Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Dopis snajperky z Doněcka

(dopis odeslaný z domobrany Doněcka)

Copyright © 2014 sniperka z Doněcka

 

Přijmi pozdrav!

Ptáš se - jak se mám, co dělám? Normálně. V Běloruské republice mě začali trestně stíhat. Za zločiny žoldnéřství a terorismus. Sazba od 10 do 25 let. Žoldnéřství připojují automaticky. Podle mínění Lukaše tady prostě z principu nemohou občané bojovat zadarmo. Máma naštěstí prodala můj byt. Takže je všechno normální. Jsem s oddílem ve Sněžném, bojujeme za koridor ke hranicím a na Saur-Mohylu. Stříleli na mě snajpeři, tankisti i minometčíci. Netrefili. Střílela jsem i já. Průbojnými a zápalnými. Doufám, že jsem se trefovala lépe. Doufám, že umírali. Nad hlavou mi vybuchla kazetová bomba. Ty pocity se nedají popsat.

Dnes byla ve Slavjansku násilná mobilizace a u nás, ve Sněžném, bude brzy druhá Semjonovka. Jestli Ukrové výšinu dobudou, postřílí nás. Ustupovat už nemáme kam. Už od května jsme očekávali ruská vojska. Už je nečekáme. Štve nás to. Váněčka do konce čekal tanky s ruskými vlajkami. Váněčka je teď pohřbený v Nikolajevce, na místě našeho posledního boje. Vyzývali jsme ten konvoj. Tak ještě Sam... Kubík... Gun... Cikán... Sever...

Já jsem teď Sluníčko. ))) Počkej, nafotím se v přilbě...

Proč jsem přijela? Jela jsem pomáhat v nemocnici. V Orlu jsem uvažovala, jestli bych byla schopná vzít do ruky zbraň. Ve Voroněži jsem uvažovala, že bych mohla i vystřelit. Vážně. Ve Slavjansku jsem v květnu myslela, že bych mohla i zabít člověka. V červnu po jatkách v Semjonovce jsem si uvědomila, že opravdu CHCI zabíjet! Při svém prvním boji jsem uvažovala, že bude škoda každé kulky, která proletí vedle těch kozlů, co střílejí na mé bratry.

Do Semjonovky jsem byla na tichém místečku a jen jsme slyšeli zvuky bojů z Karačuna a Semjonovky. Uráželo mě a dopalovalo sedět v kuchyni. Protože jsem opravdu HOOODNĚ chtěla přispět, aby Ukrů bylo méně. Množstvím i kvalitou. Z teplého místečka jsem dobrovolně odešla do první linie 5. června.

Za oknem přitáhli odtahovci rozstřílený BTR, budou ho opravovat.

Když jsme ustupovali z Nikolajevky, viděli jsme pětipatrový panelák bez tří vrchních pater... V Semjonovce žily staré babky. Semjonovku otrávili fosforem a chlorem... Na předních zákopech Morpechu jsem si ušila sumku z roztržené ženské kabelky... Neprůstřelné vesty nám dali až před třemi dny... Obložím se ikonami a čekám.

Váněčka zemřel vykrvácením, dostal střepinou do hrudi. Já jsem noc a den stála na betonu... rozkaz byl neměnit pozici... i pro SNAJPERY! Potřebovala bych pozorovatele, ale neměli jsme ani dalekohled. Z toho betonu jsem střílela po hledačích min.

To nic. Učím se. Na celý život si budu pamatovat, že suška rozhodně není jídelní příbor.

Nedávno tu zemřel mladíček, 21 let. Utrhlo mu to hlavu. Je tu ještě jeden, má 19 let.

Udeřily na nás grady. A dráťáky. To jsou bomby plné jehel.

Proč jste sem přijeli, ptala jsem se už mnohých. Odpověděli, že je to tak, bezmocnost je horší než něco dělat. Fandit po internetu, to je na zvracení.

Doneslo se nám, že ve Slavjansku probíhají represe a popravy obyvatel. Nacigarda zabíjí všechny, kdo přihlížel, kibicoval, nebo dokonce pomáhal na opěrných bodech. Na ukrajinských kanálech ukazují celé nádraží, jenže to je rozbombardované už dávno. Zastřelili matku Rysa. Rys kdysi dal dohromady podútvar toho jména.

Ležela jsem tam v Leninově nemocnici, když do střechy udeřila přesně mířená mina. Byla tam kardiologie, operační sestru to zabilo. Vyřízli jí na chirurgii slezinu, třetinu žaludku - nezachránili ji. Sestry dvakrát telefonovaly. První do Kijeva z důvodů studia syna na jakési vysoké škole. Odpověděli jí na dotazy o prospěchu, ale pak se zeptali, z jakého města je student. Slavjansk? Takové město už na Ukrajině neexistuje!

Druhá volala do Lvova, chtěla si objednat cestu na dovolenou, naivka! Řekli jí: Slavjansk? Vy si shánějte rakve, ne dovolené. A práskli sluchátkem.

Mít tak palačinku! A manikůru, lázeň, čistý oděv, nestěhovat se pořád v napětí... piiiííuuu - letí mina nebo kulka. Chtěla bych zase do klubu, najíst se beze spěchu, celý den sexu. A hlavně vanu. A pořádnou optiku aspoň 16... nebo lépe 20... a bílý dort... a ještě plastické desky na bronik. A hromadu kosmetiky... a ještě nákoleník, natloukla jsem si meniskus, když jsem upadla.

A Hospodine, chci aspoň 5 zásobníčků s municí, mám jich jen 15 a zbytek mám jen nenapáskované patrony.

Proč se snajperskou puškou? Jsem snajperka, protože kdo hraje na piano, ten ho taky nosí. Protiletadlovka, kulomet i pancéřovka jsou na mě těžké. Učila jsem se až tady. Můj první instruktor řekl, že střílím, doslova, "zajebala jsi to".

Ale musím střílet a strefovat se. A správně dělat opravy na vítr a vzdálenost. Naši hoši viděli na základně pancéřovky, řízené střely a minomety poprvé v životě. No a co, teď drtí obrněnce i sušky.

Když jsem vyjížděla, myslela jsem si, že je celý Slavjansk na barikádách. Figu! Byla jich tu hrstka. Ostatní občané buď čekali, až zdechnem, nebo čekali, až za ně tu práci uděláme my. Jedni i druzí teď hnijí. Nebo jsou v ukrajinských uniformách s divadelními zbraněmi v rukou a teprve budou hnít. Násilně je zmobilizovali. Takové místní už jsme nacházeli i v jiných městech. Leželi s hlavněmi zalitými olovem a s vytlučenými pojistkami závěrů. Ukrové je nuceně mobilizují a pak je jako "maso" ženou před vlastními oddíly, abychom stříleli "maso" a tak ukazovali naše pozice. Sama jsem viděla - a propustila - tři grupy masa. Střílela jsem až po minometčících za nimi. Maso šlo s vlaječkami Ukrajiny po poli, během a bez shýbání. To maso se strašně bálo!

Specialistů tu máme - drobečky. Těch, co už byli ve válce - ještě méně. A tak je to běžné. Malý... 19 let, pancéřovník. Má křížek - a medaili. Kirpič - medaili. Jermak - medaili. Do této války zbraň neviděli. Dnes podbíjejí letadla i tanky.

Medaili od koho? Od Doněcké republiky, od Strelkova. Jermaka chtěli vyfotit s křížkem, tak ten křížek přikryl rukou. Medaile nenosíme vůbec.

Ukrové všechno dělají podle rozkazů z Kijeva. Nikdo nesmí vypustit před obrněnce pěchotu bez rozkazu.

Jakápak propaganda? Prostě jsem nestřílela na maso, čekala jsem na jejich minometčíky. Jednou maso - chlap jako hora - zbytečně tahal po poli ukroflag, zatímco naši mlčeli, aby se neprozradili.

Jenže i to maso má mámy a děti. "Maso" - to jsou nuceně naverbované osoby mužského pohlaví, které si naivně myslely, že si vojnu odsedí v bytech. Maso jde před Ukry, hlavně zbraní zalité olovem a s prázdnými zásobníky. Maso vypouštějí před sebou, aby naši při střelbě po masu ukazovali vlastní pozice a zbytečně vystříleli munici.

Naši hoši viděli i zbraně s olovem v hlavni, i zabité maso. Maso jsou ti, kdo si říkali civilní obyvatelé. Jeden takový chlapec z ukrovské, armády došel až k nám a vzdal se. Ale ostatní se bojí i za rodiny. Když přeběhnou k nám, zabijí nejen je, ale i jejich rodiny. Takže utíkají jen ti, kdo jsou sami.

Místní horníci jsou buď s námi, nebo dělají maso. Častěji, skoro vždy, s námi. Třeba horník - Slon. Bojí se myší. Nedávno sestřelil vrtulník.

Když jsem sem jela, myslela jsem si, že budu bojovat za všechny. Teď zabíjím za děti, ženy, za staříky, ale PŘEDNOSTNĚ za chlapce a dívky, co jsou ve zbrani. A nejen za vlastní, i za městské ženy, děti a staříky. Nebojuji ale za miliony místních ruských vejconošů. Opravdu se mi chce plivnout na ty, co se bojí, že mají chatu na kraji. To jsou ty osoby mužského pohlaví, které na nás mávají rukama a říkají, že jsou s námi. Za taková slova se mi chce dát jim pořádnou do zubů.

Sláva, v nedávném boji, který se táhl ve dne v noci, jsem si nadělala do kalhot, když na mě ze tří stran létaly miny. Navíc se do mě strefoval snajper a nade mnou vybuchla kazetová bomba. Pak tam proletěly dvě sušky a shodily dvě bomby. Měli jsme mrtvé, mnoho mrtvých. Když jsme odcházeli... ODCHÁZELI... odvedli i mě... přes příkop mě hoši táhli za sebou, protože už jsem neměla sílu... Ustoupili jsme přes les k sídlišti... Viděli jsme domy, z úkrytů vyhlíželi lidé, vedle pětipatrového domu s dírou jako do stodoly... Byl tam jeden vejconoš. Říkal, že věřil v naše vítězství! Máme přímo železné nervy, že nikdo tu hyenu nezabil. Ale všem se chtělo. Jako jediná z oddílu jsem řekla hodně nahlas, že mě takoví strašně... kašlu na životy takových!

Radši něco pozitivního. Přestala jsem se bát injekcí, tmy a je mi absolutně jedno, čemu jsem dávala velkou váhu ještě v zimě, ve svém druhém životě. Skutečně je mi to fuk. Hluboko a upřímně na to kašlu.

Zítra nám Ukrové slíbili útok. Ráno předtím vyhlásíme bojovou pohotovost. Hoši tahají uťosy ke vchodu. Zkusím je vyfotit, snad bude někdo souhlasit. Teď ti sem napíšu telefon Moskvana, který tu se mnou natočil velké video. Reportér Andrej Krasnoščekov. Jestli zdechnu, vzpomeňte si na Sluníčko.

Čistí nás pomocí gradů. Tomu neutečeš. I kdyby nestříleli drátkovými bombami s jehlami. Mají také uragany. Nadělají z lidí fašírku, když se strefí. Tamten reportér se mnou a s dalšími bojovníky natočil dvacetiminutové video, když mezi nás vletělo něco velkého. Trofima jsme ve třech převázali a do nemocnice. Mě taky. Pravým uchem jsem neslyšela, tlak pod 200 a hlava jako střep. Bylo to asi před měsícem, ale už jsem zpátky. Byla to jen rázová vlna do uší.

Skoro nikdo z nás nechtěl ustoupit ze Slavjanska, později jsme se chtěli vrátit. Ale rozkaz byl odejít. Všichni.

Nikomu se nechce umírat, všichni chceme jít domů, ale neprcháme. Chtěla bych usnout bez obav, že mi do okna přiletí přímým zásahem tankový granát. Náš oddíl je mobilní. Jsme vždycky tam, kde jsou jatka. Když nad hlavami létají miny a střepiny, máš v hlavě pusto a prázdno. Pozítří, 13. července, mám narozeniny. Narodila jsem se 1980. Před rokem by mě ani nenapadlo, že se to tak zamotá.

Jeden chlapec má na telefonu "Píseň Timura Mucurajeva",

"Když bolest spaloval strach, on křičel, jak zaživa hořel, Ó milosrdný Alláh, dovol mi osladit se rájem..."

Najdi si píseň, poslechni si ji, pomůže ti před bojem.

 

Vyhlásili nám pohotovost. Tak až příště!

Snajperka z Doněcka 2014


Děsivý dodatek k Saur-Mohyle.

(Alexandr Sivov, http://novorus.info/newsday/26611-kievskaya-hunta-primenila-otravlyayuschie-gazy-po-saur-mogile.html 14.8.2014)

Jistě si pamatujete informaci domobranců, že Saur-Mohylu považovali za fakticky nepřístupnou, chráněnou minovými poli, houfnicemi, a zejména tunely, ve kterých se ukrývali obránci před bombardováním? Vzpomněli jste si i na zprávu z ukrajinské strany, že se jim ji podařilo aspoň nakrátko dobýt?

Skutečnost je takováto: Ukrové výšinu dobyli použitím bojových otravných plynů, kterými obránce vyhubili. Sami se tam ale dlouho neudrželi - výpary bojových plynů tam zůstaly a  vyhnaly je. Dnes je to území nikoho, nikdo tam není, pobyt tam je nemožný.

O použití bojových otravných plynů mlčí obě strany. U ukrajinské je to pochopitelné, velitelství domobrany má zřejmě nějaké vyšší důvody. Domobranci však o použití bojových otravných plynů vědí všichni.

14.8.2014 Alexandr Sivov, Centrální informační agentura Novorossii, novorus.info


Použití zbraní hromadného ničení Ukrajinci - to už je tedy síla!

Co na to soud v Haagu? Asi nic!


Ukrajinská armáda oznámila, že Nataša zahynula!

Ukrajinská armáda je zdroj krajně neseriózní, ale byly tam údajně fotky, takže jsem Natašu litoval. Jenže jsem to nepustil z hlavy - zajímaly mě podrobnosti. Nakonec jsem se doklikal na zmíněnou vojenskou stránku, stáhl si obrázky a podíval se na ně. Jenže - něco mi nesedělo a nesedí. Takže to hlavní: kde vlastně Natašu pohřbili?

Na Ukrajinských stránkách jsem našel, že ji s jinými údajně zaskočili v autě na cestě mazi Doněckem a Mariupolem. (obrázek je zablokován dětskou pojistkou!)

Bylo tam kolem toho upřímné vítězné jásání, jak se konečně podařilo "tu běloruskou banditku" zlikvidovat... a navíc tam byly opravdu krajně nechutné poznámky internetových hyen-komentátorů... Obrázků tam bylo víc, ale tenhle byl nejlepší a když jsem si obličej mrtvoly otočil, dal se konečně porovnat:

Něco mi tam ale nehraje. Nataša přece měla maskáče úplně jiné barvy, i přilbu měla jiného typu, tenhle obličej je štíhlejší, chybí důlek na tváři (i když smrt ledacos změní). Ale co ten náznak knírku? Na špínu je to příliš symetrické... Ani další indicie nesedí: pobití domobranci prý neměli žádné dokumenty, Natašu prý jenom někdo "poznal". Jenže Nataša nosila svůj běloruský pas neustále u sebe!

Zdá se tedy, že nešlo o Natašu Krasovskou. Přál bych si, aby to tak bylo. A aby tu válku přežila... Když někoho omylem prohlásí za mrtvého, bude prý ještě dlouho žít... Kéž by!


Na závěr pár fotek z Natašiných narozenin.

Takže - Natašu ještě nezabili. Zatím... Vydržať, Natašo!


Nataša mě pochopitelně zajímá, poslední video jsem sehnal z října 2014 - Nataša je tu na mítinku, ale vypadá smutně. Z řeči vyplývá, že Rusko v čele s Putinem (alespoň z pohledu Novorossijců) se dohodlo s Porošenkem a zradilo Novorossiju.

(Videa jsem musel odstranit - máme omezený prostor, nevejde se to sem).



Poslední zdvořilý příspěvek ve Fóru (klikněte si) je od Remca: 21/2 v 01:16 na téma: §Sedm : Děkuji za přání hezkých Vánoc a nového ruku 2016, jak mi naběhl obrázek s perníkovým andělíčkem dneska :-D))

Domů
Statistiky

"Dopis z Doněcka" (komentáře)

Téma=§Domobranka Hlasoval 1, celkem 5 hvězd, průměr=5.00.

Nahoru!
Knihy, úvahy

  

   

Jméno(nick):  

 

Emailová adresa:

 

Další informace:

  Vetřelec

 
 

Text příspěvku:

(   povinná pole  )     Napiš číslicemi: pjetaštyricet = (nejsi robot?)    (20 příspěvků).  

! Včera 1 !příspěvky s přílepky  (barva pozadí)  Smazat za dní(1-9,0=nemaž,-1=dnes) Výběr textu: Jména:

Přílepky včera: Admin

Komentář 1287421 neexistuje.

2. Jméno: SW

 

Info: Václav Semerád, Vesničan

Téma: Admin

 Přidat přílepek!?

22.02.2018 v 23:03 id: 1292664

Generování pro čtečky: Spouštím zatím v poloprovozu, je to na konci "Download" i s návodem. Ještě budu muset ledacos vyřešit, takže je to bez záruky. U většiny románů to funguje, ale počítejte ještě se změnami. Případné chyby mi, prosím, pošlete na můj mail, ve Fóru by dlouhé popisy jen překážely, beztak se budu snažit opravit je co nejdřív.

Návod umožňuje změnit (ignorovat) globální nastavení jmen a případně přidat filtry k dětské pojistce (filtry zapnuté globálně se měnit nedají).

Zatím není vůbec vyřešené blokování současného stahování, ale protože se generuje do společného adresáře, může být současné zapnutí dvou generování na témž počítači zdrojem veliké zábavy! (obě knížky "prorostou do sebe"). Vyplatí se tedy počkat na dokončení. Holt "poloprovoz". Inu - zkuste si to!


3. Jméno: knihomol

 

 

Téma: Admin

 Přidat přílepek!?

22.02.2018 v 20:02 id: 1292663

Pro Bavros: konvertor formátů lze najít na stahuj jako: Hamster Free Ebook Converter.


4. Jméno: SW

 

Info: Václav Semerád, Vesničan

Téma: Admin

 Přidat přílepek!?

21.02.2018 v 07:40 id: 1292662

Novinka pro čtečky: poslední dny jsem místo dopisováním "Manuscriptu" strávil programováním, ale výsledek stojí za to. Bude to zajímavé především pro čtenáře vybavené čtečkami. Zatím poloprovozně mi chodí konverze i rozepsaných knížek do formátu EPUB. Jednu dobu jsem tu zkoušel "rozepsané romány pro čtečky", pak jsem to vzdal pro přílišnou náročnost (zejména časovou, takový program Calibre konvertoval do EPUB skoro čtvrt hodiny a to jsem mu musel ještě soubor předpřipravovat... jen si to představte, dopisuji kus kapitoly ve 23.45 a mám to ještě zkonvertovat, čili přetáhl bych hodně přes půlnoc... to prostě nešlo, takže jsem to vzdal...). Jenže nová konverze běží na serveru, trvá pár vteřin, takže to bude pro každého. A to není všechno! Moje konverze navíc převádí jména i verze, tj. respektuje nastavení jmen hrdiny a hrdinky i verze podle "dětské pojistky" (ještě mi zbývá něco došolíchat, ale základ už "pochoduje"), takže si může každý "ušít" knížku podle své volby! Tím si i pro čtečky můžete zvolit jména hrdinů! (Čtečky to neumožňují, ale každý si teď může během pár vteřin vygenerovat vlastní verzi, to snad stojí za to, ne?). A bude to fungovat i pro rozepsané romány (na konci zkrátka bude "pokračování příště", což v definitivní verzi zmizí. Takže dvě mouchy jednou ranou: nastavení jmen a verzí i pro čtečky a převod rozepsaných verzí (stopnutý pro přílišnou náročnost).

Co na to Češi?


jaxx: Gratuluji! (21.02.2018 10:32)


ata: Hurá! Super! Perfektní vylepšení! (21.02.2018 12:22)


jiho: Díky za zajímavou možnost. K formátu EPUB mám ale jeden poznatek: Některé čtečky pod Androidem umí texty celkem slušně nahlas předčítat (Cool Reader, eReader Prestigio). Bohužel zrovna Cool Reader při předčítání občas vynechává části textu, kde je nějaká změna ve formátování (konkrétně vůbec nečte Italic, některé další jí "nechutnají" občas). Občas je dokáže umlčet některé místo v textu, i když se zdánlivě o změnu formátování nejedná (ale zjevně tam nějaké "řídící znaky" jsou). eReader je na tom o něco lépe, ale ne 100%. Takže pokud si chci nechat knihu předčítat, musím používat PDB, i když jsem chtěl postupně přejít na EPUB úplně. (21.02.2018 17:20)


Bavros: Super.

Je k mání webová adresa konverze formátů? Sám bych potřeboval starší knížky ve formátu *.prc (z éry windowsmobile před deseti lety)překonvertovat do novějších. Děkuji. (21.02.2018 20:36)


SW: Cool Reader jsem nedávno smazal. Nehodlám se zdržovat s křápem, který klidně náhodně zdvojí stránku a pak jinou stejně náhodně vynechá. Nejen při předčítání, ale neumí to ani pořádně zobrazit. Používám teď Bluefire Reader, ten má taky těžké mouchy, ale aspoň jaxˇtaxˇ věrně zobrazuje (Ten mě zase rozčiluje tím, že si neumí zapamatovat, kde jsem stál v knihovně, takže vždycky musím hledat od počátku). Je to zkrátka osel, ale aspoň nefalšuje text. Už by mohl někdo vynalézt pořádný zobrazovač EPUB!

Konvertovat mezi různými formáty umí Calibre (mám ho z Portable https://portableapps.com/apps , dosud jsem konvertoval jen na něm. Ovšem konverze mu trvá 5-15 minut. (21.02.2018 23:12)


jiho: Po pravdě Cool Reader se podle mne už nijak zvlášť nevyvíjí, ale pořád je to ideální čtečka na PDB formát. Problémy mu dělá, když se pomocí Calibre zkonvertuje nějaký exotický html (případně textový dokument), ve kterém je spousta různých řídících znaků. Pro bezproblémové "sežrání" PDB čtečkou by se asi musely všechny řídící kódy (tagy) odstranit ještě před konverzí. Pokud jsem si dělal konverze do PDB například z DOC, RTF, ODT a pod., tak jsem vždy konvertoval pouze čistý text pomocí DocReaderu. Potom byl výsledný PDB naprosto bez problémů. Vzhledem k tomu, že většinu knih mám právě v PDB, tak je CoolReader pro mne nejpoužívanější čtečka, už od mé symbianovské éry. (22.02.2018 16:27)


SW: Já jsem všechno kontroloval (a pořád kontroluji) ještě na PC pomocí prohlížeče-eBook ze sady Calibre. Proč? Protože dostat eBook do tabletu je tak trochu horror. Windowsy XP totiž ten tablet neznají a neuznávají, pro ně je to "Neznámé zařízení". Linux Ubuntu ho přitom (na stejné mašině!) dokázal pochopit jako diskovou jednotku s nepatrnými odstíny (např. souborový manažer nedokázal spočítat volné místo). Teď ale u dcery jedu na svém cestovním notebooku, kde linux není a XP jsou sice novější, ale tablet taky neznají. Nedávno jsem si naštěstí pořídil minipočítač osazený Windowsy 7, který ten tablet rozpoznají. Jenže ten minipočítač je mrška mnohem pomalejší než notebook, i zařekl jsem se, že ho budu používat jen jako souborový server, protože zvládá externí disk, který jsem dostal k Vánocům a který XP rovněž zcela ignorují (to zase kvůli velikosti - 4TB). Ale přetahat eBook do tabetu znamená přenést soubor nejprve na "předávací disk", pak se přepnout na minipočítač, přetáhnout si soubor na C:/Pom a teprve odtud to jde nahrát na tablet. Ale chtěl jsem vidět, jak se to dá číst, přetahal jsem co jsem měl v EPUB. No a přitom jsem zjistil, že CoolReader si vymejšlí a vynechává. Soubory EPUB byly v pořádku, prohlížeč z Calibre na PC zobrazuje správně (zřejmě je to poctivý PC-program), pro jistotu jsem se podíval i do odzipovaných zdrojových souborů z EPUB - vše v pořádku. Takže následovalo smazání CoolReaderu a shánění něčeho lepšího... zakotvil jsem u Bluefire. Čtečky pro tablety Android zkrátka pořád nejsou na výši a jestli někdo zastavil vývoj, protože si myslel, že už je to dokonalé, pak to vzdal hodně předčasně! (22.02.2018 20:01)


jaxx: CoolReader na Androidu 5 mi jede bez problémů, žádný stránky to nevynechává ani nezdvojuje. Akorát dvě věci: někdy ignoruje nastavenou barvu písma a tvrdošíjně zobrazuje ž jako t s ocáskem... (22.02.2018 21:14)


5. Jméno: SW

 

Info: Václav Semerád, Vesničan

 Přidat přílepek!?

29.03.2016 v 19:51 id: 847105

2 Pietro: On je totiž nebetyčný rozdíl mezi obránci a útočníky. Zkus trochu zjišťovat, kdo je kdo. A přemýšlet. Máš-li čím.


Dodatek: Pietro se tu už neobjevil. Udělil nám "mravní ponaučení" a zmizel jako duch... Budiž mu země lehká... Mám rád takové pokrytecké komentátory!



Komentáře

Začátek


Přílepky včera: Admin