Zavřít

Zvony pekelné
(Ozege Laferuze)

Den krásný zdál se být, nad městem jas,
den jako k procházce daný.
Na hřištích děti si hrají v ten čas,
jak to ta mrňata baví!

Na trhu lomoz je, hovorů ruch
nasloucháš přátelským slovům,
letní žár zmírňuje od moře vzduch
ta svěžest nepřeje sporům.

Pročpak jsi, družko má, usedla? Proč?
Což ti již neslouží nohy?
-To se jen pod námi zachvěla zem,
nevěříš? Sáhni si na ni!

Není to přece nic divného, viď?
známe to dlouho již oba!
-Pravdu máš, pohleď však za město tam
kde nad ním ční naše hora!

-Hora se pohnula! Vstává tam snad,
cožpak nás neklamou zraky?
Mění se v divého démona! Hleď!
Na jeho ohnivé hnáty!

Není to démon, jen protři si zrak!
Pouhý sloup černého dýmu!
-Proč vidím plameny se vztahovat
k městu nic netušícímu?

-Jak vojsko démonů oheň se valí.
Utečte, lidi, jim s cesty!
Nikdo však neslyší, nevidí ani,
zdi domů kryjí ty běsy.

A zvony pekelné začaly znít,
lidé už hoří jak svíce,
ďáblové krouží teď nad městem, vím,
nikdo se nespasí více...

Nad městem víří teď černý jen dým,
voda se ve studních vaří,
běda nám, v chladivých sklepeních též
plameny pekelné zuří.

Neslyšet zoufalý dětský pláč ven,
nezachrání je jich matky.
Před ohněm nespasí koberec, skříň,
marně tam hledají spásy.

Nad městem víří mrak černý jak hřích,
s nikým nezná slitování,
nenajdeš místečko kam nepronik',
lidé se marně mu brání.

Všude tu vládne jen oheň - smrt - strach,
plameny stále se činí.
Brzy už skončí v krutých temnotách,
jak nevinní, tak i vinní.

Padne-li k zemi kdo vdechne svou smrt,
z ohnivých démonů roje,
zakrátko z popela temný má hrob,
dojde-li tam pokoje?

Oheň se šíří a zvony dál zní
plameny zuří jak vzteklé
Po této slavnosti - již poslední -
všichni se sejdeme - v pekle.


Na vysvětlenou:
Báseň Zvony pekelné napsal básník Ozege Laferuze na planetě Giweruz, poté co se stal očitým svědkem katastrofy, kdy náhle probuzená sopka před jeho očima zasypala město i s lidmi - podobně jako kdysi dávno zasypal na Zemi Vesuv římské Pompeje, nebo v nedávné době Hora sv. Heleny v USA své okolí (kde byla většina lidí včas evakuována, zůstali jen nevěřící Tomášové, aby si zopakovali osud obyvatel Pompejí...).

Tuto báseň napsala Ivana Rybáková s použitím dvou mých veršů z knihy Giweruz. Po menší úpravě vidíte výsledek.

Zavřít
Diskusní fórum Autobus