Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Válka

Rada hned po ukončení sněmu vyslala průzkumnou hvězdnou loď Galaxii na pozorování Agríšů devět světelných hodin směrem do prázdného prostoru, aby Agríše tímto směrem nenapadlo pátrat. Několikahodinové zpoždění nehrálo podstatnou roli, důležitější bylo, že mezitím Galaxii vybavili větším počtem časoprojektorů uxionů, aby mohla účinněji sledovat více míst současně.

Ke Galaxii byl jednou týdně vysílán malý letounek, aby převezl do Společenství zjištěné novinky. Další dva letouny měla Galaxie připravené přímo u sebe. Hvězdná loď nemohla zprávy vysílat rádiem nejen kvůli možnosti prozrazení Agríšům, ale také pro pomalé šíření radiových vln. Důležité zprávy posílala kurýrními letadly, schopnými nadprostorového letu.

Několik měsíců visela Galaxie v prázdném prostoru bez pohnutí a sledovala, co se na zničené Keléné děje.

Když k planetě konečně dorazila velká Flotila, nastal tam čilý ruch. V krátké době Agríši postavili několik tisíc sídel pro své ubytování. Do spálené půdy zasadili milióny dovezených rostlin, z nichž vyrostly pralesy podivných houbovitých květů. Do vzduchu vypustili několik miliard obřích, kovově lesklých much. Ty brzy nakladly vajíčka do květů a zakrátko se to jejich larvami v pralesích jen hemžilo. Agríši mouchy čas od času hromadně omračovali elektrickými výboji - byla to jejich hlavní potrava. Ve vodách pro změnu pěstovali dravé larvy ohromných vážek. Také těmi larvami i dospělými vážkami byli Agríši brzy bohatě zásobeni. Všechno to svědčilo o velmi rychlé a úspěšné kolonizaci - což by snad bylo za jiných okolností obdivuhodné, kdyby planetu nezískali za cenu několika desítek miliónů vyvražděných Kelénců.

Ani ostatní živočichové planety Keléné dlouho nepřežili. Velké tvory vyhubili vojáci předvoje, malí neměli žádnou naději proti dovezeným hmyzím dravcům. Během několika měsíců byla planeta změněna k nepoznání a nebylo patrné, že by někdy měla jinou flóru, faunu - i rozumné obyvatele.

Mentalitě Bardžanů by odpovídalo, že by nechali dobytou planetu útočníkům a dál by se marně pokoušeli navazovat s nimi kontakty. Také Uxané by se rádi zdrželi jakýchkoliv akcí. Keléncům pomoci nemohli a podle Uxanů se Agríši zabývali především klidnou kolonizací. Nebyl důvod jim v tom bránit a hlavně - upozorňovat je na existenci dalších světů Společenství.

Jediní Pozemšťané mínili, že není možné protivníkům dopřát klid, i kdyby jejich chování bylo sebevíce mírumilovné. Několik pozemských odborníků vymyslelo plán, jak dát Agríšům najevo, že jsou v této části vesmíru nevítanými hosty, aniž by zatím byl jednotlivcům zkřiven jediný chlup.

Malý pozemský letoun se nakrátko vynořil z nadprostoru v atmosféře Keléné. Zaburácel mohutný výbuch, doprovázený tlakovou vlnou. Vzduch konvertovaný místo lodi do nadprostoru ihned sklouzl zpět, stlačený a rozpálený doběla. V houbovitých lesích rozdrtil statisíce obřích much. Další hejna se slétla hodovat na tělech mrtvých much, ale několik desítek živých bylo krátce poté nasbíráno do letounu a ten pak ihned odstartoval přímo do nadprostoru; opět s velkým výbuchem, tentokrát způsobeným bublinou vakua, která po něm zůstala. Akce byla pozoruhodná především přesností, s jakou se letounu podařilo přiblížit k planetě tak blízko.

Brzy nad tímto místem zakroužila dvě letadla Agríšů a dva piloti si pozorně prohlíželi podivnou spoušť v pralese houbovitých rostlin. Neobjevili nic, co by tento podivný úkaz vysvětlilo a proto zase odletěli.

Pozemské letadlo se opět vrátilo zhruba po týdnu za velmi podobných okolností. Také teď se objevilo těsně nad povrchem planety, jeho objevení opět vyvolalo explozi a zničení velké plochy pralesa. Z letadla tentokrát naopak vylétlo několik desítek much, načež se letadlo měkce vzneslo a zmizelo ve velké výšce, i když se tím dlouho zdržovalo v nebezpečném prostoru.

Ani teď Agríši nepřišli na nic podezřelého, ačkoliv místo prohlíželo pilotů více a rozhlíželi se pečlivěji než předtím.

Za dvanáct dní nad touto oblastí vztekle kroužily stovky Agríšů. Nechápavě si prohlíželi souvislý koberec mrtvých, hnijících much. Uměle vypěstovaná muší nemoc kosila mouchy po miliardách a velice rychle se šířila. Brzy přeskočila z jedné pevniny na druhou a všude za sebou zanechávala mrtvé mouchy, plesnivějící zárodky a rychle se rozkládající larvy.

Agríši nemoc zastavili na hranicích poslední, dosud nedotčené pevniny. Několika silnými údery ze zbraní jednoho hvězdoletu přerušili úzkou šíji spojující pevniny, kus pevniny potopili do moře a pečlivým hlídkováním se jim podařilo zabránit rozšíření nakažených much přes nově vzniklou mořskou úžinu. Na poslední pevnině se však z nadprostoru vynořilo další letadlo a vyložilo svůj náklad - kontejner obsahující další poselství Agríšům - i několik nakažených mrtvých much. Galaktické společenství se tím přihlásilo k této akci a opět projevilo ochotu jednat. To byl jeden z posledních ústupků, které byli pozemšťané ochotní udělat Bardžanům pro jejich snahy o mírové řešení konfliktu.

Agríši se poselství ani nepokusili rozluštit. Jakmile objevili kontejner, přivolali hvězdolet a kontejner zničili zábleskem energie - i s několika čtverečními kilometry pralesa a se vším, co v daném okruhu bylo; dokonce i s desítkami svých obyvatel, kteří se nestačili vzdálit. Krutost měli zřejmě v krvi - i když samozřejmě krev jakožto hmyz v pravém slova smyslu neměli.

Pokud se pozemšťané domnívali, že tím dají Agríšům ponaučení, přepočítali se. Brzy po tomto incidentu se flotila Agríšů rozdělila. Menší část, čítající pouhou stovku lodí, se rozmístila na více oběžných drahách kolem Keléné. Tyto hvězdolety kontrolovaly prostor poblíž planety i její povrch. Další diverzní akce by pro pozemské lodi nemusely dopadnout tak dobře, jako první.

Větší část Flotily se od planety Keléné odpoutala a zamířila do mezihvězdného prostoru, dál do oblasti patřící Galaktickému společenství, kde kolem nejbližší hvězdy obíhala kvetoucí planeta Fekepaia, obydlená třemi miliardami lidí bardžanského typu.

Snad by ji bylo možné vyklidit...

Hustota osídlení obydlených planet Společenství nebyla nikdy taková, aby se ve stejném prostoru neumístil dvojnásobek i trojnásobek lidí. Nebylo by těžké přesídlit veškeré obyvatele ohrožené planety jinam. Dalo se čekat, že jim všechny planety ochotně poskytnou veškerou pomoc, budou-li o to požádány. Rada ale na popud pozemšťanů rozhodla, že Společenství nebude ustupovat, ale začne se bránit.


První srážku vyvolala flotila Společenství ještě uvnitř hvězdné soustavy Keléné. V nevelké vzdálenosti před hlavní Flotilou Agríšů letěl osamělý hvězdolet, zřejmě předvoj. Stranou od něho se na malý okamžik vynořil z nadprostoru křižník Galaktické flotily. Krátce se orientoval, ale dříve než mohl být spatřen, vyslal proti Agríšům blesk ze svého obrovského bojového fotometu. Pak opět zmizel v nadprostoru.

Strážci na obrazovkách časoprojektorů zaznamenali první úspěch. Z boku agríšské bitevní lodi vyrazil oslnivý sloup ohně a trosek. Záblesk brzy pohasl a Strážci viděli v lodi veliký otvor, z něhož ještě nějakou dobu prýštil unikající vzduch.

Vzápětí nato vystřelili také Agríši - jejich záblesk byl několikanásobně silnější. Vystřelili směrem, odkud přišel útok - kde v té době křižník Galaktické flotily dávno nebyl. Než světlo jeho záblesku dorazilo k Agríšům, byl zase zpátky v nadprostoru.

Druhý útok následoval s určitým zpožděním, dalo se očekávat, že Agríši budou pozornější. Druhý křižník se vynořil trochu se strany, ale jakmile se objevil, srovnal se směrem k Agríšům, vystřelil a opět zmizel. Agríšská bitevní loď dostala druhý citelný zásah. Druhý úder směřoval do zadní části a zasáhl nejspíš motory, neboť následoval silný výbuch - a veliký kus Agríšské lodi se odtrhl a odletěl do vesmíru.

Strážci u časoprojektorů zpozorovali, že také tentokrát Agríši okamžitě vypálili nesmírně ničivý záblesk energie - a opět do prázdna, neboť v místě, kde se nakrátko objevila Agríšským mířičům silueta galaktické lodi, bylo vzápětí kosmické vakuum, kudy strašný úder Agríšů neškodně proletěl do ztracena.

Třetí hvězdolet se nevrátil ihned po výstřelu do bezpečí nadprostoru, kde v té době visely ostatní letouny Galaktické flotily.

S příslušným časovým zpožděním Strážci spatřili, že se tento křižník vynořil Agríšům nejblíž, ale byl otočený na opačnou stranu. Než se srovnal do polohy, aby mohl zamířit a vypálit, světlo od něho zřejmě dorazilo k Agríšům. Tentokrát si ho všimli včas. Křižník dokázal vypálit svou porci energie, ale dřív, než se mohl vrátit do nadprostoru, udeřil do něho proud energie ze zbraní Agríšů.

Agríšská loď tentokrát dostala největší zásah ze všech dosavadních. Velká část jedné její nástavby se utrhla a bezmocně odlétla stranou, v boku se otevřel velký otvor, z něhož dlouho unikal vzduch a vylétávaly trosky vnitřního vybavení - i postavičky Agríšů, jejichž těla ve vakuu vnitřní přetlak rychle trhal na drobné úlomky.

Galaktický křižník se vypařil se vším všudy. Na jeho místě se zvolna rozplýval oslnivě bílý, zářící oblak kovových par, rychle zčervenal, zčernal až úplně zchladnul.

Galaktická flotila, čítající pouhých padesát bojových křižníků, zaznamenala svou první ztrátu, kdežto větší flotila Agríšů, se třemi a půl tisíci kosmických pevností, navíc mnohem větších, dosud o žádný letoun nepřišla. Hned také bylo vidět, že se celá flotila rozvinula do stran a jako obrovský deštník se pokusila obejmout prostor prvního střetnutí. Z rozčílené radiové korespondence jejich lodí bylo zřejmé, že Agríše srážka zaujala. Ale hned bylo jasné, že je ani nezastrašila, ani nezpomalila v postupu.

V tomto prvním boji utrpěly Galaktické lodi neúspěch. Ne co do počtu obětí, na straně Agríšů zahynulo mnohem více jedinců než na straně Společenství. Neúspěch spočíval v tom, že Agríši pokračovali v letu, aniž by se dali přimět k jednání. Šli za svým cílem jako útočící nosorožec, vlastní ztráty jim byly nejspíš lhostejné. Pak ovšem bylo jisté, že svého cíle dosáhnou. Naštěstí se tato přestřelka odehrála zatím v dostatečné vzdálenosti od obydlených planet, byl čas zamyslet se nad strategií proti Agríšům a včas ji podle potřeby změnit.

Znovu přišla na pořad jednání otázka utajování střetnutí. Rada však své původní rozhodnutí potvrdila. Dosud neohrožené světy Společenství neměly o válce s Agríši vědět, tím spíše, že na planetě Fekepaia, kde byly informace vzhledem k ohrožení uvolněné, vypukla ohromná panika, kterou se jen tak tak podařilo zvládnout a zabránit nedozírným škodám.

Galaktická flotila měla oproti Agríšům dvě nesporné výhody.

První spočívala v poměrně bezpečném úkrytu v nadprostoru, Agríšům naštěstí nedostupném. Pokud se letoun Společenství vynořil dostatečně daleko a zdržoval se v Euklidově prostoru jen tak krátkou dobu, aby světlo od místa jeho vynoření nestihlo doletět k Agríšům, nemohli mu ublížit. Ukázalo se, že ani tato výhoda není bezpečná. Vzdálenosti se v nadprostoru zaměřují špatně, Agríši měli okolí svých lodí neustále dobře prosvětlované radary a zbraně podle všech známek zaměřovaly automaty, neboť jim nikdy netrvalo dlouho od spatření nepřítele k přesnému výstřelu.

Druhá výhoda Galaktického společenství byla v existenci časoprojektorů.

Možnost kdykoliv si detailně prohlédnout, co se odehrálo v minulosti, byla k nezaplacení, ačkoliv ani tady nebylo všechno tak ideální, jak bylo třeba.

Předně - nebylo možné vidět události ihned, ale až se zpožděním a to nejméně tří minut, obvykle ale ještě větším. Časoprojektory nefungují v žádném jiném prostoru než v Euklidu, tam musela být i loď se Strážci. Znamenalo to, že bude vystavena možnému útoku po celou dobu pozorování. Naštěstí mohla být umístěna dostatečně daleko, aby se nedostala do oblasti bitvy, ale vzdálenost sama ji stoprocentně chránit nemohla. Ze zpráv, získaných se zpožděním několika minut, bylo sice možné usuzovat na mnohé, ne však na právě aktuální stav. Odhadovat směr letu všech nepřátelských hvězdoletů bylo ošidné. Když totiž některý z nich směr svého letu náhle změnil, mohl se ocitnout jinde, než jak vyplývalo z předpokladů. Tak se dala ostatně vysvětlit i první ztráta Galaktického společenství.

Agríši měli naproti tomu výhody jiné.

První byla ta, že jejich lodi byly mnohem větší. Gigantické údery koncentrované energie fotonových děl, které by kterýkoliv křižník Společenství zaručeně zničily, bitevní loď Agríšů nepoškodily natolik závažně, aby se stala nebojeschopnou. I po třech úderech byla schopná svými zbraněmi zasahovat drtivé údery do všech stran.

Druhou výhodou Agríšů byla mnohem větší palebná síla jejich lodí proti lodím Společenství. Ty byly vybaveny jediným fotometem, takže se musely do vhodného postavení otáčet s celou lodí. Agríši naproti tomu vždy dokázali vypálit kterýmkoliv směrem takřka bez zpoždění a jejich zbraně emitovaly větší dávky energie.

A kromě toho měli Agríši nespornou výhodu mnohem většího počtu.

Jejich lodi se navzájem chránily křížovou palbou a jakmile se plně rozvinuly, bylo sebevraždou pokoušet se dorazit poškozenou loď, letící pod ochranou ostatních.

Zdálo se, že Galaktická flotila nemá proti přesile vyhlídky. Křižníky Společenství se proto stáhly do nadprostoru, kde jejich posádky mezi sebou dlouho vzrušeně rádiem debatovaly. V nadprostoru Evsej rádio fungovalo, ale ne na dlouhé vzdálenosti - jen na přímou viditelnost. Zelená mlha tlumila radiové vlny podobným způsobem jako světlo a plnila radiopřijímače neustálým šumem. Přesto bylo možné se domlouvat. Galaktické lodě se proto chvíli radily a pak se všechny až na jediný křižník otočily a zamířily k Zemi. Akce byla prohlášena neúspěšnou. Bylo zřejmě nutné zásadně změnit taktiku boje i potřebné technické vybavení.

V nadprostoru v blízkosti flotily Agríšů zůstal jediný křižník Společenství.

Nezůstal tam, aby lodi Agríšů z bezpečí sledoval. Vynořoval se do normálního prostoru v nepravidelných intervalech, aby se protivník nemohl připravit. Tentokrát jeho posádka sledovala své okolí velmi pozorně a jakmile zjistila, že některý z Agríšů je nablízku, ihned se vrátila zpět do nadprostoru. Když ale byli protivníci dostatečně vzdálení a poloha křižníku příznivá pro výstřel, křižník vždy vypálil jednu jedinou ránu a stáhl se dřív, než mohl být zpozorován.

Byla to jedna rána za druhou.

Každá se musela strefit. Fotomety střílely po přímce a zaměřovaly je automaty. Bylo lhostejné, zda je ostřelována stále tatáž loď Agríšů, nebo zda každá rána najde jiný cíl. Šlo o to, dát Agríšům neustálým ostřelováním najevo, že v této oblasti nejsou vítanými hosty a že by udělali nejlépe, kdyby se obrátili na zpáteční cestu. A skutečně - po jednom takovém úderu spatřili Strážci obrovský výbuch. Pravděpodobně to byl výbuch hlavních pohonných strojů, protože zasaženou bitevní loď dokonale rozprášil po kosmickém prostoru.

Na počet zničených lodí to tedy bylo vyrovnáno. Na palubě zničeného křižníku Společenství zahynulo celkem šedesát šest lidí, převážně z planety Země, na zničené lodi Agríšů zahynula posádka několika tisíc vojáků. Zdánlivě příznivý poměr ztrát se samozřejmě otočil, když byli započítáni i mrtví z planety Keléné. Navíc pořád hrozilo, že se k nim přidají i oběti z dalších planet.

Agríši i nadále zvyšovali rychlost svých lodí. Zřejmě se nemínili vzdát svých plánů. Ani oni nebyli bez možností vylepšovat. Jejich taktika spočívala teď v tom, že obsadili prostor kolem každé své Flotily malinkými jednomístnými letadly, ovšem vyzbrojenými tak, že by mohly ničit Galaktické křižníky pouhým jediným výstřelem. Donutili tím osamocený křižník Společenství střílet z větší dálky, odkud jeho zásahy způsobovaly menší škody.

Bylo třeba vymyslet něco jiného, účinnějšího.


Flotila Galaktického společenství dosáhla počtu osmdesáti křižníků a ukázalo se, že víc jich ani nebude možné použít. Další se nevešly do nadprostoru.

V nadprostoru evseji byly všechny rozměry menší než v euklidu, jak se říkalo normálním prostoru (také tohle slovo bylo prý původem ze Země, ale ujalo se v celém Společenství). Menší rozměry evseje byly při letech mezi hvězdami výhodou, teď se naopak staly omezující podmínkou.

Agríši postupovali dál... Žádné jiné bytosti na jejich místě by asi nepokračovaly v letu do míst, kde čas od času zčistajasna odněkud vyšlehne blesk a další kus nějaké lodi se změní v oblaka rozžhavených kovových par a v hroudy spečeného kovu. Očekávalo se, že se Agríši unaví a vzdají tak nesmyslný let, ale oni pokračovali v letu, aniž by se vůbec pokusili odpovědět na další nabídky k jednání.

Po třech týdnech se stalo, čeho se skeptici obávali.

Další křižník Galaktického společenství byl zasažen děsivou porcí čisté energie a změnil se v prach a páry. Také Agríši odepsali ze svého seznamu loď, která po přesném zásahu explodovala. Namísto zničeného křižníku nastoupil jiný, ale bylo třeba stále maximální opatrnosti, aby nedocházelo k dalším ztrátám.

V té době požádali Strážci opět o svolání Velké rady.

Tentokrát se nikdo neptal proč, nikdo nepochyboval, zda je to nutné. Po případu Keléné měli Strážci respekt i na planetách, kde sami nikdy nepůsobili.

„Musíme zástupce Rady Společenství upozornit na další nesmírně důležitou skutečnost,“ promluvil ke shromážděným současný mluvčí Strážců, pozemšťan Josef Berowitz.

„Od přepadení Keléné jsme zorganizovali další, na žádné planetě nezavedenou službu Strážců,“ řekl. „Instalovali jsme naše časoprojektory na okrajových planetách Společenství a vždy několik našich členů neustále prohlíží okolní vesmír, aby se, pokud to půjde, eliminovala možnost dalšího nenadálého přepadení.“

Všichni delegáti pozorně poslouchali.

„Bohužel se ukázalo, že i tato prozíravost byla namístě,“ pokračoval Berowitz. „Objevili jsme druhou flotilu Agríšů, směřující do oblasti Společenství. Bohužel, druhá flotila Agríšů je pro Společenství mnohem nebezpečnější než ta, kterou už čtvrt roku marně ostřelujeme.“

„Kde jsou?“ vykřikl kdosi ze sálu.

„Při jejich režimu letu dorazí za necelých pět měsíců do planetárního systému Amalírie,“ řekl Berowitz. „Podotýkám, že Tagavalon je v tomtéž směru pouze další dva světelné roky dál a Auraeia je jen pět světelných let za ním.“

„Na Amalírii žijí tři miliardy lidí B-typu, Tagavalon - další dvě miliardy, planeta starců Auraeia - miliarda. Šest miliard lidí těžko někam přestěhujeme, ačkoliv jsou to lidé B-typu, kterých je ve Společenství nejvíce a mají tedy k dispozici nejvíc planet,“ vypočítával ihned předseda Velké Rady Askarisan Kangr Mialeio.

„A to ještě zdaleka není všechno,“ pokračoval zachmuřeně Josef Berowitz. „Ode dneška máme na monitorech i třetí flotilu Agríšů, která míří do oblasti Společenství. Je zatím nejdál, má k cíli více než sedm let cesty, ale až tam dorazí, bude ohrožovat nejvíce planet. Míří přímo do hvězdokupy Eggoi, ve které se nacházejí Xinthú, Rbor, Sišak, Moniír, Solg a Attchie. Abyste to nemuseli počítat, je to čtrnáct miliard bytostí, tentokrát ne jenom typu B, ale i U a I. Ke všemu je tato flotila nejsilnější ze všech, neboť jsme napočítali přes pět tisíc bitevních lodí.“

„To je katastrofa,“ prohlásil kdosi odevzdaně. „Konec Galaktického společenství.“

„Musíme objednat další bojové křižníky a postavit se i těmto flotilám!“

„Především budeme muset okamžitě evakuovat Amalírii,“ řekl klidným hlasem Kangr Mialeio, předseda Velké Rady.

„Evakuovat - pořád jenom evakuovat! Za chvíli opravdu nebude kam!“ ozvalo se nespokojeně ze sálu.

„Nejprve musíme učinit opatření, aby neutrpěli obyvatelé planet, kam Agríši dorazí, když je nezastavíme,“ řekl klidně předseda. „Současně bychom se měli starat, jak ty bytosti zastavit. Teď bych se zeptal lidí ze Země. Bude možné postavit účinnější zbraně, než jsou fotomety na našich křižnících?“

„Snad ano - jenže do současných křižníků je neumístíme,“ řekl zástupce Země. „Už teď jsou obří fotomety vestavěné napříč lodí tak, že tam pomalu není místo pro nic jiného. Nemůžeme je ovládat jinak než natáčením celé lodi, což je pomalé a velice nevýhodné. Agríši mají zbraně výkonnější a kromě toho je mohou samostatně naklápět do stran - proto jsou tak pohotoví. Nás chrání jen to, že se pokaždé stáhneme do nadprostoru dříve, než si nás mohou všimnout.“

„A co postavit větší křižníky a vybavit je otočnými věžemi?“

„Musíme si uvědomit, že velikost současných křižníků je na hranicích možností nadprostorových konvertorů igidhigů,“ prohlásil rozvážně Fo-ru LigaidAigury, jako expert přizvaný na zasedání přímo ze své továrny v Mofidii, kde se křižníky stavěly. „Zvětšíme-li rozměry křižníků, nebudeme mít pro ně dostatečně výkonné energetické zdroje. Upozorňuji vás, že spotřeba energie igidhigu vzrůstá s třetí mocninou rozměru konvertovaného prostoru a už při této velikosti s tím máme problémy. Bez pozemských atomových reaktorů bychom tak velké lodi ani nemohli stavět. Naše letouny nemůžeme vybavit otočnými věžemi ani jinými částmi vystupujícími z kulového obrysu, protože nadprostorové konvertory igidhigy pracují vždycky s prostorem tvaru koule. Letouny musí být proto kulového tvaru, nebo aspoň takového, který se dá snadno koulí opsat. Všechno musí být zapuštěno do obrysu letounu.“

„Ale Agríši přece otočné věže mají!“

Agríši nelétají nadprostorem,“ připomněl Ligaid. „U nich tvar lodí vůbec nerozhoduje.“

„A kromě toho si musíte uvědomit, že další omezení je v rozměrech nadprostoru evseje,“ připomněl všem další expert, velitel nedávno založeného Válečného štábu pozemšťan José Mentel. „Musíme dodržovat alespoň minimální odstupy, jinak by se nám mohlo stát, že se nám budou letouny vzájemně poškozovat. Uvědomte si, že všechny flotily Agríšů jsou vlastně namačkány na nevelkém prostoru. Vyjde vám, že zvětšováním rozměrů křižníků bychom mohli dosáhnout přesně opačného výsledku, tedy zmenšení účinné palebné síly.“

„Došel nám dnes mimořádný návrh od jednoho pozemšťana na další postup proti Agríšům,“ přihlásil se Kangr Mialeio, předseda Velké rady.

„Ať vystoupí!“ ozvalo se netrpělivě.

Ke stolku pro navrhovatele přivedli malého, staršího muže evropského typu.

„Jmenuji se Kurt Nachtigal a poslední dobou se zabývám fotomety Galaktické flotily,“ představil se. „Mám přesně opačnou ideu, než je zvětšování výkonu našich zbraní, předpokládá ale zcela jinou strategii boje. Moje idea je prostá. Neposílat proti těm bytostem větší a větší křižníky, ale malá a obratná torpéda, sebevražedné stroje vybavené mohutnými manévrovacími motory, které ztíží zaměřování a tím i možnost sestřelení. Každé torpédo se vrhne proti jednomu letounu Agríšů a pokusí se dostat co nejblíž. Tam exploduje nukleární nálož umístěná uvnitř, tak mohutná, aby její výbuch zničil libovolně velkou bitevní loď.“

„To přece nemůžete myslet vážně!“ vykřikl Kangr Mialeio rozčíleně. „Vy byste chladnokrevně - obětoval posádku?“

„Zapomněl jsem dodat, že tyto letouny budou řízeny jen počítači,“ dodal rychle Nachtigal. „Posádka by při takovém podniku jen překážela. Letoun bez posádky může být obratnější a hlavně - nemusíme mít ohledy na to, zda je to bezpečné nebo ne.“

„Fuj, to jsem se polekal!“ oddechl si Kangr Mialeio jistě za většinu přítomných. „Vždycky jsem si myslel, že pozemské počítače nemohou ublížit myslícím bytostem! Dokonce jsem o nich četl knihu, kde bylo něco takového o zákonech robotů napsáno. Robot nesmí dopustit, aby lidem - nebo jiným myslícím bytostem - vznikla škoda...“

„Ano, takové knihy na Zemi máme,“ přikývl Nachtigal. „Bohužel patří do stejné kategorie jako pohádky - o skřítcích, vílách a hodných či zlých čarodějích. Uvědomte si, že naprogramovaný počítač vykoná přesně to, co do něho vložili lidé. Samozřejmě jsou všechny pozemské výrobky pečlivě kontrolované, aby ve svém systému neobsahovaly chyby, takže to opravdu vypadá, jako by naše počítače byly těmi pověstnými zákony vybavené. Na druhé straně není problém vložit jim do programu činnosti, které vedou ke zkáze. Takové stroje budou působit dojmem chladnokrevných vraždících maniaků. Ale i nad těmito stroji musí mít lidé přehled a tím víc je musí mít pod kontrolou.“

„To jsou strašlivá sdělení,“ zachmuřil se Kangr Mialeio. „Netušil jsem, že jsme tak závislí na lidech Země! Vždyť jejich roboti řídí dopravu na všech světech!“

„Nezbývá, než lidem Země věřit,“ pokýval hlavou pan Nachtigal. „Nemusíte se obávat, naše systémy jsou bezpečné. Země si nemůže dovolit přijít o jejich pověst - to by byla katastrofa pro pozemskou ekonomiku, závislou na dovozu potravin z ostatních světů Společenství.“

„Ale mám ještě otázku. Nevím, co to je nukleární nálož.“

Kangr Mialeio zrozpačitěl. Ani ostatní delegáti zřejmě tento termín nechápali.

„V tom případě budu muset vážené delegáty seznámit s horšími stránkami našich dějin,“ zachmuřil se pan Nachtigal. „Připouštím, že je hanebné, že jsme něco takového kdysi vymysleli sami proti sobě. Termonukleární bomby jsou příliš ničivé. Žádná jiná zbraň včetně fotometu nemá ani zlomek jejich účinku. Jejich používání na planetě je riskantní, neboť po nich zůstává velice nebezpečné radioaktivní záření. Má slova jistě potvrdí zástupci planety Poenaid. Je nám přece známo, že v jejich původní vlasti na planetě Rhyinkáa byly právě takové zbraně použity nedávno ve válce. Není rozhodující, z jakých příčin vypukla, ostatně ti, kdo ji vyvolali, do posledního zahynuli. Každý ví, že se nakonec podařilo z planety zachránit jen nepatrný zlomek obyvatel, přitom se planeta stala na dlouhou dobu neobyvatelná. My bychom tyto zbraně použili v kosmickém prostoru daleko od planet, kde nebezpečí zamoření nehrozí a dá se vzhledem k závažnosti akce zcela opomenout.“

„Lidé Země pořád takové zbraně mají?“ zeptal se hned kdosi ze sálu. Všichni při této myšlence strnuli.

„Pokud vím ne, všechny jsme zničili,“ uvažoval Nachtigal. „Ale dokumentace k nim, jak doufám, zůstala. Někde na Zemi se určitě najde, i když - dá rozum, že nebude v kdejaké veřejné knihovně.“

„Dobrá, obrátíme se na lidi planety Země,“ řekl ulehčeně předseda Velké Rady. „Pokud by to Agríše obrátilo na útěk, bude Společenství Zemi zavázané. Ale navzdory tomuto návrhu budeme muset vyřešit problém evakuace Amalírie. Kdyby se ukázalo, že ani pozemské řešení nebude úspěšné, o Amalírii bychom přišli a nemělo by se nikdy víc opakovat, aby s planetou zahynulo tolik obyvatel jako na Keléné.“


Druhá flotila Agríšů se pomalu ale nezadržitelně blížila k Amalírii, první k Fekepaii. Zatímco vzdálenost k Fekepaii představovala ještě celé roky letu, mohly by být vraždící bytosti u Amalírie dříve než za půl roku. Nezbývalo než vyklidit ji. Umístit tři miliardy lidí na jiné planety ale nebyl jednoduchý oříšek.

Výsledkem posledního letu průzkumného hvězdoletu Galaxie bylo sice nalezení několika planet vhodných ke kolonizaci, ale žádná z nich nebyla připravena kolonisty přijmout. Není přece možné dopravit lidi na pustou planetu a nechat je tam s holýma rukama. Na planetách by muselo být nejprve všechno připraveno, postavena alespoň provizorní obydlí, zřízena pole, skleníky, plantáže, alespoň pár základních továren - až pak bylo možné zahájit velké stěhování. Teprve po ukončení těchto přípravných prací nehrozilo nebezpečí, že při nějaké nehodě ztratí planeta soběstačnost. Trvale dovážet všechny potřeby pro několik miliard bytostí by nebylo únosné.

Přípravné práce byly samozřejmě ihned zahájeny na všech objevených planetách. Měly výhodu, že byly od ostatních planet Společenství oddělené stovkami světelných let prázdného prostoru a mohly by být před Agríši nadlouho v bezpečí.

Na tuto akci bylo ale velmi málo času. Čekat, než bude některá z nových planet připravena, nebylo možné. Proto Rada vyzvala všechny planety osídlené lidmi B-typu, aby podle svých možností připravily útulek pro co největší počet lidí z Amalírie.

Tím konečně padlo informační embargo a o válce s Agríši se dozvěděly všechny světy Společenství. Všude byla výzva oznámena v běžném zpravodajství a byl dáván důraz na to, že ostatním než uvedeným planetám nebezpečí nehrozí.

Naštěstí to proběhlo úspěšně. Na všech planetách lidí, v každém městě, dokonce i v menších osadách se nacházelo tolik volných míst, že by pokryly až dvakrát větší poptávku. Na Fekepaii »Zvláštní hlášení« formulovali tak nešťastně, že vznikla fáma o bezprostředním nebezpečí a tím vznikla obávaná, těžko zvládnutelná panika. Na ostatních planetách lidé kupodivu zachovali klid.

Uvolnění informací mělo ale další výhodu, neboť o problému začalo přemýšlet více bytostí než dosud. Nabídky k ubytování uprchlíků začaly houfně přicházet i ze světů, na nichž žili obyvatelé jiných typů než B, ačkoliv bylo jasně oznámeno, že se konflikt týká pouze tohoto typu lidí.

„Umístíme všechny,“ oznámil na nejbližším zasedání Rady předseda Kangr Mialeio. „Umístili bychom snad i Tagavalon.“

„Jen aby to nebylo brzy zapotřebí!“ odvětil na to suše jeden ze zástupců Země.

V té době se staly dvě další potěšující události.

První byla, že se komusi na Aiguře podařilo ze záznamů rádiového volání mezi hvězdolety rozluštit řeč Agríšů. Ačkoliv se na dešifrování signálů od samého počátku konfliktu podílely desítky expertů Rady kosmonautiky, na Aiguře někdo všechny odborníky předběhl a řeč vetřelců v neuvěřitelně krátké době vyluštil. Rozhodující zde bylo, že Strážci konečně získali první použitelné překladače.

Mělo to dvojí přínos. Jednak bylo velice zajímavé vědět, co si ty bytosti sdělují. Dokonce bylo možné podle jejich radiových signálů včas podnikat různé protiakce.

Druhým přínosem bylo, že bylo konečně možné pokusit se o dorozumění s nimi bez nebezpečí, že sežehnou vyjednavače. Okamžitě byla k tomuto účelu v kosmických loděnicích na Aiguře postavena speciální »rozhlasová loď«, která se vynořovala několik světelných minut od Agríšů, vyslala k nim krátkou zprávu a zmizela dřív, než světlo spolu s radiovými vlnami doletělo k cíli.

Rozhlasové lodě vyzvaly všechny tři flotily Agríšů, aby nepokračovaly v pronikání do oblasti Společenství.

Všechny tři flotily toto vysílání zachytily, jak se dalo usuzovat z jejich rádiového dohadování.

Všechny tři flotily ale pokračovaly v letu a výstrahy Válečného štábu Galaktického společenství ignorovaly.

Mezitím byly na Zemi dokončeny první prototypy nových sebevražedných střel. Hlavním konstruktérem byl autor myšlenky, inženýr Kurt Nachtigal. Nazval tento typ jménem Sylva - údajně po své tragicky zemřelé matce. Bylo to příznačné. První atomovou bombu na Zemi svrhlo letadlo, pojmenované po matce představitele toho apokalyptického dramatu. Sylvy neměly nadprostorové konvertory igidhigy, zejména kvůli nebezpečí, že by Agríši mohli v případě selhání i jediného stroje získat z trosek tajemství nadprostorové dopravy, což by katastrofickou situaci zřejmě zpečetilo. Proto na Aiguře postavili dvě letadlové lodi, schopné letu nadprostorem, s nákladním prostorem na několik desítek Sylv. Elektromagnetické katapulty torpéda vymrštily do prostoru, aby lodě s posádkou nemusely pobývat v blízkosti Agríšů déle než nezbytně nutnou dobu.

Zkouška proběhla u dosud nenapadené Druhé flotily. Před útokem Strážci vyslali poslední varování a protože je Agríši jako všechna jiná ignorovali, vynořila se nedaleko od předvoje letadlová loď a katapultovala první Sylvu. Oslnivý záblesk - a více než kilometrová bitevní loď se změnila v rychle se rozplývající ohnivý oblak. Válečný štáb mohl být spokojen - konečně měl odpovídající zbraň proti těm strojům smrti!

Agríši však ani teď nereagovali, ačkoliv byli několikrát rádiem vyzváni změnit směr letu, jinak poletí do zkázy. Galaktická letadlová loď se vynořila před formací agríšských lodí a dříve než světlo od ní doletělo k Agríšům, katapultovala do všech stran devět Sylv a zase se stáhla do bezpečí evseje.

Dvě Sylvy navzdory jejich obratnosti Agríši sestřelili daleko od svých bitevních lodí. Byly to ty, které musely ke svému cíli proletět největší dráhu. Posádky lodí na čele formace byly ve střehu a nedaly se překvapit. Vypálily na ně mnoho desítek výstřelů, většina jich šla mimo, ale dvě porce energie se strefily.

Dvě Sylvy si vybraly stejný cíl a obě explodovaly na téže bitevní lodi - jedna z nich byla tedy ztracena zbytečně.

Všechny ostatní ale zasáhly svůj cíl naplno.

Ze šesti obrovských bitevních lodí Agríšů zůstala po tomto drtivém útoku ohnivá oblaka rozplývajících se, pomalu chladnoucích trosek.

Zbylé bitevní lodi Agríšů vypustily ihned stovky malých stíhaček a pročesávaly okolí flotily. Kromě žalostných trosek svých lodí nenašly pochopitelně nic.

Vzápětí dostali Agríši další varování rádiem.

„Přestaňte zvyšovat rychlost! Dál nesmíte!“ varovalo je Společenství.

Agríši před flotilu vyslali malé stíhačky, které snad měly nahradit zničenou loď předvoje. Nezachránily nic. Dvě letadlové lodi se současně vynořily na obou bocích formace Agríšů a obě vypustily každá svou devítku Sylv. Tyto Sylvy již měly své řídící programy pozměněné, takže se ihned po katapultáži za letu mezi sebou domluvily, aby se zbytečně nevrhaly proti stejným cílům. Agríši útok z boku nečekali a všech osmnáct Sylv našlo svůj cíl.

Osmnáct nukleárních výbuchů muselo mít zhoubný vliv na dosud pevné úmysly Agríšů. Následovala dlouhá radiová korespondence mezi loďmi. Strážci její smysl dekódovali a dozvěděli se, že Nejvyšší rada Agríšů nařídila - pokračovat v letu bez ohledu na ztráty.

„Ti červi nám sežehli dvanáct matek, oplatíme jim to ale brzy několikanásobně! Kupředu pro další velké vítězství Říše!“ zněl závěr fanatického rozkazu.

Letadlové lodi tedy podnikly další nálety proti flotile Agríšů. Jedna katapultovala sedm Sylv, druhá šest. To bylo všechno; víc střel zatím nestačili na Zemi narychlo vyrobit. Třináct ohnivých oblaků však znamenalo zkázu dalších třinácti bitevních lodí Agríšů - stejných jako byla ta, která vyvraždila přes padesát miliónů obyvatel Keléné.

Rozhlasová loď z bezpečné vzdálenosti vyslala pro Agríše další zprávu a opět jim nabízela jednání. Agríši však na tuto nabídku, jak jinak, nereagovali.

Další Sylvy měly být vyrobeny až po několika týdnech. Jejich výroba byla i pro pozemské továrny náročná. Zejména nebylo lehké opatřit termonukleární nálože. Bylo nutno vyzvat další světy, aby pomohly se získáváním materiálu. Naštěstí se ukázalo, že na polozapomenuté technické planetě Igysuo se nachází dostatek prvků, nutných pro výrobu nukleárních bomb. Planeta Igysuo byla jako nepoužitelná před mnoha staletími opuštěna, stanice vjosuzgu na ní už nefungovala, ale to naštěstí nepředstavovalo žádný problém. Jeden aigurský hvězdolet tam nadprostorem dopravil experty, stanici uvedli do provozu, dopravili tam další odborníky a na planetě rychle postavili továrnu na těžbu materiálu a přípravu nukleárních výbušnin. Její stavba sice chvíli trvala, ale zdržení bylo bohatě nahrazeno tím, že na nevyužitelné Igysuo byly vydatné zásoby těchto surovin v poměrně čistém stavu.

Tentokrát postavili Sylv něco kolem stovky. A kromě toho další čtyři letadlové lodi, kterým starší křižníky s fotonovými zbraněmi vyklidily pole. Každou flotilu Agríšů mohlo najednou napadnout dva krát devět Sylv. Letadlové lodě začaly s decimováním První i Druhé flotily, zatímco u Třetí flotily radiové lodě ještě chvíli, bohužel marně, pokračovaly v pokusech o jednání.

Ani Agríši však nezaháleli.

Ve Druhé flotile přeskupili lodi do formace, která jim umožňovala dokonalejší obranu a dovolovala jim lépe se navzájem krýt střelbou. Tak se stalo, že ze šestatřiceti Sylv jich proniklo k cíli osm a ostatní byly sestřeleny v takové vzdálenosti, že nemohly Agríšské bitevní lodi ohrozit. Pokud se Sylva nedostala do přímého kontaktu či aspoň do nejtěsnější blízkosti nepřátelské lodi, neměl ani atomový výbuch žádoucí účinky. Ve vesmíru není vzduch ani jiné médium, které by přenášelo tlakovou vlnu. Nesmírně silné tepelné i pronikavé gamma záření se pak neškodně vpilo do masivních pancířů bitevních lodí. Jen při velmi blízké explozi docházelo k roztržení pláště a teprve uvnitř lodí se tlaková vlna mohla šířit, takže dokázala celou loď během okamžiku rozmetat. Zpravidla se přidal výbuch pohonné části a zkázu lodi dovršil. Nicméně ostatních i velice blízkých lodí se výbuch nedotkl a záření, světlo i odlétávající trosky sklouzly po mnohametrových pancířích bitevníků. Každé atomové torpédo mohlo zničit jedinou loď - pokud proniklo palbou k cíli.

Soustředěnou palbu pozemšťané brzy eliminovali tím, že začali stranou vypouštět desítky klamných cílů. Zatímco je Agríši horečnatě sestřelovali, jiná pozemská loď Sylvy katapultovala na opačném konci Flotily.

V První flotile se pokusili o jinou taktiku. Do hloubky kolem své formace rozmístili množství stíhaček; aby sestřelily všechno, co objeví byť na krátký okamžik v jejich dostřelu. Strážci pokus o změnu taktiky zjistili a mohli vymyslet protiakci. Ta byla kupodivu velice jednoduchá, i když Bardžané proti ní měli námitky. Připadalo jim příliš kruté nechat Sylvy vybuchnout uprostřed nepancéřovaných stíhaček, kde musel nukleární výbuch i pouhým zářením způsobit strašný masakr.

„Ať tedy s námi vyjednávají!“ namítl Kurt Nachtigal z Válečného štábu.

Dvě Sylvy vybuchly a většinu stíhaček smetly. Velká část posádek jiných strojů dostala v kosmickém prostoru, kde není ani stopa po stínící vrstvě ovzduší, více než smrtící dávku záření. Dezorientovaní Agríši navíc začali bezhlavě střílet kolem sebe a další těžké ztráty si způsobili sami. Dříve než se vzpamatovali, vynořily se opět letadlové lodi a osmnáct bitevních lodí se změnilo v oblaka ohnivých par.

Zdálo by se, že tak těžké ztráty podlomí odhodlání Agríšů pokračovat v cestě. Ale počet jejich bitevních lodí byl tak velký, že veškeré dosavadní ztráty nepředstavovaly ani procento všech lodí ve flotile - a Agríši pokračovali v letu, aniž by dali najevo ochotu jednat. Tak tomu bylo i u Druhé flotily, tak tomu bylo i u Třetí, na kterou Galaktické společenství po všemožném varování nakonec zaútočilo také.

Sylvy byly úspěšnější než fotomety, ale v hlavním účelu zklamaly. Nedokázaly Agríše zastavit ani zpomalit. Druhá flotila Agríšů se zatím nezadržitelně přibližovala k planetě Amalírii, z níž Správa Transgalaktu urychleně vystěhovávala její obyvatelstvo. Bylo jasné, že Flotila doletí k planetě v dostatečné síle, aby mohla své kruté poslání - zničit její obyvatele - splnit. U planety budou mít všechny výhody na své straně Agríši. S celou planetou není možné jako s křižníky ustoupit do bezpečí nadprostoru. Jak by dopadla přestřelka mezi planetou a flotilou, bylo jasné. I když Galaktické společenství Amalírii vyklidilo, další planety bez boje vydat nemínilo.

Bylo ale důležitou otázkou, jakou cenu má veškeré snažení, když na druhé straně bylo právě tak zřejmé, že Agríši necouvnou, ani kdyby měly být jejich bitevní lodě zdecimovány anebo úplně zničeny. Možná ani oni neměli na vybranou. Mohli doletět ke svému cíli, objevit planetu a získat ji, nebo zahynout - protože se neměli kam vrátit.

To by v konečném důsledku znamenalo katastrofu.

Dvě naprosto odlišné civilizace se setkaly - a nedokázaly se dohodnout. Pro jednu nebo pro druhou z nich to muselo dopadnout špatně. A dalo se očekávat, že ani vítěz války nebude mít důvod k oslavám.

Možná bude rád, že přežije.

 


Zpět Obsah Dále

25.01.2017 23:01