Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Návštěva z kosmu

Jak plynul čas, Imperium narůstalo, až dosáhlo hranic, které se nedaly snadno překročit. Na Zemi zůstaly čtyři velké celky - Rusko, Čína a Imperium. Těch zbývajících mimo USA bylo už jen několik. Tvrdošíjně samostatný Vatikán, utopený uprostřed Imperia, Rómské Království na ostrově Darby Island v Bahamském souostroví a pár ostrovních státečků v Tichém oceánu. Dokonce i Island, nejdříve odmítající vstup z obavy před rozplynutím se své kultury nakonec vstoupil do Imperia.

Samostatnou kapitolou zůstaly USA. Ze všech stran obklopené buď Imperiem nebo mořem postupně přicházely o další části, navzdory diktátorskému režimu. Po Texasu odešlo Portoriko, Panama vyvlastnila panamský kanál, jen proto, aby ho mohla zrušit, protože nedokázala konkurovat NIOC v Nikaragui. Další v pořadí byly zámořská nezařazená území, především Guam. Pak byl delší dobu klid, pak udeřil blesk. Usa naráz opustily čtyři státy - Aljaška, Maine, New Hampshire a Vermont. Všechny se přidaly ke Kanadě a společní zamířily směr Imperium. To bylo informováno Kanadou v řadě tajných jednání, takže stačilo přijmout opatření, že by se USA pokusily o něco nepředloženého. Neboť, jak praví známé úsloví: USA vždy přijdou na to jediné správné řešení, ale až poté, co vyzkouší všechny špatné.

Prezidenta USA ranila mrtvice a vedení se chopila jeho milenka, prezentující se na veřejnosti jako viceprezidentka. S okamžitou platností přikázala zavřít hranice, vypověděla ze země zbytek těch diplomatů, kteří již dříve neodešli sami, a vyhlásila třetí stupeň stavu ohrožení z celkových pěti. Spokojeně přehlídla situaci a odjela do Pentagonu na velitelství armád poradit se o situaci. Výsledkem jednání byla hrozba vyhlášení války Kanadě, které byla označena za hlavního viníka odchodu tolika států z nerozborného svazku Spojených států. Obsáhlé memorandu, zaslané kanadské vládě, požadovalo bezpodmínečné navrácení ukradených států a zaplacení pokuty ve výši deseti miliard amerických dolarů. Kanadská odpověď byla stejně obsáhlá, leč hlavním motivem byla zvukomalebná francouzská fráze Va chier!

Když to přivolaný francouzský tlumočník správně přeložil jako frázi Jdi do hajzlu, nabrali přítomní barvu vlčích máků. Následné kroky americké armády byly pečlivě naplánovány. Viceprezidentka vyhlásila čtvrtý, předposlední stupeň ohrožení, který umožňoval i přímou akci proti nepříteli. Pátý stupeň zůstával v záloze pro případ, že by byla sama USA napadena Ruskem, Čínou či Imperiem.

Na hranicích s Kanadou i u hranic odbojných států se začaly hromadit jednotky US Army, což prezentovalo americké Ministerstvo obrany jako příprava na vojenské cvičení. Po předchozích výhrůžkách Kanadě tomu nikdo nevěřil, přesto za hranicemi USA vládl až podivný klid. Klid vládl i v okamžiku, kdy se za mohutné letecké podpory hnulo mnohatisícové pozemní vojsko. Daleko se však nikdo nedostal. Přesně na hranici se před každým letounem objevil ovál podobající se špinavému sklu. Další děj pak připomínal nárazové testy, kdy se do cesty pohybujícímu se předmětu postaví překážka, která neuhne. Americké nebe se změnilo na oceán ohně a výbuchů zbraní, z něhož na zem pršely rozpálené trosky. Také pozemní armáda nedostala za hranici. Obyčejný plot z drátěného pletiva, jaký je vidět okolo zahrádek, se změnil na neprostupnou zeď, sahající do výše deseti metrů. Dokonce ani těžký tank Abrams s ní nic nesvedl. Velitel si uvědomil, že sice nemůžou vjet do Kanady, útočit ale můžou. Vydal rozkaz raketovému dělostřelectvu k palbě směr Kanada. Nosiče raket zaujaly palebné postavení a zahájily palbu. Sotva však první raketa opustila výmetnici, odněkud z jasné oblohy vyšlehly oslnivě bílé paprsky. Ten první zničil vypuštěnou raketu, ty ostatní přeskakovaly mezi nosiči raket. Během půl minuty přišla americká armáda o  nasazené raketové dělostřelectvo. Pak teprve se nebe nad Kanadou zamihotalo a najednou se kus od hranic v stometrových rozestupech táhla řada vojenských letounů Imperia. Na každou Vosu připadly dvě Včely jak podpora.

Běsnící velitel okamžitě zchladl. Z mnoha ukázek již věděl, co letouny dokážou. Přikázal spojaři, aby ho spojil se štábem, což se během chvilky podařilo. Dokonce se dovolal svému nadřízenému:

„Generále Maurici, tady je brigádní generál Petraeus jr. Bylo nám zabráněno v postupu, kanadská hranice je absolutně neprostupná jak pro pozemní, tak i pro letecké jednotky. Kompletní letecká podpora je zničena, já jsem ztratil celé raketové dělostřelectvo při pokusu prostřílet si cestu. Asi kilometr od hranic trčí ve vzduchu řada těch Imperiálních letounů, vždy jeden velký a dva malé v rozestupu tři sta stop. Moment...“

Velitel Petraeus mladší sáhl po dalekohledu. Ano, něco se na kanadské straně dělo. Popisoval, co vidí do mikrofonu:

„Zpoza kopce se vynořil jeden z těch jejich kosmických tahačů. Má na nosné ploše nějaké velké zařízení, není to pořádně vidět, stříbřitě se to leskne. Něco se tam hýbe, vypadá to jako stříbrný tulip... Do prkýnka!“

Velitel se odmlčel, na štěbetání ze sluchátek vůbec nereagoval. Teprve po chvilce pokračoval:

„Sorry jako, tohle byste musel vidět. Ten tulipán na nás vychrlil nějaký růžový kouř. Všechno kovové, o co se ten kouř otřel, zmizelo. Pokud to ze svého stanoviště vidím, nedotklo se to lidí, látek a plastů. Sakra, druhý stroj s tulipánem, podstatně blíž a stří...“

Reproduktor v generálním štábu umlkl. Postupně umlkaly, často v půli slova, i ostatní jednotky, které se zúčastnily operace Aljašská svoboda. Asi nejvíc obětí bylo u útočné skupiny dvou torpédoborců a tří fregat, které tvořilo veškeré plavby schopné osazenstvo námořní základny Everett. Poslední loď, letadlová loď Abraham Lincoln, trčela v doku po nešťastné srážce s ledovcem plujícím těsně pod hladinou, při které přišla o tři lodní šrouby ze čtyř. Setkání se silovým polem a vzápětí s růžovým dýmem svrhlo mnoho osob do ledového moře. Imperium mělo připravenu záchrannou loď, ta byla ale ostřelována ze zbylých plavidel, bez ohledu na označení lodi červeným křížem, takže musela urychleně opustit ostřelovaný prostor. Podařilo se zachránit jen skoro tři sta lidí, teprve když byla potopena poslední fregata.

Americká armáda se nevzdala. Když nemohla zaútočit na Kanadu, určitě to půjde přes Mexiko. Nešlo. Pozemní armáda narazila na podobný plot jako na hranicích s Kanadou, letadla dopadla také stejně. Pak se zjistilo, že silová ohrada se táhne i přes moře ve dvanáctimílové vzdálenosti od břehu, což jsou mezinárodně uznávané výsostné vody. Pokusy proniknout pod bariérou pomocí ponorek byly ukončeny v podobě třpytivých paprsků, ničících jednu ponorku po druhé, jen co opustily dvanáctimílové pásmo. Skořápka byla celistvá.

Celé to spustil jeden prostý dotaz Gerta Muellera, středoškolského studenta z německé oblasti, který si jako jeden domácí úkol vybral referát o spisovateli Gertu Prokopovi, který byl rodákem z jeho města a zároveň jeho jmenovcem. V jeho knihách je USA líčena jako dystopie, kam až to může dotáhnout bezbřehý neomezovaný kapitalismus. Totalitní forma vlády, omezování osobní svobody, selekce lidí hned po narození a podobně. V knize jsou USA obehnány bublinou silového pole, takže se v pohodě zahnívají a všude okolo je spořádaný mírumilovný svět. Gert položil otázku na stále běžící stránce fsn.cz v sekci Dotazy občanů: „Bylo by možné dnešními možnostmi a technikou udělat něco podobného s dnešními Spojenými státy?“ Přidal ISBN knihy a spokojeně dotaz odeslal. Byl si jist odpovědí Nelze, bohužel, takže byl po několika dnech dost překvapen pozváním do kanceláře ředitele. Tam zažil Gert překvapení číslo dvě, neboť nikdo neviděl ředitele se byť jen usmát. Dnes měl úsměv od ucha k uchu, jak představoval Gerta páru mladých lidí, kteří se ukázali být zástupci Vědecké rady Imperia. Ti nejdřív ujistili Gerta, že ho nepřijeli ani zatknout, ani zlikvidovat, ale že jeho návrh vzbudil značný ohlas. Přichází s nabídkou, jestli se nechce tohoto projektu účastnit jako autor, že by ho kooptovali do týmu. Od pana ředitele už ví, že má dobrý prospěch, takže občasná nepřítomnost ve vyučování by nebyl problém. Gertovi div nevypadly oči, přesto si zachoval chladnou hlavu a nechal si čas na rozmyšlenou do druhého dně, čímž se uvedl jako vyspělý jedinec. Jak mu časem kolegyně Hedvika řekla, okamžité přijetí by potvrzovalo jistou nezralost a bylo by důvodem k ostražitosti.

Po dvou letech měl Gert už jak maturitu, tak i první ročník Imperiální univerzity, kam byl přímo přijat jako perspektivní jedinec po pohovoru a s přihlédnutím k jeho aktivitám v projektu Skořápka. Projekt také už byl v závěrečné fázi, prototypové i provozní zkoušky proběhly v pořádku a čekalo se na nějakou vhodnou příležitost. Rozmíška Kanady s USA bylo to pravé. Rozběhly se rozhovory jak tajné, tak oficiální, takže v den D bylo vše připraveno.

Po aktivaci projektu Skořápka si prezidenti Ruska a Číny pogratulovali s Imperátorem, jak to pěkně zvládli. Agresor byt odklizen, svět si mohl oddechnout. Ohledně Imperátora... Kdysi dávno, v počátcích Imperia, se ve veřejné diskuzi řešila forma vlády. Všichni se shodli, že vláda bude složena ze dvou osob z každého připojeného území, kteří si budou naprosto rovni. Poslední bod byl nekompromisní: Není žádného imperátora! Neoficiálně se tomuto titulu blížil pan Macák jako faktický zakladatel Imperia, když byl jmenován čestným předsedou vládní rady, takříkajíc první mezi rovnými. Pak přišlo několik krizí a panu Macákovi začal selhávat organismus. Naštěstí byla vyzkoumána možnost, jak přenést vědomí a osobnost člověka z holografické paměti mozku do paměti speciálního počítače. To neskously některé církve, zvláště protivný byl v tomto směru Islám. Přípravy dobyvačné muslimské expanze ukončil incident, po němž zbyla uprostřed Mekky díra do pekla o průměru dva kilometry místo nejposvátnějšího místa Islámu, Kaaby. Náhoda tomu chtěla, že to bylo v okamžiku společné modlitby špiček islámu z celého světa...

Zpět k Imperátorovi. Když byl pan Macák nahrán, to jest převeden na elektronickou bytost, nemohl již vykonávat sice čestnou, ale reálnou funkci předsedy Poradního kruhu Imperia. Na stále běžícím serveru fsn.cz, i když už internet vypadal a fungoval úplně jinak, se objevil článeček:

Sice se kdysi dávno řeklo, že není žádného Imperátora, ale musíme rozlišovat. Stále nechceme někoho s téměř neomezenou mocí, to by špatně dopadlo. Co ale takový Imperátor jako čestná funkce, něco jako vyznamenání? Žádné pravomoci, pouze poradní hlas. Zvláště, pokud by čestným Imperátorem tak čestný muž, jako byl pan Macák...

Článeček vzbudil zaslouženou pozornost, diskuze se rozkošatěla, ale všichni se shodli, že za takových podmínek, a pan Macák k tomu, prostě ano. Od té chvíle byl pan Macák Imperátorem. Jak podotkl, být ještě živý, tak se snad dojetím rozpláču.


Jak tak za panem Macákem odcházely další, nastával kardinální problém: Komu říct o dvou kosmických trosečnících, kteří jsou pohřbeni pode dnem propasti, kterou svou pozemskou havárií vytvořili, pod Macochou? Sdružení nahraných osobností však přišlo s řešením: Návštěvníci z Furvey se musí dostat na Zemi, nikoliv tak, že se vynoří z Macochy.

Ač se pás asteroidů prozkoumával již mnoho let, stále byly oblasti, které lidské oko neviděly blíž než přes dalekohled. Průzkum dělaly většinou robotické lodě a těch bylo tolik, že se ztráta několika z nich nikde neprojevila. Na jedné takové lodi přiletěli tři zlatí roboti, pozůstatek z objevených sedmi. Čtyři zbývající dělaly zabezpečení jádra počítače s nahranými osobnostmi. Ty tři už měly za sebou těžkou práci, která se však musela udělat tajně - vyprostit havarovanou kosmickou loď ze zatopeného dómu pod Macochou a přemístit ji do nejbližší vhodné vodní nádrže. Kupodivu, nemuseli putovat daleko, vhodný byl rybník Olšovec v nedaleké Jedovnici. Díky za krasové podloží plné jeskyň, v rostlé skále by to šlo podstatně hůř. Pak stačila jedna pořádná noční bouře, hromada antigravitačních jednotek a naprosto nevinný výpadek sledovacího systému k přesunu na orbitu a pomalu dále. Dole, na Zemi, sledovali užaslí obyvatelé Jedovnic obrovskou jámu, ve které zmizel jejich rybník. Dle odborného posudku se propadlo dno rybníka a odhalilo novou krasovou oblast. Ta však nebude přístupná veřejnosti, také protože pravděpodobně nemá další východ, soudě podle stoupající hladiny vody v díře. Je předpoklad, že se rybník obnoví při dalším tání sněhu příští jaro...

V odlehlém koutě pásu asteroidů vyrostla kosmická loděnice. Odpovídající podmínky byly v normě, tak se začalo stavět. Ze všeho nejdřív se postavila mnohakilometrová parabolická zrcadla, bez kterých by to dále nešlo. Díky počítačovému řízení nikdy nezasvítila směrem k Zemi nebo obydlené části asteroidů okolo Ceresu a Vestě. První dokončené zrcadlo začalo propalovat díru podél rotační osy podlouhlého asteroidu. Další zrcadlo pomalu tavilo ledový asteroid a vytvářelo úhledné ledové bloky. Ty byly poté dopraveny do vypálené díry, otvor byl zalit lávou a obě zrcadla začala pomalu ohřívat celý asteroid. V přesný okamžik došlo k odpálení lávové zátky. Natlakovaná pára vyrazila do kosmu, kde narazila do desetimetrového kusu skály. Ten se vychýlil z dráhy natolik, že po pár stovkách kilometrů narazil do velikostně podobného. Porucha se pomalu šířila a přispívala k tomu, že se jí nikdo nepletl do cesty.

V původním asteroidu vznikla nádherná vnitřní dutina. Tlak páry protlačil vodu až téměř k povrchu, který již nebyl zahříván a pomalu chladl. Pára se měnila na vodu a posléze na led, který utěsnil všechny trhliny, kterými by mohla unikat atmosféra. Otvor do kosmu byl zaskládán ledovými bloky, do kterých byly zabudovány jednak kovové výztuže, jednak přechodové komory, čímž se získal nádherný habitat pro pracovníky loděnic. Nic již nebránilo stavbě obálky na poničenou kosmickou loď. To vše bylo součástí plánu, že se návštěva musí objevit z kosmu.

Až bude postavena celá loď včetně kilometrového pylonu s atomovým parním motorem, loď pomalu odpluje do vzdálenosti půl světelného dne nad rovinu ekliptiky. Tam se otočí, zamíří ke Slunci a začne vysílat to, co by se dalo nazvat kosmickým pozdravem - řady prvočísel a další univerzální matematické symboly.

Zbývalo vyřešit, co s loděnicí. I zde se našlo řešení. Imperium po čase oznámilo, že v rámci dalšího zkoumání Sluneční soustavy buduje v Pásu asteroidů kosmickou loděnici na výstavbu sond a jiných kosmických lodí. Je naprosto zbytečné vozit suroviny z Pásu na Zemi, tam v gravitační studni něco postavit a pak to zase vrátit do kosmu. A zároveň pozvalo vědce a inženýry obou spřátelených mocností, Ruska a Číny, ke společnému dílu. Stejnou nabídku dostaly i Spojené státy, které však arogantně odpověděly, že až budou potřebovat, postaví si loděnice samy.


Radioteleskop Nancay ve francouzské části Imperia zahlásil neobvyklou elektromagnetickou aktivitu v hlubokém kosmu a uvedl souřadnice. Radioteleskop v Arecibu na druhé straně Atlantiku byl již nachystán událost potvrdit nebo vyvrátit. Celý vědecký i laický svět byl jako na trní. Už bylo tolik falešných poplachů! Pak předstoupil ředitel observatoře před kamery a mikrofony. Byl bledý, klepal se a potil, ale už jeho první věty zvedly diváky a posluchače ze židlí::

„Ano, něco tam je. Vysílá to skoro na čáře vodíku prvních jedenáct prvočísel...“

Přehlušila ho smršť dotazů, na které nemohl pro křik reportérů ani odpovědět. Chvilku to ještě vydržel, pak pokrčil rameny, obrátil se a odešel. Novináři dostanou zprávu písemně, je to jednodušší a nebolí z toho uši a hlava. Zprávu předal tajemník, po kterém všechny nadávky sklouzly. Nic si z toho nedělal, naopak vysvětlil novinářům, že v tom řevu od nich by stejně další požadované podrobnosti zanikly, takže ať si zametou před vlastním prahem.

Ve zprávě toho bylo víc. Prvočísla se opakovaly jedenáctkrát, pak šestnáctkrát počty v šestnáctkové soustavě, kus Fibonacciho posloupnosti a podobně. Celý cyklus trval něco přes hodinu. Jelikož radioteleskop v Arecibu je stacionární, pohybovat se může jen přijímač v ohnisku, převzaly sledování návštěvníka další radioteleskopy.

Imperátor Macák i ostatní nahrané osobnosti měly své pochyby. Signál přišel o deset dní dříve, než očekávali. Že by Yom porušil dohodu? Nebo tam venku plyne čas jinak díky nějakým neznámým relativistickým jevům? Prozatím nic nepodnikali, jen pozorně sledovali děj.

Chystala se odpověď, ale přišla nečekaná komplikace. USA se zase jednou projevily jako neschopné skousnout, že něco nemůžou. Ve vzpurném gestu Když ne my, tak nikdo začaly ze svých radioteleskopů vysílat šum v takovém výkonu a rozsahu, že úplně přehlušil Návštěvníkovo vysílání. Celý svět byl v šoku. Tímhle už překročily Spojené Státy všechny meze. Taková událost celosvětového významu a USA ji znemožní! Nejen odborníci, ale i laická veřejnost naléhaly na své vlády, ať takovému chování učiní přítrž. Ty to nejdříve zkoušely po dobrém, apel na vládu USA přinesl jen arogantní odpověď. Vlády Ruska i Číny se obrátily na Imperium, protože ony by mohly maximálně odpálit těch několik ještě nezlikvidovaných mezikontinentálních nukleárních střel, čímž by ale zlikvidovaly všechny, vinné i nevinné. Přitom je to zcela určitě práce pár vysoce postavených osobností.

Imperiu naštěstí zůstal houf Kuřat. To byly malé kosmické lodě, vyvinuté k hlídání Američanů, když prováděli nelegální operace na bývalé kosmické stanici ISS. Tu také nakonec rozbili a zkusili shodit na Imperium a zároveň to svést na Rusko. Tenhle podraz pozorně sledovaly dva letounky, které se podobaly lodi Milénium Falcon. Falcon se měly i jmenovat, technici ale prohlásili, že Falcon, Sokol je takové větší kuře, takže letounky dostaly název Kuřata. Pohon na bázi antigravitace, částicové i obyčejné lasery a malé neřízené raketky. Jelikož byly Kuřata odolnější a vyzbrojenější než Vosy, použilo Imperium právě je.

Imperiální kosmická stanice, kterou Imperium postavilo jako náhradu za zničenou starou ISS, a která přelétala nad USA a poblíž podrobně zmapovala zdroje signálu. Byly to jak vědecké radioteleskopy, tak i různé vojenské i civilní radary. Každé Kuře mělo naplánovanou trasu tak, že udělá dva průlety nad územím USA. Cestou bude ničit zdroje šumu. Začátek i konec průletu bude na východním pobřeží s otočkou nad Tichým Oceánem.

Pro americké milovníky východů slunce to byl šok. Poklidný výhled na východ slunce byl narušen jakýmsi předmětem, z něhož se vyklubalo cosi stříbřitého o velikosti hřiště na baseball. S vytím to velkou rychlostí prolétlo nad hlavami diváků a mizelo v dálce. Sem tam se od něj odlepil stříbrný paprsek, kam dopadl, tam něco vybuchlo.

Americká armáda něco takového očekávala, tak byla připravena. Ovšem chybička se vloudí, připraveni byli na Vosu, ne na něco tak velikého a rychlého. Než se stačily baterie Patriotů zaměřit, už nebylo na co střílet. Tak alespoň velitelé varovali všechny ostatní zúčastněné, aby ty radary vypnuli. Nemělo to žádný účinek, zničeny byly i ty vypnuté. Nakonec stačily dva průlety každého Kuřete, z cílů nezbyl ani jeden. Přesto se všechna Kuřata nevrátila do Imperia, ale dvě se přemístily na pronajatý kus letiště v Londýně. Tento ale neležel v Anglii, ale v provincii Ontario v Kanadě. To pro všechny případy. V klidu se vznášely půl metru nad pojezdovou dráhou, naprosto ignorujíc davy zvědavců, pro které to byl naprosto nevšední zážitek. Kanada sice ještě nebyla členem Imperia, ale mílovými kroky s k tomu blížila a umožnění pobytu Imperiálních strojů pro ni znamenalo malé plus.

Obrázek zaslaný Návštěvníkem

Obrázek zaslaný Návštěvníkem

Nyní když už byl klid, mohlo Imperium poslat Návštěvníkovi odpověď. V ní se navazovalo na řadu prvočísel jejím pokračováním, Fibonacciho posloupnost byla nahrazena posloupností aritmetickou a přidána posloupnost geometrická. Po odeslání odpovědi byli všichni jako na trní - Pochopí návštěvník odpověď? Na potvrzení si museli počkat skoro celý den, již věděli, že je Návštěvník jen půl světelného dne daleko. Skoro v předpovězený čas bylo vysílání číselných řad ukončeno a nahrazeno jiným kódem.

Ten se skládal ze změti jednoduchých a dvojitých impulzů oddělených různě dlouhými mezerami. Chvíle bádání, co by to mohlo být, potom to vědcům došlo. Jak jinak poslat binární kód? Jeden impuls je logická nula a dvojitý logická jednička, mezery jsou oddělovače. Zkusili kód převést do grafické podoby s tím, že nejdelší mezera je konec řádku. Na obrazovce pomalu vylézal černobílý obrázek, mnohým známý z učebnic a skript fyziky. Chvilku bádali nad tečkami u kroužků planet, potom na to došli. Byly to měsíce planet. Země má jeden, Mars dva a Jupiter houf. Na tenhle obrázek existovala pouze jediná odpověď. Návštěvník poslal obrázek neúplné soustavy, Země odešle kompletní schema včetně naznačeného pásu asteroidů a dvojplanetky Pluto - Cháron.

Návštěvnice odjinud

Návštěvnice odjinud

Další obrázek od návštěvníka vyvolal nejdříve údiv, pak kroucení hlavou a nakonec úsměvy. Každý si vzpomněl na dětství a pohádky o dracích. Postava na obrázku vypadala, jako by prošla podobným vývojem jako člověk, ale výchozí zvíře nebyl opoid, ale drak. Odpověď na tento obrázek byla jasná, stejný obrázek byl přidělán k mnoha sondám, které opouštěly sluneční soustavu. Pak do dění vstoupil pan Macák jako zástupce nahraných osobností, který pochopil, že to není očekávaná návštěva z Furvei, ale někdo úplně jiný. Nabídl, že nahrané osobnosti převezmou celou agendu styku s Návštěvníkem, že mají hromadu nápadů, jak pokračovat v učení se navzájem. A že začnou čísly a jejich zápisem. Lidská skupina si přála pravidelné informace o postupu, jinak jim předání nečinilo potíže.

Jak šel čas, některé informace se dostaly do Imperiálního zpravodajství. Již po týdnu hlásil pan Macák výrazný postup v porozumění, pomalu začínají vytvářet společný výkladový slovník. Postupně, jak se Návštěvník blížil a intervaly otázka/odpověď se zkracovaly, se hustota informací zvýšila natolik, že se informace o Návštěvníkovi staly součástí denního zpravodajského přehledu.

Jeden bod vzbudil docela vzrušení, to když dali Návštěvníkovi na výběr, který světový jazyk bude pro něj nejvhodnější na dorozumění. Angličtinu zamítl hned, jazyk, který se jinak píše a jinak čte, nestojí za učení, je neperspektivní. Kdysi dávno u nich také takový měli, honosil se jím malý agresívní nárůdek, který nakonec museli izolovat od ostatních a nechat vyhnít. Čínština je vypracované obrázkové znakové písmo, kde každý znak znamená část nějakého slova. Znaky musí být malovány přesně, aby nedocházelo k omylům, prostě jedna nevýhoda za druhou. Ruština a čeština jsou hodně podobné jazyky, ale s rozdílným zápisem. A jelikož je čeština rozšířenější než ruština, předpokládá ruštině Návštěvník pozvolný zánik.

Další pozdvižení vyvolala anatomie Návštěvníků. Správně by se mělo psát Návštěvnic, protože v celé lodi není ani jeden samec. Ostatně, žádný samec není ani na domovských planetách. To vyvolalo okamžitou otázku, jak se tedy vlastně rozmnožují. Odpověď byla značně obsáhlá, ale zkráceně je to takto: Pokud samice sní svůj vlastní ocas, nastanou v jejím těle změny, které vyvrcholí dočasnou přeměnou na samce. Ten stav trvá jen tak dlouho, dokud ocas nedoroste nebo dokud samec nevypotřebuje svůj semenný vak k oplodnění vajec, pak se vše vrátí k normálu. A ocas je vlastně jen lehké houbovité úložiště pro rohovinovou kapsli s hormonální bombou na přeměnu na samce. Ještě padl doplňující dotaz, jestli pruhy látky zakrývají prsa nebo je to jen ozdoba. Odpověď byla poněkud rozpačitá, že je to tradice, látkou se zakrývá rituální tetování, která určuje původ, nynější stav a další informace. Tyto údaje jsou poněkud soukromé a choulostivé, proto to zakrývání.

 


Zpět Obsah Dále

09.11.2018 15:33