Všechny změny se projeví až po stisknutí tlačítka "Změnit".
Zde uváděný
Průběžný volební systém patří do programu
Reforma Společnosti, o.s.
Tato stránka se týká pouze jedné její aktivity a tou je
náhrada současného nespravedlivého volebního systému, který uznává
pouze strany, zatímco nezávislé kandidáty prakticky vylučuje,
spravedlivějším systémem. Nezávislí kandidáti dnes mají šanci jen když
je na své kandidátky postaví některá ze stran. A jak to potom
vypadá s jejich nezávislostí, víme. Mohou se tisíckrát dušovat
svou "nezávislostí", vždycky bude platit
známé "Koho chleba jíš, toho píseň zpívej."
Jaký systém chceme proto navrhovat? Předem říkáme, že nechceme vylepšovat
stávající poměrné či většinové systémy - ani jeden se neosvědčil natolik, aby stál
za vylepšování. Nehodláme se tedy handrkovat o procenta, hranice a o různé
Pišvejcovské metody přepočítávání hlasů na mandáty a přicházíme s jediným
opravdu spravedlivým a demokratickým systémem. Posuďte sami!
Průběžný volební systém má jen jednu, ke všem stejně spravedlivou hranici: počet hlasů
oprávněných voličů. Navíc se nechceme smířit s dosavadní kampaňovitostí voleb, kdy jednou za čtyři roky všechny strany
spustí nákladný kolotoč slibotoč, naslibují hory doly, aby pak na voliče zbývající období zvysoka kašlaly.
Průběžný volební systém je průběžný právě tím, že tyto nákladné kampaně (vždy za peníze voličů či daňových poplatníků)
prostě nahradí poctivou prací poslanců pro své voliče.
To není scifi. Jistě vám vrtá hlavou, jak chceme donutit pány poslance pracovat? Jednoduše - tím, že jejich práci
ohodnotíme. Ale ne tak nemožně jako dosud - pěkně adresně.
Je to ale možné? U Průběžného volebního systému voliči získají konečně vliv
na své poslance. Dosavadní způsob, kdy je poslanec prakticky neodvolatelný, ať vyvádí cokoliv, ať přebíhá od partaje
k partaji a hlasuje přesně proti svým volebním slibotechnám (a navíc to drze považuje
za své nezadatelné právo!), definitivně skončí.
Víme, že některé strany mají v programu odvolatelnost poslanců, ale žádná strana tento program nemyslí vážně.
Především neříká, jak to chce zařídit. Peticemi a referendem? To je přece nebezpečný nesmysl, ten by opět nahrával
velkým stranám! Když velká strana vyvolá petici pro odvolání poslanců menších stran a podaří se jí vystrčit je mimo hru,
to by se jí to pak vládlo! Touto cestou vznikne jedině kolosální nespravedlnost. Tudy zkrátka cesta nevede.
Jediný spravedlivý způsob je následující:
Poslance, který zklamal své voliče, odvolají
právě ti, kdo ho zvolili - a nikdo jiný!
Seznámili jsme se se systémem, který by také umožnil odvolávání poslanců těmi, kdo ho zvolili. Předpokládal klasické
volební období, navíc ale větší množství jednomandátových volebních obvodů, kde se volí klasickým většinovým způsobem, tedy
stylem "Vítěz bere vše". A pak je ho možné odvolat referendem, probíhajícím jen v jeho volebním obvodu.
Má to ale háček. Většinový systém nebere ohled na menšiny. A to také není spravedlivé. Podle nás to povede
k americkému stylu voleb - kdo má víc peněz na volební kampaň, je ve výhodě. Ostatní mají smůlu. Jenže - kde zůstane
spravedlnost?
Navíc - v průběžném systému budou moci voliči toho, kdo je zklamal, odvolat skoro okamžitě a bez vypisování
drahých referend. Jestliže poslanec ve čtvrtek provede nějaký podraz (např. bude hlasovat proti svým volebním slibům), v pondělí
už bude smět ve Sněmovně zasednout jen na galerii pro návštěvníky, protože poslancem už nebude. Pevné volební období poslanců se
tedy zcela ruší, každý tam může být jen tak dlouho, dokud ho budou jeho voliči svými hlasy podporovat - ale to může být
třeba dvacet let, když je dobrý a oblíbený, anebo jen týden, když se projeví jako gauner. Jakmile mu jeho voliči hlasy
odeberou, poletí a nahradí ho jiný kandidát. Který? Ten z čekatelů, kdo bude mít nejvíce hlasů, to snad dá rozum!
Ruší se tedy volební období! Poslanci mohou být ve sněmovně bez přerušení libovolně
dlouho (dokud mají voliče), ale mohou tam být také jen týden (pokud v tom prvním týdnu zradí).
Ruší se současné předražené volební kampaně - programy se zkrátka budou prezentovat
také průběžně.
Samozřejmě zůstává problém tzv. nepopulárních rozhodnutí, ale i ten se mění: zatímco
dnes mohou strany se svými voliči beztrestně zametat a spoléhat se na jejich krátkou paměť, nyní si jich budou muset
vážit. Pokud je tedy některé nepopulární opatření opravdu nutné, musí politici voliče předem přesvědčit o skutečné
nezbytnosti takového opatření - jinak půjdou rychle od válu. Budou se muset naučit zdůvodňovat své kroky voličům
- tedy něco, nač nejsou zvyklí. Ale jen ať si zvyknou!
Voliči mohou chtít samozřejmě i nesmysly - například snížit či úplně zrušit daně. Voliči ale nejsou tak pitomí,
jak dnes straničtí mluvkové zdůrazňují a snesou různá zdánlivě nepopulární, avšak dobře zdůvodnitelná opatření.
Víme, že daněmi si platíme státní servis (policii, MHD, silnice a mnoho jiných výhod), umíme si někdy utáhnout opasky
- ale všechno musí být přesvědčivě podložené a vysvětlené! Katastrální úřady se jistě rušit nebudou (otázkou jsou úřady,
jejichž přínos není tak přesvědčivý).
Co ovšem voliči nesnesou, to budou zlodějny a korupce poslanců,
lobbing, neodůvodněné výhody a jiné socialisticko-kapitalistické výstřelky.
Jak to má ale fungovat?
Základem je volební databáze, obsahující hlasy všech voličů. Zde má každý volič přístup
výhradně ke svým hlasům, které má na svém virtuálním volebním lístku. Může sem vkládat kandidáty z kandidátní listiny
a přidělovat jim své hlasy, kdykoliv ho to napadne. Hlasů má ale jen omezený počet (např. 10 - podle druhu voleb),
takže může podpořit nejvýše tolik kandidátů. Některé ovšem může zvýhodnit: zde platí pravidlo, že pouze jednomu smí dát až
3 hlasy, ostatním po dvou nebo po jednom, dokud své hlasy nevyčerpá.
Volebním obvodem pro celostátní Parlament je celá republika. To vylučuje nespravedlnosti, které vznikají menšími
či většími volebními obvody, ale současně to umožňuje, aby i menšiny získaly své poslance - musí se ovšem spojit natolik,
aby celostátně získaly dostatečný počet hlasů. Většina obyvatelstva totiž zcela zákonitě část svých hlasů vyplýtvá na své
nejoblíbenější kandidáty - a tím umožní prosadit se i menšinám.
Volebním obvodem do obcí jsou samozřejmě občané dané obce či města. Volby fungují obdobně, jen s menšími
počty. Voličů i zvolených. Volit zde smějí jen občané, kteří mají v dané obci delší dobu trvalého pobytu než jeden
rok tj. 12 měsíců. Nově přistěhovaní beztak nevědí, koho by měli volit a pokud je sem někdo láká, aby ho zvolili,
musí tu bydlet aspoň rok a po tu dobu i po následující rok nemohou volit ve svém skutečném bydlišti. "Volební turistika"
se tím přesouvá do říše pohádek - vyloučit to tento jev sice úplně nemůže, ale pořádně znechutit ano.
Ve zdejším DEMO je jen jeden "volební lístek", ale ve skutečnosti jich bude víc - od celostátního do Parlamentu
až po místní. Místní se ale zobrazují jen těm, koho se týkají, takže pouze volební lístek s celostátní volbou
se nezmění po přestěhování do jiného kraje.
Jak je to ale s volbami v cizině? Při krátkodobých cestách vůbec o nic nejde. Pokud se tam ale někdo
odstěhuje a získá trvalé bydliště mimo území republiky, ať volí tam, ale nemá smysl, aby ovlivňoval dění tam, kde vůbec nebydlí!
Musí zkrátka platit zásada: člověk s občanstvím jiného státu nemůže volit ani být volen u nás! A to i když
má mezi jinými i české občanství! Jakmile má k němu i cizí, nemá tady do toho co mluvit! To není diskriminace
- on má přece za to jiné výhody!
V tomto volebním systému sice volíme osobnosti a ne strany, nicméně lidé se mohou k uskutečňování
svých cílů sdružovat. Volič proto může přidělovat své hlasy nikoliv přímo kandidátům, ale též některé "straně", nebo sdružení,
které si vybere ze seznamu. Pak se jeho volné hlasy přidělí kandidátům na prvních max.10 místech stranické kandidátky (tzv.
preferovaná místa). Ta si určuje strana, která má rovněž možnost své kandidátní listiny kdykoliv přetřídit. Obvykle to udělá
tak, aby své "bezpečně" zvolené poslance přesunula dozadu a dopředu dá ty, které potřebuje
v dané chvíli nejvíce podporovat. Pokud tedy volič volí stranu, přidá hlasy těm kandidátům, kteří to podle mínění strany
potřebují nejvíce. Straničtí kandidáti tak budou přece jen v jisté výhodě. To je však jediná výhoda pro strany a dá
se říci, že totéž může využít i kdejaké zájmové sdružení - třeba zahrádkáři. Strany se tak redukují na pouhá sdružení lidí
se stejným programem. Stranická disciplina, molochovité a všemocné sekretariáty, stejně jako nákladné volební kampaně se
ale přesunou do historie. Budiž jim země lehká!
Volič může své hlasy podle potřeby přerozdělovat. A to kdykoliv, kdy ho to napadne. Poslancům, kteří ho zklamou,
může hlasy odebrat, jiné za ně na svůj volební lístek vložit. To se týká i voličů, kteří dali hlasy bez přemýšlení straně.
Neobjeví se jim totiž na jeho volebním lístku strana, ale jen její kandidáti - stejně jako kdyby je vybrali sami. Další
zacházení už je zcela stejné. Takže když volič dá hlas straně a na prvním místě se mu objeví její neoblíbený, darebácký předseda,
může mu v následující vteřině hlas odebrat a přidat jinému kandidátovi z téže nebo i z jiné strany.
Jde to i obráceně. Volič nejprve svěří část svých hlasů těm kandidátům, kterým věří. Zbylé přidá "straně" - a ty
se přidělí podle potřeby strany. Ale i to se dá kdykoliv upravovat. Na svém volebním lístku je zkrátka pánem volič. Možnost
přidávat hlasy "stranám" je tu jaksi navíc - umožňuje to operativnější přesunování priorit a hlasů bez zdlouhavého zjišťování
a telefonování. Totéž by totiž zajistil vhodně ustanovený web, ale proč to lidem nezjednodušit?
Poslanec, který nemá žádný hlas, z volebního lístku automaticky vypadne. Když volič odebere hlas všem a pak
zvolí podle metody Všechno jedné straně, přerozdělí své hlasy podle potřeby své strany - čehož strany
zcela jistě využijí. Budiž jim to přáno.
Vyhodnocení se děje každý týden po půlnoci ze soboty na neděli, kdy se sečtou všechny
hlasy přidělené kandidátům. Pak se udělá pomyslná čára za těmi, kdo se do Parlamentu dostali a oddělí se od těch, kteří
nebyli zvoleni. Ti pak zůstanou na listině nezvolených kandidátů. Může se ovšem stát, že někteří z nich se do Parlamentu
dostanou třeba již příští týden, to záleží jen na voličích.
Na kandidátní listinu se může sám zapsat prakticky kdokoliv z voličů (tím dává
současně souhlas se svou kandidaturou). Musí si však být jistý alespoň minimální podporou. Kdo během měsíce nezíská jisté
minimální množství hlasů, vypadne a následujících 6-12 měsíců se nemůže mezi kandidáty znovu zapsat. Zdůvodnění tohoto opatření
je prosté: nemá smysl přeplňovat kandidátní listinu milionem kandidátů, z nichž každý má jen vlastní hlas a hlasy své
rodiny. Kandidát se smí zapsat do seznamu jako Nezávislý, anebo se může přihlásit pod hlavičkou
některé strany. Na to se s ní ale musí předem dohodnout - strany mají právo nechtěné kandidáty ze své kandidátní listiny
vyloučit (čímž je převedou mezi Nezávislé). Výhodou stran i zájmových sdružení je především jednotný program a možnost
určování preferenčních hlasů, čímž strana využije lépe hlasů svých voličů. Nezávislí kandidáti musí tím víc přitáhnout voliče
kvalitou svých programů. Mohou je ovšem převzít od stran, a mohou je dokonce hájit lépe než jako straníci.
Co je to bonus? Aby nedocházelo k neustálému pendlování poslanců do Sněmovny
a zase ven, aby se nemohl poslanec, předstižený jiným, vrátit zpátky pomocí narychlo sehnaných hlasů (za pět piv
v hospodě), aby se vyloučil tak zvaný šum od nezodpovědných voličů, kteří nebudou vědět
co chtějí a budou svou přízeň střídat jako počasí (a jak víme, takových je a bude dost!), zavádí se do počítání
hlasů bonus. Co to znamená: Když se před dalším sčítáním vynulují hlasy všech kandidátů, dostanou ti,
kdo již byli zvolení minule, menší bonus (např. 20 hlasů) navíc. Bonus se bude lišit podle velikosti volebního okrsku - pro
celostátní volby bude vyšší, pro obecní nebo městské volby bude nižší, ale nebude to ani pevné procento z počtu voličů.
Noví kandidáti musí tuto bariéru překonat (technický výraz pro to je hystereze). Jakmile se jim to
ale podaří a budou zvoleni, nejenže nahradí přehlasovaného soupeře, ale získají i jeho bonus, o který on
naopak přijde. Může se tak propadnout značně hluboko do nezvolených a kdyby se chtěl vrátit
na své původní místo, musí získat dvojnásobek tohoto bonusu navíc.
Nedá se tedy očekávat veliká fluktuace poslanců - nicméně by mohla být mnohem větší, než dosud - aspoň zpočátku.
Dá se ale očekávat, že se systém brzy ustabilizuje. Poslanci, kteří budou řádně pracovat, mohou mít svůj okruh voličů
(a tím křeslo) jisté. Podrazáci naopak brzy vypadnou. Ve stabilizovaném prostředí bude existovat i tzv. přirozená
migrace, poslanec se totiž může své kandidatury vzdát anebo zemřít - hlasy, které mu voliči dali, se tím jen uvolní jeho
voličům pro další přerozdělení. To ale provedou opět jen tito voliči - žádné nahrazování stranickým náhradníkem,
žádné Pišvejcovo komisní přepočítávání!
Při dlouhodobé nemoci se může stát, že poslanec přijde o své voliče, kteří dají své hlasy slibnějšímu,
zdravému. Je to čistě věc jejich rozhodnutí, zda budou podporovat někoho, kdo je vlastně nezastupuje. Může to uznat i sám
poslanec a vzdát se kandidatury ze zdravotních důvodů. Má to ovšem smysl jen když ochranná doba, po kterou nemůže znovu
kandidovat, je zhruba rovná délce jeho marodění. Po uzdravení se pak může ihned znovu přihlásit za kandidáta, musí pak ale
získat zpět své předchozí voliče. Bude-li marodit kratší dobu, pak ho buď voliči podrží, nebo si tím prodlouží rekonvalescenci.
Ovšem poslanec, který své voliče podrazí, nebo jinak rozhněvá, může naráz přijít o hlasy všechny a pokud
se mu do měsíce nepodaří získat alespoň to minimum, rozloučí se s možností kandidovat úplně.
A tak to má přece být!
Kandidát může deklarovat svou příslušnost k některé straně tím, že se přihlásí jako její kandidát. Nemusí být
jejím členem - ale pak alespoň zdůrazňuje svoji závislost na ní. Skutečně Nezávislý se musí o přízeň voličů ucházet sám.
Pokud někoho strana vyloučí, stane se Nezávislým, ovšem to je všechno, hlasy voličů se mu tím neodeberou - to musí učinit ti,
kdo mu hlasy dali - to je přece princip! Stejně tak může kdokoliv zrušit svou příslušnost ke straně - stane se rovněž
Nezávislým (ale opět záleží na jeho voličích, zda mu to strpí).
Jak to ale bude s přeběhlíky? Jednoduše: kandidát se může za příslušníka strany prohlásit jedině v okamžiku,
kdy své jméno vkládá do seznamu kandidátů - tedy na začátku. Pak se smí změnit jedině na Nezávislého (ať z vlastní vůle,
nebo vyškrtnutím ze strany), ale k jiné straně už se přihlásit nemůže. Vlastně - je tu jedna cesta: vzdát se kandidatury,
počkat ochrannou lhůtu a pak se přihlásit znovu, tentokrát jako kandidát jiné strany. Je snad ale každému jasné, že pojem
přeběhlík se tím prakticky přesouvá do říše pohádek?
A tak to má přece být!
Volič má při volbě k dispozici několik seznamů: seznam stran, seznam kandidátů (kam se může sám vložit, pokud očekává
dostatečnou podporu), vlastní volební lístky (kde se udržují jeho hlasy). Kandidáti by měli být na seznamech rozlišeni barevně:
Zelení - jsou na seznamu kandidátů nejvýše. Jsou bezpečně
zvolení - mají dostatečný náskok od rozhodující čáry, oddělující zvolené od nezvolených.
Žlutí (ohrožení sestupem) - jsou sice zvoleni, zasedají mezi poslanci, ale mají
jen malý náskok a mohou být při kdejakém výkyvu nahrazeni. Žlutá barva je pro ně varováním, že to s jejich voličskou
podporou není ideální a měli by zpytovat svědomí, proč tomu tak je a začít pro své voliče konečně něco dělat! Čím
méně žlutých, tím je Parlament stabilnější!
Fialoví - jsou ti, kdo mají nejvíce hlasů z dosud nezvolených kandidátů.
Mají tedy naději na postup. Nejčastěji to bude jeden, ale při stejném počtu hlasů jich může být i více. Potřebují však
ještě maličko, aby se dotáhli přes čáru a nahradili ty, kdo sestoupí. Mohou ale postoupit i tím, že některý zvolený
politik o své voliče náhle přijde (obvykle při nějakém skandálu). Fialoví jsou tedy náhradníci, ale nikoliv automaticky
z téže strany, jako ten, kdo vypadne. Platí pouze jedno: Čísla hovoří!
A tak to má přece být!
Bílí - nejsou zvolení, ale mají alespoň minimální počet hlasů, takže mají naději na zvolení v budoucnosti
- například při nějakém přerozdělení.
Šedí - jsou kandidáti, kteří nemají ani minimální počet voličských hlasů. Mohou to
být ti, kteří je teprve získávají, nebo naopak ti, kteří o své voliče přišli. Kandidát, který zůstává celý měsíc
(4 vyhodnocení) mezi šedivými, vypadá z kandidátní listiny a po ochrannou dobu se tam už nedostane.
(V DEMO systému to zatím nefunguje).
Referenda:
Systém průběžných voleb v sobě obsahuje také důležité prvky přímé demokracie - referenda.
Uspořádání referenda je v tomto systému velice jednoduché. Jak se referendum vyhlašuje, není předmětem tohoto
systému. Může to být například pomocí petice s jistým minimálním počtem podpisů, ale mohou být i jiné cesty
(například na návrh poslanců). V takovém případě se při zalogování voliče kromě hlasovacích lístků na všech
úrovních (celostátní Parlament, krajská až místní zastupitelstva) objeví otázka referenda s jedinou možností: ANO-NE. Stačí zvolit jednu
možnost - a je to. U každé otázky je navíc časová hranice, po jejímž překročení se referendum vyhodnotí, vyhlásí se výsledek
a tím z hlasovacího systému zmizí (zůstává v databázi pro kontrolu, ale už nepřístupná ke změnám - READ-ONLY).
Referenda ale nebudou stát ani korunu navíc! (Nepočítám náklady na jeho vyhlášení, ale od toho si beztak platíme veřejnoprávní
prostředky). Referenda tak mohou být vyhlašována ke všem důležitým rozhodnutím, kde se nedá plně spoléhat na zastupitele. Ústavou ale
musí být zaručeno, že výsledek referenda má přednost před Parlamentem a navíc, bez stvrzení celostátním referendem
nesmí ani Parlament přijmout jakýkoliv ústavní zákon (odpadá tím i pojem tzv. ústavní většiny
v Parlamentu).
Proveditelnost:
Volební databáze musí být přístupná z kteréhokoliv počítače připojitelného na internet, ale podmínkou je zalogování na určitého
uživatele. Je možné využít k tomu rodné číslo (i kdyby ztratilo svou současnou vypovídací schopnost o věku a pohlaví),
doplněné o osobní heslo (PIN) k omezení zneužití (které, pokud k němu přece dojde, stejně jako nátlakové akce "Přemluv bábu"
musí mít trestní sazby srovnatelné jako padělání peněz). Součástí volebního webu (v DEMO chybí) musí být nejen seznam kandidátů, ale
také webová stránka každého z nich, obsahující jeho nacionále (počínaje jménem, povoláním, CV, fotkou etc.) a především jeho
volební program! Tak, aby byl každý veřejně kontrolovatelný. Pokud na této stránce dojde ke změně, musí být datum změny uvedeno na
konci této stránky. Součástí volební databáze může být i databáze, jak kdo hlasoval minule. Každý volič musí mít možnost setřídit si ji
podle důležitých otázek a hlasování všech kandidátů. Například musí být jasné, kdo jak hlasoval o školném, poplatcích a podobně.
Žádná jiná volební reklama (billboardy, media všeho druhu) nesmí být povolena!
(Je totiž jisté, že v našich médiích není - už z principu jejich zaujatosti - možné dát stejný prostor všem.)
Pak je možné využít nejen domácích počítačů, ale kterýchkoliv. Lidé, kteří nemají přístup na internet, musí mít možnost využívat
alespoň "služební" počítače obecních úřadů, veřejných knihoven, internetových kaváren, případně i v obecních hospodách. Oddělený
koutek se soukromím se snad vždycky najde. Manipulace s vlastním volebním lístkem je poměrně snadná (vyzkoušejte si ji) a zvládne
ji prakticky každý. Mám vyzkoušeno, že to zvládají i lidé nad 80 let, tady problémy nevidím.
(Otázkou je, zda má mít volební právo, kdo tohle minimum nezvládne:-)
Kontrolovatelnost:
Velice důležitou podmínkou každého volebního systému je jeho kontrolovatelnost. Nekontrolovatelné volební systémy rychle propadnou
machinacím a ztrácí důvěru. To platí o většině současných systémů u nás i ve světě. Průběžný systém je naproti tomu
kontrolovatelný nejlépe ze všech.
Základem volebního systému je volební databáze. Obsahuje několik tabulek, umožňujících kdykoliv určit aktuální stav volebního
systému ve kterékoliv době. Tato volební databáze se dá každé volební období (tj. každé pondělí) zveřejnit na internetu - například formou
obrazu CD/DVD. Budou zde chybět jen tabulky určující identity všech občanů (kromě poslanců, jejichž identity musí být naopak všem známé)
- každý si zde může zkontrolovat své hlasování i celkové součty na všech volebních úrovních, všechna minulá hlasování v parlamentu,
stav aktuálních i archivních referend, zkrátka skoro všechno. Samozřejmostí je naprosto volné zveřejnění vyhodnocovacích programů, aby
si je mohl každý sám aplikovat na archivních databázích.
Znamená to zveřejnit 52 obrazů CD/DVD ročně - což není naprosto žádný problém. Znemožňuje to manipulaci s volbami - kdo
by objevil jakoukoliv nekalost, může podat okamžitý podnět k trestnímu stíhání pachatelů. A protože má každý prakticky
nepřetržitou kontrolu nad vlastním volebním lístkem na všech úrovních, možnost manipulací se tím snižuje ještě víc.
Takovou detailní a spolehlivou kontrolu, pokud vím, nemá žádný současný volební systém na světě. Kontrolu voleb mohou
provádět nejen zkorumpovatelné volební a kontrolní komise, ale prakticky každý občan - bez nadsázky se dá říci, že to tu v moderní
době ještě nikdy nebylo.
Pokud si chcete toto DEMO vyzkoušet, musíte si nejprve definovat
voliče (max.2), za které budete "volit". Pak teprve můžete používat svůj
Volební lístek.
|