Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Krádež

Touto dobou dokončila svoji plavbu výprava obeplouvající svět. Ještě to trvalo několik dní, než se všechny zápisky dostaly do správce dokumentů v počítači, kde k nim měl přístup i Yom. Proto Petra Stahla vzbudil o půl druhé vtíravý pocit, že s ním chce Yom mluvit. Ještě v polospánku se ohlásil, ale po Yomově proslovu byl naprosto čilý. Obvykle zdrženlivý Yom nyní na Petra vychrlil zmatené vysvětlení, do kterého se stále víc a víc zamotával. Pak zasáhl Petr a začal se ho ptát na posloupnosti. Ve zkratce bylo obsah sdělení takový: Ten vrak, co výzkumná loď objevila v kopci písku, byl s nejvyšší pravděpodobností jeden z nákladních modulů jejich lodi, ještě před rozpadem. Kulovitý robot to jen dotvrzuje, jedná se u univerzální typ. Je zcela možné, že ten dříve nalezený se proboural z modulu, když sháněl prvky pro svoji opravu. A nakonec perlička: Pokud by robota dostal Yom pod kontrolu, mohl by podstatně účiněji pomáhat Petrovi, Lucce a nakonec i panu Macákovi, o zbytku lidstva ani nemluvě. Naštěstí to znamenalo jen narušení harmonogramu práce malé flotily nákladních ponorek, čistících dna světových moří a oceánů. Okolo Islandu už bylo čisté, Island sám měl kopii databáze snímků mořského dna ve vysokém rozlišení. Univerzita v Reykjavíku, islandsky Háskóli Íslands, si musela dokonce pořídit nové diskové pole k univerzitnímu počítači, aby se jí tam ty terabyty dat vlezly.

Dvě z těchto ponorek si cestou vyzvedly několik členů posádky výzkumné lodi, hlavně pilota její ponorky a jeho tehdejší spolucestující. Pro ně to bylo podstatně komfortnější cestování než v malé výzkumné ponorce. Na souřadnicích, kde měl být kopeček s modulem a několika loďmi, však nebylo nic. Pilot výzkumné ponorky brejlil do obrazovky, poznával okolí, i ten zlom mořského dna, ale to bylo vše. K objasnění pomohla náhoda. Jedna z ponorek projela studeným vodním proudem a důsledkem byl vznik malé turbulence v proudu, Malé, okem neviditelné vodní tornádo rozčíslo písčitý povrch v místech, kde měl být kopeček. V mělké brázdě vykoukl ze dna kus dřeva. Byl to vršek jednoho ze stěžňů ztroskotaných lodí. Opatrné použití vodních trysek obou ponorek odhalilo zbytek. Kopeček se nikam nepřestěhoval ani nezmizel, ale podle všeho se propadl do nějaké dutiny. Další možnost byla natolik fantastická, že si ji připouštěl jen málokdo. Totiž, že robot je stále funkční a ukryl sebe i nákladní modul. Nakonec se to prokázalo jako správná možnost. Třesoucí se rukou odklopil velitel nákladní ponorky víko malé krabičky, kterou dostal diplomatickou poštou. Pod víkem bylo pouze jedno rudé tlačítko, kryté zvláštním plastovým krytem. Ten se musel zlomit, aby se velitel dostal k tlačítku. To zmáčkl a podle instrukcí držel třináct sekund. Pokud se do hodiny nic nestane, má zmáčknutí tlačítka zopakovat.

Nebylo třeba čekat tak dlouho. Už po dvaceti sedmi minutách se písčité pole zachvělo a z jednoho místa vyrazil sloup písku. Z něj se postupně vynořilo sedm metrových zlatých koulí. Tiše spočinuly na dně u nákladních ponorek. Oba kapitáni měli teď podle instrukcí jen otevřít vrata do nákladových prostor. Zlaté míče do nich vpluly. Od tohoto okamžiku přecházely ponorky na režim naprostého utajení. Směly cestovat jen mimo hlavní lodní trasy a minimálně sto metrů pod hladinou. Absolutní komunikační klid se mohl porušit pouze v případě takové havárie, která by přímo ohrozila lidské životy. Vzhledem ke konstrukci ponorek toto hrozilo jen v případě absolutního vyčerpání energetických zdrojů, popřípadě zalití ponorky lávou nebo zavalení kamennou lavinou. Ukončení komunikačního klidu bylo povoleno až u jadranského pobřeží Imperia, nejlépe u městečka Piran, v rozhovoru měl zaznít odkaz na Venušiny kuličky. Pak měli jen čekat, až se dostaví někdo z Technologického institutu Imperia a náklad si převezme. Dlouho nečekali, hned následující noci přiletěly tři Vosy, upravené jako nákladní, zlaté míče převzaly a zmizely směrem k Srdci Imperia, jak se poslední dobou začalo Brnu říkat.

Jak se později ukázalo, jazyk za zuby neudržela pomocná síla, umývačka laboratorního skla. Od ní se dozvěděli o robotech děti, ty se pochlubily ve škole, ale tam zprávu zaslechly nepovolané uši. Petra zase jednou vzbudil v noci Yom se zprávou od robota o násilném přemisťování. Robot zatím na Yomův příkaz nekladl odpor, pouze vytrvale vysílal poziční signál. Pak to šlo samospádem. Petr vzbudil ředitele Institutu, informoval ho o události, aby byl v obraze. Pak vytočil číslo strážního stanoviště, které mělo na starosti Technologický institut Imperia. Tam nikoho budit nemusel, jednotka byla v pohotovosti. Zrovna před několik dny nacvičovali akci s krádeží nějakého významného zařízení, takže všichni měli v čerstvé paměti, jak postupovat. Nad Institut přiletěla Včela, vybavená sledovacím zařízením. Předpokládalo se, že se zloději pokusí zařízení nenápadně, ale co nejrychleji odvézt z Imperia. Robot byl uložen v kovové bedně, ta spočívala ve vznášedlové dodávce, kterých bylo plno. Dodávku i s robotem naložili zloději na kraji Brna do vznášedlového kontejnerového kamionu. Řidič dodávky a pomocníci se vtěsnali do kabiny, dobře věděli, že by byli urputně pronásledováni Imperiem. Neudělali dobře, syklo několik výstřelů a mrtvoly byly pohozeny u nejbližšího prázdného dálničního lesního odpočívadla pár metrů od kraje lesa. Tři hlavní aktéři pokračovali dále na severozápad, nenápadně sledována techniky ve střídajících se Včelách. Kamionu nikdo nevěnoval pozornost, vypadal stejně, jako ostatní, akorát při důkladnějším zkoumání kontejneru by odhalila, že je to vlastně pancéřová schrána. Kamion i s kontejnerem směřoval na atlantické pobřeží Belgie, do přístavu Bruggy. U přístaviště Albert II tam čekala malá nákladní loď. Jeřáb popadl kontejner, uložil jej do nákladového prostoru lodi, ta zahoukala a odplula. Už ji nikdy nikdo nespatřil, pouze posádky tří střídajících se pozorovacích Včel věděli, kam se poděla.

Loď plula přímo k severu, nijak rychle. Vše podstatné se odehrálo v noci. Sto kilometrů od severodánského městečka Klitmøller loď zastavila. Hodnou chvíli se kymácela na vlnách, pak se kousek od ní vynořila věž ponorky. Bez označení, číslo pozorně zamalované černou barvou. Sledující technici zpozorněli. Vzpomněli si na nedávné setkání imperiální výzkumné lodě s podobnou ponorkou. Vypadalo to, že o národnosti zlodějů není pochyb. Nákladní loď otevřela nákladový prostor a cosi kutila u kontejneru. Pak zazněl tlumený výbuch a do nákladového prostoru se začala valit voda. Spodem. Okolo kontejneru se nafoukl límec, zabraňující převrácení a potopení kontejneru. Nákladní loď zmizela pod hladinou, na jejím místě zbyl motorový člun. Pomocí něj se podařilo dostrkat kontejner na palubu ponorky, hned za můstkem. Tam byl pro něj nachystán prostor pro uložení a přivázání pomocí ocelových lan. Samotná operace trvala několik hodin, ale stihlo se vše před úsvitem. Slunce osvítilo již jen prázdnou hladinu.

Ponorka samotná nehybně spočívala na dně a podle rozkazů měla tak zůstat v tichém režimu ještě minimálně jeden den. Námořníci odpočívali, důstojníci se tlumeně radili, jakou trasu zvolit pro další cestu, zato v kontejneru probíhala bouřlivá činnost. Poslední relace od Yoma nařizovala robotovi přestavět strop kontejneru na anténu pro vysílání a příjem signálů v oblasti velmi dlouhých vln. Nic jiného se nedalo použít, přes masy vody vázne každé spojení. Neutrinový vysílač by to zvládl, bohužel žádný nebyl k dispozici. Během pár hodin bylo dokončeno vše k dokonalému představení. To si režíroval sám Yom, který od Čechů okoukal jejich svérázný humor.

Usměvavá hlasatelka Imperiálního zpravodajství již od rána upozorňovala na zvláštní zpravodajství, které začne přesně v patnáct hodin. To přitáhlo zájem nejen diváků, ale i mnoha tajných služeb. Imperium obvykle netajilo informace, takže byla dobrý výtěžnost. I tentokrát obsahovalo zpravodajství bombu. Reportér hovořil s ředitelem Technologického institutu Imperia. Ředitel popisoval záhadný nález tělesa připomínajícího ponorku, které však bylo pohřbeno pod mořským dnem a několika vraky z dávných dob, takže to nemohla být moderní ponorka. Popisoval nález podivného kulovitého předmětu zlaté barvy, který se ukázal být tvrdým oříškem pro vědce z další ponorky, která byla přivolána. Nakonec se zjistilo, že kulovitá věc je elektromechanické těleso, vybavené pokročilou umělou inteligencí. Samo těleso mělo zájem o rozhovor, takže se podařilo najít cestu k porozumění. Vědci bylo tělesu nabídnuta možnost pokračovat v konverzaci na půdě Technologického institutu Imperia.

Jak už to bývá, pokračoval posléze redaktor, nic nepomůže informační embargo, vždy se vše prokecá. V tomto případě se špatná informace dostala do zcela nepovolaných uší. Jejich majitelé se spravedlivě rozhořčili, že Imperium má zase něco, co by mělo patřit všem, tedy hlavně jim. Spukntovali pomocí spících agentů smělou krádež jednoho zlatého tělesa. Vyřadili bezpečnostní okruhy Institutu, nebo si to alespoň mysleli, zlatou kouli umístili do ocelové bedny a odnesli. K jejich smůle byly bezpečnostní okruhy dvojnásobně jištěny, takže byla celá krádež podrobně zdokumentována včetně dalších událostí, neboť bezpečnostní služba Imperia, starající se o Institut, má velmi vyspělé sledovací prostředky. Račte se dívat!

Videohra Pacman. Kdo nezná, ať se stydí!

Videohra Pacman. Kdo nezná, ať se stydí!

Pak běžely komentované záběry cesty dodávky na kraj Brna, uložení dodávky do pancéřovaného kontejneru na tahači, neslavný konec posádky dodávky. Přejezd Německa, Belgie až k přístavu, naložení kontejneru na loď, odplutí lodi a explozí opuštěného tahače. Pak, v trochu rozmazaných barvách, jelikož se další část odehrávala v noci, proběhlo vynoření ponorky, přepravení kontejneru na vybudované lůžko hned za věží ponorky a s tím spojeného potopení lodi. Nyní leží ponorka na dně a je vše připraveno pro další krok. Oproti předpokladu kapitána ponorky onen krok učiní náklad. Následovala omluva za neostrý následný přenos, protože přenosové datové pásmo je extrémně úzké.

Přenos začínal v kapitánské kajutě, jakoby byla nade dveřmi přilepena kamera. Záběr zobrazoval kapitána, jak náruživě hraje na tabletu videohru Pacman. Chvilku polyká body v bludišti s duchy, chvíli honí duchové jeho, chvíli on je. V mnoha lidech to vyvolá nostalgické vzpomínky. Klidnou scénu rozerve řev sirény. Kapitán vyskakuje na nohy, tablet padá na kovovou podlahu, přes displej běží puklina a tablet vzápětí zčerná. Sbohem, kapitánovo nejlepší skóre!

V dalším záběru je vidět vytřeštěný obličej námořníka, kontrolující chodbu pod pláštěm ponorky, přímo pod místem, kde je umístěn kontejner. Ze stropu se sypou kovové piliny a ze zvětšujícího se otvoru vyčnívá spodek zlaté koule. Námořníkova ruka stále ještě spočívá na havarijním hlásiči, a teď už do něj zuřivě buší! Zlatý záblesk a námořník se kácí na podlahu. Při pohledu zblízka je vidět zvolna se pohybující hrudník. Námořník není mrtvy, jen je mimo hru. Kamera se otáčí a sleduje zlatou kouli při její cestě chodbami ponorky. Každý, koho se koule dotkne, padá k zemi. Nikdo není mrtvý, všichni dýchají, ale neprobouzí se. Nic kouli nezastaví. Střelbu hned zpočátku zakáže kapitán poté, co zbloudilá a odražená kulka poškodila navigační počítač. V jeho elektronickém mozku to zajiskřilo, jak počítač spouští proceduru nouzového vynoření. Hermetické kovové dveře jsou kouli pro smích, když se dokázala provrtat trupem, aniž by ponorku zaplavila vodou... Tenčími dveřmi se provrtává, na ty pancéřové používá jinou techniku. Na dveřích se začíná srážet jinovatka, která vzápětí zamrzá. Ode dveří táhne přímo kosmický chlad. Pak stačí malý náraz a dveře se rozsypou na hromádku zmrzlých kovových kostiček.

To už se ale po nouzovém vynoření kolébala ponorka na vlnách, čímž se podstatně zlepšil přenos videa. Všichni, kdo sledovali reportáž, viděli, jak to vypadá uvnitř americké atomové ponorky třídy Ohio. Do této chvíle úzkostlivě utajované záběry jsou nyní vysílány naprosto veřejně! Americký prezident zelenal, náčelník generálního štábu byl naopak naprosto rudý až do fialova, jak mu krevní tlak stoupal do nebetyčných výšin. Zlatý balón mezitím prolézal ponorkou, uváděl posádku do nevědomého stavu a při tom se vyhýbal kapitánovi. Ten se o něj i několikrát otřel, ale nic se nestalo. Teprve ve chvíli, kdy byl kapitán poslední osobou při vědomí, ožil nejbližší reproduktor:

„Vy ... nyní zavolat pomoc ... člun být potopen ... spěchat!“

Jak byl kapitán označován za odvážného, tak nyní pocítil ledové dotyky na zádech. Chvíli nebyl schopen pohybu, pak zamířil ke kabině radistů. Samozřejmě neznal všechny kódy, tak se s ním odmítly nejbližší jednotky US NAVY vůbec bavit. Nakonec přeladil na nejsilnější signál v dosahu a začal volat o pomoc. Nejbližší plavidlo byla norská rybářská loď. Její kapitán volání z ponorky pozorně vyslechl, zpětným zavoláním si ověřil, že to není ničí podraz a nakonec nechal změnit kurs. K ponorce se přesto dostal jako druhý, tím prvním byl vrtulník z amerického výsadkového křižníku San Antonio, který plul z přátelské návštěvy základny v severním Skotsku a zaslechl výzvu. Ten mohl jen přihlížet, jak se kapitán ponorky domlouvá s kapitánem rybářské lodě. Maximálně mohl jen přispět nějakým komentářem přes radio, přímo zasáhnout nemohl. Mohl jen bezmocně sledovat, jak Norové mizí v ponorce a posléze se z ní vynořují obtěžkáni bezvědomými námořníky. Když vynesli posledního, na věži ponorky zůstal jen kapitán, který ji odmítl opustit. Chvíli se nic nedělo, pak se v odpoledním slunci objevil zlatý záblesk na boku ponorky, dva metry pod hladinou moře. Zlatá koule se vynořila na hladinu. To byl konečně cíl pro těžký kulomet vrtulníku! Pak se téměř naráz stalo několik událostí. Když první dávka střel dospěla ke zlaté kouli, ta se zakymácela a změnila barvu na rudou. Pak se fialově zablesklo a posádka vrtulníku náhle zjistila, že je nahá a sedí ve vzduch několik metrů nad hladinou ledového Norského moře. Vzápětí je voda objala do svého ledového objetí. Když se konečně ukázal člun z rybářské lodi, přednostně zachraňující kapitána potápějící se ponorky, byl již pilot zimou úplně promodralý. Ostatní na tom nebyli lépe... To byl prakticky konec reportáže a přímého přenosu, protože se zasažená koule po zásahu potopila a již se na hladině neukázala. Následoval ještě komentář ze studia, že díky americké chamtivosti ztratilo lidstvo nevyčíslitelné bohatství informací a vědeckých objevů. Co všechno mohlo lidstvo získat při přátelském kontaktu! Jen Petr a Yom věděli, že zlatý robot spočívá v bahně na dně v klidovém režimu a očekává signál od Yoma.

 


Zpět Obsah Dále

15.11.2017 19:34