Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Deus ex machina

Zasedání Velké rady pokračovalo bez přerušení téměř třetí měsíc. Na pořadu byla zpráva Evakuační komise o stavu vyklízení planety Amalírie. Komise s uspokojením konstatovala, že obyvatelstvo planety je již rozptýleno po ostatních planetách Společenství. Na Amalírii zůstaly v pohotovosti pouze obsluhy dvou stanic vjosuzgu kvůli spojení se zbytkem Společenství - a Strážci.

Projednával se návrh Válečného štábu instalovat na opuštěné Amalírii nástrahy. Amalírie neměla pro Agríše představovat vítanou kořist, ale nebezpečí. Přišel návrh od lidí Země použít časované mechanismy, které by po jisté době odpálily veliké atomové nálože, plněné kobaltem. Ten by se při atomovém výbuchu změnil v silně radioaktivní izotop Co-60 a zamořil atmosféru planety na několik století pronikavou radiací. Agríši by planetu získali, jenže neobyvatelnou. Proti tomuto návrhu se jednomyslně postavili všichni zástupci z Bardžá a navíc i mnoho dalších bytostí z jiných planet Společenství. Bylo vidět, že všichni jsou znechuceni neustálým zabíjením, i když šlo o bytí či nebytí Společenství a zprávy z prostoru střetnutí nebyly příznivé. Galaktické flotily ustupovaly, zatímco Agríši se nezadržitelně blížili k cíli. Jakmile se dostanou až k planetě, budou mít všechny výhody oni. Obyvatelé museli své domovy opustit dříve, než se na ně hordy dobyvatelů přivalí.

„Dostal jsem naléhavou depeši,“ přihlásil se pojednou úřadující předseda Velké rady, klokanovitý Askarisan Kangr Mialeio. „Velké radě chce něco naprosto nového ve věci válkyAgríši sdělit jakýsi Gurroa - a žádá tímto o slyšení.“

„Odkud je?“ zeptal se kdosi v sále.

„Nevím, to tu není,“ Kangr rozpačitě prohlížel depeši. Na rozdíl od obvyklých telegramů posílaných systémem Transgalakt v ní chybělo určení odesílací stanice.

„Jak mu máme sdělit, aby vystoupil?“ zněl další dotaz.

„Nevím - takže nejspíš přejdeme k dalšímu bodu jednání... Ne! To není možné!“

Úžas Kangra Mialeio byl oprávněný.

U stolku navrhovatelů se fialově zablýsklo, jako kdyby zde některý fotoreportér odpálil blesk. V téže chvíli se za stolkem objevila postavička malého předškolního dítěte. Kameraman pohotově přenesl jeho obličej na všechny obrazovky v sále a shromáždění zástupci ze světů Galaktického společenství jen vydechli překvapením.

Dítě mělo rysy obyvatel Aigury, včetně typického plochého nosu a špičatých uší, jen oči nemělo černé, jako oči Aiguřanů! Mělo oči lidí z Bardžá nebo ze Země! Což znamenalo, že je to zcela nová vesmírná rasa, odlišná nejen od lidí Aigury, ale i od lidí Bardžá, Země, a všech bytostí z jiných známých světů. Dokonce bylo možné, že dětský vzhled bytosti je pouhý klam. Kdo ví, možná jde o normální vzhled této rasy. Ale - proporce této bytosti tak věrně souhlasily s obrazem dítěte lidských ras, že bylo obtížné nepodlehnout prvnímu dojmu. Lidské bytosti cítily touhu pohladit toho tvora po kudrnaté hlavičce a ne-lidské bytosti, které většinou přišly do styku s mláďaty lidských ras, dávaly souhlasně najevo shovívavý úsměv.

„Přeji vám dobrý den. Jmenuji se Gurroa,“ začalo dítě plynně jazykem Bar, řečí Galaktického společenství, jakmile se šum ve velkém sále ztišil.

Jeho hlas byl pisklavější, ale vyslovovalo zřetelně a bezchybně - očividně jazyk Bar dokonale ovládalo.

„Přišel jsem vás požádat, abyste odvolali válečné lodi z oblasti střetnutí s Agríši. Nejen ty, které hlídkují na místě, ale i co se nacházejí v nadprostoru evseji.“

Samozřejmost, s jakou to dítě požadovalo zastavení obrany, delegáty ohromila. Vždyť se jednalo o samu existenci Galaktického společenství myslících bytostí, o životy miliard bytostí! Tady nebylo místo na žerty!

„Jak ses sem dostal, chlapče?“ zamračil se Kangr Mialeio, předseda Rady - jako většina ostatních podlehl dětskému vzhledu neznámého návštěvníka. „Nevíš, že malé děti na toto shromáždění nepatří?“

„Pane předsedo, já to vím,“ přerušilo ho dítě. „Vypadám jako malý chlapec a máte pravdu, nejsem dospělý. Nenechte se tím mýlit! Přicházím Galaktickému společenství nabídnout pomoc. Zastavím útok invazní flotily Agríšů. Nepotřebuji nic víc, než aby se v oblasti střetnutí nevyskytovaly válečné lodě Společenství. Vím, že tam tajně hlídkují tři hvězdné lodě Strážců a chystají se tam odletět další. Odvolejte je, prosím. V nadprostoru evseji nebude dost místa ani pro mé křižníky, natož pro ně. Nerad bych některou loď Společenství poškodil, už třeba tím, že by v kritické chvíli nemohla ustoupit z dostřelu.“

„Jak chceš zastavit Agríše, když si s nimi nevíme rady my, kdo zastupujeme sto miliard bytostí? Opakuji, nemůžeme strpět nemístné žerty!“ mračil se Kangr Mialeio.

„Já to myslím vážně, pane předsedo,“ zamračil se chlapec. „Vaše škoda, že mi nevěříte. Před okamžikem jsem k vám přiletěl nadprostorem ze svého světa, bez letadla, vjosuzgu či jiné aparatury, známé na vašich světech. Viděli jste to na vlastní oči - a pořád nepůsobím věrohodně? Prosím vás, uvědomte si konečně, co se tu děje. Ano, vypadám jako obyčejné malé dítě, ale patřím k civilizaci, která má nevídané prostředky! Nezdá se, že byste mohli pomoc odmítnout, zejména když hrozí zničení další vaší planetě.“

„Takže ty představuješ novou civilizaci, která by se chtěla ke Společenství připojit?“ zeptal se kdosi v sále.

„To neříkám,“ zavrtěl hlavou Gurroa. „Nechci se k žádnému společenství vázat. Znám vás už dlouho a vy jste dosud ani nevěděli, že existuji. Když ale vidím, jak Galaktickému společenství obrazně řečeno teče do bot, nezbývá mi než z dosavadního inkognita slevit.“

„Ale jak bys nám mohl pomoci?“ zeptal se předseda Rady věcně.

„Vykliďte nadprostor evsej, odvolejte lodi z okolí flotil Agríšů. Přenesu jejich flotily někam, kde nebudou nikoho ohrožovat. Musím se na tu hmyzí civilizaci podívat pořádně, zdá se mi - ne bezdůvodně - že vyvraždila více osídlených světů než Keléné a na další se chystá. Nemíním jí to trpět. Možná byste ji časem zastavili sami, ale bylo by to zdlouhavé a především by to stálo mnoho životů na obou stranách. Znamenalo by to jistou zkázu Amalírie a později dalších planet. Vaše řešení války pomocí atomových bomb je příliš barbarské a nelíbí se mi.“

„Galaktické společenství jsme založili v míru,“ prohlásil na to důstojně předseda Rady. Agríši nás ale napadli a domníváme se, že máme právo použít ke své obraně všechny možné prostředky.“

„Souhlasím,“ přikývlo dítě. „Každý se brání, je-li napaden. Ale vaše prostředky odpovídají jen úrovni vaší civilizace. Já mám lepší. Zabráním zkáze, jaká by hrozila buď vám nebo Agríšům, aniž bych zabíjel. Nezničím ani jednu jejich válečnou loď - oni je časem rozeberou sami, až poznají, že jsou jim k ničemu.“

„Jak to chcete udělat?“ zajímal se Kangr Mialeio.

Všechny bytosti ve velkém sále byly zticha a s napětím poslouchaly - špendlík by bylo slyšet dopadnout.

„Pane předsedo, dokážete tady na tom místě vysvětlit kterémukoli malému děcku principy antigravitačních motorů, rezonančních taviček, prostorových konvertorů nebo počítačů?“ zeptalo se dítě pohotově.

„To by asi bylo těžké,“ připustil předseda.

„Stejně těžké by bylo vysvětlovat vám principy generátorů Géja-pole. Nebylo by to snadné ani pro experty. Ostatně, principy generátorů nebudu vysvětlovat ani vašim expertům. Neodvážím se něco tak mocného dát do rukou jiné civilizaci.“

„Proč?“

„Prozradím vám jen, že se jedná o nesmírně silné prostředky. Ani vaši Strážci by nedokázali zabránit zneužití takové síly. Postačí, když vám řeknu, že Géja-pole dokáže slisovat planetu na poloviční velikost? Navíc jako jediné zasahuje do více nadprostorů současně. Dají se tím stěhovat planety a měnit dráhy hvězd. Bohužel, každé jeho použití znamená menší či větší katastrofu v některém nadprostoru, proto to ani já nepoužívám zbytečně. Nechci vám ublížit, ale na nějaké dlouhé plánování není čas a proto chci, aby vaše lodi byly z dosahu. Stačí mi starost, abych nepoškodil lodě Agríšů.“

„Vy znáte více nadprostorů?“

„Ovšem. Vaše civilizace umí používat tři: Evsej pro lety mezi hvězdami, Inith, na němž provozujete stanice vjosuzgu a částečně Ultreg, kterým umíte sledovat spirály času. Já kromě těch tří znám pět dalších: Izvido, Léth, Mluch, Myab a Orfau. Ale teď budu potřebovat Evsej, proto vás žádám o jeho vyklizení.“

„Vyklidit bychom jej mohli,“ řekl předseda. „Z našeho pohledu vidíme jen dvě nesnáze. Odstraníme-li výzvědné lodi Strážců, ztratíme možnost Agríše sledovat. Jde o to, na jak dlouho to bude únosné, čas pracuje pro ně. Pokud vaše civilizace Agríše zastaví, bylo by to v pořádku. Ale co když se ukáže, že vaše možnosti na ně nestačí? Agríši mají přes deset tisíc prvotřídních bitevních lodí, každá je kilometr dlouhá!“

„To přece vím. Ani to množství nepředstavuje problém, umím přemisťovat celé planety,“ ujistilo všechny dítě. „Nevěříte mi? Pošlete si průzkumnou loď na technickou planetu Unoliá, opuštěnou Společenstvím zhruba před dvěma tisíci lety. Nenajdete ji. Potřeboval jsem ji a přemístil jsem si ji jinam. Snad ten přesun nebudete chápat jako krádež, ostatně - neměli jste pro ni využití, považoval jsem ji za volnou. A pokud jde o čas? Mohu vás ujistit, že nebudu evsej potřebovat dlouho. Bude mi stačit jediný den. Pokud dokážete své lodi stáhnout do půlnoci, skončí válka zítra v šest ráno. Doufám, že válečné hvězdné lodi už nebudete potřebovat, doporučuji vám, abyste je rozebrali, ačkoliv - to už bude vaše věc.“

„Mám ještě jednu otázku, na kterou bychom rádi slyšeli odpověď,“ pokračoval rychle Kangr Mialeio. „Jak si představujete další vztah vaší civilizace ke Galaktickému společenství? To je výslovně od začátku založeno na dobrovolném spojení všech světů. Nepřejete-li se připojit, budeme samozřejmě vaše přání respektovat. Ale snad bychom spolu mohli spolupracovat, obchodovat, anebo se vzájemně navštěvovat, či snad ne?“

„Obávám se, že až skončí tato válečná epizoda, bude to znamenat i konec naší spolupráce,“ řeklo dítě. „Obchodovat spolu nemůžeme - není s čím. Snad kdyby bylo Společenství zase v úzkých jako dnes, mohli byste se na mě obrátit. Pak se přihlásím sám - a možná dříve, než v tomto případě, kdy jsem se dozvěděl o vašich potížích tak pozdě. To byla ale vaše vina. Nemáte tajit nepříjemné zprávy před vlastními bytostmi. Dodržujte laskavě jejich právo na informace.“

„Kde vás najdeme?“ zeptal se předseda přímo a tuto drobnou ťafku ignoroval.

(Právo na informace - základních právo myslících bytostí - Kodex GSMB.)

„Nehledejte mě!“ řeklo dítě. „Oficiální kontakty mezi našimi civilizacemi nemají smysl a prakticky nepřicházejí v úvahu. Když bude třeba, zase se objevím.“

Pak se fialově zablýsklo - a dítě rázem zmizelo.

Velká rada se poté rychle dohodla splnit podmínky nové civilizace. Při použití současných válečných prostředků nemohl jeden den rozhodnout. Všichni delegáti byli zvědaví, jaké prostředky použije tajemná civilizace. Hlasování bylo proto nebývale rychlé a přesvědčivé.

Ukázalo se, že nerozhodl jediný den, ale doba mnohem kratší.

Agríšská válka začala náhle, ale skončila ještě rychleji. Do půlnoci jednotného času opustily prostor střetnutí i nadprostor evsej lodě Společenství, což byl organizační úspěch Válečného štábu. Zejména bylo obtížné uvědomit výzvědné lodi v Euklidově prostoru, aby je současně neprozradili Agríšům a vystavili nebezpečí. Těsně před půlnocí oznámil Válečný štáb delegátům Rady stažení lodí, ale z civilizace Gurroa tu nebyl nikdo, komu by mohli splnění podmínek dohody ohlásit. V pět hodin ráno jednotného času GSMB se ve velkém sále Rady stejně záhadným způsobem objevilo dítě Gurroa. Poděkovalo všem za spolupráci, ujistilo je, že válka skončila a pak náhle zmizelo v nafialovělém záblesku.

Průzkumná loď Galaxie okamžitě vyletěla do prostoru první flotily Agríšů. Na místě však - neobjevila nic.

Strážci dychtivě zapnuli časoprojektory, aby na nich našli Agríše, či aspoň jejich obraz ze včerejšího dne. Obrazovky však zůstaly tmavé.

Odborníci se dlouho dohadovali, znovu a znovu testovali aparaturu, ale nakonec museli konstatovat, že obrazy uxionů jsou podivným způsobem - utržené. V oblasti se muselo dít něco příšerného, když se zpřetrhala vlákna spirál času a nedala se zobrazit!

Jen z veliké dálky bylo klasickými dalekohledy vidět, jak na místě, kde se prve nacházela flotila bitevních lodí, na krátký okamžik zazářila obrovská jiskřící koule.

Co to bylo za objekt?

Pokud to byla hvězdná loď, byly její rozměry přímo obludné. Nedalo se tady hovořit o kilometrech, ba ani o tisíci kilometrech, ale rovnou o světelných minutách. Na záznamech bylo vidět, že se objekt objevil náhle, snad v jediné sekundě, ale jeho obraz se zjevoval postupně, neboť světlo z bližší části dorazilo k dalekohledům dříve než světlo od okrajů. Zdánlivě to vypadalo, jakoby se koule prudce zvětšovala, ale jakmile se zvětšila na plnou velikost, začala opět mizet. Střední část koule zčernala, čerň se rozšířila k okrajům a teprve pak se začaly od okrajů ke středu objevovat hvězdy. To právě svědčilo o kulovitém tvaru toho objektu, jak to vysvětlovali experti, jakmile si prohlédli všechny záznamy.

Objevení objektu, velikostí odpovídajícího celé hvězdné soustavě i s planetami, byl ohromující zážitek, jeho zmizení ještě větší. Spolu s ním naráz zmizelo tři a půl tisíce kilometrových kolosů, jaké do této války nikdo z Galaktického společenství nespatřil. Tisíce bitevních křižníků, z nichž každý byl schopný vyhladit planetu, byly naráz pryč! Nebylo divu, že při té podívané všem přihlížejícím běhal mráz po zádech.

Galaxie se potom rychle přemístila do blízkosti další flotily Agríšů, ale všude byly spirály času stejně roztrhané. Co se tam stalo, bylo vidět jen v obvyklém prostoru a v obvyklém světle. Všechny flotily Agríšů se změnily v nic.

Podle tvrzení dítěte civilizace Gurroa lodě Agríšů neničila, jen kamsi přesunula, ale vzhledem k nepochopitelnému selhání časoprojektorů se nikdo nemohl přesvědčit, je-li tomu tak. Strážci co nejpodrobněji prozkoumali oblast Společenství, ale po flotilách Agríšů neobjevili ani stopu.

A co víc, někoho napadlo, že poslední, co do počtu lodí nejmenší flotila Agríšů, obíhá kolem Keléné! Galaxie se tam opatrně přesunula, Agríše však ani tam nespatřila. Ke zděšení odborníků tam nenašla - ani planetu Keléné.

Časoprojektory selhaly úplně a dalekohledy též, ale na místě Keléné byla jiná, neznámá planeta, s vlastním neagresivním životem - přímo ideální ke kolonizaci.

To dítě tedy nepřehánělo, když tvrdilo, že civilizace Gurroa umí stěhovat planety. Jak Gurroa oznámil, v oblasti Společenství chyběla stará technická planeta Unoliá, ale ta to být nemohla. Podle zápisů byla Unoliá mrtvá ledová planeta bez nejmenších stop života, zaznamenaná průměrná teplota jejího povrchu byla minus sto stupňů. Byla nebezpečná i lidem ve skafandrech a Bardžané ji proto už dávno opustili.

Galaxie se nakonec vrátila na planetu Aiguru k prohlídce. Byly tu shromážděny všechny lodě Galaktické válečné flotily.

„Co uděláme s křižníky?“ zeptal se Malinio Giranei z Bardžá. „Rozebereme je?“

„Udržovat je v pohotovosti zřejmě nemá cenu,“ souhlasil zástupce planety Země, Nkwame Burua ze střední Afriky. „Snad by bylo možné přestavět je na průzkumné lodě. Ale nevím, co uděláme se Sylvami - jejich nukleární nálože jsou nebezpečné.“

„Rozebereme je,“ prohlásil Kurt Nachtigal. Jakožto jejich konstruktér o nich věděl nejvíc a bylo vidět, že má předem dobře promyšleno co a jak.

„Byla by přece věčná škoda nevyužít takového množství prvotřídního atomového paliva. Mě bolelo, když jsem viděl, jak se tolik energie bez užitku mění v nic, ale chápal jsem, je to nutné zlo. Věděl bych dokonce, co by se s ním dalo dělat. Na některé planetě - snad by se k tomu účelu hodil Mars - postavíme atomové elektrárny a budeme v nich vyrábět B-palivo. Víte přece, že se to dá dělat čistě biologicky, nebo bioelektricky. Druhý způsob je rychlejší; ale potřebuje více energie. Na Marsu máme dnes jen doly na některé vzácné minerály a B-palivo tam dovážíme. Když to půjde tak jak si myslím, stane se Mars na dlouhou dobu naopak producentem B-energie nejen pro Zemi, ale i pro další světy Společenství. Každé malé dítě ví, že energie není nikdy dost!“

„Pak by asi bylo lépe, kdybyste ty elektrárny postavili na planetě Igysuo, kde jsou největší zásoby atomového paliva,“ navrhl zástupce Aioolu, planety, která původně Igysuo spravovala. „Naši lidé by v takových továrnách nepracovali, atomová technika je výhradní záležitostí pozemšťanů, ale my v tom případě radši planetu Igysuo velice levně Zemi prodáme. Nebude nás to stát nic, vždyť jsme ji i tak neuměli využít.“

Nikdo nenamítal a smlouvu obratem uzavřeli. Země za novou technickou planetu zaplatila pěti miliardami digitálních nahrávek hudby, převážně s Mozartem, což byla čistě symbolická cena za planetu s nejbohatšími zásobami atomového paliva v celém známém vesmíru - ovšem pod podmínkou, že se do jiných světů nedostane ani stopa radioaktivity. Té se většina obyvatel Společenství bála natolik, že s atomovou energií nechtěla mít nic společného.

Pozemšťané tuto energii zkrotit dokázali a přeměňovali ji na neškodné a obecně hojně používané B-palivo. s tím pak mohli výhodně obchodovat - což jim obyvatelé ostatních světů ze srdce přáli, ačkoliv by s nimi asi nikdo neměnil.


Nikoho tenkrát nenapadlo, že kdosi prosadí zachovat jednu ze stovek atomových Sylv v neporušeném stavu pro muzeum na planetě Igysuo - a že ta poslední zapomenutá Sylva bude znamenat záchranu nejen pro Galaktické společenství - ale i pro záhadnou civilizaci Gurroa...


VálkaAgríši skončila - a nastaly opět všední starosti.

Bylo třeba projednat návrat lidí zpět na Amalírii. Nebyla už ohrožena a byla tedy připravena přijmout své děti nazpět. Evakuací samozřejmě vznikly obrovské škody. Opuštěné domy chátraly, nikdo nehasil náhodné požáry, část úrody podlehla zkáze. Evakuace nutná byla, vždyť nikdo nevěděl jak hladce válka skončí. Všechno by bylo možné snadno napravit - o tom se též pilně jednalo.

Dále bylo třeba rozhodnout, co s Kelénci.

Jejich původní planeta zmizela kdesi ve vesmíru, osídlena Agríši, místo ní však měli Kelénci k dispozici dvě nové. Společenství se ale muselo postarat, aby se daly obývat - to znamenalo vytvořit na nich podmínky pro fungování normální civilizace. Nakonec Velký sněm GSMB rozhodl zvýšit finanční příspěvky od pokročilejších civilizací pro krytí podobných naléhavých případů.

Dvě otázky zůstaly i dál nevyřešeny a změnily se v záhadu, která mnoha lidem nedala klidně spát.

První se týkala Agríšů. Co je s nimi v současné době? Kam zmizeli? Co je to vlastně za tajemnou, vraždící civilizaci? Odkud přiletěly její lodi? Nemůže se jejich nájezd brzy opakovat?

Bylo nepříjemné zůstávat v nejistotě, i kdyby se pro příště dalo počítat s tím, že civilizace Gurroa opět Galaktickému společenství pomůže.

Druhá otázka byla mnohem závažnější - a nepříjemnější.

Co je zač, ta tajemná civilizace Gurroa? Na poslední chvíli sice Společenství pomohla, ale nikdo nevěděl jak. Dokázala přitom přemístit dvě planety a zpřetrhat spirálové struktury času; její lodě, na okamžik spatřené, měly rozměry srovnatelné s hvězdnými soustavami - takové kolosy by přece nebylo možné nikde ve známých prostorách vesmíru ukrýt! Civilizace Gurroa musela sídlit mimo - ale Společenství znala, měla podle vlastního přiznání či náznaků své vyslance rozmístěné přinejmenším na některé z okrajových planet.

Vyslance?

Nebo spíš - vyzvědače?

Nikdo o ní nic bližšího nevěděl. Rozhodně se nejednalo o vzájemně vyvážený stav, nutný k rovnoprávnému partnerství.

Na jednotlivé členy Velké rady působila civilizace Gurroa rozdílným dojmem.

Někteří byli nadšeni, že má Společenství tak mocného spojence; jiní byli naopak zděšeni představou, jak strašlivý by to byl - nepřítel. Její chování bylo přinejmenším vjednom momentě podezřelé skoro každému, dokonce i jejím obdivovatelům.

Proč tato civilizace tajila svou existenci?

Proč vůbec odmítla navázat bližší kontakty? Nejsou za tím - nějaké zlé úmysly?

Což je normální, aby nikdo z jejích představitelů nechápal výhody vzájemných obchodů, které odjakživa rozšiřovaly pokrok, překonávaly místní problémy a zlepšovaly vztahy nejen mezi lidmi, ale i mezi odlišnými rasami planet Galaktického společenství?

Zejména jeden moment během jejího jednání chápala většina delegátů civilizací Bardžanů i Země velmi nepříznivě už od samého začátku.

Co mělo znamenat, že na zasedání Rady Galaktického společenství myslících bytostí, mezi výkvět představitelů ze všech světů, vyslala jediné osmileté - dítě?

Nemohla Galaktickému společenství lépe naznačit - jak málo si ho váží?

 


Zpět Obsah Dále

25.01.2017 23:01