Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

Arabská zkáza

Jednání dvou I, jak to mnohem později historici nazvali, se nedalo uspořádat v parčíku. Imperium vymyslelo geniální způsob konference bez nepříjemných jevů jako je odposlouchávání, pozorování a podobně. V rámci utajení se jí zúčastnily jen tři osoby z každé strany. Jednalo se v kouli z pružného neprůhledného plastiku. Koule o průměru sedm metrů byla umístěna v nákladním prostoru imperiální ponorky, řádně natlakována a opatřena vlastním zdrojem energie, kyslíku a mašinkou na úpravu ovzduší. Jednalo se oproti jiným konferencím velice krátce, již po dvou hodinách byla domluva stvrzena. Imperium zajistí materiál a techniku, Izrael vědce, vojáky a hlavně zkušenosti. Pak oba vedoucí rozlomili pečeť na malém balíčku a tím odeslali jednoduchý signál kapitánovi ponorky, že se může vrátit na určené místo a přestat se potulovat Středozemním mořem.

Izraelští vědci málem přetížili univerzitní superpočítač v Tel Avivu, ale výsledky se pomalu začaly rýsovat. Na začátku byla pouze teoretická úvaha: Čím bombardovat? Použití nukleární zbraně bylo jednoduché, ale vzhledem k větrům v dané oblasti by radioaktivní spad zamořil i Izrael. Co je stejně účinné? Orbitální kinetické bombardování. Zkáza vznikne samotným dopadem tělesa. Ostatně, tohle není nová myšlenka, psal o tom i spisovatel Robert Heinlein v roce 1966 v knize Měsíc je drsná milenka. Dobře, projektil máme. Jak musí být veliký? 250 metrů skály? To je neřiditelné, navíc se to může cestou v atmosféře rozpadnout. Pak někoho napadlo místo kamenné koule použít tyč z něčeho s vysokou hustotou. Kinetický šok bude o to větší, že tyč nebude klást vzduchu takový odpor. Jaký materiál? Ochuzený uran by vyhovoval, ale se ta radiace... Shodli se na wolframu. Tyč ve tvaru kříže v průřezu, na jednom konci zúžená, na druhém konci stabilizační plošky zajišťovaly prakticky přímý let. Navíc, ta symbolika! Kříž proti islámu! Volba cíle byla ta nejjednodušší věc: Mekka. Čas: Kdykoliv, nejlépe v průběhu Pan-Arabského kongresu, dá se předpokládat hojná účast muslimských špiček. Stihneme to? Kongres je za sedmnáct dní! Stihneme, musíme, kdy bude taková příležitost!


Pro lepší pochopení následujícího děje malá vsuvka. Víte, jak se dělá sušené mléko? Mléko se zbaví tuku, ohřeje se na přibližně 80°C a pak se jemnými tryskami rozprašuje do proudu žhavého vzduchu. Z droboulinké kapičky mléka se téměř okamžitě odpaří voda a zbylý prášek padá pomalu na dno nádoby, odkud se odebírá. Vše musí být plastové nebo obalené plastem, aby náhodou nevznikla jiskra, protože organický prach smíchaný se vzduchem velice ochotně exploduje.


Pan-Arabský kongres probíhal již druhý den. Všechny hotely v okolí Kaaby, posvátného islámského místa, byly narvané k prasknutí. Ještě před tím byli obyvatelé Mekky slušně, ale důrazně požádáni, aby opustili své domovy a provozovny v kilometrovém okruhu od Kaaby. Bezpečnost, určitě to chápete. A abyste nebyli škodní, máte kompletně hrazený pobyt v libovolném letovisku v Arábii. Většina poslechla okamžitě, další po domluvě nejbližšího imáma a těch několik zatvrzelých se jednoduše ztratilo.

Právě na druhý den, pravé poledne, byla oznámena společná modlitba účastníků kongresu přímo u Kaaby. Již od půl dvanácté se hosté pomalu trousili z hotelů, málokdo zaslechl poslední mezinárodní zpravodajství - jedna z družic na vysoké oběžné dráze se uprostřed přenosu údajů nečekaně odmlčela a už se neozvala. Jen mávli rukou a pomysleli si: Dobře nevěřícím tak. Krátce po zahájení slavnostního obcházení svatyně se na nebi objevila malá, jasná hvězdička. Nikdo si jí nevšiml, všichni byli ponořeni v mumlání veršů z Koránu. Teprve v okamžiku, kdy všichni začali vrhat druhý stín, polekaně vzhlédli. Už to nebyla hvězdička, ale nesnesitelně jasný zářivý kotouček. Oslepeni září už neviděli poslední dějství.

Projektil sjel z nebes jako zářivý blesk. Přesnost zásahu byla velmi vysoká, projektil trefil přesně roh svatyně s meteoritem. Co následovalo potom, nešlo nijak přesně odhadnout, šlo o premiéru. Již z dřívějších průzkumů bylo zjištěno, že Mekka a přilehlé okolí leží na rozsáhlém granitovém skalisku na podloží z aluviálních písků. Je to tektonicky nejisté podloží, drobné zemětřesení do amplitudy 0,3 jsou vcelku běžná. Ty jsou zaviněny zlomem ležícím podélně v Rudém moři. Zlom je vzdálen 80 kilometrů od Mekky, což je v geologickém pohledu kousíček. Víc se nevědělo, dělat nějaké další výzkumy v Mekce a Kaabě bylo nemožné.

Další děj byl podrobně zaznamenán jak z družic na oběžné dráze, tak i z letadel. Oslnivý blesk sjel do země uprostřed Mekky. Zvukový projev úderu nadělal z přítomných účastníků jemný krvavý aerosol. Těm vzdálenějším tlaková vlna prorážela zvukovody a drtila oči. Setinu vteřiny po dopadu projektilu dorazila tepelná vlna. Krvavý aerosol z bývalého davu byl prakticky okamžitě vysušen. Projektil roztříštil skálu, na které leží Mekka. Předaná energie byla natolik veliká, že se kusy skal vydaly jediným směrem, kterým mohly a kde nebyly omezeny jinými úlomky, směrem vzhůru, přičemž kusy skály narážely na sebe. Bylo jen otázkou času, kdy o sebe křísnou nějaké tvrdší části a zajiskří to. Když se tak stalo, prachový výbuch srovnal se zemí většinu hotelů okolo Kaaby. Projektil, i  když ztratil většinu kinetické energie, se stále ještě probíjel do nitra země, zanechávajíc za sebou síť prasklin. Nikdo nevěděl, že pod Mekkou je menší ložisko zemního plynu, svrchu utěsněné granitovým skaliskem. To bylo nyní rozbité a plyn měl volnou cestu. Cestou k požáru na povrchu se mísil se vzduchem mezi vířícími balvany. Bylo jen otázkou několika vteřin, kdy se výbušná směs potká s ohněm. Tisíce a tisíce metrů krychlových směsi plynu se vzduchem explodovalo v téměř stejném okamžiku. Balvany, které již ztratily svou rychlost a začaly padat zpět na zem, dostaly mohutný energetický kopanec a prudce se rozlétly vzhůru a do stran. Jeden z těch větších poškodil naprosto nevinnou egyptskou vojenskou loď plující v Rudém moři a se zájmem pozorující, co se děje.

Nastávalo poslední dějství. Projektil z posledních sil prorazil aluviální písky pod skalním podložím Mekky a nakonec i skořápku veliké podzemní dutiny, pozůstatku po dávné bublině sopečného plynu. Dutina byla sítí prasklin spojena s Rudým mořem, takže byla napůl zatopená. Plnému naplnění bránila plynová kapsa, nyní proražená. Plyn se vyhrnul otvorem a cestou lámal popraskaný pískovec. Na povrchu podpořil již téměř prázdné ložisko zemního plynu a tím i plamenný sloup tryskající nad zbytkem Mekky. Ten už jen dokončil zkázu. Zmizela prakticky celá městská čtvrť Al Haram, kde se Kaaba nachází, oblast o průměru dvou kilometrů se propadla do hloubi země. Na povrchu zůstal jen kruh roztaveného písku a zbytků budov. Z díry stoupaly mračna páry, jak se pomalu stoupající hladina dostávala do styku s rozpálenými kusy skály, až se ustálila v rovině s hladinou Rudého moře, 277 metrů pod povrchem města. Následně zažila Mekka, asi poprvé a naposledy, obrovskou průtrž mračen od vysrážené páry.

Zbytek města měl obrovské štěstí. Samotná Kaaba leží v přírodní prohlubni, navíc trosky okolostojících budov vytvořily téměř dokonalý prstenec. Mimo té první zvukové exploze mířily všechny ostatní k nebesům. Jistě, počet osob s poškozeným sluchem byl vysoký, ale s tím se dá žít, takže počet obětí nebyl tak vysoký. Postihlo to hlavně vůdce, ať již duchovní nebo politické. Rázem byl islám zbaven dvou důležitých věcí - vedení a posvátného místa.

Již před konferencí obíhaly v arabském světě fámy, že ona konference je proti Alláhovým úmyslům a že to Alláh jen tak nenechá. Po katastrofě v Mekce tyto fámy nabyly na věrohodnosti a obsahu. Celý první den konference prý byl věnován nepřetržitým nechutným orgiím, kterých byly nuceny se účastnit davy dětí obého pohlaví i různá zvířata, včetně velmi mladých vzácných bílých velbloudic. Většina těchto obětí první den nepřežila. Proto se Alláh rozhodl konferenci ztrestat až druhý den, až se pokrytci začnou scházet k neupřímné modlitbě, mnozí ještě s krvavýma rukama a penisy. Pak na ně Alláh svrhl nebeský oheň a srazil je až do samotné Geheny, muslimské obdoby pekla. A aby je nikdo nemohl zachránit a pokusit se je s úctou pohřbít, zavalil díru kamením a zalil mořskou vodou.

Tolik muslimská verze. Islámem to otřáslo do základů. Fámy padly na úrodnou půdu, všichni měli před očima životní styl vládců, kteří měli jít příkladem. Zlaté věci včetně zbraní a aut, přepych místo ctnostné chudoby, nadutost místo pokory. Ani vysoce postavení imámové netvořili výjimku. Prostý muslimský lid se bouřil, když někdo z těch, kteří se neúčastnili konference se pokusili nahradit zmizelé vládce. Tito byli pravidelně masakrováni vlastní osobní stráží, nejpozději tehdy, když dostali zálusk na mladou krev k ohřátí lůžka. Na významu prudce nabyl vesnický imám či muftí, což vedlo k dalšímu rozpadu islámu. Každý z nich vykládal korán po svém, nebylo už jednotného vedení.

Další zlom nastal, když svět v čele s Imperiem, Ruskem a Čínou přilétl poskytnout podporu. Teprve s mírným zpožděním se přidala Severní Amerika, to když už prezidenta přestaly bavit tahanice v obou komorách kongresu na téma zahraniční pomoc a přikázal ji prezidentským dekretem. Prostí muslimové postupně zjišťovali, že ti cizozemci nejsou takoví krvaví netvoři, jak je líčila vrchnost. Dokonce ani nežerou muslimská nemluvňata, ale stačí jim nějaká placka, a to i bez masa. Imperiálové dotáhli pivo, s ohledem na islám nealkoholické. Místní v něm okamžitě nalezli zalíbení, bylo velmi osvěžující a bez alkoholu. Jeho obliba velice stoupla, když se pivovary chopily příležitosti a začaly vyrábět speciální muslimská nealkoholická piva s příchutí fíků, datlí a medu. Pak v přístavu v Džiddě zakotvila nákladní loď s nákladem dvou kompletních pivovarů, jen je poskládat do vhodné budovy. Třetí pivovar byl vestavěn přímo do lodě a sloužil k zapracování budoucích pracovníků stavěných pivovarů.

Jediná nejistota, která přetrvávala, byl původce katastrofy. Vědci z mnoha zemí pořádali kongresy a vědecké semináře, kde si občas vjeli do vlasů. Legendární byl souboj profesorů z MIT a Sorbony, vybojovaný pomocí vyšší matematiky, kdy integrál byl nejjednodušší funkcí. Rozsah katastrofy odpovídal velkému meteoritu, ale to, co spadlo, bylo docela malé, jen jiskřička světla. Další teorie operovaly s malou černou dírou, bílým trpaslíkem, antihmotou či obyčejným, jen značně silným bleskem. Vědci Izraele i Impéria se různě přikláněli k některé z populárních teorií, neboť nebyli informováni o práci tajných služeb.


Na druhém konci světa to také vřelo. Začalo to vlastně Portoriko. Ono je to vlastně zajímavé území, je součástí USA jako nezačleněné území, obyvatelé při tom ale nejsou občané USA, protože nepatří do žádného státu. Má to jednu malou výhodu. Protože nepatří do žádného státu, neplatí USA žádné daně. Inspirována Texasem vznikla politická strana OOU - Out Of USA - Pryč z USA. Jejím zakladatelem i předsedou byl bývalý vážený člen městské rady druhého největšího města Dominikánské republiky, Santiago de los Caballeros, ctihodný Miguel de Cervantes. Se slovutným básníkem nebyl nijak spřízněn, leda tak duchovně. Nyní žije na Portoriku ve svém rodném Arecibu a má jednu velkou touhu - sjednotit pod jednu vlajku tři největší karibské ostrovy, Kubu, Hispaniolu a Portoriko. A začal tady, na Portoriku. Další důvod k opuštění USA byl ryze lidský. Normální Američané na Portorikánce hledí jako na lidi druhé kategorie, nejsou to skuteční Američané! To všechny horkokrevné potomky španělských šlechticů hluboce uráží... Američané také dělají, jako by jim ostrov patřil, teď chtějí dokonce zničit nejmalebnější jihovýchodní část ostrova a postavit tam jakýsi energetický výměník využívající jakýsi chladný kus Atlantiku.

Samozřejmě, Don Miguel, jak si nechával říkat, nezačínal od píky. Na všech třech ostrovech měl spousty kamarádů a známých. Na Portoriku se narodil rodilé Portoričance, která měla krátký, ale vášnivý poměr s neznámým americkým turistou. Na Kubě studoval střední a kus vysoké školy s oborem výroba cukru. Pak se nepohodl s nadutým spolužákem, který se ukázal být synem místního vlivného politika. Studia dokončil v Dominikánské republice. Oženil se s krásnou Haiťankou a má s ní dvě dcery, krásné po mamince i babičce. A jelikož uměl mluvit a byl dost oblíben, byl na nějaký čas i členem městské rady, jak je uvedeno výše. Takže na Kubě má přátele z dob studií, na Portoriku žije a na Hispaniole má příbuzné a přátele v obou státech. Teď s manželkou cestují po Imperiu a shánějí informace, jak nejlépe vyplnit svoji touhu. Vždyť ten pan Macák, legendární zakladatel Imperia, začínal také od nuly...

Bohužel netušil nic o podpoře mimozemských entit, náhodně nalezených při průzkumu jednoho z jezírek české propasti Macocha, které tady kdysi havarovaly za vzniku právě Macochy. Netušil nic o technických databázích, které umožnily technický rozkvět Imperia. Přestože jak on osobně, tak jeho idea byla přijímána kladně, nic se dozvědět nesměli Při setkání s panem Petrem Stahlem, zetěm a neoficiální nástupcem pana Macáka, se dozvěděl, že mu nedokáží pomoci jinak než radou a specializovaným komunikátorem, pomocí bylo možno se spojit s osobností pana Macáka, sídlící ve speciálním počítači. Někde, z bezpečnostních důvodů nelze prozradit umístění, jistě chápete...

Don Miguel chápal, přesto byl vděčný i za takovou pomoc. Přesto se zeptal, co by se stalo, kdyby se chtěl připojit k Imperiu. Tam byla odpověď ještě jednodušší - souhlas a přání minimálně 66% obyvatel. A pokud by se Portoriko připojilo a stalo se plnohodnotnou součástí, určitě by svým příkladem strhl i ostatní. Po odchodu Dona Miguela se Petr obrátil ke své manželce Lucii:

„Tak mám pocit, že si naše Sluníčka začnou užívat karibského slunce. Dohodni se s Yumou, tohle je báječná příležitost!“

Pro upřesnění: Imperiální Sluníčka jsou osoby vyléčené z duševní choroby, která přerušila propojení mozku s tělem. Po vyléčení disponují mozkem vyzařujícím dobrotu a lásku, především k Imperiu. Přes mnohá zkoumání, rozebírání a opětovné skládání přístrojů se nikdy nepřišlo na to, proč tomu tak je.

 


Zpět Obsah Dále

02.01.2018 21:13