Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Evropa imperiální

Evropská Unie se potácela v předsmrtných křečích. Bylo nadmíru jasné, že Německo, do té doby tahoun Unie, za chvíli z Unie vystoupí a přejde pod Imperium. To ještě nebyla konečná rána do vazu, ta přijde, až Unii opustí Francie. Španělsko, Portugalsko a ostatní jižní státy se zadluženou ekonomikou Unii nezachrání. Navíc se ve Španělsku rozmohly separatistické tendence. Po letech se znovu ozvalo Baskicko, hlavně organizace Euskadi Ta Askatasuna, zkráceně ETA, která se proslavila teroristickými útoky. To skončilo až s nástupem demokratické vlády, která Baskicku zajistila omezenou samostatnost.

Na druhé straně šíje s hranicí mezi Francií a Španělskem je Katalánsko, jedno z autonomních společenství a historické území při pobřeží Středozemního moře. Na to, že má jen 6% rozlohy Španělska a 15% obyvatel dodává do španělského rozpočtu přes 20%. Pomalu ale jistě získávají hlasy přívrženci úplné samostatnosti, hlavně po zvyšování daní. Oblíbeným úslovím je Víte, jak bychom se měli dobře, kdyby nás nevyžíralo Španělsko? Bylo dokonce uspořádáno několik referend, ty poslední potlačila španělská vláda silou. Pravděpodobně nečetli chartu OSN a odstavec o právu národů na sebeurčení.

V celé západní Evropě to vypadalo, že se nic moc neděje, ale pod povrchem to vřelo. Prudce se zvedl počet vzájemných návštěv vládních zmocněnců nejen u sousedů, ale hlavně do Impéria. Pomalu klesal i zájem o americkou loď s nacistickým zlatem. Přes houfy badatelů se v německých dokumentech stále nenacházelo nic, co by to vysvětlovalo. Sem tam se sice objevil náznak informace, ale zatím šlo o slepé uličky. Rázný obrat nastal v okamžiku, kdy byl v dokumentech nalezen odkaz na sekundární archiv včetně jeho umístění. Tajný archiv má být umístěn na největším německém ostrově, Rujáně, poblíž bývalé Arkony. Zkoumáním byl pověřen mezinárodní tým vědců, odborníků a techniků. Všichni s tím byli srozuměni a souhlasili s tímto uspořádáním.

Kdo s takovým stavem nesouhlasil, byla vláda USA. Bylo možné, že tam jsou i spisy o amerických tajemstvích a ty se nesmějí dostat do cizích rukou. Tajným rozkazem dostala 6. flota - Velitelství námořních sil Evropa příkaz neprodleně obsadit ostrov Rujánu a udržet ho do doby, než připluje hlavní úderná síla. Bohužel pro USA, než se zpráva o rujanském archivu dostala na veřejnost, věděl o ní kancléř a také podnikl příslušné opatření. Jedním z nich byla domluva s vládou Imperia. Již delší dobu probíhala tajná jednání, takže to šlo rychle. Z Imperia přilétlo padesát letounů typu Vosa a ty se připojily k ostraze ostrova, která se zatím skládala z trojice korvet třídy Braunschweig a dvojice fregat třídy Sachsen.

Týden po ohlášení nálezu archivu, v deštivé noci, vyplula z tajné základny v jenom z norských fjordů poblíž Stavangeru ponorka. Celá matně černá, bez viditelného označení, si to pomalu šinula k ostrovu Rujána. V kajutách seděli nachystaní příslušníci americké tajné jednotky SEAL, na chodbách bylo naskládáno jejich vybavení. Plán byl jednoduchý - deset kilometrů od pobřeží ostrova vystoupá ponorka do periskopové hloubky a vysadí přes nákladovou komoru SEAL. Ti obsadí ty německé kocábky, které dělají rámus a jsou slyšitelné už z daleka. Ponorka bude mezitím dávat pozor, jestli se neblíží další nepřítel. Plán to byl hezký, ale nepočítal s imperiálním letectvem. Pilotovi jedné Vosy se něčím nelíbil trajekt z Trelleborgu do Sassnitzu, použil zařízení na průhlednost moře a našel v jeho stínu ponorku. Dál to bylo jednoduché. Další přivolaná Vosa měla na palubě sonarové odborníky včetně vybavení, které se na laně spouštělo do moře. Ti potvrdili ponorku, pak z moře vytáhli sonar a spustili tam speciální podmořský výkonový reproduktor. Chvíli ještě počkali, až bude ponorka skutečně v německých vodách, pak vyslali přes reproduktor jediné pípnutí na zvláště lidskému uchu nepříjemné frekvenci, navíc silou sto dvaceti decibelů. Takový hluk dělá startující proudový letoun. Ohlušili tím v ponorce všechny akustické přístroje včetně obsluhy i posádky. Výsledek byl jasně viditelný, ponorka začala uhýbat ze směru. Piloti Vos si živě představovali kapitána ponorky, vykřikujícího rozkazy, které nikdo neslyší, ani on sám...

Ponorka se i přes občasné vychýlení z kurzu blížila k Rujáně, bylo zapotřebí dalších akcí. Teď se ukázalo, na co má Vosa článkovaný výstupek tam, kde mají vosy žihadlo. Jedna slétla až k mořské hladině. Článkované žihadlo se začalo sklápět a prodlužovat. Pak se ostře modrobíle zablesklo. V režimu průhledného moře bylo vidět, jak náhle zasvítil intenzivní žlutí střed vrtule. Její listy, prakticky utavené u středu, odlétly na všechny strany. Zbavena odporu se zbylá hřídel roztočila do vysokých otáček. Pryč však byla pečlivě vyvážená rovnováha, proto hřídel přešla do vibrace a precese. Než stačil kdokoliv zareagovat, roztrhla se převodová skříň, nejprve vycákl olej, ale okamžitě ho následovala precizně obrobená soudkovitá ozubená kola. Nouzová automatika odpojila motor, ale škody již byly napáchány. Ponorka se během chvilky bez pohonu zastavila. Přesto se však SEAL pokusili o výpad. Piloti Vos však byli bdělí, pozvolna se otevíraná křídla podmořských dveří přechodové komory obdržely několik zásahů, načež se zkroutily a nešly ani otevřít, ani zavřít. Nedalo se nic dělat, ponorka se musela nouzově vynořit. Tam ji zastihly helikoptéry německých státních i soukromých televizí, aby natočily další z věrolomností USA. Nebýt úlohy, kterou ponorka sehrála, byl by to idylický snímek - ponorka, pohupující se na hladině, osvícená vycházejícím sluncem.

Také se toho chytili odborníci na styk s veřejností, takže zpravodajství probíhalo v duchu hesla Nový úsvit pro Německo. V mnoha městech se konaly demonstrace proti další přítomnosti amerických vojsk v Německu. Kancléř, jak zdůraznil ve svém projevu, vyslyšel lid a s okamžitou platností vyzval USA k opuštění země. Jindy by to byl hazard, protože stačilo jedna F16 ze základny USA Ramstein a cvičnou pumou a letící směr Berlín. Tentokrát měl kancléř eso v rukávu. Letadlo skutečně vzlétlo, na hranicích základny Ramstein však narazilo. Doslova. Nejdříve to vypadalo jako pružná stěna, pak ocelově tvrdé sklo. Před pádem letoun zachránil letoun typu Vosa, který v tom již měl cvik. Nalétl nad F16, do klepet sevřel sevřel křídla hned u trupu a pomalu se otáčel zpět k základně. Pilot, který se již chystal katapultovat se, si při pohledu na šedivé břicho Vosy nad pilotní kabinou nouzové opuštění letadla urychleně rozmyslel. Vosa s F16 v závěsu dolétla na letiště, uložila ji na ranvej před letištní věží a v klidu odlétla, nic si nedělajíc ze zuřivé palby ze samopalů a kulometů. Než někoho napadlo odpálit protiletadlové střely, Vosa zmizela z dohledu. To už nebyl jen políček americké armádě, to už byla pravá a nefalšovaná facka.

Byla to po Rujáně druhá pomoc Imperia Německu, a zrovna proti spojenci z NATO. I když... NATO už dávno nebyl takový spolek jako kdysi, rozpadal se jako EU, jen to odcházející členové nevytrubovali do světa. Odešly ty státy, které se připojily k Imperiu, budoucí členové zvažují ukončení rozhovorů. Prakticky jediný stát, který ještě chce do NATO, je Ukrajina. Dokonce i kanadský premiér se nechal neoficiálně slyšet, že nastal čas přehodnotit členství v různých organizacích. Byla to vlastně narážka na OSN, která byla ochromena poté, co ji USA označily za nepřítele, její sídlo v New Yorku vojensky obsadila a vyhostila všechny neamerické občany, bez ohledu na to, jestli to je diplomat nebo sekretářka. Náhradní sídlo nabízely všechny větší státy, Ruskem, Čínou a Indií počínaje. Imperium se moudře drželo stranou, asi právě proto bylo stále častěji vyzýváno, aby se i ono zapojilo dohledání sídla OSN či jiné nástupnické organizace.

Nakonec byla svolána konference o osudech OSN. Po mnoha jednáních a kompromisech byla uskutečněna ve Sjezdovém paláci v Moskevském Kremlu. Je to nejnovější a prý nejohavnější budova Kremlu. Základními materiály použitými na výstavbu byl beton, sklo a mramor. Byl postaven v letech 1960-1961 pro sjezdy komunistické strany. Jeho hlavní sál má kapacitu až 6 000 osob, což bylo tak akorát. Jednání byla dlouhá, projevy ještě delší, každý vychvaloval to svoje řešení. Největší poprask však vyvolal projev somálského šéfa vlády. Poreferoval o incidentu, kdy americká armáda silou donutila somálské rybáře předstírat, že jsou piráti a zaútočit na Imperiální výzkumnou loď. Mezi piráty se skrývala i speciální přepadová jednotka amerického námořnictva. Plán byl překažen, imperiální síly ochromily doprovodný americký torpédoborec a zlikvidovaly i americkou ponorku, speciálně přizpůsobenou pro tajné operace. Somálec ukončil svůj proslov tím, že valná většina států by si za pomoc žádala nějakou odměnu, nejčastěji kus území na základnu. Lidi z Imperia se prostě jen rozloučili a pluli dál. Proto si Somálská republika myslí, že by garantem a ochráncem míru a světa mělo být právě Imperium.

V sále nastalo ohromené ticho, pouze z několika míst se ozval potlesk. V jednom takovém místě vstala mladá žena. Chvilku si počkala na bezdrátový mikrofon, který jí od předsednického stolu donesl malý dron. Pak začala hovořit:

„Dobrý den, jmenuji se Emilie Cortéz. Toto jméno vám pravděpodobně nic neřekne, tak si dovolím menší rekapitulaci. Narodila jsem se v Portugalsku, kde byli moji rodiče umístěni na vojenské základně. Vyrůstala jsem na vojenských základnách USA po celém světě, takže není divu, že jsem se nakonec stala vojákem. Dotáhla jsem to až na poručici. Pak jsem byla s kolegy převelena na dočasnou základnu u hranic s Českou republikou s tím, že tam budeme mít v brzké době nějakou práci. Ta práce mělo být to, čemu se začalo říkat Pražský Majdan. Puč se nepovedl, nikdo přesně nevěděl, co se kde vlastně stalo, tak velení vyslalo malý oddíl na průzkum. Ten byl znehybněn pouhými třemi muži. Nevidět to na vlastní oči, nevěřila bych. Ti muži normálně vyskočili z nízko letící helikoptéry, po dopadu se jen oklepali a postavili se proti našemu oddílu. Blázni! Oni byli tři a náš oddíl měl přes padesát bojových vozidel. Co se stalo potom mi připomínalo špatné scifi. Muži pobíhali mezi vozidly, holýma rukama na ně plácali výbušninu, kterou vzápětí odpalovali. Nic jim ty exploze nedělaly, stejně jako střelba z útočných pušek.“

Žena se odmlčela, upila z láhve s minerálkou a pokračovala:

„Nakonec přeskočili svodidla a zmizeli v lese. Zanechali za sebou konvoj ve zmatku, neboť čelní i týlová vozidla byla zničena a nedala se objet či přejet. Pak přijely od hranic dva džípy s nějakými důstojníky, spolu s nimi několik autobusů. Megafonem nás vyzvali ke kapitulaci, za což si vysloužili smršť kulek z těžkých kulometů vozidel. A opět - nic si z toho nedělali, nic se jim nestalo, akorát nechali do konvoje odpálit protitankový granát, který zničil několik vozidel a zranil další vojáky. Pak převzal vedení kapitán Davis, vzdal se a tím to skončilo. Ehm, skoro. Podmínkou kapitulace bylo svléknutí se do spodního prádla jako důkaz, že neskrýváme zbraně. Jedna mladá poručice si to ráno nevzala podprsenku, takže se jí do svlékání moc nechtělo, šla tedy oblečená se zvednutýma rukama, že se vzdává. Jednou, ehm, mistrovskou ranou mi ... ehm, jí, ehm, ano, byla jsem to já! Odstřelil mi opasek i se sumkami a kusem kalhot, zbytek kalhot mi spadl ke kotníkům, takže jsem byla donucena sundat zbytek. Když jsem si sundala triko, pod kterým jsem nic neměla, očekávala jsem, že budou všichni čumět a pást se na mém ponížení. Kolegové by to tak určitě dělali, Češi mi však okamžitě řekli, že triko jako spodní prádlo bohatě stačí. Od té doby na ně nedám dopustit.“

Žena s půvabným ruměncem sklopila hlavu a tišeji pokračovala:

„Celé to mělo nepříjemnou dohru. Po mnoha výsleších, proč jsem si já mohla nechat triko, jsem byla nakonec z armády vyhozena, a jelikož jsem měla, díky porodu v civilní nemocnici, i portugalské občanství, zbavili mě toho amerického a deportovali mě do Lisabonu. Naštěstí matčina kamarádka, která mi byla za kmotru, stále žila, takže jsem neskončila v nejbližším nevěstinci, protože mi služné propadlo a byla jsem v cizím městě naprosto bez prostředků.“

Žena si sedla a opřela si hlavu o rameno muže vedle, který ji hned ochranitelsky objal. Celá zrudla, když se ozval mohutný potlesk. Všichni oceňovali odvahu, s jakou vystoupila s tak osobní věcí na veřejnost. Následovalo několik dalších řečníků s dlouhými vzletnými proslovy, které však nic nového nepřinesly. Byly však i některé přínosné, například Islanďan povykládal, jak Imperium čistí mořské dno v okolí Islandu za vcelku velmi levnou sazbu v porovnání například s organizacemi, které odstraňují následky lodních havárií. Mimochodem, říkal, na místě zrušené vojenské základny u Keflavíku bude muzeum exponátů toho, co se zatím podařilo vylovit. Zatím nejkurióznější nález je neoznačená miniponorka zabořená v bahně, která v klepetech svírá pětimetrovou kostru samice žraloka šedého. Vedle ležící protilodní střely Harpoon, která byla pravděpodobně primárním cílem, si operátor ponorky ani nevšiml...

Nakonec si vzal řeč německý kancléř. Ve svém projevu mimo jiné prohlásil, že si je vědom nechuti mnohých států svěřit ochranu míru ne mezinárodní organizaci, ale přímo jednomu ze států, ale musí být nějaká protiváha stále dost silných USA, protože ty se občas chovají jako spratek, kterého omylem zamkli v domě se sousedovou škaredou dcerou. Proto navrhuje na zkoušku jmenovat Imperium garantem míru v Evropě. Byl to jasný vzkaz: Dříve nebo později se Imperium rozšíří do celé Evropy. Uvnitř Imperia vládne spokojenost, o které si EU mohla jen nechat vlhce snít. Proč odkládat nevyhnutelné?

Po mnoha dalších proslovech a mnohých zákulisních jednání byl tento návrh schválen. Jediným, kdo byl ostře proti, byl malinký městský státeček Vatikán. Ten povolil až poté, co mu bylo slíbeno zacházet s ním jako s rovnoprávným partnerem. Jen na doplnění, paní Emilie Cortéz stála později v čele úspěšné snahy připojit Portugalsko k Imperiu.

 


Zpět Obsah Dále

19.10.2017 20:00