Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

Metamorfóza

Nového dobrovolného obyvatele uiku přivítali ti dosavadní velice srdečně. Alžběta všem představila svého nového asistenta Sirgulota jménem a profesí historika, čarodějné schopnosti ponechala stranou. Vyklidili mu jednu menší kabinku, dosud používanou jako skladiště, upravili v ní lůžko, stoleček, křesílko a skříňku, kam si uložil svůj majetek - japan se svými poznámkami a výzkumy.

Jejich dobrodružství se ale neutajilo. Během své návštěvy jižních ostrovů se Kamile velice zalíbily talíře vyrobené z velikých mušlí, neměla ale čas opatřit si je. Alžběta jí je slíbila dovézt, už je měla i zakoupené. Když ale po ní Kamila slíbené mušlí talíře chtěla, Alžběta se podřekla.

„Zůstaly v prvním letadle,“ pokrčila rameny. „Nic si z toho nedělej, přivezu ti jiné.“

„V jakém prvním letadle?“ okamžitě zpozorněla Kamila.

Alžběta lhala nerada a jen když musela. Kamarádce lhát nechtěla a musela proto všem povědět o sestřeleném letadle i o své záchraně před úklady dalšího černého čaroděje.

Všichni Alžbětě a Sirgulotovi blahopřáli, že útok přežili, ale večer už měli zkažený. Druhého dne ráno přišla Kamila za kamarádkou s velice rezolutním přáním.

„Chci, abys splnila slib a předělala mě,“ prohlásila pevně. „Nevidíš, že jsem tu opravdu šťastná? Mám hodného muže a jediné, co nám chybí, je vlastní dítě. Nebo děti, já bych se na jedno neomezovala.“

„Proč pořád tak spěcháš?“ vyhrkla Alžběta.

„Protože tenhle svět nepatří do Galaktického společenství a nemám jistotu, že na každém rohu najdu někoho s agisarem, kdo umí pomoci. Kdyby tě včera zabili, co bych si tu bez tebe počala? Pochop, tady nemůžeme čekat sto let i déle, až budeme mít pro děti podmínky. Tak dlouho se mohou rozmýšlet lidé v civilizovaných světech, na barbarských planetách panují odlišné zvyky. Jestli chceme mít dítě, musíme si pospíšit, dřív než se to stane nemožné.“

„Opakuji ti, není to jednoduché,“ varovala ji Alžběta.

„Já vím,“ mávla rukou Kamila. „Ale nikdo než ty nemá schopnosti takový zákrok provést. Přitom by tě mohl třeba už zítra zabít obyčejný psychopat, je jich tu požehnaně. Uvažuj! Když někdo zabije mě, budu mít asi smůlu, ale nikoho dalšího to neohrozí. Ty si možná popláčeš, ale budeš žít dál. Mílkir bude určitě truchlit víc, ale ani on kvůli tomu neskočí se skály a nejspíš si najde jinou - do toho už mi nic nebude. Kdyby někdo zabil tebe, budeme já i Mílkir nešťastní do smrti. Je to tak?“

Alžběta kapitulovala. Oznámila prostřednictvím komunikátorů správcům nemocnic, že příští týden ordinovat nebude a že ji mohou volat jedině k těžkým případům, kdyby šlo o život. Pak skoro celý den ležela na lůžku nebo seděla v baru a přemýšlela. Ačkoliv to vypadalo, že jen tak sedí nad sklenicí citronové limonády a medituje, nebylo tomu tak. Přemýšleli dva - lékařka i její agisar.

Mezitím nařídila Kamile, aby se připravila. Po dva dny jí osobně připravovala dietu. Aby byly všechny svěží, Alžběta se s Kamilou i s Maardoi vykoupaly v teplé vodě bazénu. Až pak uložila Kamilu na lůžko a chapadlem agisaru jí vpravila do žil nevelké množství účinných látek.

Kamila brzy nato usnula. Museli u ní držet hlídky a pokud nehlídala Alžběta sama, měli ji při jakékoliv změně, ať bude k lepšímu nebo k horšímu, ihned vzbudit, aby mohla zasáhnout co nejdříve. Probíhající přeměny se projevovaly velice podobně, jako kdysi na Zemi tropická nemoc malárie. Zimnice se střídala s vysokými horečkami a ty museli mírnit. Kamila chvílemi blouznila a jednou navzdory Alžbětině péči zvracela, ale lékařka si vždy poradila. Nakonec proces přešel v dlouhý, klidný spánek.

Mílkir byl neustále v pohotovosti, vždy připraven pomoci. Ani ostatní nezůstávali stranou, drželi pozemšťankám palce, jenže poslední instancí byla Alžběta a všichni jí pouze přisluhovali. Mílkir věděl, že se jedná o další budoucnost Kamily i jeho. Věděl, že ta drobná dívka z dalekého hvězdného světa si ho zvolila za muže a teď všechny současné těžkosti podstupuje kvůli němu. A co bylo nejpodstatnější, vzdala se i svého genetického kódu a nebude se moci vrátit, ani kdyby to někdy bylo možné. Kamila si zvolila planetu Fulgiu a Mílkira za svůj osud a on tu oběť pochopil a přijal s opravdovou úctou.

Sirgulot ošetřování mlčky pozoroval. Sám byl rovněž ochoten pomoci, ale nezbylo mu než přiznat, že by se svými vědomostmi hrál nejvýš osmé housle na pozadí koncertu, jaký tu předváděla Alžběta. Pochopil, proč se genetická přestavba organismu děje, ale samo provedení bylo nad jeho chápání. Měl jen tušení, že to nepochopí ani zdejší vědci.

Osmého dne se horečky vrátily, ale už slabší. Alžběta kamarádku velmi opatrně krmila malými dávkami tekuté stravy, aby příliš nezeslábla. Konečně se Kamila probrala.

„Pít...“ poprosila slabým hlasem.

Mílkir jí okamžitě podal sklenici připravené šťávy a Kamila se s chutí napila.

„Jak jsme na tom?“ starala se šeptem.

„Zkus si něco přát!“ navrhla jí Alžběta.

„Přeji si... přeji si supideg.“ řekla Kamila.

Toto ovoce se začínalo stávat tradicí. Maardoi jím poprvé přesvědčila Kamilu, že skutečně umí čarovat. Alžběta použila totéž ovoce, aby své schopnosti zvěstovala Kamile. Když se nad rukou bývalé letušky Transgalaktu objevily charakteristické sněhové vločky, bylo všem jasné, že se právě zrodila nová čarodějka.

Pak se vířící vločky rozplynuly a Kamila držela na dlani obrovskou broskev. Pustila se do ní s velkou chutí. Jednak už měla hlad, ale především to bylo její první vlastnoručně vyčarované jídlo - a ačkoliv jásali všichni, nikdo z něj neměl větší radost.

„V jednom tě musím zklamat,“ řekla jí Alžběta vážně, když spolu osaměly. „Čarovat můžeš hned. Ale slíbené dítě smíš mít nejdřív za rok. Pamatuj si, že tak hluboké změny, jaké jsem v tobě udělala, neproběhly až do posledních buněk tvého těla. Nejpozději se mění zárodečné buňky. Pořád máš zablokovanou schopnost mít dítě. Kdybych ti dabyrgy zrušila hned, mohlo by se vám narodit děcko deformované a to nechci. Zdravé můžete čekat - snad napřesrok. Rozmysli si to. Chceš si na odblokování počkat až za rok, nebo ti mám dabyrgy zrušit hned? Musela bys přejít na nějaký jiný druh antikoncepce, ale já už něco vymyslím. Měli jsme na univerzitě předmět Historické způsoby léčení, byla v tom i přírodní antikoncepce. Nebylo toho mnoho, ale snad si na to ještě vzpomenu. Počkáte ještě rok a potom si můžete pořídit dítě podle svého přání i bez dalšího zásahu. Nemusela bych nutně být ani u jeho narození, kdyby se se mnou něco stalo, musela bys to zvládnout sama, ale to nevidím nijak zle. Jen ten jeden rok musíte bezpodmínečně počkat, ten vám slevit nemohu. Ale myslím si, že teď už to s Mílkirem vydržíte.“

„Dobře - raději mi tu blokádu ukonči hned,“ požádala ji Kamila. „Jistota je jistota.“

„Dobře děláš,“ usmála se Alžběta. „Ale to ti povídám, nejsi malá holčička a dobře víš, že teď máte oba velkou zodpovědnost. Kromě jiného ti zrušení blokády měsíčních cyklů přinese spoustu nepříjemností. Naše babičky je snášely skoro celý život, ale my jsme si na to už trochu odvykly. Rozumíš mi?“

Kamila přikývla, ale okamžitě prohlásila, že si to sama uvědomila dřív, než přišla.


Brzy poté navrhla Alžběta velikou společnou poradu všech obyvatel uiku.

Sama navštěvovala nemocné nejen na pevnině, ale teď už i na jižních ostrovech. Sirgulot ji doprovázel a během ordinací jí zajišťoval záležitosti, nutné ke hladkému chodu nemocnic. Alžběta odletěla s Kamilou po její přeměně stranou mezi skály, aby si něco vyzkoušely. Jak se dalo čekat, zjistily, že Kamila může používat i černá kouzla. Alžběta kamarádku naučila používat obranná i útočná, jak je sama znala. Aniž by co tušil, stal se najednou Mílkir z ochránce své ženy ochraňovaným, ale neřekly mu to, aby nebyl smutný. Kamila s Mílkirem létali spolu a už se nechtěli od sebe nikdy nadlouho odloučit.

Maardoi pomáhala ostatním jak mohla. Často létala na pravidelnou cestu po nemocnicích spolu s Alžbětou, někdy dělala naopak společnost Kamile a jejímu muži. Při těch cestách často seděla u řídícího počítače gryulu, přepnula si na program Encyklopedie a učila se moudrostem z daleké Země.

Alžběta ale přemýšlela o všem déle a jak se zdálo, měla přede všemi v uvažování náskok. Proto také ona vyvolala velkou společnou poradu. Ta trvala několik dní, přesněji několik po sobě následujících večerů.

Nejprve pobídla Sirgulota, aby přítomné seznámil s dávnou historií planety Fulgiu. Ačkoli ji už sama slyšela, znovu si ji vyslechla s ostatními. Neřekla přitom ani slovo, jen bedlivě naslouchala a přemýšlela. Kromě ní nikdo netušil, že spolu s ní poslouchá i její agisar a stará se, aby všechno pečlivě zanesl do druhého patra Alžbětina podvědomí.

Také ostatní poslouchali Sirgulota pozorně. Pro Kamilu to bylo něco úplně nového, ale ani místní Mílkir a Maardoi netušili, co zajímavého se skrývalo v minulosti jejich vlastního světa.

Když Sirgulot skončil, ujala se slova opět Alžběta.

„Historie Fulgiu je strašlivá, ale snad bychom se mohli pokusit současný neutěšený stav změnit. Přemýšlím o tom od chvíle, kdy jsem se s tím seznámila. Řešení není snadné a vůbec ne jednoduché. Musíme se nad tím zamyslet všichni. Především ty, Kamilo, máš z nás nejblíž k technické stránce pozemské civilizace. Také Sirgulot by se měl zapojit do rozvažování, co se dá podniknout. Mílkira a Maardoi prozatím nechám stranou, ale měli by se oba vrhnout na japany, aby získali přehled o Zemi a o Galaktickém společenství. Možná se jim to pak osvětlí jiným světlem a kdoví, třeba právě oni na něco přijdou.“

„Já bych viděl řešení poměrně jednoduše,“ řekl Sirgulot. „Jak víme, Alžběta dokáže udělat z obyčejného člověka čaroděje nebo čarodějnici. Jak jsem pochopil, ta schopnost bude dědičná, ale na rozdíl od dosavadního stavu ji zdědí i děti narozené rodičům, kteří nejsou oba čaroději. Od nynějška přestane počet čarodějů klesat, ale naopak bude stoupat, až budou postupně čarovat všichni. A tím je to vyřešené! Stačí změnit dostatečný počet prvotních nových čarodějů - a to už je v silách Alžběty. Je to vlastně velice prosté.“

„Já to tak jednoduše nevidím,“ namítla Alžběta.

„Proč?“ zarazil se Sirgulot. „Říkám to špatně? Říkala jsi přece, že tentokrát budou děti dědit všechno...“

„V tom to není,“ zarazila ho Alžběta. „Ale uvědomte si, kam by to vedlo. Myslíte, že bude dobré, když se v poněkud jiné podobě vrátí staré zlaté časy? To má na Fulgiu zase žít dvaatřicet nebo sto šedesát miliard lidí obklopených hojností, kteří se starají jen o své radovánky? Nejvíc mě na té době znechutilo, že uprostřed blahobytu nechávaly matky své děti umírat hladem, protože si jich nevšímaly. Ale co horšího - tentokrát by všichni získali schopnosti černé magie. Dovedete si představit, jaké peklo by se z toho mohlo vylíhnout? Každý by si dělal co chce, včetně zabíjení jiných? V takovém světě bych snad ani nechtěla žít. A tím méně bych chtěla něco tak nelidského způsobit - a nechat v tom pekle žít i vlastní potomky... Ne, my musíme vymyslet něco jiného.“

Zarazila tím všechny. Její slova působila, nikdo neměl další protinávrhy. Alžběta nakonec prohlásila, že nejhorší ze všeho by bylo přijmout ukvapené řešení, kterého by pak museli všichni litovat. A když ne oni sami, pak jejich potomci.

„A co tedy budeme dělat?“ zeptala se po chvilce Maardoi.

„Přemýšlet,“ usmála se na ni Alžběta. „Budu zatím léčit a všichni budete mít jistě práce dost. Kdo na něco přijde, sdělí to ostatním. Kdyby to bylo nutné, uspořádáme další sněm a na něm se budeme navzájem informovat, co kdo vymyslel.“

S tím všichni souhlasili a na tom se rozešli.

Sirgulot však od té doby stále častěji sedával u obrazovky japanu. Hledal tam pozemské informace, které by pomohly i jeho světu? Lidé Galaktického společenství přece žijí i bez kouzel podstatně lépe než čarodějové Fulgiu se svou černou magií....

 


Zpět Obsah Dále


21.09.2015 22:54

Komentáře: