Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Zákony pro lidi

První mírný rozkol mezi Starosty a Stranou rozumu nastal po vyčištění ministerstev. Starostové se chtěli plnou silou opřít do rozvoje venkova, hlavně zanedbaného zemědělství. Argumentovali hlavně tím, že masivní dotace zničily zemědělství jako takové. Přitom jsme bývali potravinově soběstační a teď se podívejte, co za zmetky jsme nuceni kupovat v supermarketech. Strana rozumu vcelku souhlasila, argumentovala dalšími dírami, kterými mizí české peníze. Častým argumentem byly neziskovky a banky. Však se podívejte, říkal pan Macák Starostům, kolik je neziskovek za podporu zemědělství, kolik se do nich cpe peněz a užitek žádný. A hlavně, dodával, pamatujte na přísloví Láska prochází žaludkem!, které neplatí jen pro zamilované. Nakonec obě strany dospěly ke kompromisu, že vláda bude podporovat obnovu zemědělství z řádného rozpočtu a po regulaci různých neziskovek finančními injekcemi, která by jinak skončily bůhví kde.

Na čem se shodly obě strany, ze všeho nejdříve je nutno změnit a zjednodušit ty právnické zmetky, které předchůdci nazývali zákony. A jelikož je podpora lidu důležitá, jako první přišel na řadu Zákon o referendu. Ano, takový již existoval, základní myšlenka byla dobrá, ale smrští pozměňovacích zákonů byla zavalena takovým množstvím omezení, že výsledný zmetek se dal směle označit slovním spojením Nefunkční paskvil. Aby referendum bylo funkční, bylo nutno vymyslet takový průkaz totožnosti, který se nedá zfalšovat a zneužít. Tato podmínka byla splněna vynálezem Elektronického Identifikačního Dokladu. Teď bylo nutno tento doklad rozšířit mezi lidi tak, aby se stal oblíbeným jediným dokladem nahrazujícím občanku, řidičák, bankovní kartu, popřípadě věrnostní kartu. Již byl k dispozici i jednoduchý terminál, který dokáže přečíst informace z karty. Jelikož při tom kartu stále drží majitel a dotýká se přitom snímače otisků prstů, je autorizace stoprocentní.

Bylo by vhodné přitom provést sčítání osob, stejně by touto dobou proběhlo, nový identifikátor to ovšem nesmírně ulehčí. A než bude nový identifikátor rozšířen, bude možno hlasovat na stránce fsn.cz. Server, na kterém stránky běží, je nyní umístěn v zabezpečené místnosti s třemi zámky, které musí být pro přístup odemčeny všechny. Hlasovat mohou pouze ti uživatelé, kteří jsou zaregistrováni a proběhla u nich autentizace. Očekávaný řev anonymů se nekonal, zato se prudce zvedly počty registrací. Většina z nich nepřežila tříbodovou autentizaci - mailem, SMS zprávou a doporučeným dopisem. Teprve potom se zvedly mohutné protesty, nejčastější slovo byla diskriminace.

V tomto ovzduší začalo první veřejné projednávání zákona. Tento zákon se pracovně nazýval Pravidla pro neziskové organizace. Na serveru fsn.cz byla k tomuto tématu otevřena nová diskuze. Novinkou bylo, že do této diskuze mohli přispívat pouze autentizovaní uživatelé. Hysterického řevu anonymů na jiných fórech si již nikdo nevšímal, naopak se tvůrcům webu dostalo nemálo pochval od spokojených diskutujících. Názorové proudy ve fóru se prolínaly, tříštily a zase spojovaly, až se začaly rýsovat všeobecně nejvíce přijímané názory. Tvůrci webu nelenili a před diskuzi umístili anketu s takto definovanými pravidly. Každý mohl dát svůj hlas pravidlům, které se mu líbí. Některá pravidla časem odpadla, jiná se sloučila a některá se nově objevila a hned získala hodně hlasů. Po půl roce již byly počty hlasů téměř neměnné a tak se seznam pravidel přenesl do sněmovních lavic. Diskuze na fsn.cz byla doplněna podrobným zpravodajstvím z poslanecké sněmovny.

Pravidla pro neziskové organizace

    • Začátek činnosti neziskové organizace je podmíněn registrací

    • Žádost o registraci se podává písemně včetně oboru činnosti a totožností osob - zakladatelů

    • Počáteční kapitál činí 100 000 Kč. Částka musí být v okamžiku registrace na speciálním transparentním účtu, který se po registraci změní na provozní

    • Ve výjimečných případech poskytne počáteční kapitál stát. Za tento vklad ručí svým majetkem zakladatelé

    • Nelze zaregistrovat činnost neziskové organizace, která dubluje službu placenou z veřejných peněz nebo činnost jiné neziskové organizace

    • Po roční zkušební době se činnost organizace vyhodnocuje komisí odborníků

    • V případě kladného vyhodnocení se vydává trvalé povolení a dotace na další rok činí 100 000 Kč

    • V případě záporného vyhodnocení organizace ukončuje činnost. Pokud byl počáteční kapitál poskytnut státem, je povinností částku neprodleně vrátit

    • Vlastní spotřeba (mzdy, pronájmy) jsou limitovány maximálně 25% všech příjmů

    • Dotace se zvyšuje o 10 000 Kč za každé % ušetřené z vlastní spotřeby, maximálně však o 50 000Kč ročně

    • Jediný transparentní účet

    • Povinné zveřejňování dárců, kteří nesmí být anonymní

    • Maximální součet dárcovských příspěvků nesmí překročit 15% státní dotace, vše přesahující daný limit přechází do státního rozpočtu

    • Hrubé porušení pravidel se trestá, mimo právní stránku, ukončením činnosti a propadnutím majetku

    • Stávající neziskové organizace mají povinnost se v ročním termínu přeregistrovat. Nezaregistrování se v termínu znamená hrubé porušení pravidel

    • Tato pravidla začnou platit dnem, kdy vyjde prováděcí předpis


Ve vřavě okolo zavádění pravidel činnosti neziskovek zcela zapadlo projednávání dalšího důležitého zákona. Ten byl neveřejný, neboť se dotýkal špiček bankovnictví. Tento zákon, obecně zvaný Zákon o bankách působících v České republice, vznikl rukou společnou a nerozdílnou celé vlády, měl i stoprocentní podporu. Obsahoval jen minimum změn, ale i tak to byl nejdůležitější zákon. Hlavní článek nového zákona zněl nekompromisně:

„Veškerý zisk, které banka dosáhne v České republice, musí zůstat v České republice. Jakékoliv přesouvání takto vytvořeného zisku mimo Českou republikou je zakázáno. Výjimku tvoří splátky mezinárodních půjček a akontace. Každá taková výjimka bude prověřena dvěma na sobě nezávislými komisemi.“

Ještě úderněji zněla závěrečný odstavec zákona:

„Platnost: Dnem zveřejnění ve Sbírce zákonů České republiky.“

Zákon byl zveřejněn pouhé tři dny po schválení zákona vládou a podepsání prezidentem. Uzdravený prezident shlížel z Hradčan na pinožení lidiček v podhradí, na práci Strany rozumu i Starostů a líbila se mu čím dál vice. Po několika peripetiích, kdy doporučený dopis s částí kódu pro validaci uživatele na fsn.cz zabloudil do prezidentské kanceláře a tam nevěděli, co s ním, se mu podařilo vytvořit si profil autentizovaného uživatele. Když nemohl usnout, brouzdal po diskuzích, oceňoval skvostné myšlenky obyčejných lidí a bavil se bezmocným vztekem anonymů. Poněkud ho zarazilo, že několik anonymů se nachází přímo mezi hradním personálem. Pečlivě si opsal údaje z jezevčíkových informací a následující den se vydal spolu s kancléřem a správcem sítě na procházku po kancelářích. Těch několika úředníků a úřednic, už dlouhou dobu zapasovaných v hradní struktuře, se jen zeptal, jestli se stydí za své jméno, když musí používat v diskuzích anonymní přihlášení. Dva nedokázali odpovědět jinak, než tupým zíráním a krčením rameny. Oba po domluvě odešli do předčasného důchodu. Třetí se usmál, pochlubil se registrovaným uživatelským účtem, že nepřišel na to, jak ten anonymní účet zrušit. Poslední byla drobná paní, která nevěřícně kroutila hlavou. Ona používá služební počítač jen minimálně, na kontrolu pošty a nových předpisů ohledně dotací z EU. Ale moment... Chodí za ní její syn, hodný chlapec, a ten si občas na počítači dělá školní věc. Je to sice porušení pracovní kázně, ale oni doma počítač nemají. Prezident se na drobnou paní usmál a že by se rád s jejím synkem seznámil, šlo by to? Zcela určitě, až se tady příště ukáže, paní zavolá panu kancléři a ten zařídí zbytek. To je samozřejmé, že se doma o ničem zmiňovat paní nebude, je také zvědava, co se vlastně děje.

Římané u prezidenta.

Římané u prezidenta.

Chlapcova další návštěva málem skončila katastrofou. Když se rázně otevřely dveře, mladík vyrušeně vzhlédl od počítače. Ve dveřích spatřil jak kancléře, tak i ozbrojené členy hradní stráže. Zpanikařil, vyskočil od počítače a vrhl se k oknu. Úplně přitom zapomněl, že se maminčina kancelář před půl rokem stěhovala z přízemí do třetího patra. Uvědomil si to v okamžiku, kdy nohama nedosáhl na zem a visel z okna, ve kterém ho držela jen pomalu sklouzávající ruka. Tu v poslední chvíli zachytil kancléř, který ho s pomocí stráže vytáhl do kanceláře. Teprve tam si mladík uvědomil nelibý zápach, který vydával, když mu šokem povolily svěrače.

K prezidentovi se dostavila netradičně oblečená dvojice. Mladíkovo prádlo se motalo v pračce, on sám byl důkladně osprchovaný, ale otázka zněla, co na sebe. Na řešení nakonec došla hradní hospodyně, stará dobromyslná paní. Poslala svou mladičkou zástupkyni pro tři saténová prostěradla a nic nedbajíc námitek rudnoucího mladíka na něm s její pomocí vytvořily z prostěradla a kancelářské sešívačky variaci na římskou tógu. A aby mu to asi nebylo líto, mladičká pomocnice shodila triko a džíny, odhalujíc tak jediný kus oblečení - kalhotky, podprsenku nenosila - a nabalila na sebe totéž, ale v ženském provedení.

Prezident je oba přijal s úsměvem, byl již zpraven kancléřem o událostech. Usadil je ke konferenčnímu stolku v koutě, sám si sedl na pohovku, nic nedbal na dívčino vysvětlení, že ona je jen doprovod. Pak se obrátil na mladíka:

„Bát se mě nemusíte, já nekoušu. Co si dáte? Čaj, kávu, kolu, minerálku? A slečna?“

Konverzace z počátku klopýtala, ale časem opadla mladíkova tréma a on se rozpovídal. O tom, jaké to je vyrůstat v neúplné rodině, o přehnaně starostlivé matce, o tom, že si netroufne zaregistrovat se na fsn.cz z obavy, že by registrační dopis padl mámě do rukou... Něco připojila i dívka, ta byla pro změnu vychovávána jen otcem, matka zemřela na sepsi krátce po porodu. Nakonec z toho byl delší neformální pohovor, který přerušil až premiér Macák, který přišel na pravidelné setkání.


Následovaly další návrhy zákonů, diskuze o nich, pak jednání o nich ve vládě. Většina byla přijata bez připomínek, některé byly vráceny do diskuze s připomínkami. Pak Fórum svobodných názorů otevřelo na svém serveru zcela novou diskuzi s hlavním tématem Navrhněte vlastní zákon. I sem byl samozřejmě zakázáno přispívat anonymům. Těch však postupně ubývalo, jak byly mezi lidmi rozšiřovány Osobní Identifikátory. Byly to ty karty Elektronického Identifikačního Dokladu, lidé si je pojmenovali po svém a nejčastější název byl přijat jako oficiální.

Tou dobou už byly Osobní Identifikátory vydány většině obyvatelstva. Terminály Fóra svobodných názorů byly doplněny škvírou pro Osobní Identifikátor, který umožňoval bezproblémový ověřený přístup na server. Nastal tedy čas měnit ty hlavní paskvily, vydávané za zákony. Tady nestačila prostá většina, mantinely, které si na sebe vyhradila vláda znamenaly souhlas tří pětin všech oprávněných voličů. Jako první nastoupily neuvěřitelně zfušované volební zákony, které v nynější podobě znamenaly odkrytý zranitelný bok. Diskuze byly rozděleny do čtyř oblastí:

První oblast byla docela jasně nastavena už dávno, v prvotní diskuzi po zvolení prvního člena Strany rozumu, pana Navrátila, do Senátu a následně vtělena do upraveného zákona.

Druhá diskuze, o senátních volbách, bouřlivě kvasila. Sem tam z diskuze vypadla perla, která získala obrovskou podporu. Tyto perly dávali moderátoři na zvláštní seznam. Ten nebyl neměnný, občas se taková zdánlivě trvalá perla ztratila po výčtu protiargumentů. Dokonce existovaly sázky, jak dlouho která perla na seznamu vydrží. I tady bylo několik výjimek, které zůstávaly na prvních pozicích seznamu, mohutně podporovány velkou většinou:

Perly

    • Volit může jen občan ČR starší osmnácti let s jediným, českým, státním občanstvím.

    • Volen může být jen občan ČR starší třiceti let, tj s nějakými zkušenostmi, s jediným, českým, státním občanstvím .

    • Parlament je dvoukomorový, Vládní komora a Senát. Počet členů Vládní komory je roven počtu členů vlády, tj počtu ministrů a premiér. Počet členů Senátu je 81.

    • Volební obvody pro senátní volby se určují pravidelně každé dva roky na podzim před volebním rokem tak, aby se počet obyvatel v žádném volebním obvodu nelišil k 1. lednu volebního roku o více než 15 % od průměrného počtu obyvatel připadajících na 1 mandát. Nyní je to 81 obvodů.

    • Člen Senátu má na dobu působení v Senátu pozastavené členství ve své straně, pokud to již není nestraník.

    • Člen Senátu je odvolatelný tří pětinovou většinou hlasů z počtu, kterými byl zvolen v tom samém volebním obvodu

Debata se postupně zklidňovala, až byl moderátory oznámen stop stav, datum, kdy bude debata zhodnocena a klíčové části přeposlány vládě. I nadále však budou pod diskuzí přibývat novinky z jednání vlády o této části volebního zákona. Zákon prošel hladce, díky diskuzi byly vypořádány všechny nejasnosti. Prezident při podpisu oznámil doplňující volby do Senátu, neboť v něm chyběla skoro polovina senátorů, z dřívějších dob v něm zbyli senátoři Strany rozumu, Starostů a nezávislí kandidáti. Nyní se museli senátoři rozhodnout. V důsledku nového zákona se na dobu působení v Senátu museli vzdát členství ve straně. Kdo chtěl zůstat ve straně, musel opustit senátorské křeslo. Týkalo se to vlastně jen jednoho senátora, pana Jindřicha Pospíchala, který byl předsedou Starostů. Loučil se vesele, vždyť udělal spoustu práce jak jako předseda Starostů, tak i jako senátor.

Volby do Senátu se měly konat do dvou měsíců od toho data, kdy budou opětovně přepočítány volební obvody do senátu. Tentokráte to nešlo provést podle zákona, musel se schválit jednorázový zákon umožňující výjimku. K zákonu bylo připojeno obsáhlé vysvětlení, proč se přepočítává teď a ne podle zákona. I to se objevilo na stránce diskuze o volebním zákonu společně s minianketou s třemi možnostmi - Souhlasíte: Ano, Ne, Je mi to jedno. Kupodivu, možnost Ne skončila poslední s třemi procenty hlasů, pěti procentům hlasujících to bylo jedno a zbytek byl pro.

Notně zdecimované původní strany spustily kampaně s vychvalováním svých nových stranických vůdců, pak si někdo pořádně přečetl zákon a objevil klauzuli s dočasným přerušením členství ve straně po dobu působení v senátu. Žádnému novému vůdci se nechtělo opustit tak těžce vybojovaný post a začali couvat z kampaní. Ty se horko těžko přeorientovaly na úspěšné členy, další kolo vychvalování však vázlo. Lidé se už nedali tak lehce zblbnout, zvláště, když podle zákona musel každý kandidát zveřejnit svůj pravdivý životopis a jak si představuje službu lidem v případě možného zisku senátorského křesla. Mnozí kandidáti raději odstoupili z kandidátních listin, než aby si nechali nakouknout pod pokličku. Nakonec to dopadlo úplně jinak, než jak si to straničtí lídři představovali.

Lidi měli před očima výsledky práce zastupitelstev, které vznikly na základě rok starého inovovaného zákona o  volbách do zastupitelstev. Bylo jasně vidět, kdo to táhne, kdo se jen veze a kdo byl pro neschopnost odvolán. Když takového člověka začaly vychvalovat staré strany, byl to docela jasný signál. Tím pádem se do Senátu dostali lidé, kteří měli starost o lidi v krvi. Dokonce zvolili i jednoho člena strany Zelených, který měl docela dobrou vizi, co se solárními elektrárnami rozsetými porůznu po republice. Solární elektrárny se měly přesunout na parkoviště u velkých nákupních center. Tam budou jednak chránit zaparkovaná auta před sluncem a také nabíjet nové typy elektromobilů, postavených na novém revolučním akumulátoru, na který se již stavěla továrna. Odpadne složité a nehospodárné připojování k energetické síti, která tím vždy dostane kopanec a rozhodí ji z ideálního nastavení. Zelený senátor poměrně rychle zkrachoval, poněvadž prvním krokem jeho vize mělo být vyvlastnění všech solárních elektráren a jejich převod pod speciální komisi, kterou by on vedl a do níž by kooptoval odborníky na slovo vzaté, samozřejmě ze Strany Zelených. A samozřejmě, zisky z prodeje elektřiny měla dostávat ona komise. Jako každý idealista naprosto opominul to, že by se vyvlastnění majitelé bránili soudně, popřípadě pomocí mezinárodní arbitráže. Navíc se ukázalo, že už podepsal množství smluv na poradenskou činnost, cena žádné nebyla nižší než milion ročně, a to i přesto, že na to neměl právo. Když ho vyváděla Senátní stráž, protože odmítal dobrovolně opustit senátorské křeslo, z něho byl podle zákona odvolán, docela sprostě vykřikoval, že jeho nelze odvolat, protože on pomáhá přírodě, lidi jsou idioti, co nic neví, on ví vše, má za sebou filosofickou fakultu a vůbec, on to tak nenechá a bude si stěžovat...


Jestliže diskuze o senátních volbách byla vzrušená, tak diskuze o tom, jak si zvolit vhodnou vládu byla doslova bouřlivá. Zdálo se, že se anonymové vzdali anonymity, obdrželi ED či se přihlásili. To vše jen pro to, aby v duchu jejich pojmu demokracie rozpitvávali vše na malé, podružné otázky vytržené z konceptu a požadovali okamžitou a dokonalou odpověď. Diskuze tím rozbředla do bažiny drobných vlákének a zdálo se, že nebude nikoho, kdo by z toho marastu stvořil něco kloudného. Přesto se našel jedinec, který se tohoto nadlidského úkolu chopil. Začal spojovat příbuzná témata, nic nedbaje šťouralů, požadující okamžitou odpověď na každou drobnost. Měl pro ně nádherné úsloví: Funkce penisu je závislá na funkci celého organismu, i když to třeba penis nechápe. A doplnil, že vše bude jasné, až bude tato koncepce celá a vzájemně provázaná. I vy, pane, to teď nechápete...

Jen několik lidí znalo pravou identitu pana ing. Josefa Nováka. Yom se cítil natolik seznámený s lidskou inteligencí, že se na tomto myšlenkovém experimentu dohodl s panem Macákem. Jako nahraná osobnost nepotřeboval ED, aby se přihlásil k serveru a vytvořil si falešnou identitu. Nikdo jiný by nezvládl přehrabovat se v tisících vláknech a sjednocovat je. Nikdo jiný by to nezvládal takřka v reálném čase...

Konstrukce stavěná panem Novákem začínala nabývat konkrétního tvaru. Její eleganci obdivovali dokonce i nedávní šťouralové. Přitom vypadala tak jednoduše:

Ministry a premiéra navrhují sami lidé. Musí jich být alespoň pět tisíc, pro premiéra deset tisíc, ti sepíší petici na podporu zvoleného kandidáta, k čemuž musí mít jeho souhlas. Kandidát nesmí být mladší než 33 let, to už je u většiny pozdě na pubertu a brzo na stařeckou demenci. Tímto okamžikem je kandidát zařazen do fronty na dané místo.

Tyto fronty jsou součástí volební databáze, která je umístěna ve speciálním serveru, který je umístěn na neznámém místě a který už skutečně existuje. Nikdo neví, odkud se ta informace vzala, ale traduje se, že je server umístěn v hypotetické sedmé úrovni kasemat pod Špilberkem. Na tento server se dá přihlásit jedině přes ED. Přímo na titulní stránce webu je umístěn vzkaz pro hackery: jeden milion korun tomu, kdo pronikne zabezpečením a opíše vzkaz pro ně určený. Vzkaz se každý den o půlnoci mění... Dva miliony korun tomu, kdo nalezne díru v zabezpečení. Pět milionů tomu, kdo vymaže databázi. Pod tím jsou odkazy na logy. Ty jsou rozděleny podle mnoha kategorií. V logu Organizace vysoce vede americká NSA, následovaná CIA a britskou MI-6.

Na serveru je také databáze oprávněných voličů. Jsou v ní všichni, kdo mají ED. Každý z nich má k dispozici patnáct volebních bodů, který může přidělit osobám z libovolné volební fronty, může je však i rozdělit na více osob, maximálně však čtyři body na jednu osobu. Při přihlášení každý dostane pouze do svého volebního účtu, kde má v přehledné tabulce uvedeno, u koho má své volební body a kolik mu jich popřípadě ještě zbývá udat. Ke zvolení ministrem tedy stačí tři postupné kroky:

    1. Návrh kandidáta definovaným množstvím občanů při jeho souhlasu;

    2. Postupné sbírání volebních bodů, odpadají tím nárazové volební kampaně;

    3. První místo ve frontě znamená, že kandidát má více hlasů než stávající ministr a přebírá jeho místo ve vládě;

Samozřejmě, muselo existovat dost regulačních mechanizmů, aby nedocházelo ke kolísání a různým excesům. Hlavním regulátorem bude hodnocené období. To bude různé, například čerstvý ministr bude mít hodnotící období měsíc, aby se stačil rozkoukat. Pokud s ním budou lidé spokojeni, zůstane na svých hlasech nebo ho podpoří i další. V tom případě bude hodnotící období opět měsíc. Pokud ministrovi značně klesne podpora, ale je stále ještě na prvním místě ve frontě, je následující hodnotící období zkráceno na čtrnáct dní. Pokud ministr spadne z prvního místa, neznamená to automaticky vyhazov, ale až do konce se bude chovat jako ministr v demisi. To znamená, že jeho podpis musí schválit premiér a podobně. Teprve po uplynutí hodnotící doby ministr odchází a na jeho místo nastupuje první ve frontě s měsíční hodnotící dobou. I ve stabilizovaném prostředí bude i nadále existovat i takzvaná přirozená migrace, ministr se totiž může své funkce vzdát anebo zemřít. Hlasy, které mu voliči dali, se tím jen uvolní jeho voličům pro další přerozdělení.

To už bylo slovo do pranice, tady ve formě diskuze. Hnidopichové se opět sešikovali, ale tentokráte narazili. Na dotaz na nepodstatnou maličkost dostal prudič odpověď s odkazem na vlákno, kde to již bylo řešeno. Vzápětí bylo prudičovo vlákno ukončeno. Toto právo mu dali moderátoři diskuze, poté, co prozkoumali jeho příspěvky. Dokonce to oznámili na titulní stránce fóra, že pan ing. Josef Novák je asi největší znalec v této diskuzi. Ptali se ho, jestli by nechtěl být moderátorem. Pan ing. Josef Novák odpověděl, že je poctěn, leč musí odmítnout, prakticky veškeré síly věnuje vypilovávání produktu syntéze, který je teď v na konci skládání a začátku vylepšování a vývoje. Tak mu dali aspoň právo utnout obtěžující dotazy.

Yom se konečně cítil užitečný. Až na pár rad Petrovi, na základě kterých vzniklo několik vynálezů, se Yom cítil na druhé koleji. Vše zatím obstarávala Yuma, její zaměření bylo zapotřebí více. Yom si protáhl mozek a začal mu nabíhat asociační smysl, předtím hodně zanedbávaný. Začal si spojovat na pohled nesouvisející věci a události. Zpětně si prošel některé klíčové události a našel několik bílých míst. Například, velvyslanectví USA. Všichni už odešli, příslušní úředníci převzali palác, vojenští odborníci prozkoumali ten neuvěřitelný nepořádek, co po sobě Američané zanechali a prohlásili ho za čistý. Zatím se plánovala rekonstrukce a přestavba na něco užitečného, ale nikdo nezkoumal odběr elektřiny a vody. To je toho, někde protéká nějaké těsnění, zapomněli zhasnout ve sklepě. Elektřina vypnout nelze, uvnitř jede zabezpečovací zařízení, voda je zapotřebí k automatizovanému zalévání zahrady. To vše vzal Yom v potaz, přesto mu to stále nevycházelo. Spotřeba byla taková, že by v nějakém úkrytu mohlo pohodlně přebývat pět lidí. To už je dost na drobné záškodnické akce. V poslední době se v širším okolí prudce zvýšily výpadky všeho možného, většinou to odborníci sváděli na zastaralé vybavení a letošní prudké výkyvy počasí.

Yom obratně přesměroval dohled několika uličních kamer a vyvolal u nich chybu v ovládání. Teď mohl sledovat velvyslanectví skoro ze všech stran. Sledování se vyplatilo, takže se Yom myšlenkově spojil s panem Macákem. Tomu potom předvedl několik záběrů z uličky vedle vyslanectví. Z cesty k zahradě a zadnímu vchodu velvyslanectví se vždy vynořilo několik osob, chvilku počkaly a pak se spořádaně rozešly. Na základě jisté pravidelnosti byla nachystána past. Pan Macák to spolu s náčelníkem kontrarozvědky sledoval z porouchané bezpečnostní kamery. Jako obvykle se ze stínu vynořilo několik osob, krátce se rozhlídly a byly oslněny desítkou výkonných reflektorů. Taková zátěž očí nutně vedla k naprosté dezorientovanosti. Pouze jeden ze skupinky se pokoušel z náprsní kapsy cosi vytáhnout. Než se mu to podařilo, cítil na čele něco hranatého a studeného a slyšel, jak mu někdo domlouvá:

„Tu ručičku dejte pomalu dolů, nechcete přeci skončit s větráním v hlavě, ne? A pak byste mohl napodobit ostatní, ti mají před vámi náskok.“

Vzápětí ucítil na ruce stisk pěsti a cítil, že je pomalu vyvracena z kloubu. Raději se té síle poddal, pak se velitel skupiny teprve rozhlédl kolem sebe. Ostatní již leželi na zemi, připoutáni k velkému kovovému X. Každá ruka i noha samostatně k jednomu konci, lokte a kolena byla řemenem připoutána v polovině ramen X. Nikoliv poprvé a doufal, že i ne naposledy obdivoval Čechy za šokující nápady. Toto upoutání naprosto jednoduše zbavovalo zajatce možnosti jakéhokoliv pohybu. Ještě jeřáb, pomyslel si velitel, a bude to dokonalé. Jako by to přivolal, ozvalo se pípání a k zajatcům nacouvala značně omlácená skříňová Avie. Řidič si stoupl k ovládacímu panelu vestavěného jeřábu. Na jedno zmáčknutí páčky se rozevřela střecha, pak se pohnulo rameno jeřábu. Rozpěrka se dvěma háčky připevnila na horní ramena kříže, chvilka akrobacie a vzápětí byl už zajatec spouštěn do auta. Pár kovových zvuků a jeřábové rameno zamířilo k dalšími zajatci. Ti to snášeli v klidu až na jednoho, který sebou zmítal a asi cosi vykřikoval. Náčelník sáhl po vysílačce, ležící na stole a něco do ní řekl. Jeden ze zasahujících si sundal z držáku vysílačku a přiblížil ji k vykřikující postavě. Z vysílačky se začaly linout slova: ...nemají právo ho zatýkat, já mám za sebou filosofickou fakultu a vůbec, já to tak nenechám a budu si stěžovat...

 


Zpět Obsah Dále

27.09.2017 19:52