Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Vyjednávání

Pan Macák oznámil příjezd dostatečně dopředu, aby v Evropské radě nebyli nepříjemně překvapeni. Jeho jediný bod příspěvku mělo být oznámení aktivace článku 50 Lisabonské smlouvy. Do mailu raději zadal potvrzení o přečtení. Když mu ono potvrzení došlo, souhlasil s tvůrci programu: Poznámka: Toto potvrzení negarantuje, že zpráva byla příjemce přečtena a že porozuměl jejímu obsahu. Hlavně ta druhá část se mu připomínala, když už druhou hodinu seděl v předsálí zasedací síně Rady. Seděl a usmíval se, což notně mátlo ozbrojenou ochranku u dveří do zasedačky. Pan Macák byl ve spojení s Yumou, která díky extenderu nyní dosáhla podstatně dál a měla toho více na prozkoumávání. Teď právě líčila neutuchající frustraci velitele Rangerů, kterému se stále nedařilo instruovat kuchaře v jejich zabezpečeném útočišti, jak se dělá správný kovbojský steak. Nešťastný kuchař se nakonec dohodl se šéfem ostrahy a pustili Rangera do kuchyně. Byl to pro něho docela šok, moderní přístroje, keramické a teflonové pánve a podobně. Další šok pro něj byl, když kuchař vytáhl z lednice ještě v originálním obalu Argentinské hovězí určené na steaky. Ranger jen kroutil hlavou a nechápal. Vysvětlil mu to velitel ostrahy, že si Američané houfně pletou Česko a Čečnu, v angličtině to zní podobně. Čečna je napůl barbarský stát ve střední Asii, kdežto civilizované Česko je ve středu Evropy. Ranger opětovně předvedl svoji výřečnost, když plynule pět minut nadával, tentokráte na jakéhosi generál plukovníka, který si to zrovna asi spletl, když tvrdil, že se místní na nic nezmůžou. A dodal, že až, ehm, tedy pokud se vrátí do Států, osobně toho blba zkope do kulatého čtverečku...

To už se pan Macák odpoutával od Yumy, protože se začaly otevírat dveře do zasedačky. Nejdřív jen kousek, jakoby otevírající poslouchal ještě nějaké rady, pak se otevřely dokořán a vyhlédl bledý mladík. Chvíli zmateně koukal, pak se zeptal, jako by předsálí bylo plně lidí:

„Pan Macák? Jste předvolán před Radu Evropy.“

To bylo v přímém rozporu s právy i povinnostmi člena EU, ale pan Macák očekával horší věci. Byl si vědom Yumy naslouchající v pozadí a byl za to rád. Věděl, že v případě nesnází bude do něj Yuma pumpovat energii, aby vše zvládl. Prošel kolem stále něco blekotajícího mladíka a vstoupil do jámy lvové. Nápor negativní energie ho málem vynesl zpět ze dveří, ale to už slyšel jemný cinkavý hlásek:

To je dobré, to zvládneš. Prostě se na to vykašli...

Pan Macák prošel mezi sedadly až před předsednický stůl. Tam se zarazil a pro jistotu se zeptal:

„Kam si mám sednout?“

Předseda Rady se zamračil:

„Co to je za blbou otázku? Vy jste neslyšel instrukce od asistenta, jak se máte chovat?“

To už se pan Macák široce usmíval:

„On ještě něco říkal? Něco sice blekotal, ale rozumět mu nebylo. Tak se tedy ptám vás: Kam si mám sednout. Přijel jsem jednat o vystoupení České republiky z Evropské Unie, ale zatím jsem zbytečně trčel dvě hodiny na chodbě, přitom v mailu od vašeho sekretáře jste se tady sešli jen kvůli mně.“

Předseda zrudl a začal funět:

„Vy mě nebudete poučovat, co můžu a co ne! Tohle chování si odpusťte, tady nejste v tom vašem zapadákově!“

Pan Macák zvážněl:

„Teď poslouchejte pozorně vy. Vy nejste žádný diktátor, abyste měl plnou hubu keců o vlastní důležitosti. Všechny ty Rady a Komise jsou tady jen proto, aby sloužily členským státům! Pořádně si přečtěte vlastní smlouvy, v žádné nic takové není. Takže, kam si mám sednout?“

Předseda začal nabírat temnější odstín rudé, když se k němu naklonil soused a něco mu šeptal. Bylo vidět, jak se předseda násilně uklidňuje, pak se dokonce pokusil o úsměv:

„Já se omlouvám, měli jsme tady takový nepříjemný případ, proto jste musel čekat. S tím místem to vyřešíme okamžitě, sednete si vedle pana tajemníka místo pana asistenta. Spokojen?“

Pan Macák se na předsedu zářivě usmál:

„Ano, zajisté.“

Dál už to jela jako po másle. Pan Macák v krátkém projevu nastínil celý ten zvrat od anonymního udavačského příspěvku přes zjištění pravé osoby udavače, přes jeho vyhazov ze zaměstnání, (Aha, proto tady není, okomentoval to někdo z Rady) , příspěvky mnoha uvědomělých občanů, dokonce i dětí až po občanské referendum i s omezujícími nastaveními. Pak předal předsedovi složku s tím, co právě povyprávěl. Ještě jednou způsobil rozruch, když chtěl po předsedovi, aby mu podepsal formulář o převzetí. Na uštěpačné úsměšky odpovídal, že to tak chce lid jeho země a on jim jen pokorně slouží. Pak se rozloučil s tím, že bude netrpělivě očekávat další kroky Rady k zahájení výstupních hovorů.

Dobrá pohoda mu vydržela až na parkoviště. Tam zmizela jako šlehnuta proutkem, když viděl, jak jeho vůz právě nakládají na odtahový náklaďáček. Jak pravil přítomný policista, jeho vůz stál na místě pro invalidy a ukazoval na značku. Pan Macák chvilku bojoval s různorodými pocity, pak zasáhla Yuma, takže pan Macák jen vztekle syčel:

„Vsadím se, že beton u uložení značky je ještě mokrý. Navíc, vůz má diplomatickou značku, toho jste si nevšimli? Dále, toto je parkoviště návštěvníků Rady Evropy, sem vaše pravomoci nesahají. Ke všemu...“

Pan Macák zašátral rukou v náprsní kapse. Policista od něj odskočil, vytáhl mohutnou pistoli a zamířil ji na pana Macáka. Přitom řval:

„Nehýbejte se! Okamžitě vytáhněte tu ruku! Prázdnou! Zatýkám vás za napadení úřední osoby!“

Pan Macák jen zakroutil hlavou:

„Co tady ječíte? Nikdo vám nic nedělá, hrdino!“

S těmito slovy vytáhl diplomatický pas. Policista však měl jiné instrukce. V okamžiku, kdy pan Macák pohnul rukou, začal střílet. Pak strnul. I po vystřílení zásobníku ten člověk zůstal stát, nikde nebyla vidět žádná krev... Bleskurychle vyměnil zásobník, pak však zaváhal. Od budovy sem běžela skupinka ostrahy, zbraně v rukách. Policista se otočil k panu Macákovi, k ostraze, k řidiči odtahovky, k nebi. Pak pozvedl zbraň a prostřelil si hlavu.

To již dobíhali členové ostrahy, zastavovali a zírali. Bylo na co. Pan Macák s diplomatickým pasem v ruce pocákaný krví, za ním přední sklo náklaďáčku, kde kapičky krve tvořily obrys hlavy, za sklem řidič, vykloněný z okénka a hlasitě si ulevující od snídaně a možná i včerejší večeře... To už se mezi nimi prodral i jejich objemnější šéf, prohlídl si stav a zeptal se:

„Co se tady, ksakru, stalo?“

Pan Macák se nevesele pousmál:

„Můžete zkusit zjistit totožnost toho nepravého policisty? Ten se chystal pod jakousi nesmyslnou záminkou odtáhnout mi auto a když jsem se chystal vytáhnout diplomatický pas, tak začal ječet a střílet. V odtahovce máte svědka, ten se na vše díval.“

Velitel pokynul, jeden muž poodešel k odtahovce a pomáhal řidiči z auta. Ten se rozechvěle postavil před velitele a potvrdil výpověď pana Macáka. Jeho úloha také byla podivná - dostal příkaz z ústředí dostavit se na udanou adresu a odtáhnout auto stojící na zakázaném místě. Jediné, co mu bylo divné, byli tři muži v pracovních oděvech odcházející od zaparkovaného auta. Pohybovali se v nich, jako by na ně nebyli zvyklí. Velitel poslal další dva prozkoumat značku. Ti ji lehce vytáhli ze země, podívali se díry a šli podat hlášení:

„V díře je špatně rozmíchaný, ještě čerstvý beton. Tyčka je kus lešenářské trubky, sama značka je k ní přidělaná stahovacími pásky. Je ještě trochu lepivá od čerstvého nátěru a ani to není plech, ale překližka. Falsum jak hrom!“

Velitel ostrahy nad tím chvilku přemýšlel, pak se obrátil k panu Macákovi:

„No jo. Budu vás muset požádat, pane, abyste se se mnou odebral do naší kanceláře k sepsání protokolu.“

Pan Macák zavrtěl hlavou:

„Omlouvám se, ale již teď mám veliký časový skluz díky problémům v Radě Evropy, kdy bylo moje jednání zdrženo o dvě hodiny. Tady pan řidič mi sundá vůz a já se s vámi rozloučím. Navíc se, s veškerou úctou k vám, tady necítím úplně bezpečně. Ale ten protokol sepište a pošlete mi ho do Prahy.“

Velitel ochranky se tím konečně dozvěděl, s kým mluví. Přesto se chystal mít nějaké námitky, tak pan Macák pozvedl ruku s diplomatickým pasem. Proto ještě podotkl:

„Okamžitě zavolám předsedu Rady Evropy, abych ho informoval, že jste v pořádku.“

O pár stovek metrů dál a výš poslouchal předseda hlas z telefonu a mračil se víc a víc. Pak telefon opatrně položil, jako by byl ze skla. Otočil se ke svému zástupci a spustil:

„To kreténe, ty hovado, ty potrate ze chcíplého vola, že já ti naslouchal, ty paznehte!“

Oslovený se zarazil:

„Ehm, co se stalo?“

To už předseda vypěnil:

„Ty debile, víš, co se stalo? Ten Macák v klidu odjíždí domů, ten tvůj super speciální agent je po smrti, dokonce se zastřelil sám, když se ze tří metrů do toho chlapa ani jednou netrefil! Právě je vyhlašováno celostátní pátrání po jeho třech komplicích, jsou jasně vidět na bezpečnostní kameře, jak zasazují falešnou značku. Táhni mi z očí, než mě z tebe klepne!“

Celostátní pátrání skončilo dříve, než se pořádně rozběhlo. Tři muži byli identifikováni bezpečnostní kamerou nad přepážkou aerolinií PanAm. Muži předložili diplomatické pasy a žádali o tři letenky na nejbližší spoj do USA. Měli štěstí, jeden odlétal za pět minut do Washingtonu. Tam se jejich stopa ztratila.

Další sháňka nastala po tajemníkovi předsedy. Když se neobjevil v práci, nechal předseda po něm vyhlásit pátrání. Zjistilo se, že tajemník provedl několik nestandardních bankovních operací nejen na svém osobním účtu, ale také na jednom zcela ilegálním černém účtu, který byl určen na úplatky. Před vyrabováním tam bylo 24 milionů eur... Bankovní stopa mířila na Kajmanské ostrovy, dále na Seychely, do Švýcarska a nakonec se ztratila v Saudské Arábii na účtu, o kterém se arabští bankéři odmítli bavit, jako by neexistoval. Sám tajemník odletěl do Dominikánské republiky, kde pouze přestoupil na letadlo do Washingtonu. Také se tam po něm slehla země.

Když to přišli oznámit předsedovi, ten je vyslechl, tichým hlasem jim poděkoval a propustil je. Nebyli od kanceláře ani pět metrů, když zazněl výstřel. Okamžitě se rozběhli zpět, aby nalezli předsedu sice s dírou v hlavě, ale jinak normálně dýchajícího, pouze v bezvědomí. Všechny naděje ale utnul lékař po vyšetření. Předseda se střelil do hlavy tak amatérským způsobem, že si jen zničil přední lalok mozku. Ten řídí osobnost a emoce, takže je nutno obávat se poruch chování, například deprese, frustrace a hlavně agrese a nevhodné sexuální chování. Předseda byl posléze s invalidním důchodem přesunut do státního sanatoria po ty úředníky, kteří psychicky nezvládli svoji práci.


Když se dlouho nic nedělo, napsal pan Macák krátký mail novému předsedovi Rady Evropy, kde to vázne. Odpověď ho šokovala. Nový předseda o žádném požadavku na odchod z EU neví, nikdo mu nic nepředával, po tom zbabraném pokusu o sebevraždu tady byl poněkud zmatek. A jestli by byl pan Macák tak laskav a přijel do Bruselu na menší konferenci ohledně odchodu České republiky z EU. Pan Macák poněkud uštěpačně popsal situaci z minulého jednání, načež byl ujištěn, že se začne přesně, jak to bude panu Macákovi vyhovovat. Pak se k němu vnutila dcera, že v Bruselu ještě nebyla a také jí to poradila Yuma, která ji už několik let školí a je podle ní natolik dobrá, že by bez problémů absolvovala Akademii na Furvei, Yumině rodném světě. Počet doplnil pan Navrátil jako předseda Senátu. A jelikož měli reprezentovat, půjčil jim prezident na tu spanilou jízdu již osvědčenou prezidentskou limuzínu ZIL.

Již příjezd před hlavní vchod Paláce Evropy, kde Rada Evropy sídlí, vyvolal docela rozruch. Potichu klouzající koráb silnic, nad přednímu blatníky malé vlaječky České republiky, tiše zastavil před vchodem. Vrchní ceremoniář, čekající zde na pana Macáka zazmatkoval a honem běžel instruovat řidiče, že je někde jinde, než kde asi chtěl být. Když se dozvěděl, že skutečně přijel pan Macák s doprovodem, vrátil se organizovat zmatek. Cestující už vystoupili a nyní čekali vedle auta, co se bude dít. Ceremoniář rychlým krokem zamířil k panu Macákovi, aby ho přivítal. Na to pan Macák reagoval poznámkou, že asi došlo k nedorozumění, on je obyčejný člověk a ne nějaká významná osobnost, aby musel být okolo toho takový rozruch. Pak se ve vchodě objevil starší, mile vypadající pán, gestem ruky zahnal ceremoniáře a šel přivítat hosty osobně. Tak poznali nového předsedu Rady Evropy.

Konferenční sálek byl také již přichystán, jak bylo slíbeno. Rychlejší chůzí se blížili poslední opozdilci, takže se žádné zpoždění nekonalo. Jako první promluvil nový předseda Rady Evropy. Vylíčil, co se v kauze starého předsedy podařilo zjistit:

„Zlom nastal před dvěma roky, kdy starý tajemník předsedy odešel do důchodu. Nastoupil po něm jeden z čekatelů. Nevíme, jak a kdy se domluvili, ale minimálně poslední rok pracoval předseda ne pod vedením EU, ale některé z pravděpodobně amerických tajných služeb. Některé záležitosti nebyly dokončeny, jiné se táhly, jindy se zase ztratil důležitý papír. Vrcholem měla být likvidace premiéra České republiky. Jak víme, USA se několikrát pokoušely jak o ozbrojený vpád, ale byly vždy odraženy. Neznám úplně přesně podobnosti. Proto buďme rádi, že se ten falešný policista netrefil. Předám teď slovo panu Macákovi, vidím na něm, že by mě chtěl doplnit.“

Pan Macák povstal. Úplně jiné jednání, říkal si a promluvil:

„Dámy a pánové, věc je poněkud složitější. Podařil se nám jeden průlomový vědecký objev. Tento objev chtěly USA jen pro sebe, takže začaly organizovat puč podobný tomu na Ukrajině. Chtěli k tomu využít oslav prvního máje, kdy vyprovokované bojůvky měly zaůtočil na policii. Předseda vlády by se pak obrátil na velvyslanectví USA, kde tou dobou už byly tajně přítomny dva oddíly Rangers. Naštěstí se vojenské rozvědce podařilo toto odhalit a s prezidentem puči zabránit. Pučisté byli zavřeni, velvyslanectví USA neprodyšně uzavřeno. V tu dobu již byla kousek od hranic nachystána obrněná brigáda armády USA. Velitel neměl žádné informace, co se děje, tak vyslal menší hlídku, přes padesát vozidel, na průzkum. Hlídku se nám podařilo zastavit, vojáky zajmout a techniku zlikvidovat. Američané reagovali vysláním stratosférického neviditelného bombardéru nesoucí termonukleární pumu páté generace, která měla být svržena na Prahu. I tuto hrozbu se nám díky novým poznatkům podařilo zlikvidovat, na chvilku jsme měli falešné svítání. To už Američané psychicky neunesli a dali příkaz obrněné brigádě k útoku na naši republiku. Díky novým poznatkům se nám podařilo sestrojit obranou zbraň, kterou jsme tento vpád zlikvidovali jen pár kilometrů od hranic. To vše bez vyhlášení války. Co se týče posledních událostí - vyhostili jsme celé americké velvyslanectví s tím, že historickou budovu předají zpět České republice. Byl sepsán předávací protokol, že USA odevzdávají prázdnou budovu. Další lež, v úkrytu zůstalo sedm Rangerů, kteří dělali sabotáže. Rangery jsme odchytili i s kolaborantem a ukázali tak celému světu, co jsou USA zač. A k událostem při mé poslední návštěvě zde: Policista se trefil, dokonce pětkrát. Jeden z těch vynálezů, po kterých USA tak touží, je osobní ochranný štít. To je asi vše, děkuji za pozornost.“

Posadil se za hrobového ticha. Usmál se na Lucii a nehlasně jí poděkoval:

Koukám, že s Yumou děláte opravdu silnou dvojku. Takhle krásně mi napovídat, co, jak a kdy říct. Děkuju vám oběma!

První se vzpamatoval předseda:

„Ehm, děkuji panu Macákovi za zevrubný přehled událostí. Tím víc nás mrzí, že chcete opustit Evropskou Unii. Nějak stále nechápu důvody, které vás k tomu vedou... Prosím, v klidu seďte, nejsme ve škole.“

„Dobře, děkuji. Možná se to k vám nedoneslo, ale celý vpád byl podporován špičkami Evropské Unie, dokonce bylo připraveno odsuzující prohlášení k našemu odporu proti spojenci nejvěrnějšímu. Další důvod byl, že při ministerské kontrole ministerstva financí se podařilo objevit důkazy o neoficiálním odvádění velkých finančních částek přímo na účty Evropské Unie. A jako třešnička na dortu, když máme rozpracovaný plán na podporu rozvoje republiky, tak nám EU zakáže provádění toho plánu, protože prý neodpovídá duchu EU a na ten plán nedají ani cent, i když o žádnou dotaci nežádáme. O to horší, když zjistíme, že náš vlastní úředník zneužil tajné informace, podrazil Českou republiku a předal tyto informace Evropské Unii. Ta, ač si byla vědoma, jak byly informace získány, je použila proti nám. Na základě tohoto jsme byli na nátlak veřejnosti nuceni vypsat referendum k opuštění EU. A ač jsme tohle referendum dali na úroveň ústavních referend, podpora pro vystoupení z EU nakonec činila 83,762%, proti vystoupení bylo jen 16,238%. Taková je skutečnost.“

Předseda sklopil hlavu:

„Eh, nešťastné, skutečně ano.“

Pan Macák však neúprosně pokračoval:

„Na rozdíl od referenda ke vstupu do EU, kde volilo jen něco přes 50% oprávněných voličů, tady jich volilo 98%. Navíc, když se po Lisabonské smlouvě transformovala EU na úplně jinou organizaci, nikdo referendum, jestli chceme pokračovat v jiném typu organizace, nechtěl. Neberte to jako kritiku přímo vás, ale po řadě špatných rozhodnutí se z báječného nápadu stal těžkopádný kolos, který se snaží rozhodovat o kdejaké prkotině. A to už je lepší odpoutat se a jít vlastní cestou.“

Předseda jen pokýval hlavou:

„To jsou tvrdá slova, pane Macák. Ne nechci vám za ně nadávat. EU není byrokratický jednotný kolos. Jako v každé organizace, i zde existuje množství názorových proudů. Bohužel, na vedení trčí zkostnatělí dinosauři. My zde v sále jsme příznivci změn, pravé moci však máme pramálo.“

V hlavě se panu Macákovi ozvala slyšitelně vzrušená Yuma: Pavle, on mluví pravdu a navíc je o svých slovech přesvědčen. Budu ti dávat přes Lucku rady, tento člověk by se dal získat pro naši věc! Jen ho nevyplašit!

Jednání pokračovalo, pan Macák předložil relevantní dokumenty, Rada si je rozebrala a studovala. Pan Macák si na kraji stolu povídal přátelsky s předsedou a během hodiny bylo jasno: Česká republika právě aktivovala článek 50 Lisabonské smlouvy o vystoupení z Evropské unie. Předseda Rady Evropy bude o této skutečnosti informovat dotčené oddělení EU, načež na dalších setkáních bude probíhat jednání o smlouvě, která upraví všechny právní náležitosti spojené s tímto krokem a vymezí budoucí vztahy mezi dotyčnou zemí a EU. Pokud se nepodaří dané smlouvy schválit do dvou let, nastává konec automaticky. Pokud se podaří smlouvy schválit dříve, platí za datum odchodu datum podpisů na smlouvách. Jen pokud se obě strany jednomyslně dohodnou, mohou jednání probíhat i déle než zmíněné dva roky.

Při odchodu se předseda zvědavě zeptal, co to mají za ohromující vozidlo. Pan Macák ho posadil na poslední volné místo a zatímco řidič objížděl Brusel, pověděl mu historku o nabytí tohoto vozidla. Pak ho vysadili zpět u Paláce Evropy, zamávali si a limuzína se obrátila směrem ku Praze. Předseda kráčel do své kanceláře, kde si dovolil mírné snění, kde mu jakýsi cinkavý hlásek představoval v hlavě: Reformovaná EU, již ne obluda, ale poradní skupina ve spojeném světě Impéria.

 


Zpět Obsah Dále

27.09.2017 19:52