Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Úder z nebe

Jak se dalo čekat, v brzké době přistoupilo k Imperiu Německo, těsně následovaná Itálií, Holandskem a Dánskem. Belgie dala veřejně najevo, že by se také ráda připojila, nejdříve se ale musí zbavit molocha jménem Evropská Unie, který se usadil na jejím území. Na tento popud proběhl v Evropské Unii interní převrat, nastartovaný dávnou návštěvou pana Macáka v jejím sídle v Bruselu. Zkostnatělí byrokraté, držící se zuby nehty svých výsostných korýtek byly smeteni a nahrazeni realistickou frakcí. Ta měla za dlouhé roky panování starých dinosaurů rozebrané Unijní zákony i s možnostmi vylepšení. Nyní to měli Realisté trochu ztížené jmenováním Imperia Garantem míru v Evropě, proto také vedla první zahraniční cesta nového vedení do Brna, kde se nacházely všechny imperiální úřady. Tam je již očekával nestárnoucí, i když notně prošedivělý pan Pavel Macák, neoficiální šéf Imperia. Ne, že by vládl, stačilo mu jen naznačit, jak by to či ono mělo vypadat. Téměř nikdo nevěděl o dlouhých diskuzích s Yomem a Yumou, mimozemšťany, kteří tady kdysi dávno ztroskotali. Právě s jejich podporou a technickými knihovnami lodi byly postaveny pevné základy Imperia, na nichž šlo stavět.

Pan Macák se srdečně přivítal s bývalým šéfem Evropské komise, se kterým se seznámil za dost pohnutých okolností. Ostatní uctivě přihlíželi. Jednání mezi Imperiem a Novou Evropskou Unií byla krátká, leč výživná. Šlo prakticky o rozdělení úkolů a oblastí, na které budou společně dohlížet. NEU - zkratka byla zvolena úmyslně, evokovala cosi nového - se změní z byrokratického molocha na poradní a styčný objekt mezi Imperiem a zbytkem Evropy i světa. Poněkud složitější bylo rušení spletence smluv mezi EU a USA, které, dotažené do detailu, by umožnily Spojeným státům řídit EU přímo. Nakonec nynější šéfu NEU zvedl telefon, prokřičel se až k hlavnímu tajemníkovi ministra obchodu a na rovinu mu řekl, že když nemusí smlouvy dodržovat USA, jak to ukázala při obsazení budovy OSN, tak se NEU necítí být vázána vzájemnými nevýhodnými smlouvami s USA. Pan tajemník začal cosi blekotat, ale to už mu šéf NEU praštil s telefonem. Chvíli seděl v křesle, funěl jako po dlouhém běhu. Pak se rozhlédl po svém štábu, přikázal nějak to vyřčené zcivilizovat a odeslat do USA. Přihlížející host z Imperia se jen usmál a zvedl palec.

Paní doktorka Lucie Stahlová, rozená Macáková, měla plnou hlavu starostí. Nakonec se v myšlenkách spojila s Yumou, aby se poradila:

- Ahoj Yumo, jak se vede?

- U mě dobrý, ale tebe něco trápí, i když se snažíš nedávat to najevo. Povídej, co bys ráda.

- Víš, jde o tátu. Už je přece starší pán a měl by být na odpočinku a starat se o vnoučátka. On je ale citově navázaný na Imperium. Je to přece jeho dítě a každá náhlá událost ho vyvádí z míry. Bojím se, že to jednou nerozdýchá. Samozřejmě vím, že tady nebude věčně...

- ... a ty pro něj chceš něco, co by ho stabilizovalo, že?

- No, to snad ani ne, to by už nebyl on. Spíš se chci zeptat, jak vás nahráli do lodi, jestli by to šlo udělat na člověku a jestli už máme natolik dokonalou techniku.

- Tedy holka, teď jsi mě dostala nepřipravenou. Víš co, já se na to téma poradím s Yomem, ty sežeň Petra a spojte se s námi zítra touto dobou, možná už budeme vědět řešení.

Spojení se muselo odložit, ani Petr, ani Yom neměli čas. Řešili právě jednu kosmickou záhadu. V blízkém kosmu stále obíhala Zemi Mezinárodní kosmická stanice, známá spíše pod anglickou zkratkou ISS. Tvoří ji slepenec všelijakých modulů, slunečních baterií a podobného harampádí. Její údržba je velmi nákladná a sem tam tím pádem nedokonalá, takže ze stanice občas něco upadne a vzápětí shoří v atmosféře. Problém by mohl nastat, kdyby upadla věc natolik hmotná, že by v atmosféře neshořela a dopadla až na povrch. A jelikož se na stanici používaly různé experimentální zdroje energie, mohly by při dopadu udělat dost nepořádku. Úplně nejhorší možnost by byla, kdyby věc neupadla samovolně, ale někdo by jí pomohl. Vzhledem k tomu, že v poslední době Spojené státy zintenzivnily lety k ISS a spolu s jejich známou nevraživostí k těm, kteří je nechtějí poslouchat, by to nemusel být až tak nereálný scénář. Na veřejnost se to ještě nedostalo, ale astronomové již hlásily podivné úpravy na ISS.

Výrobní dílny prototypů při ČVUT Brno, založené a podporované Petrem Stahlem, se už dávno rozrostly na specializovanou výrobu prototypů a malosériových edicí. Tam byl vyroben vládní speciál, který kdysi v Německu způsobil tolik rozruchu. Nyní konstruktéři oprášili jeho plány a trochu je přepracovali, aby vyhověli požadavku. Mělo jít o dobře ovladatelný stroj jak ve vzduchu, tak i v kosmu, s podporou života pro posádku pěti osob po dobu minimálně jeden měsíc. Výzbroj měla být jak částicové zbraně typu žihadla z letounu Vosa, tak obyčejné výkonné lasery či malé raketky na pevné palivo. Z Vosy také byly upravená klepeta. Ochranný štít byl již dávno základem každého letounu, stejně tak i malý MHD generátor. Samozřejmě, stranou musela jít velkolepá kuchyně i rozkládací zasedačka.

Provozní zkoušky probíhaly vždy, kdy byla ISS na opačné straně Zeměkoule. Špionážní družice se již nad Imperiem nevyskytovaly, jen telekomunikační, vědecké a televizní. Byl z toho kdysi dost poprask, když Imperium vyhlásilo, že sestřelí každou družici, která prolétá nad jeho územím a nebude uvedena v katalogu. O jeho vytvoření požádalo Imperium tehdy ještě fungující OSN. Samozřejmě, nejvíce lamentovaly USA, které tím přišly jednak o všechny špionážní družice v Evropě, jednak tím bylo porušeno jejich svaté právo dělat si na světě cokoliv. Kupodivu, katalog družic se utěšené plnil a k Imperiu se přidávaly další státy, které nechtěly mít zaneřáděnou oblohu. Nejzajímavější ovšem bylo, že jako druhý stát hned po Imperiu se do katalogu přihlásilo Rusko. Ještě téže noci bylo vidět na mnoha místech světa padající hvězdy, jak ruské družice zanikaly v atmosféře. Bílý dům, FBI, CIA, NSA a další americké tajné služby měly poplach nejvyššího stupně a všem generálům se v hlavě honilo jediné: Co to má Rusko za novinku, že se tak lehce zbavuje špionážních družic? Že by i Rusové chtěli mít čisté nebe, nevěřil z Američanů nikdo.

Jeden z konstruktérů byl vášnivý fanda scifi seriálu StarWars, dělal proto vše možné, aby se výsledný produkt podobal co nejvíce tvaru kultovního kosmického korábu Milénium Falcon. To se mu povedlo, pokus o oficiální pojmenování však zkrachoval. Technici si z jeho vášně dělali tak dlouho legraci, že Falcon, sokol je vlastně takové přerostlé kuře, až se plavidlu začali říkat Kuře i oficiálně. První Kuře již bylo zalétáno, byly odstraněny chybky a problémy, opraveny plány a rozjížděla se výroba série šesti kusů, aby se Kuřata mohla střídat. První Kuře zaujalo místo několik set metrů nad ISS, takže mělo na nacházející události přímý pohled.

První Kuře právě končilo hlídku, druhé ji nastupovalo, takže v kritické chvíli byla po ruce obě. Nejdříve se oslnivě blýsklo v jednom z modulů. Kulaté okno do vesmíru se změnilo na oblak jemných střípků, tryskající do prostoru. Chvíli se nedělo nic, pak se téměř naráz otevřelo několik poklopů a od nich vystartovaly postavy ve skafandrech směrem k raketoplánu. I ten měl najednou napilno. Manipulační rameno, přidržující raketoplán u stanice, se pustilo úchytu a rychle se skládalo do nákladního prostoru raketoplánu, bez ohledu na to, že cestou urazilo několik panelů slunečních baterií a jednu parabolickou anténu. Přilétající astronauti se chytali ramena a jiných úchytů uvnitř nákladového prostoru. Sotva dovnitř vplul poslední, raketoplán z trysek vychrlil oheň a začal se vzdalovat od ISS. Teprve potom se začaly zavírat vrata od nákladového prostoru raketoplánu.

Obě Kuřata napodobila raketoplán a vzdálila se od ISS na několik kilometrů. Právě včas, od ISS se modrobíle zablýsklo a rozletělo se mračno trosek. Když mračno prořídlo, byla vidět rozpadající se ISS, ale než přirozený rozpad to připomínalo řízenou demolici. Vždy se zablesklo a od ISS se oddělil kus trupu. Trosky navíc nepokračovaly v původním směru letu, ale odklonily se od něj o asi patnáct stupňů. Teprve v dalekohledu byly vidět drobné jiskřičky manévrovacích motorků, jak zaměřují trosky jedním směrem.

Na Zemi zatím vypukl poplach. Všechny americké zpravodajské redakce přinášely informace o nešťastné události, kdy se inženýři pokusili opravit mikrofůzní reaktor v jednom z ruských modulů. Oprava se nepovedla, reaktor vybuchl a drasticky poškodil celou ISS. Odborníci z NASA nevylučovali pád trosek až na Zemi se všemi tragickými následky. Jiní odborníci upřesňovali místo dopadu trosek, zároveň se chystala obrovská expedice USA na pomoc postiženým oblastem. Celý svět byl v šoku, celý svět sledoval se zatajeným dechem reportáže.

Do toho vpadlo silou dělostřeleckého granátu Imperium s přímým přenosem z obou Kuřat. Jak se ukázalo, USA o nich neměly sebemenší tušení, také díky tomu, že Kuřata nepotřebovala obrovskou raketu, aby se dostala do vesmíru. To také neopomnělo imperiální zpravodajství zvýraznit. Pak došla na samotné video, co se tam nahoře vlastně stalo. Jak se ukázalo, vybuchlý modul nebyl ruský, ale přivezl ho raketoplán spolu s ostatním vybavením při předposlední cestě. Krásný pohled na ISS byl snímaný termokamerou - po ISS lezli lidi jako mravenečkové, občas se zastavili, bleskla jiskra od svářečky a mraveneček spěchal dál. Pak došlo k samotnému výbuchu, překotnému odletu raketoplánu a další exploze na ISS. Na obrazovkách objevily dva překrývající se snímky. Jeden v infračerveném pásmu s označenými místy, kde se ten lidský mraveneček zastavil a něco kutil na trupu ISS. Druhý obrázek představoval aktuální stav, jak se rozpadala ISS. Výbuchy, které lámaly trup, byly přesně v místech označených na druhém snímku. Pak následoval detailní záběr z dalekohledu. Byly na měn vidět zášlehy trysek, jak odstrkávaly kusy ISS na jinou dráhu. Nakonec následovala animace dopadů kusů ISS na zemský povrch. Souřadnice dopadů byly v přímém rozporu s odhady expertů z NASA, kteří je umisťovali do oceánů. Skutečné dopady trosek ležely většinou v Evropě na území Imperia, několik trosek mířilo na Moskvu a Peking.

Celý svět opětovně strnul v šoku, tentokráte z proradnosti Američanů. Nebýt Kuřat a jejich kamer a svědectví, všichni by uvěřili USA jejich pohádce o nehodě. Jenže co teď? Taková akce zaslouží potrestání, ale kdo si na USA troufne? Jeden se našel. Chtělo to trochu improvizace a spolupráce s ruským velvyslanectvím v Brně, ale hlavní byla dobrá vůle. V okamžiku, kdy se v americkém zpravodajství objevila prezidentova pracovna v Bílém domě, zazvonil prezidentovi u lokte známý červený telefon se samolepkou Moscow. Prezident sebou leknutím škubl, podíval se na telefon jako na jedovatého hada, opatrně zdvihl sluchátko a ohlásil se. V ten okamžik se změnil obraz na jedné televizní obrazovce, monitorující vysílání Imperiálního zpravodajství. Na polovině obrazovky byl převzatý obraz přímého přenosu CNN z prezidentské pracovny, na druhé polovině záběr na starobylý stůl. Na stole stál plochý televizor se stejným záběrem jako ten v první polovině, za stolem seděl prošedivělý neoficiální šéf Imperia, pan Macák. V ruce držel telefonní sluchátko a právě do něj začal mluvit:

„Jménem Imperia. Tady je Pavel Macák, hovořím za Imperium.“

Na záběru z CNN bylo vidět, jak americký prezident ztuhl. Pan Macák pokračoval:

„Už jsem myslel, že vám to spadne na hlavu bez upozornění.“

Prezident se už vzpamatoval a do telefonu vyštěkl:

„Co si to dovolujete? Jak jste se dostal na tuto linku? Okamžitě zmizte, tady řešíme krizovou situaci!“

Pan Macák se usmál:

„Krizovou situaci jste si zavinili sami a teď vám padá na hlavu. Teď držte zobák vy, nebudu to opakovat. Trosky ISS, původně namířené na nás, Moskvu a Peking jsme odklonili a teď míří na Washington a další americká města. Máte poslední možnost, jak zabránit jejich dopadu na vaše města. Řekněte si sami, kam mají trosky spadnout. Jediná podmínka je, že to musí být vaše kontinentální území. A pospěšte si, čas běží!“

Americký prezident byl vzteky modrý:

„To je, to je nepřípustné vyhrožování. My se budeme bránit a bude to vaše vina! Okamžitě vraťte trosky na jejich původní dráhy, aby mohly neškodně spadnout do oceánu!“

Pan Macák jen kroutil hlavou:

„Vy jste úplně blbej nebo to hrajete. Na váš přímý rozkaz byly trosky nasměrovány na naše, ruské a čínské území.“

Byl přerušen hysterickým jekotem:

„To je lež. Okamžitě dělejte, co jsem řekl, nebo na vás povedeme preventivní nukleární úder, který bude odpovědí na vaše bombardování našeho území!“

To už se pan Macák nepokrytě smál:

„Nechte si od generálů vykládat, jak skončila první bomba, kterou jste na nás hodili. Zlikvidovali jsme ji tři vteřiny poté, co ji vypustil ten váš super neviditelný bombardér. A to jsme měli jen primitivní lasery. Dnes by žádná vaše rachejtle neopustila území Spojených států. Těch pár raket z ponorek sejmeme levou zadní. A dost žvanění, máte posledních pět minut na výběr místa dopadu.“

Jak byl prezident vzteky modrý, tak teď byl sinavě bledý, až do zelena. Asi mu právě teď došlo, že i kdyby odpálil celý americký jaderný arzenál, s dopadajícími troskami by to nic neudělalo. Byl to pro něj obrovský šok, až se to projevilo i na jeho dalším proslovu:

„Proboha, takhle narychlo! Já vás žádám, prosím, ve jménu lidskosti, někam mimo města. Co já vím, někam do hor, do pouště!“

Pan Macák si neodpustil drobný žertík:

„Což takhle Yellowstone? Tam nikdo nebydlí.“

Prezident se nechal nachytat:

„Yellowstone, to jsou hory, že. Tam by to... Ježíši Kriste, tam také ne, tam je ten jakýsi obří vulkán či co.“

Pan Macák se již uklidnil, takže promluvil klidným hlasem:

„Omlouvám se, to byl jen vtip. A mám pro vás dobrou zprávu - k vám doletí už jen ty nejlehčí kusy. Tři čtvrtiny trosek spadnou do Tichého oceánu. Ale něco u vás musí spadnout, berte to jako potvrzení, že Imperium není tak bezbranné, jak se zdá. Takže pár trosek dopadne do Mojavské pouště, severně od Las Vegas. Třeba z toho udělají novou atrakci.“

Americký prezident vypadal po těch šocích jako přešlý mrazem, skoro k politování. I loučení podle toho vypadalo:

„Pane Macák, já... Děkuju za sebe, za obyvatele i za ty zatracený šašky z armády. Zkusím je trochu mírnit, snad neskončím jako Kennedy v Dallasu...“


Jen Lucka s Petrem věděli, jak moc pana Macáka vzalo toto poslední ohrožení jeho milovaného výtvoru, jeho Imperia. Hned po zažehnání nebezpečí se vrátil do svému domečku, toulal se rozlehlými lesy v okolí nebo sedával na sluníčku na lavici u zdi. Tam ho jednou překvapilo štěně německého ovčáka, posadilo se před něj a upřeně ho pozorovalo. Přes všelijaké pátrání nikomu nechybělo, tak ho pan Macák adoptoval. Od té doby se toulali lesy oba. Mělo to tu výhodu, že pes vždy trefil domů, i když předtím zabloudili.

Lucka, Petr, Yom a Yuma uspořádali nehlasnou konferenci, kterou Lucka načala s Yumou před zničením ISS. Petr tlumočil Lucčiny přání do technických údajů, paralelně totéž dělala Yuma a Yom trávil dny zahrabán do technických databází. Takové pracovní nasazení muselo dojít odměny, takže se již po týdnu výzkumů začala rýsovat cesta k přenesení lidského vědomí do počítače. Pak to šlo rychleji, až narazili na parametry zařízení, které by dokázalo uchovávat nahraná vědění. Podmínky provozu na zemi byly téměř nesplnitelné, ale v kosmickém prostoru by byly lehce dostupné. Lucka si jen povzdechla, že kdyby ještě existovala ISS... Petr téměř shodně s Yomem přišli s nápadem vybudovat náhradu za ISS. Imperium díky antigravitaci nepotřebuje obrovské nemotorné rakety, jediné omezení je spotřeba energie a ve vzduchu tvar. Jinak bylo možné dostat do kosmu téměř cokoliv s nepatrnými náklady. Domluvili se tedy, že se Petr s občasnou Yomovou pomocí vrhne na budování nové ISS, kde ono I na začátku nebude znamenat International - mezinárodní, ale Imperial - imperiální.

Na veřejnost vyšel plán pod heslem Pomozte nám obnovit kosmickou stanici. Plán doprovázely kresby, návrhy a vizualizace. První odezvy byly nedůvěřivé: Ten hlavní tubus, to jsou rozměry ve stopách? Vůbec ne, skutečně je to patnáct metrů! Prvotní pochybnosti opadly, když byl veřejnosti představen kosmický tahač, který bude obstarávat dopravu nákladů do kosmu. S rozměry šedesát krát dvacet metrů ložné plochy s množstvím úchytů a s nosností dvacet pět tun neměl srovnatelného předchůdce ani současníka. Navíc byl dosti variabilní, aby se mohl během chvilky změnit na nosič kontejnerů, cisteren nebo na habitat - ubytovnu pro kosmické dělníky. Neobvyklá brázda vysokého tlaku a slunečného počasí, která se zrovna pohybovala od východu přes Evropu, měla dle komentátorů souvislost s tím, jak si ruští raketoví konstruktéři hromadně povzdechli. Jejich největší úspěch, kosmický náklaďák Progress, měl nosnost necelé tři tuny.

První tahač skutečně obsahoval ubytovnu pro několik desítek kosmických dělníků, konstruktérů a techniků, kteří stavěli skutečný vesmírný hotel, jak pro další dělníky, stavějící ISS, tak i pro piloty lodí, členy různých delegací a komisí. Jako naprosto nebývalá atrakce působil v Astro-hotelu bazén. Válcovitá hala se otáčela okolo osy tak rychle, že se voda držela v širokém korytě uprostřed válcové stěny. Její hloubka byla jen jeden a půl metru, ale bohatě to stačilo. Hala s bazénem zároveň sloužila jako stabilizační prvek hotelu, jako velký setrvačník.

I při stavbě bylo občas veselo, třeba když přišel předák techniků montujících jeden z hlavních tubusů, že ten tubus nějak divně uhýbá, že to měřil několikrát a furt je do oblouku. Šéfkonstruktér ho vzal na návštěvnickou galerii k modelu stanice:

„Co vidíš?“

„Nó, stanici. Dvě kola kus nad sebou navlečený na tubusu.“

„Ten střed není tubus. Zkus to znova.“

„Ehm, sakra, my stavíme jedno to kolo! Ale to zase uhýbá dost málo. Leda... Jaký bude mít to kolo průměr?“

„Necelý kilometr. Pokud bys to chtěl přesně...“

„Ne, děkuji, stačí! A já, proč si furt připadám jako mravenec.“

„To si zvykneš. Já s tím měl taky z počátku problémy.“

Nebylo to plánované, ale jeden rychle uvažující přihlížející celý rozhovor nahrál a věnoval ho své snoubence, která byla naprosto čirou náhodou šéfka dramaturgie čtvrtého kanálu BBC. BBC Four vysílá mimo jiné i pořad World News Today, zaměřený výhradně na světové zprávy. Tam se tento rozhovor dlouho držel na prvních místech ve sledovanosti. Pro mnohé lidi to byl šok, když si uvědomili, za jakou cenu byla vybudována ISS, která měla na délku podél hlavního nosníku něco přes sto metrů. Teď si Imperium staví vlastní kosmickou stanici, která bude desetkrát větší! Akcie podniků, zabývající se kosmickým inženýrstvím a dopravou na burze mohutně kolísaly a nereagovaly na snahu o zklidnění. Imperium narychlo jmenovalo Zmocněnce pro Vesmír, který hned začal s uklidňováním, že stanice bude i nadále mezinárodní a je jen na jednotlivých státech, kdy nachystají své výzkumné moduly. Jediná podmínka je váha do dvaceti tun. Moduly musí odpovídat konstrukčním specifikacím, aby je bylo možné zabudovat do struktury stanice, proto by bylo možná lepší odkoupit od Imperia již hotové, prázdné moduly a dovybavit je vlastním vybavením. Přijde to ještě levněji. Přepravu ke stanici zajistí Imperium, obsluhu svých stanic zase jednotlivé státy.

Zájem předčil očekávání. Nehlásily se jen státy, ale i bohatější korporace. Když pak Imperium nabídlo slevu univerzitám, bylo nakonec rozhodnuto přistavět celé další kolo. S tímto rozšiřováním stanice se v plánech počítalo, ale ne tak brzo. Stavba zdárně pokračovala, davy čumilů na Galerii také neubývaly, takže bylo jen otázkou času, kdy lidé zjistí další nepravděpodobnosti. Byl to jakýsi japonský školák, v poměru proti Evropskému školství génius. Ten zjistil určitou nepravidelnost v letech nákladních dopravníků. Některý se jen pozastavil u stavby a aniž cokoliv vyložil pokračoval dále do kosmu. Naštěstí ho nenapadlo vlézt do nákladu, ale zeptal se na to šéfkonstruktéra, který mu dal obšírnou odpověď. Tak se lidstvo dozvědělo o dalších základnách. Dvě byly na Měsíci, jedna na přivrácené straně a sloužila jako odpočinková zóna pro techniky konstruující vesmírnou stanici. Ta druhá měsíční byla uprostřed odvrácené strany měsíce a sloužila čistě k laboratorním pokusům v místě s nejmenším vlivem Země. Další tři byly na největších asteroidech v pásu mezi Marsem a Jupiterem - na Ceresu, Vestě a Pallasu. Ty tvořily základ pro další stanice, tentokráte na již průmyslově využitelných asteroidech. Náklady na těžbu byly nyní astronomické, byl však předpoklad brzké návratnosti, hlavně po nálezu tisícitunového asteroidu složeného z 67% z iridia. Ta zbylá procenta byly rhenium, wolfram, osmium a další vzácné prvky.

Svět na tyto zprávy reagoval všelijak. Mnozí ochránci přírody dali najevo spokojenost, že se přestane plundrovat Matička Země, jiní Zelení však brojili proti drancování Pásu asteroidů. Akcie hornických společností se mírně zachvěly, ale zklidnily se po vyjádření expertů, že dodávky surovin na Zemi dlouho nehrozí. V USA to tradičně svedli na toho, kdo po havárii raketoplánu Columbia v roce 2003 očesal rozpočet NASA. Taktéž v USA narostlo rozhořčení proti Imperiu, neboť Imperium nyní těží tam, kde by nyní těžily Spojené státy, nebýt útlumu ve výzkumu vesmíru. Dokonce sílily hlasy požadující ozbrojenou výpravu za účelem sebrání nalezišť Imperiu, bohužel pro tyto hlasy bylo Imperium podstatně silnější než USA.

 


Zpět Obsah Dále

30.10.2017 21:58