Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

V říši GLUG - u Agríšů

„Vítej, Harry,“ ozvalo se, jakmile Harry Ross na pozvání kapitána vstoupil do řídící kabiny hvězdné lodi.

„Malý Gurroa!“ rozzářil se reportér. „Kde máš tátu?“

„Nemusí snad být u všeho,“ řekl s úsměvem chlapec.

Bylo mu teď deset let, ale naprosto suverénně se chystal pilotovat nadprostorový letoun se stovkou významných osob Velké rady Galaktického společenství na palubě.

„A co Agríši? Už přiznali vinu?“

„Ti z flotil ještě ne - visí v úplné beznaději, ale ne a ne uznat, že nejsou v právu!“ pozemsky se zamračil chlapec a k tomu aigursky nakrčil svůj veliký plochý nos.

„A kam vlastně poletíme, když oni trvají na svém?“

„Přímo doprostřed samého centra jejich oblasti,“ trochu se rozjasnil Gurroa.

„Počkej - jaký to má smysl?“

„Obrovský!“

Harry se na něho díval chvíli dost nechápavě.

„Vidím, že tě to nesmírně zajímá,“ řekl Gurroa. „Bude to jistě zajímat všechny, tím jsem si jist. Udělám proto hned zkraje pro všechny účastníky mise přednášku o říši Glug. Jak sis jistě povšiml, v každé kabině lodi je nevelká obrazovka, nahrazující okno. Mohu na ni promítnout cokoli, třeba vnitřek řídící kabiny. Uděláme to tak: budeš mi klást otázky, budu na ně odpovídat a všichni ostatní budou poslouchat. Na závěr umožníme položit otázky i ostatním, pokud si někdo bude myslet, že mu k úplnosti ještě něco chybí. Souhlasíš?“

Harry přikývl. Gurroa pokynul rukou a ve velitelské kabině se naplno rozsvítila světla. Pak se obrátil několika slovy k posluchačům, aby je seznámil s tímto úmyslem.

„Oblast Galaxie, kterou zabírá říše Glug, je větší než Galaktické společenství,“ pokračoval po krátkém úvodu. „Podíváte-li se na Galaxii, uvidíte zeleně vybarvenou oblast Společenství a žlutou říši Glug.“

Zelená skvrna zaujímala jen malou plochu jedné spirály, tvořící okrajovou oblast Galaxie. Několik zelených bodů bylo v sousedním rameni, ale skoro nebyly znát. To byla Aigura a světy objevené nedávno. Žlutá naproti tomu zaujímala větší oblast. Na jedné straně se dotýkala hranic Společenství, na druhé straně sahala až k jádru Galaxie. Neomezovala se na jediné rameno, ale byla rozprostřená přes tři sousední spirály.

»Jak sami vidíte, území říše Glug je větší než území Společenství. Dnes, když došlo k prvním kontaktům mezi námi, zaujímají tolik světů, že naše oblast se s jejich nemůže poměřovat. Plochý obraz navíc ani nemůže postihnout hloubku jejich oblasti.

Podívejme se na ně podrobněji. Jejich území je pětkrát větší ve všech rozměrech, což znamená více než sto pětadvacetkrát co do objemu, ale je řidčeji osídleno. Zhruba dva tisíce jejich světů je jen padesátinásobek našich. Kromě toho nemají všechny světy propojeny mimoprostorovými stanicemi, podobnými vjosuzgu. Mají už něco podobného, ale dosud to nezavedli na všech planetách. O tom jste si mohli přečíst už před dvěma lety v časopise Galaxie a my i v dalších, které reportáž o nich převzaly.

Oblast jejich světů si proto můžeme pro odlišení rozdělit zhruba na tři zóny.

První se nachází uprostřed.

Světy této zóny jsou spojeny stanicemi, které se tak trochu podobají našim stanicím vjosuzgu. Znamená to, že tu existuje volný pohyb obyvatel, informací i zboží, asi jako v našem Společenství. Díky tomu jsou i tyto světy na značné technické úrovni. Glugruzi zde již dávno žijí v relativním přepychu, ale všechny planety mají již osídlené a další pro ně nejsou k dispozici. Už se naučili udržovat stav populace na přijatelné stabilní úrovni, neznají války ani válečné stroje a řekl bych, že se s nimi můžeme nejlépe domluvit.

Centrální zóna se pomalu rozrůstá do všech stran, jak malé hvězdolety rozvážejí další stanice toho typu na okolní planety, dosud spojené jen rádiem. Tento proces je příliš pomalý, neboť je na bázi podsvětelných letadel - právě tak, jako tomu bylo v nedávných dobách, kdy jedinými letadly Průzkumu byly rovněž podsvětelné stroje z planety Bardžá.

Druhá zóna je rozprostřena kolem první.

Tady jsou světy spojeny pouze rádiem a jen občas si vyměňují návštěvy, opět na podsvětelných letadlech. To je ovšem pro nějaké obchodování naprosto bezvýznamné, jen informace, rady a zkušenosti si mohou předávat. I tato zóna je již nasycena obyvateli, takže se tu Glugruzi museli naučit kontrolovat přírůstky obyvatelstva. Už nemají potřebu osídlovat další a další světy. I s těmito bychom se nejspíš dohodli, ale zdá se, že bude třeba větší opatrnosti, neboť se zde pořád pěstují hrdinské tradice vzpomínky na doby, kdy Glugruzi tuto oblast vesmíru kolonizovali právě tak krutě a nemilosrdně, jako jsme je poznali i my.

Třetí zóna jsou okraje.

Ty obývají nemilosrdní dobyvatelé. Flotily jejich lodí roznášejí do okolních světů přebytky obyvatelstva - a zkázu okolním bytostem. Potřebují neustále další a další světy. Zvykli si obsazovat i osídlené planety a původní obyvatele na nich vyvražďovat. Považují to za zcela samozřejmou věc a zásadně nevyjednávají s bytostmi, na které narazí. Tady to bude zaručeně nejtěžší. Domnívám se ale, že při jednání s těmito barbary nám pomohou civilizovanější a přístupnější Glugruzi z centrálních oblastí. Oni mezi sebou zásadně neválčí, vždycky se dohodnou v míru, bez krveprolití, i když vlastně pravou krev nemají.

Ať se s barbary dohodneme nebo ne, budeme muset jejich postup zastavit, neboť jejich flotily ohrožují civilizace, které leží v cestě jejich postupu. Není ale třeba, abyste se jich obávali - umím je zneškodnit i bez zabíjení.

Teď ještě, jak se budeme s těmi bytostmi domlouvat. Přímo to rozhodně nepůjde. Glugruzi vůbec nevydávají zvuky. Nejsou hluší, ale zvuky jim slouží jen k orientaci ve vnějším prostředí. Podle šumu vědí o vodě, rozeznají hluk padajících kamenů, ale sami k dorozumění zvuk nepotřebují.

K objasnění toho je nutné znát aspoň něco málo údajů z jejich anatomie. Glugruzi vypadají jako hmyz, ale nejsou příbuzní s hmyzem, známým z našich světů. Nemají orgány, kterými by vydávali zvuky. Místo toho se dorozumívají prostřednictvím svých tykadel. Ta obsahují elektromagnetický orgán, který produkuje a přijímá radiové vlny. Můžeme je zachytit například obyčejným radiopřijímačem. Vysílání není silné, přesto prochází různými materiály lépe než zvuk. Glugruzi během vývoje své civilizace přišli na to, jak radiové signály zesílit, převést do jiných vlnových délek a domlouvat se na dálku. Na rozdíl od pozemského hmyzu i ostatních živočichů jim byla od samého počátku dána tato vynikající metoda dorozumění.

Každého z nás k jednání vybavím kapesním překládacím počítačem. Radiové vlny a zvuk si nepřekážejí, do přístroje můžete mluvit bez obav, zda stihne překládat. Jen prosím aspoň pro začátek všechny členy naší delegace, zachovejte od těchto hmyzích bytostí odstup. Mají ve srovnání s námi větší fyzickou sílu, kterou si možná ani samy neuvědomují.

Pokud nebudete nic namítat, povedu jednání zpočátku já, Gurroa. Uvědomte si, Glugruzi z centrální oblasti jsou civilizovaní a sami možná nebudou s barbary z okrajů souhlasit, pokud se týká vraždění jiných myslících bytostí. Naším úkolem je především sjednat mír. Domnívám se, že nám sami Glugruzi z centra pomohou přesvědčit barbary, abychom nakonec mohli sjednat mír se všemi.

Tolik na úvod. Má-li někdo nějaký dotaz, ať stiskne tlačítko pod obrazovkou. Až na něho přijde řada, to znamená až jeho obrazovka zčervená, může mluvit. Pořadí určí automat, kdo se přihlásí dřív, toho dotaz bude dřív na pořadí. Nejprve se ale zeptám našeho známého reportéra Harryho Rosse, který je právě v řídící kabině. Kterou otázku bys položil jako první ty?«

„Mám jich víc a rád bych je slyšel popořadě,“ řekl Harry. „První moje otázka zní: Kam teď doopravdy letíme? Odpověď, že někam do neznámé oblasti v centru Galaxie je - nezlob se - příliš nepřesná.“

„Letíme na jednu z centrálních planet,“ odpověděl Gurroa. Na obrazovky promítl opět obraz Galaxie se žlutě vybarvenou oblastí Agríšů. Uprostřed ní červeně blikal bod, označující polohu planety.

„Vzhledem k tomu, že řeč Glugruzi nemá zvuky, nemůžeme některá jména ani vyslovit. Já si je převádím jako několik našich slov. Pak se planeta, na kterou letíme, nazývá Dlouhá-modrá-tráva.“

„Jak si představuješ zahájení rozhovorů? Neobáváš se, že se nás pokusí zabít?“

„Na této planetě náš hvězdolet očekávají. Mohu vás ujistit, není důvod k obavám. Předběžná jednání už začala a první podmínkou byla nedotknutelnost vyjednávačů.“

„Jaké jsou vlastně výsledky předběžných jednání?“

„Glugruzi z centrálních planet uznávají, že vyvražďování civilizací je barbarský zločin a upřímně litují toho, že je sami před mnoha tisíciletími páchali. Mají před námi pocit viny za své předky, ale tvrdí, že jde o dávnou věc, o níž nemá cenu jednat.“

„Já jsem se je snažil přesvědčit, že skutečnou lítost mohou projevit tím, že nám pomohou pacifikovat své barbarské krajany z okrajových oblastí. Oni s tím předběžně souhlasili, ale argumentovali, že s okrajovými oblastmi nemají spojení kromě radiového, což by trvalo více než tisíc let. Nabídl jsem jim dopravní lodě, aby se tam mohli dopravit v rozumně krátké době. Chci jim nabídnout i mimoprostorové stanice podobné našim vjosuzgu, jenže odlišného typu, aby nemohly komunikovat se stanicemi Galaktického společenství. Tím se vyloučí možnost jejich invaze na naše světy. Stoprocentně jim zase nevěřím. Jim se zdá ta nabídka velice lákavá. Umožní jim v krátké době spojit všechny jejich planety. Oni už vědí, jaké výhody má možnost spojení všech planet do jediné říše a má nabídka jim připadá tak korektní, že zatím souhlasili i s mým požadavkem zastavit expanzi mimo hranice současné oblasti jejich rozšíření.“

„Moje zatím poslední otázka: můžeme jim důvěřovat?“

„Absolutní důvěřivost by byla totéž jako absolutní hloupost,“ usmál se Gurroa. „Snad bychom mohli uvěřit těm centrálním, ale rozhodně nesmíme věřit barbarským. Ti první v nás už vidí rozumné bytosti, z nichž by případně mohli mít užitek, kdežto ti druzí v nás budou vidět jenom překážku v jejich expanzi do vesmíru. Doufám, že první se s druhými dohodnou, otázka je, kdo koho přesvědčí.“

Chvíli bylo ticho, všichni uvažovali.

„Má za těchto okolností cenu snažit se o mír?“ zeptal se po chvíli Robert Rendall, zástupce Země. Mír s bytostmi, kterým nemohu důvěřovat, nemá valné ceny.“

„Podle mě to cenu má,“ řekl Gurroa. „Umím je zastavit, mohl bych kolem nich vytvořit neprostupnou hranici a zabránil bych jim v expanzi násilím, ale oni by se snažili tu hranici překročit. Pokud se s nimi domluvíme po dobrém a podaří se nám přesvědčit je, aby se na této hranici zastavili sami, bude to jednodušší. Mohli by dohodu porušit. Pak je zastavíme silou, ale tu možnost naštěstí máme pořád a můžeme jim to dát najevo. Myslím si však, že i oni budou raději, když s nimi budeme vycházet v míru.“

„V čem si můžeme být navzájem užiteční?“ zeptal se Lurx z planety Esteo.

„Pomůžeme jim spojit jejich světy stanicemi vjosuzgu, což oni pochopitelně uvítají. Kromě toho - umím z některých neobyvatelných planet udělat obyvatelné a to by byl pro ně vyložený dar, zejména v centrální zóně, kde jsou příjemné planety plně obsazené, ale kde je množství takových, které by bylo možné na obyvatelné upravit. Čím by oni mohli pomoci nám, to sice zatím nevím, ale nemyslím, že by starodávné civilizace, starší než Bardžá, neměly nic, co by nemohly nabídnout. Ale nám by mohlo stačit, když místo sveřepých nepřátel získáme dobré sousedy.“

„Co bude s jejich flotilami, odmítnou-li mír a rozhodnou se pokračovat v cestě?“

„Podle nejnovější dohody je přenesu do centrální zóny. Jim pak nezbude než uchýlit se na nejbližší planetu. A tam je už jistě přesvědčí, že další let prostě nepřichází v úvahu. Mohli by jim pomoci nejspíš tím, že jim dovolí usadit se kdekoliv na území Říše. Od dob, co znají dálkovou dopravu, se všichni, jak se jim zachce, pohybují po celé propojené oblasti naprosto volně.“

„Mají proti nám zřejmě výhodu, že jsou všichni stejného druhu, stejné rasy,“ povzdychl si kdosi. „Těm se to potom cestuje, když jsou všichni stejní!“

„To přece není pravda,“ zarazil se malý Gurroa. „Ale jak si uvědomuji, ještě jsem nikomu nevysvětloval, jak vlastně se Glugruzi rozmnožují. Ví to někdo?“

Nikdo se nepřihlásil.

„To je ovšem moje chyba,“ řekl Gurroa. „Já to vím od začátku, ale vás jsem asi zapomněl informovat. Nu což, napravím to: Když jsem tvrdil, že Glugruzi jsou hmyz, asi jste si představovali něco podobného stonožkám nebo broukům. To znamená, očekávali jste existenci dvou víceméně podobných pohlaví, jako je tomu u většiny živočichů. Oni to mají složitější. Teď budou asi ve výhodě pozemšťané, protože právě na Zemi se nacházejí mnohé druhy hmyzu jejichž rozmnožování se tomuto podobá.“

Spustil připravený soubor obrázků a k tomu povídal.

»Glugruzi se dělí na tři naprosto odlišná pohlaví.

Samečci mají nepatrné rozměry, podobají se červům velkým jako prst a žijí celý poměrně krátký život tří pozemských let, uvnitř těla samiček. Nemají inteligenci a jen vegetují. Obvykle jich uvnitř samičky žije několik, ty si je pěstují a navzájem posílají.

Samičky jsou obrovská stvoření, velikostí srovnatelná s pozemskými velrybami. Také ony žijí ve vodě, která nadnáší jejich těla. Kromě snášení vajíček se musí starat o bezvadný chod celého společenství. Rozhodují o tom, co se bude dělat, kdo to bude dělat a všichni jsou jí podřízeni, je to matriarchát jako podle učebnic. Samičky mají velkou inteligenční kapacitu; obrovský mozek, složený z několika menších. Kromě toho jsem pochopil, že žijí nejdelší život, přes dva tisíce let.

A pak jsou tu bezpohlavní Glugruzi, což odpovídá dělnicím pozemských včel. Ti žijí asi sto let, přesně to nevím. Dozvěděl jsem se, že poté co se vylámou z kukly, musí každý několik let sloužit: starat se o samičku, její larvy a kukly, u barbarů se pak stává každý vojákem, ale po této službě, kterou musí projít všichni, jsou propuštěni a pak už si žije každý na vlastní pěst, podle své vůle.

Všichni se líhnou z vajíček a procházejí stadiem larev. Kromě samečků, kteří tak zůstanou, se ostatní zakuklují a vylámou se už jako dospělí jedinci.

V jejich bitevních lodích jsou také samičky, obklopené několika tisíci služebníků. Jak jsem už řekl, samička žije ve vodě, a to i na lodi, kde má veliký bazén. Proto jsme je během války přehlédli - považovali jsme jejich vodní obydlí za pouhé nádrže na vodu. Její služebníci se mohou pohybovat i ve vodě, ale obvykle žijí na suchu. Každé jejich bitevní lodi patřilo kolem dvou set jednomístných letadélek. Později každá loď přistane na dobyté planetě a stává se z ní provizorní palác pro samičku. Služebníci a propuštěnci si staví vlastní úkryty před nepohodou. Zpočátku mívají plno práce, při kolonizování planety se vždy líhne velké množství larev.

Na centrálních planetách má každá samička už jenom kolem stovky sloužících a díky automatům je i taková služba velice snadná. Ostatní pak žijí samostatně.

Na jedné planetě bývá až tři sta samiček. Každá má určité nevelké území, zbytek je všem stejně k dispozici. Obvykle na jedné planetě žije kolem miliardy Glugruzi.

Jednat budeme vždycky prostřednictvím sluhů, protože se k žádné samičce nesmí nikdo cizí přiblížit. Na druhé straně ale budeme jednat právě se samičkami, protože nikdo ze sluhů ani z propuštěných nemůže jednat za nikoho jiného, než za sebe. Pokud budeme jednat se sluhy, budou zastupovat Radu samiček, která vládne planetě a které se nikdo neodváží odporovat.«

„A jak cestují mezi světy - ty samičky?“

„Dokud jsou mladé, mohou cestovat,“ vysvětloval Gurroa. „Tady vidím další odlišnost proti obyčejnému hmyzu. Sluhové mají vnější kostru jako náš hmyz a proto nerostou. Samičky se z kukel vylamují zhruba ve stejné velikosti, ale postupně se zvětšují. Dvěstěleté jsou v plné velikosti - a to už mohou těžko cestovat, ještě tak v těch velkých hvězdoletech. Nabídl jsem jim, že postavím stanice vjosuzgu, aby jimi mohly cestovat i ony. Mám dojem, že jim to připadlo jako velmi lákavé.“

„Dobrá - ale co budeme moci na jednáních ovlivnit? Zdá se mi, že tam letíme na zajímavý výlet, kde budeme mít jen roli diváků,“ zabručel Gašpluin Špln z planety Ux. „Nebo se mýlím?“

„Mýlíte,“ usmál se Gurroa. „Budete moci zasahovat do našich jednání - ovšem jen když přijdete s něčím závažným. Dosud jsem s nimi jednal já sám, ale pokud se má jednání týkat zájmů Společenství, je třeba, abyste u toho byli aspoň v této skupině.“

„Ještě by mě zajímalo - jak se s nimi jedná? Jsou přístupní jednání, nebo si pořád zachovávají odstup?“

„Začátek byl opravdu těžký,“ řekl Gurroa. „Dost dlouho jim trvalo, než mě vůbec začali brát vážně. Zlom nastal, když konečně uznali, že i někdo jiný než oni může mít rozum - pak to najednou šlo. Ale předtím dlouho nemohli pochopit, že by měli jednat s někým bez tykadel, kdo nemůže mluvit radiovými vlnami bez přístrojů.“

„A teď?“

„Když konečně pochopili, že ve vesmíru mohou být bytosti jiné než oni, ale také inteligentní, byl to pro ně šok. Ale teď už přijali myšlenku, že inteligentních bytostí je ve vesmíru více druhů. Myslím si, že nás už vážně berou. V tom jsem je nenechal na pochybách.“

„Mám ještě jednu otázku,“ přihlásil se opět Harry. „Jak dlouho nám potrvá let?“

„Velice důležitá otázka,“ pousmál se Gurroa. „Jak jste si asi nevšimli, v letadle je umělá gravitace. Pokud si myslíte, že pořád stojíme na planetě, máte pravdu jen částečně. Náš letoun opravdu stojí na pevné zemi, jenže ne na planetě Bardžá. Před chvílí jsme úspěšně přistáli na Dlouhé-modré-trávě.“

Pohybem ruky přepnul malý Gurroa obrazovky v kabinách a všichni užasli. Kolem letounu se tyčily obrovské pyramidy. Na prostranství mezi nimi se pohybovaly tisícihlavé skupiny stonožkovitých Glugruzi, zřejmě očekávajících návštěvníky. Středem rozsáhlé pláně vydlážděné velkými kamennými deskami zvolna k hvězdnému letounu přicházelo čtyřleté dítě v doprovodu osmi stonožek. Každá byla mnohem větší než dítě, ale přesto si od něho všechny zachovávaly odstup.

„Kdo je to?“ otázal se Harry Ross.

„Tohle je Marcel, také člen naší civilizace,“ vysvětloval Gurroa. „Víte přece, že s těmi bytostmi vedu jednání už delší dobu.“

„Ale přece jenom - poslat malé dítě vyjednávat s Agríši?“

„Vždyť je to jedno, Agríši mají strašnou fyzickou sílu i ve srovnání s dospělými lidmi. Musím je naučit jednat i s nejslabšími tvory, jako se to kdysi dávno museli naučit obyvatelé Uxu, když se setkali s lidmi z Bardžá.“

Gurroa na dálku otevřel východ z letadla. Marcel vstoupil dovnitř jako první, stonožkovité bytosti v zástupu za ním.

„V letadle je jedna větší místnost, kam je teď zavedu,“ řekl Gurroa. „Všichni se budete moci vystřídat, kdo budete chtít poznat naše dosavadní nepřátele zblízka. Jen vás prosím, nepodávejte jim ruce ani chapadla. Jejich klepeta jsou strašně silná, mohli byste přijít o prsty. Než jsem se s nimi dohovořil, přišel jsem o čtyři děti, stálo mě to víc, než si myslíte. Dnes už mohu pozvat k jednání bytosti Společenství, aniž bych se musel strachovat o jejich životy, ale zpočátku tomu tak nebylo.“

„Takže jsme se dostali skoro až k hotovému,“ konstatoval Harry.

„Dá se to tak říci, ale můžete jednání ještě podstatně ovlivnit. Pojď se mnou,“ vybídl ho Gurroa. „Bát se nemusíš, oni vědí co by se stalo, kdyby nedodrželi dohody.“

„A co by se jim stalo?“

„Ujistil jsem je, že kdyby kohokoliv z této naší delegace napadli, popadnu jejich planetu a hodím ji přímo do hvězdy. Nevěřili mi, ale něco jsem jim předvedl a od té doby mají ke mně respekt.“

„Tys jim nějakou planetu hodil do hvězdy?“

„Proboha, to ne! Jen jsem jim poskytl malou ukázku, ačkoliv to nedělám rád. Měli tady planetu, podobnou Jupiteru v soustavě Slunce. Byla asi stejně velká a její atmosféru tvořil čpavek a metan, tedy naprosto neužitečná. Sevřel jsem ji před jejich dalekohledy do Géja-pole, trochu stiskl a zmenšil asi tak na velikost Země. Bylo to míněno jen jako ukázka, co všechno generátory Géja-pole dovedou.“

„Takže jsi jim vlastně vyrobil použitelnou planetu?“

„Bohužel ne,“ zavrtěl hlavou Gurroa. „Když takhle stiskneš velkou planetu s čpavko-metanovou atmosférou, většina atmosféry při tom zpolymeruje a povrch planety pokryje desetikilometrovou vrstvou podobnou bakelitu. Pak se s ní nedá nic dělat. Jenže planety typu Jupitera jsou pro naše civilizace tak jako tak nepoužitelné, proto jsem ji slisoval pro výstrahu. Viděli to, od té doby mi věří.“

„To bylo trochu jako vydírání...“

„Bylo. Ale nutné. Do té chvíle se mnou nejednali a až pak pochopili, že nejsou jediní inteligentní tvorové ve vesmíru. Jakmile projevili ochotu k jednání, hned jsem je ujistil, že jim podobné nebezpečí nehrozí a dokázal jim, že s nimi chci jednat v dobrém. Měli tady ledovou planetu, také nepoužitelnou. Přemístil jsem ji ke hvězdě a daroval jejich civilizaci k osídlení, jen co na ní roztají ledy. To bylo pro změnu přátelské gesto, nebo jsi jiného názoru? Myslím, že oni sami to tak ocenili.“

Sestoupili spojovací šachtou do dolní části letounu. Malý Gurroa šel vpředu; jako první otevřel dveře a vstoupil do přechodové komory. Harry tam vkročil hned za ním.

A tak proti sobě stáli a dívali se jedni na druhé. Harry tentokrát snímal kamerou jen jako mimochodem, nemohl odtrhnout oči od bývalých nepřátel - i když ti, které si teď prohlížel, nikdy s lidmi v nepřátelství nebyli. A uvědomoval si, že jednání s nimi bylo a bude velice obtížné.

„Vítám vás na palubě našeho letadla,“ řekl malý Gurroa do překladače.

„Buďte vítáni v našem světě,“ ozval se z překládacího strojku strojový hlas.

„Přáli jste si vidět jiné bytosti,“ řekl malý Gurroa. „Mám tedy čest seznámit vás s lidmi Země.“

„Tvrdili jste, že jsou mezi vámi i odrůdy značně odlišné, ale tady vidíme jediný rozdíl ve velikosti.“

„Na všechny se dostane,“ pokrčil rameny Gurroa.

Do místnosti postupně přicházeli další. Jako první přišli Uxané. Chobotnicovitým vzhledem přesvědčili Agríše, že Gurroa nemluvil naplano. Další bytosti jen dotvrdily, že v Galaktickém společenství jsou vskutku odlišní obyvatelé. Byli tu klokanovití Askarisané s červenou kůží, malí černí kočkovití Nontové, vysocí, snědí Bardžané, dokonce i dva Kelénci s netopýřími křídly. Ti si prohlíželi protivníky, kteří na Keléné zahubili přes padesát milionů jejich krajanů, s netajenou nedůvěrou. Zdálo se, že se Agríši setkali s tolika různými bytostmi, jako nikdy doposud.

Harry stál celou dobu v koutku a přičinlivě filmoval. Kamery měl i na čepici, aby nic neponechal náhodě. To bude reportáž!

Konečně skončilo představování a mohli zahájit jednání. To už byli opět všichni ve svých kabinách, hovory vedli prostřednictvím obrazovek a mikrofonů hvězdoletu. Větší část rozhovorů vedl Gurroa s Marcelem, děti civilizace, která Agríše porazila.

Nejprve uzavřeli nejdůležitější dohodu. Podle ní měli Glugruzi z Centrální zóny za úkol přesvědčit všechny ostatní, především barbary z okrajových částí Říše, aby okamžitě zastavili lety za hranice říše Glug. Hranice dohodou stanovili jako obálku okrajových planet, osídlených Agríši. Za ně už neměla odletět žádná loď.

Výměnou za toto omezení civilizace Gurroa slíbila postupně přemístit v Centrální zóně i v ostatních pásmech říše Glug několik desítek neobývatelných ledových planet do pásma života jejich hvězd. Tak získají planety matky z lodí, které nemají domov. Tímto způsobem umožní rozšiřování rodu Glug, ovšem jen uvnitř dohodnutých hranic.

Vzhledem k tomu, že v současné době nemají Glugruzi žádné spojení z Centrální oblasti do Okrajů, je třeba je urychleně vytvořit. Civilizace Gurroa poskytne říši Glug podklady ke stavbě vlastních stanic typu podobného vjosuzgu. Gurroa musel na tomto místě opakovaně ujistit přítomné zástupce Společenství, že tyto stanice nebudou slučitelné se stanicemi vjosuzgu Společenství, aby se nedaly zneužít k případné invazi.

Na každou planetu říše Glug bude nutné dopravit a nainstalovat nejméně jednu stanici - ostatní si pak budou Glugruzi montovat podle potřeby. Dopravu prvotních stanic zajistí svými mimoprostorovými letadly civilizace Gurroa, případně Galaktické společenství. Říše Glug taková letadla vlastnit nebude a zastaví i mezihvězdné lety na podsvětelných strojích. Tím přestane ohrožovat bytosti ve svém sousedství. Společenství i civilizace Gurroa naproti tomu slíbí nezasahovat na území Říše, pokud nepůjde o oběma stranami předem dohodnuté akce, jako právě sjednaná pomoc při rozmísťování stanic.

Pro informační spojení Galaktického společenství s Říší Glug bude na některé planetě ve Společenství postavena jediná stanice typu, shodného s Říší Glug. Civilizace Gurroa slíbila upravit pro toto použití vhodnou planetu.

Říše Glug prozkoumá nabídku světů Galaktického společenství ke vzájemnému obchodu a výměně zboží a naopak sestaví nabídku svoji.

Galaktické společenství a Říše si vymění vyslance pro další spolupráci. Vyslanci Říše budou sídlit na planetě Bardžá v centru Galaktického společenství a budou se účastnit jako pozorovatelé zasedání Velké rady bez hlasovacích práv. Vyslanci Galaktického společenství budou sídlit na planetě, která bude k tomu právě určena, neboť planety Říše Glug se při řízení střídají.

Pak se projednávaly některé podrobnosti. Dalších jednání se účastnily děti Gurroa jako nezúčastnění pozorovatelé. Slovo dostali zástupci Galaktického společenství.

Jednání trvala dvacet pět dní s občasnými přestávkami. Zástupci Říše Glug se často radili mimo stěny hvězdoletu, které nepropouštěly jejich radiové vlny, bytosti zastupující Společenství zase potřebovaly vzájemnou koordinaci a spánek.

Nakonec všechny dohody uzavřeli a hvězdolet se začal chystat na zpáteční cestu. Před odletem si malý Gurroa ještě jednou zavolal Harryho Rosse.

„Mám pro tebe coby reportéra velice zajímavý návrh,“ řekl mu hned ve dveřích. „Máš s sebou nějakou malou, opravdu přenosnou kameru?“

„Snad bys mě tak krutě nepodcenil?“ usmíval se Harry a dotkl se prstem čepice.

„Dobrá, vezmi si ji a půjdeme,“ zvedl se Gurroa.

„Kam?“ zajímal se Harry.

„Dostal jsem pozvání k návštěvě, jaké jsem nečekal,“ řekl Gurroa. „Původně bylo jen pro mě, ale podařilo se mi získat je i pro tebe. Je to něco neuvěřitelného. Půjdeme navštívit jednu zdejší matku. K té nesmí nikdo cizí než její vlastní garda, což je jen malá část jejích sluhů. Nejbližší ze zdejších matek je na cizí inteligentní bytosti tak zvědavá, že se rozhodla porušit tisícileté zákony.“

„Matky snad mohou všechno, ne?“

„Všechno ne,“ zavrtěl hlavou Gurroa. „Ale tahle věří, že to těm ostatním nějak přijatelně vysvětlí.“

Vyšli z hvězdoletu. Stráž se jich ihned ujala a vedla je stranou, mezi pyramidovité stavby. Kráčeli nejprve po pláni z kamenných desek, pak vstoupili do široké chodby, příkře se svažující dolů, pod úroveň terénu.

„Tady opatrně,“ upozorňoval Gurroa Harryho. „Glugruzi mají místo schodů rampy. Povrch je drsný, takže nesklouzneme, ale kdyby ses začal kutálet, zastavíš se až dole.“

„Ty už jsi tu byl?“

„Jednak tu byl Marcel,“ odtušil Gurroa, „za druhé mám nedaleko odtud na pustém měsíci svou základnu s uxiony. O těch nikdo neví, zato já mohu zkoumat, cokoli se mi zlíbí. Uxiony dovolí sledovat prakticky všechno i v nejtajnějších místech.“

„Takže víš, kam jdeme?“

„Zatím jdeme směrem do velké haly kde jsem už jednal,“ přikývl Gurroa. „Ale pak půjdeme tam, kam se dosud nedostal nikdo kromě Gardy. Vím přes uxiony, jak to tam vypadá, ale dosud jsem respektoval jejich zákony, takže jsem tam osobně nebyl.“

Prošli rampou dlouhou několik set metrů a klesli hluboko pod povrch planety. Na konci odbočovaly z chodby stranou další široké chodby. Denní světlo sem neproniklo, ale ze stěn vyzařovalo jiné, podivně žluté.

„Obyčejné sodíkové lampy,“ usmál se Gurroa, když Harry starostlivě testoval, co se mu v tomhle světle podaří natočit. „Neboj se, v sálech mají osvětlení lepší.“

Zabočili napravo. Asi po dvaceti metrech odbočovala další rampa dolů. Stráže se tu zastavily. Zdola vypochodoval jiný oddíl a převzal návštěvníky pod svoji ochranu. Předání se uskutečnilo s obřadem, podobným vojenským rituálům armád Země.

„Tady jsem ještě nebyl,“ podotkl Gurroa.

Tato rampa byla kratší, ale po ní následoval hotový labyrint chodeb a krátkých ramp, které stoupaly i klesaly. Harry se brzy přiznal, že by odtud sám nikdy nevyšel.

„Nic se neboj, vím, kde jsme,“ řekl Gurroa klidně a kráčel dál. „Moje batolata nás sledují přes uxiony a kdyby bylo nejhůř, což neočekávám, zmizíme nadprostorem.“

Sešli hluboko dolů další dlouhou rampou. Čekal je čerstvý oddíl stráží a opět tak obřadně vystřídal dosavadní.

„Tohle už je Garda,“ řekl Gurroa. „Matka není daleko.“

Tentokrát sešli dolů jen asi padesát metrů. Museli chvíli čekat, než se před nimi otevřely nezvykle masivní dveře. Celá část zdi odjela stranou, než mohli vstoupit.

Chodba za dveřmi byla krátká, ale dveře se za nimi zavřely s hlučným nárazem.

„A jsme v pasti,“ prohlásil Harry. Poněkud ho zamrazilo, jakmile si uvědomil, že to vůbec nemusí být žert, ale nepříjemně nebezpečná pravda. Spolehl se ale plně na Gurroův klid. Gurroa ani neodpověděl, jen se usmíval.

Další dveře se otevřely stejným způsobem. A také se za nimi zavřely s velkým rachotem. Než však k tomu došlo, ještě jednou se vystřídaly stráže. Na ceremonie si tu potrpěli - podobné rituály prý i na Zemi kdysi pomáhaly zajistit vážnost vládců.

Za třetími dveřmi byla veliká, jasně osvětlená hala. Ale nebyla to hala, byl to obrovský kruhový bazén, aspoň půl kilometru v průměru. Kolem dokola byl nepříliš široký ochoz, na němž na několika místech stáli sluhové. Gurroa i Harry se postavili na ochoz a dívali se dolů. Bazén byl prázdný, voda v něm byla čistá, bylo vidět až na dno.

Najednou zpozorovali, jak se naproti pod vodou odsunul kus stěny stranou - a pak dovnitř vplouvalo cosi obrovského. Vířící voda znemožňovala vidět detaily, nejasně tam byl vidět jakýsi černožlutě pruhovaný kolos o rozměrech středně velké nákladní lodi. Plul přímo k oběma návštěvníkům a těsně před nimi se zvedl vzhůru...

Z vody se náhle vynořilo cosi obrovského. Harry pochopil, že Gurroovo srovnání s velrybami značně pokulhává za skutečností. Přímo proti sobě spatřil metrové složené hmyzí oči a šestimetrové článkované hmyzí končetiny, které oba objaly - ale přitom se jich ani nedotkly.

„Vítám vás,“ ozval se najednou hlásek, který by mohl patřit malému dítěti.

Harrymu, který se ocitl na dosah obrovských, skoro metrových kusadel, se zježily vlasy. To přece promluvila hmyzí nestvůra - jazykem Bar, kterým se mluví na planetách Galaktického společenství!

„Nedalo mi to, v těchto místech ještě nikdy nebyl nikdo cizí, ale poslouchat popis a vidět obrázky je něco jiného než vidět takové zvláštní bytosti na vlastní oči... Tak mi tu buďte vítáni!“

„Vy nám rozumíte?“ podivil se Harry.

„Jen já,“ odpověděla matka. „Nikdo jiný nemá schopnost rozumět vaší řeči. Já mám přece jen větší možnosti, než moje děti.“

„Máme i překládací strojky,“ nadhodil Gurroa.

„Ovšem, vím,“ řekla matka. „Pro dorozumění s mými dětmi je potřebujete. Ale já vám rozumím i tak.“

„Jak jste se mohli naučit naši řeč?“ zeptal se Harry.

„Věnoval jsem jim překladač,“ vysvětloval mu tiše Gurroa. „Když mluvili jejich jazykem, překládal to do jazyku Bar. Jde jen o to se za tak krátkou dobu Bar naučit.“

„To nebylo těžké,“ řekla matka. „Vaše řeč je jednoduchá. Nepochopím, jak je možné, že bytosti s tak prostinkou řečí porazily voje našich barbarů.“

„Asi máme jiné přednosti,“ řekl Gurroa.

„Nejspíš,“ souhlasila obluda. „Viděli jsme - panujete nad mohutnými silami, když umíte pohazovat s planetami a mačkat je. Přitom jste tak malí, tak slaboučcí! Kdybyste se v přírodě potkali beze zbraní s našimi sotva vylíhnutými larvami, řekla bych, že byste jim podlehli. Zvlášť tady ten maličký!“

„To je možné,“ přikývl Gurroa. „Ale my jsme nepřežili proti mnohem silnějším zvířatům našeho světa, protože bychom byli silnější fyzicky.“

„To chápu,“ souhlasila. „Museli jste soupeře porazit inteligencí, ne těma svýma měkoučkýma končetinama! Jinak byste byli bezmocnější než naše larvy!“

„A zatím - právě ten slaboučký tvor je z civilizace, která odstranila od našich hranic vaše flotily,“ řekl Harry.

„Aspoň vím, komu máme být vděční,“ řekla nestvůra uznale.

„Vděční?“ nechápal Harry.

„Já to nemyslím ironicky,“ řekla klidně obluda. „My jsme se vskutku obávali, co s námi bude, až jednou narazíme na silnějšího protivníka. Představovali jsme si, že nás jednou začnou jiné bytosti buď pojídat, nebo aspoň vybíjet. Že narazíme na někoho, kdo nám místo zkázy nabídne mír, k tomu několik světů darem, to by nás nikdy nenapadlo. A navíc - že se tak stane poté, co naše voje spálí obyvatele jedné jeho planety...“

„My jsme předtím žili v míru,“ řekl Gurroa. „Proto nám dlouho trvalo, než jsme pochopili, že tady už nemůžeme uspět s vyjednáváním a že se budeme muset bránit.“

„Řeknu to krátce: měli jsme štěstí,“ trvala obluda na svém. „Můžeme být vděční osudu za takového protivníka.“

„Nemusíme být protivníky,“ řekl na to Gurroa. „Domluvili jsme se s mnoha různými tvory. Kdo přijme zásady, kterými se řídíme, může s námi žít v míru.“

„...dokud nenarazíte na někoho, kdo vás chce sníst, že?“

„...nebo spálit na prach, aby se zmocnil našeho domova,“ přikývl Gurroa. „To ale považujeme za zbytečné. Kdo přijde v dobrém, může takový svět od nás získat bez zkázy a bezhlavého ničení. Víte, že dokážeme upravit nepoužitelnou planetu do podoby, aby byla příznivá pro osídlení. Jistě také víte, že ledových planet je ve vesmíru mnohem více než těch příhodných. Místa je tedy dost.“

„Jste opravdu zvláštní tvorové,“ řekla nestvůra. „Ale přiznám se, líbíte se mi. Nemyslím tím váš vzhled, asi bych se štítila kousnout do něčeho tak odporného, ale zdá se mi, že vaše inteligence je větší než inteligence průměrných Glugruzi. My matky jsme v našem světě nesmírně osamělé. Nemůže nás být na planetě příliš mnoho - to by ani nešlo - a s obyčejnými Glugruzi je málo zábavy. My matky se spolu můžeme bavit na dálku, ale to je zdlouhavé. Naši poddaní jsou na tom mnohem lépe. Jejich zábavy jsou prostší, jim to ale stačí. A pokud si chce někdo z nich poklábosit s jiným, má ho nedaleko. My ne. Není jednoduché být bytostí s inteligencí o třídu vyšší než ti kolem.“

„My vám přece rozumíme,“ uvažoval Harry.

„Jen proto, že se vám snažím přizpůsobit,“ odtušila. „Ve vícesměrové komunikaci se s vámi bavit nemohu, nepochopíte ji. Pokud se s vámi bavit chci, musím sestoupit na vaši úroveň. Může se dokonce stát, že to přeženu a budu vám připadat hloupá. I pro mě je těžké přizpůsobit se vám. Vystihnout vaši skutečnou inteligenční úroveň z těch několika myšlenek, které jsme si zatím vyměnili, je nemožné. Kdybych s vámi komunikovala déle, jistě bych vás vystihla lépe.“

„Já vás chápu,“ řekl Gurroa tišším hlasem. „Ale proč v kosmických letadlech, rozsévajících smrt miliardám rozumných bytostí, byly též matky? Já své prostředky používám jen v dobrém a je to pro mě naprosto přirozené. Proč ne pro vás?“

„Protože v takových lodích jsou vždycky ty mladé,“ řekla. „Kromě toho jsou na okraji naší civilizace, kde je boj o život mnohem drsnější. Bývaly dokonce doby, kdy jsme stáli před stejně silným protivníkem, který nás chtěl zničit. Válka nás pozvedla do tvrdosti a když jsme zvítězili, nedarovali jsme nikomu život. Ve středu naší oblasti už je tomu jinak. Až budeš žít pět tisíc let jako já, nakonec přijdeš na to, že ničení není to nejlepší, jak se ve vesmíru uplatnit.“

„Já to vím už teď,“ přikývl Gurroa.

„Dokud lidé žili méně než sto let, byly i u nás války běžné,“ přikývl Harry. „Teď, kdy lidé žijí desetkrát déle, války zmizely, i když náš počet s prodlouženým věkem stoupl a museli jsme hledat a osídlit další světy.“

„Vy jste nikdy žádný cizí svět nevyvraždili?“ zeptala se hmyzí matka vyčkávavě.

„Dokud jsme toho byli schopní, nedostali jsme se naštěstí do vesmíru,“ usmál se Harry. „Teď tam můžeme, ale mezitím jsme se naučili vážit si života v něm.“

„My se to také naučíme, věřte mi,“ řekla matka. „Teď jen abychom měli tu novou dálkovou dopravu od vás - přiznám se, že se těším na chvíli, kdy se budeme moci mezi světy domluvit osobně, nejen prostřednictvím sluhů.“

„Doprava bude,“ slíbil Gurroa. „A kromě toho naše stanice umožňují i dálkový přenos informací. Vaše rádio bude lépe fungovat nejen po planetách, jako dosud, ale i mezi světy. Máte sice pro přenos mezi matkami mnohem větší kmitočtový rozsah, ale ani to pro nás nebude znamenat problém.“

„Máme vskutku štěstí,“ opakovala obluda. „Nu což, ať se i vám daří ve všem!“

Sklouzla pozadu do vody, rychle se prohnula a odplula. Stráže je pak obklopily a vyvedly ven, ale teprve na denním světle si Harry naplno oddechl.

„Mám vám vyřídit vřelé pozdravení od matky,“ řekl jim pomocí překládacího strojku na rozloučenou velitel stráží. „Nevěřil jsem, že se od ní vrátíte živí, ale když tak sama rozhodla, její vůle je nad zákon!“

Vstoupili do letadla. Harry se ihned staral, jak dopadl obrazový záznam. Potěšil se, když zjistil, že všechno dopadlo výborně a obraz je ostrý a správně barevný.

„Obával jsem se abych nezkazil příležitost, jaká se třeba nemusí opakovat,“ řekl Harry. „Jestli uvažuji správně, takové snímky se v dohledné době nepodaří získat nikomu dalšímu.“

„Jako reportér jsi využil svou životní šanci,“ potvrdil mu Gurroa potichu. „Nejen těmi snímky, i když souhlasím, že se taková příležitost nebude jen tak opakovat. Stal ses svědkem událostí, jaké se nestávají často. Naše vyjednávání skončilo. V jednom musím s tou matkou Agríšů souhlasit. Díky za protivníky, kteří přijmou mír tak ochotně!“

„Vždyť k tomu byli donuceni!“ namítl Harry. „Navíc tím mírem vlastně získali! A kromě toho mohou všechna jednání a úmluvy porušit, kdykoliv se jim zachce!“

„Myslíš?“ usmál se Gurroa. „Já cítím, že svá slova mysleli vážně! Můžeme věřit, že se teď všechny matky dohodnou uzavřený mír dodržet natrvalo. Mám prostě takové tušení, ale moje tušení bývají obvykle pravdivá. Já jsem o tom pořádně přemýšlel - a to u mě něco znamená, věř mi.“

„Nemám důvod ti nevěřit,“ řekl Harry potichu. „Ale Agríši tím získají mnohem víc než Galaktické Společenství - nebo ty sám.“

„Kdoví...“ usmál se Gurroa.

V té chvíli nemohl tušit, že mu jednoho dne skleněná torpéda z říše Glug zachrání život... a nejen jemu, celému Galaktickému Společenství - a vlastně i říši Glug... Příšera Itči-ara by si dala obě říše s chutí k večeři... záře vybuchujících křižníků nenechá nikoho na pochybách, že jde o boj superbytostí... a nebude to v daleké budoucnosti, ale už na prahu dospělosti dnešních mimin a batolat... (Kerré, bohyně z hvězd).

„Měl jsem hodně zvláštní tušení, když jsem poslouchal matku Agríšů,“ pokračoval Harry po chvilce tiše. „Ona má několik mozků, její inteligence je obrovská, ale se svými vlastními dětmi si nemůže popovídat, protože řadoví Glugruzi jejímu intelektu nestačí. Jen dvě takové bytosti mohou spolu komunikovat na úrovni. A těch je velice málo, snad sto na jednu planetu...“

„Ona přece svým dětem rozumí,“ řekl Gurroa zamyšleně.

„Já vím, je pro ně nad zákon, všichni ji uctívají, ale ponechává jim svobodnou vůli, jenže k tomu, aby si od srdce popovídala, potřebuje někoho na své vlastní úrovni.“

„Je jich sto na planetě,“ řekl Gurroa.

„To nemusí stačit. Je to jako kdyby byli všichni lidé slepí a hluší, kromě pár tvých přátel, se kterými bys mohl mluvit jen po telefonu.“

„Zavedením dopravy vjosuzgu a přenosu rádia se dokonale spojí dva tisíce jejich světů. Mám pocit, že právě tuhle možnost vítají víc než získání nových.“

„To je možné, v tom s tebou souhlasím, jenže mě napadlo ještě něco,“ zamyslel se Harry. „Jak o tom přemýšlím, pořád víc a víc se mi zdá, že se svou telepatickou rodinou jsi stejnou bytostí, jako matky Agríšů. Ty by ses s ní mohl bavit na úrovni, možná i v té její vícesměrové komunikaci, škoda, že to nepochopila. Ale s námi, obyčejnými lidmi, se můžeš bavit jen jako ona se svými dětmi. Možná nás máš rád, jako mají ony rády je. Ale nemůžeš si s námi povídat na úrovni. Dobře vím, že jsi nad námi s intelektem spojené telepatické sítě také aspoň o třídu výš.“

Gurroa neodpověděl.

„Ale ty to máš horší než Agríšské matky,“ pokračoval Harry. „Nemáš v celém známém vesmíru nikoho, kdo by byl na tvé úrovni...“

A oba věděli, že je to tak...

 


Zpět Obsah Dále

25.01.2017 23:01