Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

Zvýšený provoz

Určitě to znáte. Tichá ulice, žádné auto v dohledu. To vše do okamžiku, kdy se chystáte přejít na druhou stranu. V tu ránu se odnikud vyrojí množství dopravních prostředků všeho druhu v takových rozestupech, že to neumožňuje ani přeběhnutí. Hustota provozu se zvyšuje v případě, že k zastávce na druhé straně ulice přijíždí autobus, kterým chcete jet.

V tichém koutě Západní Austrálie, daleko od lidí a jejich rušivých přístrojů, v Murchisonské observatoři stojí přístroj zvaný ASKAP. Tvoří ho 36 antén, každá o průměru 12 metrů. Právě prošel náročnou rekonstrukcí, která výrazně zvýšila jeho rozlišovací schopnosti. Již dvanáct dní jede ve zkušebním provozu a všichni vědci jsou nadšeni jeho citlivostí. Pouze starý bručoun Alistair předpovídá, že třináctý den testování se vše podělá.

Další den se jeho předpověď potvrdila, nebo to tak aspoň vypadalo. Skoro uprostřed oblohy se objevila jakási elektromagnetická porucha, která tam neměla co dělat. Vědci i technici už málem začali rozebírat přijímač, ale ředitele napadlo zavolat kolegům v Chilské části Imperia, kde stojí Atakamská velká milimetrová anténní soustava. Dohodl se s ředitelem, předal souřadnice a pak jen seděl v křesle a čekal na odezvu. Ta přišla vcelku rychle a potvrdila australské pozorování. Ředitel poděkoval a začal organizovat zmatek. Ze všeho nejdříve poslal zprávu do sítě IRCAR, která sdružuje radioteleskopy australské i jiné, nyní bez těch amerických. V ní nastínil možnost synchronního pozorování zajímavého jevu a přidal souřadnice. Observatoře Paula Wilda a Parkes se ozvaly téměř okamžitě, hvězdárna v Siding Spring nejprve učinila opatrný dotaz, jestli jako optická hvězdárna bude něco platná. Odpověď zněla, že dřív nebo později bude něco vidět, zvláště jejím skoro čtyřmetrovým teleskopem.

Společné pozorování odhalilo zajímavé poznatky. Vysílání mělo proměnlivou sílu, jako by vysílací anténa kmitala. Samotné vysílání znělo jako počítačový program, skoro jako zápis dat z modemu na záznamníku. Superpočítač v Murchisonské observatoři odhalil několik zákonitostí a opakování, ale nic z toho nedávalo smysl. Tak plynul den za dnem, až se v dalekohledu hvězdárny Siding Spring objevil malý bod. Teď nebyly nejdůležitější radioteleskopy, ty ale přesto objevily další podrobnosti. Jednalo se o několik objektů, velký s ostrým kovovým odrazem uprostřed a několik menších, neostrých okolo.

První pořádný snímek vyvolal vlnu zklamání. To, co přilétalo z kosmu nebyl další návštěvník, ale jen vrak. Jistou záhadu představovalo vysílání, ale to bylo podle mínění všech jen automatické volání o pomoc, která nikdy nepřišla. Podle vypočítané dráhy, odkud vrak přilétl, do vzdálenosti dvaceti světelných let nebylo nic zajímavého. Pak kdosi vypočítal dráhu, kterou vrak proletí sluneční soustavou, aby pokračoval v nekonečné cestě. Anebo ne, podle výpočtu by se měl vrak jemně otřít o Měsíc. Devadesát procent následných drah končilo na Marsu. Rozruch snímek vyvolal mezi nahranými osobnostmi. Panu Macákovi zatrnulo, neboť poznal, co ten vrak byl. Kus pylonu zůstal zachován, atomový motor plul opodál. Hlavní kulovitou schránku, ukrývající poškozenou furveiskou loď, někdo rozpáral natolik, že přes ni bylo vidět hvězdy. Po obsahu ani památky. Pan Macák neslyšně nahlas zanadával. Co se to s Yumou a Yomem stalo? Pak jakoby zaslechl vzdálený šepot. Požádal ostatní o klid a podporu a zkusil navázat spojení s Yumou. Dostal tichou odpověď:

„Pavle, příteli, vydrž ještě deset hodin, pak budeme u vás a vše se vysvětlí!“

Pan Macák si zhluboka oddechl.


Loď Návštěvnic oznámila, že právě vstupuje do sluneční soustavy, vyhne se mračnu zbytků na okraji a brzo bude na přímou viditelnost. Konec zprávy byl poznamenán zvýšeným šumem, který jakoby přicházel odevšad. Šum postupně sílil, zasáhl radiové vlny, mikrovlny a začal omezovat viditelné světlo, hlavně červenou barvu. Trvalo to jen sedm sekund, pak se vše vrátilo do normálního stavu. Skoro vše, jelikož se na oběžné dráze Měsíce vznášelo cosi, co vypadalo jako neuspořádaný chumel koulí. Pak od shluku vytryskl radiový signál podle pozemského standardu pro satelitní vysílání audiovizuálních a doprovodných dat. Čistou češtinou zazněla z milionů satelitních přijímačů překvapivá věta:

„Dobrý den, lidé. Přinášíme pozdravy od všech světů Furvei!“

Svět strnul v šoku. Představa, že se prakticky odnikud objeví kosmická loď a začne komunikovat jedním ze světových jazyků byla, jak to říct... Jako námět scifi dobrý, ale ve skutečnosti se to nemůže stát! Pravděpodobnost, že se někde v kosmu hovoří česky byla tak nekonečně malá... Vysvětlení přišlo během další konverzace. Jelikož se Návštěvníci již dvakrát spálili, když navázali kontakt s agresivní civilizací, na rok se uhnízdili na dvorku sluneční soustavy a pozorovali a sledovali. Přitom se snažili naučit se hlavní jazyk, aby se dobře dorozuměli. Přilétli, až si byli jisti dobrým přijetím. Pak zažili šok i oni, to když se od pozemšťanů dozvěděli o další kosmické lodi, přilétající z opačné strany kosmického prostoru. A jako na potvrzení došla relace z kosmické lodi Návštěvnic s dotazem, jestli neví něco o podivném úkazu, kdy cosi zahltilo značnou část elektromagnetického spektra. Nezbylo nic jiného, než vysvětlit, že Země má další návštěvu z kosmu, jejíž pohonný systém má tyto vlastnosti. I u Návštěvnic nastalo veliké divení, jak to v další relaci samy oznámily.

Pan Macák se mezitím spojil s Yumou. Yom má jinou práci, ale částečně poslouchá, aby byl v obraze. Mimo to, hovor jde přes retranslační stanici na lodi a je přitom zaznamenáván pro další zkoumání a rozbor. Takže, ptal se pan Macák, jak to bylo?

Yuma se rozpovídala:

Blížili jsme se k bodu obratu, Yom měl už loď otočenou, jen začít brzdit. Pak jsem začala mít dávno pozapomenutý pocit, že nejsme sami, že je tady někdo s podobnou myslí. Ten pocit je trvalý na Furvei, naší planetě, tam se telepaticky dorozumívají všichni. Pro jistotu jsem do prostoru vyslala výzvu k rozhovoru. Ozval se mi velitel spojovací stanice. První bylo, jestli jsme v dlouhých intervalech nevysílali nějakou zprávu na domovskou planetu. Ozval se Yom s nějakými technickými podrobnostmi a co že je zdrželo. Ukázalo se, že na přímé trase je oblak kosmického prachu s několika protohvězdami, takže zpráva sice prošla, ale mohutně zkomolená. Jak docházely další, dařilo se seskládávat zprávu natolik, že byla už téměř srozumitelná, takže už znali kosmické souřadnice, odkud byla zpráva vyslána. A jelikož vývoj šel dále, už nemají kosmické lodě omezené rychlostí světla, takže odpadla nutnost nahrávat osobnosti do hardware lodi. Co nám trvalo sedm tisíc let, oni zvládli za měsíc.

Yuma se odmlčela, že musí něco zařídit. Po chvilce pokračovala:

S tím dlouhodobým pozorováním to je také pravda, my jsme přiletěli těsně před koncem. Mimochodem, žasli nad lodí, kterou jste postavili okolo té naší porouchané. Skoro jim to bylo líto, že ji museli rozříznout, aby vydolovali naši loď. Pak na ni čímsi zapůsobili, takže vypadá jako po dlouhé cestě kosmem. Navíc zkřehla, takže se po dopadu rozpadne na malinkaté kousíčky. Nasměrovali ji tak, že prolétne těsně okolo Měsíce a skončí na Marsu. Pokud vědí, Mars ještě osídlen není, takže neudělá žádnou škodu. To je asi vše, teď bys mi mohl vyprávět o té druhé lodi.

Pan Macák jí předal veškeré informace, které znal. Pak dodal něco, co vzbudilo u Yumy větší zájem: Ještě, že nás napadlo udělat Přístaviště větší. Na zvědavý dotaz odpověděl, že nikdo nepředpokládal přistání kosmické lodě přímo na zemský povrch a beztížný stav na orbitě by nemusel vyhovovat, takže Imperium zbudovalo na přilehlé Měsíce straně velkou základnu. Hlavní kopule o průměru přes jeden kilometr obklopovalo osm šestisetmetrových kopulí. Spojeny byly navzájem jak tunely na povrchu, tak i pod ním. Každá menší kupole se dala zcela odizolovat od ostatních, čímž vznikl soběstačný habitat. Tím pádem mohla v Přístavišti pobývat až osm různých druhů bytostí.

Trošku předběhnu: Při slavnostním propojení dvou hvězdných okruhů kapacita stanice zoufale nedostačovala, i když už byla třikrát zvětšována.

Stanici chránil před meteority částicové lasery umístěné na menších kopulích a řízené počítačem v podzemí hlavní kopule. I když, slovo podzemí není na tomto místě vhodné, správně by bylo být podluní... Jsme na Luně, ne? Jako všechny nové počítače byl i tento uzpůsoben pro pobyt nahraných osobností a zde byla stálá hlídka nutností jako dohled nad počítačem a arbitr sporných hodnocení.

Co ale nesneslo odkladu, byla organizace setkání všech tří ras. Mají přistát nejdříve Návštěvníci z Furvei a Návštěvnice až dorazí? Nebudou to brát Návštěvnice jako že jsou druhořadé? Počkat tak, aby zástupci obou výprav přistály společně? Pan Macák se o tom bezhlasně bavil s Yumou, ta namítala, že může být podujatá jako členka jedné z výprav. Nakonec se to vytříbilo skoro samo. Návštěvnice požádaly o informaci, jak se spojit s druhou výpravou, pak se s ní spojily a dohodly se mezi sebou .Nejdřív přistane výprava z Furvei, ubytuje se a změří parametry pozemského ovzduší. Výsledky pak zašlou Návštěvnicím, aby se mohly přizpůsobit. Na opatrný dotaz pana Macáka, jestli by nebyl lepší skafandr místo uzpůsobení živé osoby, dostal udivenou odpověď, že to tak dělaly vždy a necítí potřebu ten dávný zvyk měnit.

 


Zpět Obsah Dále

26.06.2018 19:44