaječkami Ukrajiny po poli, během a bez shýbání. To maso se strašně bálo!

Specialistů tu máme - drobečky. Těch, co už byli ve válce - ještě méně. A tak je to běžné. Malý... 19 let, pancéřovník. Má křížek - a medaili. Kirpič - medaili. Jermak - medaili. Do této války zbraň neviděli. Dnes podbíjejí letadla i tanky.

Medaili od koho? Od Doněcké republiky, od Strelkova. Jermaka chtěli vyfotit s křížkem, tak ten křížek přikryl rukou. Medaile nenosíme vůbec.

Ukrové všechno dělají podle rozkazů z Kijeva. Nikdo nesmí vypustit před obrněnce pěchotu bez rozkazu.

Jakápak propaganda? Prostě jsem nestřílela na maso, čekala jsem na jejich minometčíky. Jednou maso - chlap jako hora - zbytečně tahal po poli ukroflag, zatímco naši mlčeli, aby se neprozradili.

Jenže i to maso má mámy a děti. "Maso" - to jsou nuceně naverbované osoby mužského pohlaví, které si naivně myslely, že si vojnu odsedí v bytech. Maso jde před Ukry, hlavně zbraní zalité olovem a s prázdnými zásobníky. Maso vypouštějí před sebou, aby naši při střelbě po masu ukazovali vlastní pozice a zbytečně vystříleli munici.

Naši hoši viděli i zbraně s olovem v hlavni, i zabité maso. Maso jsou ti, kdo si říkali civilní obyvatelé. Jeden takový chlapec z ukrovské, armády došel až k nám a vzdal se. Ale ostatní se bojí i za rodiny. Když přeběhnou k nám, zabijí nejen je, ale i jejich rodiny. Takže utíkají jen ti, kdo jsou sami.

Místní horníci jsou buď s námi, nebo dělají maso. Častěji, skoro vždy, s námi. Třeba horník - Slon. Bojí se myší. Nedávno sestřelil vrtulník.

Když jsem sem jela, myslela jsem si, že budu bojovat za všechny. Teď zabíjím za děti, ženy, za staříky, ale PŘEDNOSTNĚ za chlapce a dívky, co jsou ve zbrani. A nejen za vlastní, i za městské ženy, děti a staříky. Nebojuji ale za miliony místních ruských vejconošů. Opravdu se mi chce plivnout na ty, co se bojí, že mají chatu na kraji. To jsou ty osoby mužského pohlaví, které na nás mávají rukama a říkají, že jsou s námi. Za taková slova se mi chce dát jim pořádnou do zubů.

Sláva, v nedávném boji, který se táhl ve dne v noci, jsem si nadělala do kalhot, když na mě ze tří stran létaly miny. Navíc se do mě strefoval snajper a nade mnou vybuchla kazetová bomba. Pak tam proletěly dvě sušky a shodily dvě bomby. Měli jsme mrtvé, mnoho mrtvých. Když jsme odcházeli... ODCHÁZELI... odvedli i mě... přes příkop mě hoši táhli za sebou, protože už jsem neměla sílu... Ustoupili jsme přes les k sídlišti... Viděli jsme domy, z úkrytů vyhlíželi lidé, vedle pětipatrového domu s dírou jako do stodoly... Byl tam jeden vejconoš. Říkal, že věřil v naše vítězství! Máme přímo železné nervy, že nikdo tu hyenu nezabil. Ale všem se chtělo. Jako jediná z oddílu jsem řekla hodně nahlas, že mě takoví strašně... kašlu na životy takových!

Radši něco pozitivního. Přestala jsem se bát injekcí, tmy a je mi absolutně jedno, čemu jsem dávala velkou váhu ještě v zimě, ve svém druhém životě. Skutečně je mi to fuk. Hluboko a upřímně na to kašlu.

Zítra nám Ukrové slíbili útok. Ráno předtím vyhlásíme bojovou pohotovost. Hoši tahají uťosy ke vchodu. Zkusím je vyfotit, snad bude někdo souhlasit. Teď ti sem napíšu telefon Moskvana, který tu se mnou natočil velké video. Reportér Andrej Krasnoščekov. Jestli zdechnu, vzpomeňte si na Sluníčko.

Čistí nás pomocí gradů. Tomu neutečeš. I kdyby nestříleli drátkovými bombami s jehlami. Mají také uragany. Nadělají z lidí fašírku, když se strefí. Tamten reportér se mnou a s dalšími bojovníky natočil dvacetiminutové video, když mezi nás vletělo něco velkého. Trofima jsme ve třech převázali a do nemocnice. Mě taky. Pravým uchem jsem neslyšela, tlak pod 200 a hlava jako střep. Bylo to asi před měsícem, ale už jsem zpátky. Byla to jen rázová vlna do uší.

Skoro nikdo z nás nechtěl ustoupit ze Slavjanska, později jsme se chtěli vrátit. Ale rozkaz byl odejít. Všichni.

Nikomu se nechce umírat, všichni chceme jít domů, ale neprcháme. Chtěla bych usnout bez obav, že mi do okna přiletí přímým zásahem tankový granát. Náš oddíl je mobilní. Jsme vždycky tam, kde jsou jatka. Když nad hlavami létají miny a střepiny, máš v hlavě pusto a prázdno. Pozítří, 13. července, mám narozeniny. Narodila jsem se 1980. Před rokem by mě ani nenapadlo, že se to tak zamotá.

Jeden chlapec má na telefonu "Píseň Timura Mucurajeva",

"Když bolest spaloval strach, on křičel, jak zaživa hořel, Ó milosrdný Alláh, dovol mi osladit se rájem..."

Najdi si píseň, poslechni si ji, pomůže ti před bojem.

 

Vyhlásili nám pohotovost. Tak až příště!

Snajperka z Doněcka 2014


Děsivý dodatek k Saur-Mohyle.

(Alexandr Sivov, http://novorus.info/newsday/26611-kievskaya-hunta-primenila-otravlyayuschie-gazy-po-saur-mogile.html 14.8.2014)

Jistě si pamatujete informaci domobranců, že Saur-Mohylu považovali za fakticky nepřístupnou, chráněnou minovými poli, houfnicemi, a zejména tunely, ve kterých se ukrývali obránci před bombardováním? Vzpomněli jste si i na zprávu z ukrajinské strany, že se jim ji podařilo aspoň nakrátko dobýt?

Skutečnost je takováto: Ukrové výšinu dobyli použitím bojových otravných plynů, kterými obránce vyhubili. Sami se tam ale dlouho neudrželi - výpary bojových plynů tam zůstaly a  vyhnaly je. Dnes je to území nikoho, nikdo tam není, pobyt tam je nemožný.

O použití bojových otravných plynů mlčí obě strany. U ukrajinské je to pochopitelné, velitelství domobrany má zřejmě nějaké vyšší důvody. Domobranci však o použití bojových otravných plynů vědí všichni.

14.8.2014 Alexandr Sivov, Centrální informační agentura Novorossii, novorus.info


Použití zbraní hromadného ničení Ukrajinci - to už je tedy síla!

Co na to soud v Haagu? Asi nic!


Ukrajinská armáda oznámila, že Nataša zahynula!

Ukrajinská armáda je zdroj krajně neseriózní, ale byly tam údajně fotky, takže jsem Natašu litoval. Jenže jsem to nepustil z hlavy - zajímaly mě podrobnosti. Nakonec jsem se doklikal na zmíněnou vojenskou stránku, stáhl si obrázky a podíval se na ně. Jenže - něco mi nesedělo a nesedí. Takže to hlavní: kde vlastně Natašu pohřbili?

Na Ukrajinských stránkách jsem našel, že ji s jinými údajně zaskočili v autě na cestě mazi Doněckem a Mariupolem. (obrázek je zablokován dětskou pojistkou!)

Bylo tam kolem toho upřímné vítězné jásání, jak se konečně podařilo "tu běloruskou banditku" zlikvidovat... a navíc tam byly opravdu krajně nechutné poznámky internetových hyen-komentátorů... Obrázků tam bylo víc, ale tenhle byl nejlepší a když jsem si obličej mrtvoly otočil, dal se konečně porovnat:

Něco mi tam ale nehraje. Nataša přece měla maskáče úplně jiné barvy, i přilbu měla jiného typu, tenhle obličej je štíhlejší, chybí důlek na tváři (i když smrt ledacos změní). Ale co ten náznak knírku? Na špínu je to příliš symetrické... Ani další indicie nesedí: pobití domobranci prý neměli žádné dokumenty, Natašu prý jenom někdo "poznal". Jenže Nataša nosila svůj běloruský pas neustále u sebe!

Zdá se tedy, že nešlo o Natašu Krasovskou. Přál bych si, aby to tak bylo. A aby tu válku přežila... Když někoho omylem prohlásí za mrtvého, bude prý ještě dlouho žít... Kéž by!


Na závěr pár fotek z Natašiných narozenin.

Takže - Natašu ještě nezabili. Zatím... Vydržať, Natašo!


Nataša mě pochopitelně zajímá, poslední video jsem sehnal z října 2014 - Nataša je tu na mítinku, ale vypadá smutně. Z řeči vyplývá, že Rusko v čele s Putinem (alespoň z pohledu Novorossijců) se dohodlo s Porošenkem a zradilo Novorossiju.

(Videa jsem musel odstranit - máme omezený prostor, nevejde se to sem).



Poslední zdvořilý příspěvek ve Fóru (klikněte si) je od SW: 14/8 v 22:33 na téma: §Jupd : Tak mám celého Jupiterského ducha předělaného! Při té příležitosti jsem všechny díly nejen upravil, aby nemusely být diskriminované dětskou pojistkou jako celek, ale spravil jsem i pár překlepů a na několika místech jsem předělal i text. Namátkou - Adélka v původní verzi jen fotila a přeplnila paměť foťáku, teď jí paměť dojde až při snímání několikátého videa... a pár dalších. Podařilo se mi i použít ve 4.díle velice...

Domů
Statistiky

"Dopis z Doněcka" (komentáře)

Téma=§Domobranka Hlasoval 1, celkem 5 hvězd, průměr=5.00.

Nahoru!
Knihy, úvahy

  

   

Jméno(nick):  

 

Emailová adresa:

 

Další informace:

  Vetřelec

 

Nehodnotím.

Text příspěvku:

(   povinná pole  )     Napiš číslicemi: stopjetatřicet = (nejsi robot?)    (17 příspěvků).  

! Včera 1 !příspěvky s přílepky  (barva pozadí)  Smazat za dní(1-9,0=nemaž,-1=dnes) Výběr textu: Jména:

2. Jméno: SW

 

Info: Václav Semerád, Vesničan

 Přidat přílepek!?

29.03.2016 v 19:51 id: 847105

2 Pietro: On je totiž nebetyčný rozdíl mezi obránci a útočníky. Zkus trochu zjišťovat, kdo je kdo. A přemýšlet. Máš-li čím.


Dodatek: Pietro se tu už neobjevil. Udělil nám mravní pounačení a zmizel jako duch... Budiž mu země lehká...


3. Jméno: Pietro

 

 

 Přidat přílepek!?

29.03.2016 v 14:09 id: 846314

... Střílela jsem i já. Průbojnými a zápalnými. Doufám, že jsem se trefovala lépe. Doufám, že umírali. ...

... Zdá se tedy, že nešlo o Natašu Krasovskou. Přál bych si, aby to tak bylo. A aby tu válku přežila..

 

Proč mám pocit, že jste jeden za vosumnáct a druhý ... však víš.


4. Jméno: SW

 

Info: Václav Semerád, Vesničan

 Přidat přílepek!?

20.10.2014 v 22:37 id: 211381

Nataša: Nataša Krasovskaja ještě žije (říjen 2014). Dodal jsem na konec článku odkaz na video "Oči snajpera co viděly smrt". Ale nevypadá vesele. Novorossijci (obyvatelé Doněcka a Luganska) Putina podezírají, že se dohodl s Porošenkem na zradě lidí Novorossie. A ono to tak opravdu vypadá. Během "příměří" zahnala armáda Ukrajiny domobrance daleko od Mariupolu, prorazila tankovým úderem obklíčení Doněckého letiště, dodala tam posily a opět odtud začala ostřelovat město raketomety a tanky. Během příměří do Kijeva přiletěly Herculesy z USA s nejnovějšími zbraněmi, které se také přisunují k Doněcku. Už toto příměří bylo výhodné pro Porošenka! Ani humanitární konvoj nedělal Putin, spíš to jenom strpěl, aby nepřišel o prestiž. Nějak se mi to taky nelíbí...


Dodatek 2016-10: Videa jsem musel smazat. Zabírala příliš mnoho místa. Sorry


5. Jméno: SW

 

Info: Václav Semerád, Vesničan

 Přidat přílepek!?

19.09.2014 v 14:20 id: 208091

Poblíž města Slavjansk se objevil nový snajper, "osamělý vlk".

- http://rusvesna.su/news/1410801315 -

- http://s-narodom.ru/yuogovostok/don/2476-v-slavyanske-poyavilsya-svoy-voroshilovskiy-strelok.html -

A dělá Ukrajincům starosti. Věnuje se Nacigardě a Pravému sektoru, jejich ztráty rychle dosáhly dvouciferného čísla. Chlapi z Pravého sektoru dokonce tvrdí, že "ten bastard neví co je rána mimo" a nezanechává raněné - jen mrtvé. S oblibou je střílí za bílého dne těsně pod okraj přilby (neprůstřelná vesta tam nechrání, to je okamžitá ). Na jeho kulkách je z boku vypilováno písmeno "M". Proč? "MSTA"? Kdoví? Určitě ho podporují místní (i kdyby jen jídlem).

Ukrajinci na něho párkrát uspořádali hon - bezvýsledně. Naopak, během honu prý měl Pravý sektor největší ztráty. Hoňte s velkým tartasem chlapa, co střílí doprostřed čela!

Ve Velké Vlastenecké válce byli "osamělí vlci" snajpeři, kteří nepodléhali velení, velitelé jen dostávali na vědomí, že "tam někde budou" (zmínka je i ve filmu "Práče"). Měli ale nejvyšší účinnost, dostávali medaile až za vystřílený batalion. Tato kategorie byla i u letectva - např. Ivan Kožedub (62 sestřelů) měl ke konci války statut "osamělého vlka" tj. létal sám, sám si hledal cíle, ale málokdy se vracel bez úlovku.

Tak mě napadlo... Nataša začínala ve Slavjansku... jistě tam má dobré známé...



Komentáře

Začátek