Bez COOKIEs je omezený přístup!

Zpět Obsah

55. kapitola

Pokud Emmu ještě tu a tam přepadla starost o Harriet a zmocnily se jí úzkostné pochyby, zda je možné, že se skutečně vyléčila ze svého citu k panu Knightleymu a z upřímné náklonnosti podala ruku jinému muži, netrvalo dlouho a byla této nejistoty zbavena. Za pár dní přijeli její milí z Londýna, a jen našla příležitost si s Harriet nerušeně hodinku popovídat, ujistila se naprosto přesvědčivě - jakkoli se to zdálo nepochopitelné! - že Robert Martin ve všem všudy nahradil pana Knightleyho a že s ním a jen s ním může být Harriet šťastna.

Harriet si zpočátku zřejmě připadala trochu trapně - tvářila se dost nejistě - ale jakmile si odbyla doznání, že byla husa hloupá, namyšlená a že předtím sama nevěděla, co chce, jako by tato slova všechno její trápení a zmatek odplavila. Na minulost už vůbec nedbala a jen se kochala blažeností přítomnou i budoucí; a Emma k ní přispěla tím, že ji okamžitě zbavila starosti, zda jí to přítelkyně schválí, a přesvědčila ji o tom upřímným blahopřáním. - Harriet přeochotně vylíčila do všech podrobností ten večer v Astleyho varieté i návštěvu následujícího dne; probírala to s nezkalenou rozkoší. Co si z toho vybrat? - Pravda byla taková, jak Emma nyní pochopila, že Harriet byl Robert Martin odjakživa sympatický, a že ve své lásce neochabl, tím ji zcela okouzlil. Jinak si to Emma neuměla vysvětlit.

Tento stav věcí ji upřímně těšil a každý den přinášel další důvody k spokojenosti. - Vyšel najevo Harrietin původ. Ukázalo se, že je dcerou jistého kupce, dost zámožného, aby jí zajistil pohodlné živobytí, jak odjakživa činil, a dost taktního, aby si přál zůstat nepoznán. - To byla tedy ta šlechtická krev, na kterou byla Emma kdysi hotova přísahat! - Možná že byla stejně bez poskvrnky jako krev kdekterého urozeného pána, ale jaký svazek by to byla uchystala pro pana Knightleyho nebo pro Churchillovy - nebo i pro pana Eltona! - Nemanželský původ, nevyvážený urozeností ani bohatstvím, to byla skutečně značná poskvrna!

Otec neměl námitky, zachoval se k mladému nápadníkovi velkoryse. Všechno probíhalo hladce, a když se Emma seznámila blíž s Robertem Martinem, který se přišel do Hartfieldu představit, musela uznat, že dělá dojem inteligentního, charakterního muže a její přítelkyni poskytuje nejlepší vyhlídky. Byla přesvědčena, že by Harriet dokázala spokojeně žít s každým hodným člověkem. Po boku Roberta Martina a v prostředí, které jí nabízel, se však dalo očekávat víc: nejen že ji dobře zabezpečí, ale zajistí jí i klid a možnost vyvíjet se k svému prospěchu. Bude žít mezi lidmi, kteří ji mají rádi a rozumově ji předčí, v chráněném ústraní, ale zaneprázdněná natolik, aby jí nebylo smutno. Nic ji neuvede v pokušení, a bude pod dohledem, aby se mu sama nějak nepřipletla do cesty. Bude z ní vážená a spokojená paní a Emma musela připustit, že je Harriet nejšťastnější stvoření pod sluncem, když vzbudila vytrvalou lásku v takovém muži; - a ne-li nejšťastnější, pak hned druhá v pořadí za ní samou.

Harriet pobývala teď často u Martinových, a tím se vzdalovala Hartfieldu víc a víc, ale Emma toho nelitovala. S jejich důvěrným přátelstvím byl konec. Musí se změnit v běžnější dobré vztahy, a tento nezbytný proces naštěstí už započal naprosto přirozeným pozvolným způsobem.

Koncem září doprovodila Emma Harriet do kostela a přihlížela, jak se zaslibuje Robertu Martinovi, s vrcholným uspokojením, které nedokázaly zkalit žádné vzpomínky, ani ve spojitosti s panem Eltonem stojícím před snoubenci. - Možná že v té chvíli ani neviděla pana Eltona, ale prostě kněze, jenž zakrátko požehná u oltáře i jí. - Robert Martin a Harriet Smithová, z našich tří dvojic zasnoubeni naposled, se vzali jako první.

Jane Fairfaxová už opustila Highbury, aby se ještě potěšila ve svém milovaném pohodlném domově u Campbellových. - Oba páni Churchillové pobývali rovněž v Londýně; čekalo se pouze na listopad.

Měsíc bezprostředně předcházející si vyhradili pro sebe - pokud se jim to podaří uskutečnit - Emma s panem Knightleym. Chtěli oslavit svůj sňatek, dokud budou Isabella s Johnem ještě v Hartfieldu, aby oni sami mohli odcestovat na čtrnáct dní k moři. Takový byl jejich plán a John s Isabellou, jakož i všichni ostatní přátelé jim ho schvalovali. - Jak však přimět k souhlasu pana Woodhouse? - Ten o jejich sňatku dosud neuvažoval jinak než jako o události v daleké budoucnosti.

Když mu poprvé svůj záměr předestřeli, byl z toho tak nešťastný, že se téměř vzdali naděje. - Podruhé už to však přijal lépe. - Začal se v duchu smiřovat se skutečností, že je to nevyhnutelné a on že tomu nedokáže zabránit - což byl slibný stupeň vývoje na cestě k úplnému smíření. Rozhodně z toho neměl radost, ba projevoval pocity přímo opačné, a to do té míry, že jeho dcera ztrácela odvahu. Nesnesla pomyšlení, že by se trápil, ani vědomí, že si bude připadat odstrčený; a třebaže rozumově musela souhlasit s ujišťováním obou bratří Knightleyových, že jakmile bude mít tu svatbu za sebou, přestane se kvůli ní trápit, stále váhala - nemohla se odhodlat.

V této rozporné situaci jim přišla pomoc nikoli v podobě nějakého nečekaného osvícení páně Woodhousova rozumu ani náhlé blahodárné proměny jeho nervového systému, ale naopak způsobem, jakým tento systém fungoval. - Paní Westonové vykradl někdo v noci kurník - všechny krůty zmizely a pachatelem byl očividně muž. Další kurníky v okolí potkal podobný osud. - Vykradení kurníku se pro bázlivého pana Woodhouse rovnalo loupežnému přepadení. - Velice zneklidněl; a nebýt vědomí, že ho bude chránit zeťova přítomnost, byl by až do smrti každou noc umíral strachy. Avšak síla, rozhodnost a duchapřítomnost obou bratří Knightleyových v něm vzbuzovala neomezenou důvěru. Dokud jeden nebo druhý vezme věci do svých rukou, je Hartfield v bezpečí. Pan John Knightley se však musel vrátit do Londýna první týden v listopadu. A tak díky všemu tomu rozruchu dal svolení mnohem ochotněji a radostněji, než se jeho dcera kdy odvážila doufat, ona mohla určit svůj svatební den - a měsíc po svatbě manželů Martinových byl pan Elton povolán, aby svázal ruce pana Knightleyho a slečny Woodhousové.

Svatba se konala jako všechny svatby, kde zúčastnění nemají zvláštní touhu se dát vidět ani honit parádu; a paní Eltonová, kterou navíc ještě dopodrobna informoval manžel, to ohodnotila jako ubohost samu, jež s jejími vlastními vdavkami nesnese vůbec srovnání. „Bílého saténu co by za nehet vešlo, krajkový závoj jakbysmet, dojem veškerý žádný! - Selina se podiví, až o tom uslyší.“ - Přes tyto nedostatky však přání, naděje, víra a předtuchy nepočetného kroužku pravých přátel, kteří byli svědky obřadu, došly naplnění v trvalém štěstí tohoto svazku.


  

Konec

Zpět Obsah

© 2017 Jane Austenová

29.12.2017 09:20


Poslední zdvořilý příspěvek ve Fóru (klikněte si) je od já: 19/4 v 12:26 na téma: §Skrc : Hm, puč a "šašci" ...Od začátku zákroku emzáků na Zemi mám v tomto příběhu dojem, pane Semeráde, že jste se trochu ukvapil. Emzáci (nic tím nemyslím, prostě je to nejkratší souhrnné slovo pro mimozemšťany, které mě napadlo) mají sice rozumné a závažné důvody na Zemi zakročit. A mají i rozumné a závažné důvody zakročit podle svého a neptat se pozemšťanů, co si o tom myslí, nebo jestli s tím souhlasí. Když...atd...

Domů
Statistiky

"Emma" (komentáře)

Téma=§Emma Hlasoval 1, celkem 3 hvězd, průměr=3.00.

Nahoru!
Knihy, úvahy

  

   

Jméno(nick):  

 

Emailová adresa:

 

Další informace:

 

 

Text příspěvku:

(   povinná pole  )     Napiš číslicemi: dvášedesát = (nejsi robot?)    (1 příspěvků).  

 (barva pozadí)  Smazat za dní(1-9,0=nemaž,-1=dnes) Výběr textu: Jména:

2. Jméno: SW

 

Info: Václav Semerád, Vesničan

Téma: §Admin

 Přidat přílepek!?

18.04.2019 v 20:16 id: 1304320

Přeji všem Veselé Velikonoce, taky pomlázku a děvám, aby jim pomlázka pomohla do krásy.



Komentáře

Víc komentářů tu není.

Začátek