|
M: Dnes netoulej se, hochu můj, tam venku
není zdravý vzduch,
po nocích se tu toulá někde prapodivný duch. To strašidlo když jedné noci bába venku potkala, pak celé léto z leknutí a hrůzy stonala.
Ž: Nevypadá prý příšerně a můžeš s ním i hovořit, však nežli se s ním začneš přít, to včas si rozmysli. Kdo nedbá rady rozvážné a chtěl by spor s ním přiostřit, ten brzy trpce lituje, proč dal se unésti.
Ž+M: Kdo potká večer stín ten temný, klidí se mu s cesty rád však běda tomu, kdo mu zavčas uhnout nestačí. My každou chvíli slyšíme jen zvěsti divné od záhad, kdo v noci hledá neštěstí ať ven se odváží.
R: Ten stín z temnot prý jako člověk jenom vypadá, však kdo je to, to nikdo z nás neví. Netuší nikdo kde se vzal a kam se ubírá ta prapodivná hříčka přírodní.
M: Když naposledy válka krutá krajem naším
kráčela,
smrt strašlivé své hody všude kolem slavila. Až jednou večer kráčel městem pochod smrti poslední. „Stůj chlape!” na mostě se ozval výkřik zlověstný.
Kdo z dálky viděl chlapa v černém vstoupit vojsku do cesty ten na prstech si spočítal, že špatně dopadne, když ozval se pak růžence těch kulí koncert štěkavý za duši jeho modlil se už jenom bezradně.
Tam na tom mostě jak na honu stříleli prý na něho on jediný však po svých vlastních odtud odešel, a chlapů moc tam ve své krvi potom ležet zůstalo ti splatili té válce daň svým vlastním životem.
R: Ten stín z temnot prý jako člověk jenom vypadá, však kdo je to, to nikdo z nás neví. Netuší nikdo kde se vzal a kam se ubírá ta prapodivná hříčka přírodní.
F: Máš jistě pravdu, brachu můj, ten stín
se nebezpečný zdá
však ne tomu, kdo hovoří s ním jako ty a já. Je jméno jeho fext a to prý krutý osud znamená je temná síla v kůži jeho navždy zakletá.
Kdo z lidí žije poctivě, osidla jiným nestrojí ten fextův příběh vyslechne si před večerem rád. Fext rád má lidi upřímné, jen mordýře on nesnáší, ti bojí se ho právem - ostatním je kamarád.
Kdo s fextem jedná po dobrém ať nemá žádné obavy kdo není vrahem, nemusí se báti strašidla. Kdo by ho chtěl však zabíti, dočká se kruté odplaty kule se od něj odrážejí - vrahům do čela.
R: Ten stín z temnot prý jako člověk jenom vypadá, však kdo je to, to nikdo z nás neví. Netuší nikdo kde se vzal a kam se ubírá ta prapodivná hříčka přírodní.
M: Ty určitě bys obrátil, až potkal by ses
s takovým
teď mluvíš směle, ale venku je to jinačí. Až uvidíš ho, marně budeš hledat kam se rychle skrýt vždyť ani křížem poznamenat se prý nestačí.
Ž: Kdo z dálky sám to viděl dnes už vlastním očím nevěří ti mrtví také nikomu už více nepoví. Kdo smečce té se postavil byl blázen jistě šílený to nikdy v žití nepochopí občan vážený.
Ž+M: A nikdo už se nedozví, co život jim tam zkrátilo, pluk vojska pobít není v silách chlapa jednoho! Ten stín z temnot má na své straně sílu pekla samého ta na mou duši nepatří do světa našeho.
R: Ten stín z temnot prý jako člověk jenom vypadá, však kdo je to, to nikdo z nás neví. Netuší nikdo kde se vzal a kam se ubírá ta prapodivná hříčka přírodní.
F: Já úkryt hledat nebudu, mě jeho tvář už
neděsí,
já vídávám ji častěji než kdo si pomyslí. když setká se s ním nenávist, pak poražena odchází ze jména jeho darebákům děs a hrůza zní.
Ž: Před chvílí šli jsme uličkou, co z náměstí se klikatí tam další hrůzný příběh vyprávěl si lidí sběh dnes večer tam prý někdo přepad’ mladé děvče poštovní my viděli jsme pohřební vůz spěšně odjíždět.
F: Ta zpráva není z nejhorších nemějte liché obavy, tam padly jenom rány dvě ze zbraní lumpů dvou to děvče k smrti zděšené přec nemá ani škrábnutí, však ti co chtěli zavraždit je, měli smůlu zlou.
R: Ten stín z temnot prý jako člověk jenom vypadá, však kdo je to, to nikdo z nás neví. Netuší nikdo kde se vzal a kam se ubírá ta prapodivná hříčka přírodní.
Ž: Tys’ byl tam snad, že víš tak
dobře, co se tam přihodilo?
ždyť strážníci tam živou duši poblíž nepustí! Dvě střelné rány tři desítky svědků prý potvrdilo však nikdo z lidí nevěděl čí je zbraň smrtící.
F: Obě ty rány osudné vystřelili loupežníci na chlapa, co se nešťastné té dívky zastat šel... ... Netušili bez soucitu a svědomí ti zbojníci že vlastní kulí sami sobě napíší ortel...
M: Co říkáš, to je strašlivé - pak oni stín ten potkali co za války u mostu zahubil pluk nepřátel! Však vysvětli nám ještě - kde se vzaly na tvé košili dvě díry ohněm ožehlé cos ráno tam neměl...
R: Ten stín z temnot prý vážně jako člověk vypadá, a odkud přišel, jedině on ví. Sám netuší jen maličkost - kam dál se ubírá ta prapodivná hříčka přírodní.
|
11.2.2011 21:40:36
