Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Obsah Dále

Svět ďáblic

(Jupiterský duch 2)

Svět ďáblic (Jupiterský duch 2)

 

(Science fiction z paralelních vesmírů)

© 2007 Václav Semerád, Praha


II.část - Svět ďáblic

 

Ramiel

Jiné světy jsou vzdálené tisíce světelných let.

Někdy je ale dělí jen jediná hvězdná brána...

Bohudík. Bohužel.

Učedníci odletěli a Pepek se vyčerpaně svalil na postel. Byl ještě hodně slabý.

Proč se vlastně toho setkání tak bál? Vždyť mu to prošlo až podezřele hladce! Místo očekávaného proplesknutí získal uznání, jaké si tajně přál, ale které ani neočekával. Nebo ne tak snadno. Největší autorita Andělského světa Alexijev uznal, že má Pepek pravdu a jinak to nešlo. Sprdl ho na dvě doby, ale spravedlivě mu pak nezbylo než uznat jeho pravdu. A to je nejdůležitější! Ode dneška je Pepkova tajně hýčkaná Oáza legální kolonií, osídlenou tefirkami. Není ještě samostatná, ale už je uznávaná. Přinejmenším jinou takovou kolonií, Andělským světem. Ostatní světy ji uznají také, chce to jen trpělivost a vytrvalost.

S Pepkem zůstala v pokojíku jen tefirka Ramiel.

Ďáblice s andělským obličejem jako všechny v Oáze. Jen mladší než průměr, nejspíš Pepkova vrstevnice. Střapaté blonďaté třeštidlo, samá ruka samá noha, pomněnkově modré oči a šibalské dolíčky ve tváři, když se usmívala. Pepek v ní ale pořád viděl malou holčičku. Měl proč. V kadetce pevnosti Ar-Baal-Layett ji učili zabíjet na sto způsobů, ale Pepka považovala za dívku, vždyť předtím ve svém krátkém životě nikdy neviděla kluka! Salgiel neměla dávat těm mláďatům školení o rozdílech pohlaví. Starších ďáblic bez partnerů jsou přece v Oáze stovky, mladé na to mají dost času a mohly by ještě počkat.

„Poslyš, čečetko,“ usmál se na ni. „Máš ty ale kliku! Odprošovat mě na hrobě nejspíš nebudeš, když se všichni uzdravíme.“

Ještě nikdo na světě nepřežil pobyt v atomovém ohni. Pepek byl první člověk, který něco tak extrémního vydržel. Samozřejmě, nebýt duchem, shořel by jako všichni kolem. Nestačil se ani zprůhlednit, takže schytal i smrtelnou dávku záření, ale to se dalo čekat a pro Učedníky to nebyl problém. Uzdravili všechny - až na ty, kdo v Árj-Cheeb zůstali navěky. Největší problém vznikl až tady vinou Ramiel, ačkoliv to tak zle nemyslela. Pravda, zničit mu počítač nebyl nejchytřejší tah, ale to jí došlo nejpozději ve chvíli, kdy ji ostatní tefirky obvinily z vraždy, trvaly na její popravě a už pro ni připravovaly oprátku.

Pepek ale prosadil změnu trestu. Nemohla přece tušit, že na tom počítači závisí něčí životy! Místo popravy ho měla při každém výročí jeho smrti chodit na hrob odprošovat. To by podle Pepka jako trest stačilo, tefirky na to přistoupily a Ramiel tak Pepkovi vděčila za život už dvakrát. Proto se teď mohla ochotou přetrhnout!

Příchodem Učedníků naštěstí všechno padlo.

„Neříkej mi čečetko!“ urazila se. „A co to vlastně je?“

„To je jedno,“ mávl rukou a usmál se. „Takže to smažeme, ano?“

„Ruku na to!“ navrhla rychle.

Napřáhl ruku s veškerou vážností. Nedočkavě ji popadla a řádně si potřásli pravicemi. Byl ve velkorysé a vstřícné náladě. Vždyť ho nechtěla zabít, ačkoliv se jí to málem podařilo. Chtěla ho jen trochu popíchnout, aby si jí všiml.

„A příště už takhle neblbni!“ neodpustil si aspoň zrníčko vypeskování.

„Byla to i tvoje vina!“ odsekla, aby vina nebyla jen na ní.

„Já vím,“ přikývl. „A já trouba si myslel, že tady jsou počítače před hackery bezpečné! Však si je teď budu pořádně zálohovat, aby mě další zlomyslnost tak fatálně nezaskočila.“

„Tak jsem to nemyslela!“ opáčila rychle. „Tvoje vina byla, že jsi ze mě dělal mrně!“

„Ale ty jsi to tou klukovinou jen potvrdila!“ vyčetl jí.

„Hele, Pepku!“ zkusila to prosebně. „Určitě sis toho ještě nevšiml, ale jsem už velká, nedívám se na tebe zdola! Až mi narostou vlasy, budu jako Erelim, taky tak blonďatá!“

Zatřepala hlavou, aby zdůraznila své vlasy. Měla je zatím nakrátko a Pepkovi se líbily delší. Yazatapina posádka měla za sebou půl roku strádání, když je potkal, takže jim stačily narůst vlasy, jen potřebovaly trochu přistřihnout a učesat. Ramiel jistě také dorostou.

Připomínat Erelim mu ale neměla. Pepkovi přelétla před očima vzpomínka na pálící se maso v hromadě trosek na dně kráteru, dříve nazývaného pevnost Árj-Cheeb. Určitě tam neviděl Erelim, ta musela být dál a cáry uniforem měly barvy Árjá. Ale tak skončila i ona...

„Erelim byla hrdinka!“ odsekl trochu příkřeji než chtěl a zamračil se.

„Až půjdete krást další děti, půjdu tam s vámi!“ vyhrkla rychle.

„Pro žádné další děti už nepůjdeme,“ zabručel Pepek.

„Všechny je ještě nemají!“ podotkla. „Na všechny se nedostalo!“

„Ano, ale teď to bude jiné. Děti už krást nebudeme.“

„Tebe mrzí, že jsi mě... taky ukradl z Ar-Baal-Layettu?“

„Třeba by tam z tebe byla pilotka! Chtěla jsi přece pilotovat letadla, nebo ne?“

„Pilotka můžu být i tady!“ vyhrkla. „Xapho tvrdí, že airbus je snadnější než vimaan!“

„Byla jsi tam přece spokojená?“ opáčil.

„Jo, to jsem byla,“ zvadla trochu. „Disciplinovaně jsem se huntovala na překážkové dráze, jen abych se dostala mezi pilotky a neskončila jako výsadkářka...“

„Výsadkářka ti byla málo? Vždyť to byla vaše elita!“

„Vážně si myslíš, že to je vrchol?“ odfrkla si. „Výsadkářky vlezou do kdejaké hnusné díry, aby tam rozstřílely zalezlou nepřátelskou odstřelovačku... žádný med!“

„Pilotka by byla lepší... povolání?“

„Pilotky aspoň sedí v letadle a nevidí ten hnus zblízka,“ řekla.

Měla tak trochu pravdu. Také na Zemi se k elitě armád počítají piloti, kteří bombardují pěkně z bezpečné výšky a nejlépe i z dálky.

„Tady taky budeš doufat, že se k něčemu takovému dostaneš?“

„Co jiného mi zbývá?“ pokrčila rameny. „Jedině doufat!“

„A co takhle něco pro to udělat?“ navrhl jí.

„Ale co?“ podívala se na něho tázavě. „Myslíš, že pro to dělám málo?“

„Ty už pro to něco děláš?“ podivil se okázale.

„A ne?“ opáčila. „Málo tě tady obskakuju?“

Zarazil se, ale pak se na ni podíval a rozesmál se.

„Tak promiň, nevšiml jsem si!“ řekl. „To je drobné nedorozumění. Myslel jsem, že se chceš dostat mezi ty, co nám budou něco platné.“

„To snad chci, ne?“ zarazila se taky.

„No, já jsem to myslel, že by ses mohla stát třeba lazarnicí a léčit lidi!“ řekl. „Musela by ses ale o to víc zajímat. Ty jsi jistě myslela něco jiného, viď?“

„Lazarnicí by mě nebavilo,“ řekla. „Pořád sešívat rány, hrabat se v rozbitých střevech, řezat rozdrcené ruce a nohy, odřezávat spálenou kůži i s masem... to je taky hnus!“

„Počkej!“ zarazil ji. „Představuješ si to pořád jako za války!“

„Jak jinak?“ opáčila. „Já vím, tady je už nějak dlouho podezřelý klid!“

„V Oáze bude mír navždycky!“ řekl pevně. „V míru nepotřebujeme bojovnice, ale užitečnější povolání. Žádná kadetka, ani zbraně! Mír je úplně jiný než válka a vy se v něm musíte naučit žít.“

„Já už vím,“ řekla. „A o co se asi snažím?“

„Zatím se snažíš být aspoň nějak užitečná,“ přiznal jí. „No budiž, to ti chválím! Ale to snad nestačí! Většina užitečných činností potřebuje něco znát.“

„Už máme na to i školení od Salgiel!“ vyhrkla vítězně. „Už víme, co jsi zač!“

„Počkej!“ zarazil se. Konečně mu začalo docházet, co tím asi myslí.

„A ty ve mně pořád vidíš batole!“ postěžovala si ještě.

„Co vlastně chceš?“ vyjel na ni tvrdě. „Ale na rovinu!“

„Chtěla bych do vaší rodiny!“ řekla bezelstně a nevinně se na něho podívala.

„Vytáhla sis přece jinou!“ upozornil ji, jako kdyby ani nechtěl chápat.

„To je dobře,“ souhlasila. „Salgiel řekla, že mám být ráda, že jsem si vytáhla Tabris a ne tebe! Být tvoje dítě, už by sis mě prý vzít nemohl! U Tabris jsem dítě, ale sám jsi tvrdil, že se brzy osamostatním a pak už nebudu jen dítě! Do vaší rodiny bych přece mohla přijít i jinak! Třeba jako tvoje další žena! A o to mi jde!“

„Tak za A): rodina může mít žen jenom pět!“ vzdychl si. „Za B): ještě jsem Erelim na hrob nedal ani kytku a už se sápeš na její místo? Za C): rodinu mohou tvořit jen dospělí. Za D): v rodině se musí všichni shodnout. Zapomněl jsem na něco? Aha, za E): sex bez hlubší náklonnosti je nemravný.“

„Tak dobře!“ přikývla Ramiel. „Za A): vaše rodina má jen čtyři ženy, byla bych pátá, což je v normě. Za B): když mě vezmeš s sebou, půjdu dát Erelim kytku na hrob taky, byla na mě milá a moc jsem ji obrečela. Za C): tobě taky není šestnáct a co? Za D): Salgiel mi to říkala taky, ale fandí mi. Zatím jsem obešla i Xapho a Mariuk, nebyly by proti, bojím se jen Yazatap. Za E): proč si, sakra, myslíš, že tě nemám v té... náklonnosti? Seš vážně slepej?“

Zůstal stát jako praštěný palicí. Tak rozlícenou ji ještě neviděl, to od ní nečekal. Bliklo mu hlavou, že tak mohla vypadat, když házela do moře jeho počítač, aby mu ublížila.

„Poslyš, Ramiel,“ rozhodl se srazit jí hřebínek. „Vážně si myslíš, že se náklonnost pozná podle toho, že chceš někomu krutě ublížit?“

„Já jsem ti nechtěla ublížit krutě!“ hájila se. „Jen tě trošíčku přismažit!“

„Trošíčku?“ zavrtěl hlavou. „Málem se ti povedlo mě zabít!“

„Trest sis ale zasloužil!“ trvala na tom. „Nemohla jsem tušit, že zrovna tvůj počítač je tak zvláštní a důležitý a že na něm záleží. Vědět to, jen bych ti ho někam dobře uschovala. I když jsem na nějaké důmyslné schovávání neměla čas, tak je to!“

„Hele, nechci ti ublížit, ale opravdu si myslíš, že bys nám mohla nahradit Erelim?“

„Proč ne?“ rozjasnila se a zase zatřepala hlavou. „Jsem přece taky blonďatá!“

„Myslíš si, že jsem na Erelim viděl jen vlasy?“

„To jistě ne,“ řekla vážně. „Ale já ti určitě ještě trošku dorostu, uznej to!“

Vypjala přitom svou malou hruď, jak jen mohla.

„Uznám to,“ řekl smířlivě. „Ale ty uznej, že ti ještě není šestnáct!“

„Uznám!“ opáčila. „Ale tobě taky ne!“

„A safra!“ zarazil se. „Máš nějak nabroušenou vyřídilku! Dobře, řeknu to ještě jinak. Abych žil s nějakou holkou celý život, musím ji znát. A aby to bylo spravedlivé, musí znát i ona mě, to snad chápeš. Xapho, Mariuk, Yazatap i Salgiel mě znají už dávno. Co máš se mnou společného ty? Ubližovat mi, že jsem si tě nevšímal? To snad nemyslíš vážně!“

„Ty mě tedy nechceš?“ blýskla po něm očima.

Vzpomněl si, co sám nedávno na Zemi říkal Kryštofovi: Nechtěl bych být v kůži frajera, který má na krku pět zklamaných a rozzuřených ďáblic! Teď si uvědomil, že by klidně stačila i jedna.

„Dám ti návrh,“ řekl mírně, aby to trochu zažehlil. „Připoj se k Salgiel a zajímej se o její obor. Kdyby se ukázalo, že ti nesedí, najdeš si něco jiného, abys mohla být někde poblíž nás. Když se ukáže, že budeš v něčem užitečná, přihlas se.“

„Hele, Pepčo, Salgiel jsi vyčítal, když si to chtěla zasloužit, aby neblbla, že bys to od ní ani nevyžadoval. Říkala mi to. Proč si mám něco zasluhovat já? Je to spravedlivý? Není!“

„Dobře,“ ustoupil ještě víc. „Když přesvědčíš všechny čtyři, že k nám patříš, a přijdeš s nimi za mnou, vezmu to jako přání většiny a nebudu proti.“

Ramiel se zarazila, ale pak se nadechla a spustila.

„A to tedy ne!“ zavrčela. „Nechci mít nic s klukem, který by mě chtěl jen kvůli jiným! Víš co? Přijď ty za mnou! Až ti bude záležet taky na mně!“

Vyskočila a než se vzpamatoval, byla z pokoje venku a práskla za sebou dveřmi.

Pepek zůstal sám se svými pochybnostmi...


Rozhodně nepochyboval o Učednících. Věděl, že když si je zavolá na pomoc, přijdou a pomohou mu, i kdyby s ním nesouhlasili. Zadrhlo se to ale jinde. Nejslabším článkem řetězu je spojení mezi vesmíry. Selhalo v nejnevhodnějším okamžiku, jak pravily neúprosné zákony schválnosti.

Pepek neměl pochybnosti o Učednících, ale úplně jiné.

Bylo opravdu nutné zavádět v Oáze harémy? Nebylo jednodušší prosadit tu pozemské zvyky, dokud to šlo? Zpočátku to přece mohl prosadit silou své autority, měl ji! Vždyť to Oázu od pozemšťanů odděluje jako nějakou zdí. Dobře si všiml, jak se na něho dívali skrz prsty bývalí kamarádi a ještě víc kamarádky! Už předtím ho měly za vyvrhele, teď ještě víc. Nejvíc ho uznával Alexijev, ačkoliv i ten měl pochyby.

Jenže, marná sláva, tefirky jsou ďáblice, ačkoliv se pozemšťankám podobají a možná se může věřit i jakési slučitelnosti. Jenže geny mají jiné, s tím nehne. Polygamie je pro ně přirozená. Řídit pohlaví dětí by šlo, ale nebylo by to přirozené. Nejhnusnější experiment toho druhu udělaly tefirkyGehenně. Klonování bez sexu! Pryč od toho!

Ostatně, ani na Zemi nevládne všude monogamie! I tam jsou harémy. Přebytek žen zákonitě vzniká všude, kde války naruší přirozenou rovnováhu. Na Zemi neválčí bojovnice, jako v Gehenně. Pozemské zbraně donedávna vyžadovaly fyzickou sílu, zbraně tedy bývaly výsadou mužů. Slabší a zranitelnější ženy se držely vzadu, aby chránily ještě slabší děti. Po válkách proto ženy přebývaly a mnohoženství to do jisté míry řešilo. Arabové měli a dosud mají více manželek i harémy legálně, pravoslavní Rusové po druhé světové válce v rodinách mlčky tolerovali s legálními manželkami i nelegální konkubíny. Sovětská vláda i společnost ani nepípla a ani pravoslavná církev s tím po dlouhá léta nehnula.

Pepkovi to vlastně vyhovovalo, ale - bylo to opravdu tak nezbytné? Nešlo by to přece jen udělat jinak?

Možná by to šlo, ale dost těžko. Ženy budou u tefirek přirozenou cestou převažovat. Nechceme-li ovlivňovat pohlaví dosud nenarozených dětí, zbývají prakticky jen dvě řešení. Polygamie nebo pokrytecká monogamie s legální manželkou a konkubínami. Pokrytectví se Pepkovi hnusilo, polygamie je u tefirek přirozenější, bude tu tedy polygamie a basta. Nakonec to musel uznat i Alexijev. Ten přece první pochopil, že s tím bude souviset zákaz vdávání tefirek na Zemi, neboť by rozvrátily pozemskou společnost. Časem to jistě pochopí všichni.

Zatím nejdůležitější je, že Pepkova kolonie Oáza má právo na vlastní život! Může se chovat přirozeně a také to tak bude. Žádné umělé zákony ani předpisy, žádný stát. Žij tak, abys neomezoval druhé víc, než oni omezují tebe. Vystačíme si se samosprávou a budeme si žít podle svého. Ať žije anarchie a ať nikdy nikomu neškodí!

Teď se hlavně rychle uzdravit!


Salgiel se k němu hrnula s přístrojkem na rozbor krve, zvědavá na ten zázrak. Přístroj končil jehlou, ale Pepek neprotestoval, že to není nutné. Jen ať se přesvědčí, co je to zázrak!

Salgiel chvíli civěla do okuláru, pak přístroj sbalila a se slovy, že to musí konzultovat, odešla do sousedního domku, kde ostatní lazarnice dělaly něco podobného, ne-li totéž. Pepek se ušklíbl. Osmisetletá pekelná lékařka narazila na andělské zázraky, jen ať si jich užije!

Salgiel ale Pepkovy zázraky uznávala. Viděla přece na vlastní oči, jak na Pegsda oživil její parťačku, když ji předtím prohlásila za nezvratně mrtvou. Salgiel nebyla zlá ďáblice, ale docela hodná ženská.

Dlouho ale sám neležel. Salgiel se za chvíli přihrnula celá rozzářená.

„Věděla jsem, že to bude zázrak!“ jásala. „A je to tak! Uzdravujete se! Všichni!“

Přednesla mu odborný výklad o krevním obraze a jak se jim regeneruje spálená kostní dřeň, což brzy odstraní příčinu současné chudokrevnosti. Spravila mu tím náladu.

„Chceš to vidět?“ nabídl jí.

„Právě jsem to viděla!“ ukázala očima na přístrojek, odložený na stole.

„Nemyslím skrz přístroj!“ usmíval se už zase. „Přímo! Pojď se podívat, co ti ukážu!“

Vytáhl zpod deky nohu a napůl ji zprůhlednil. Salgiel se zvědavě dívala na průřez jeho nohou včetně kostí a nedůvěřivě si zblízka prohlížela vnitřek jeho holenní kosti. Ano, byla to kostní dřeň, jenže takhle ji dřív viděla jedině při rozsáhlém zdevastování kostí otevřenými zlomeninami. Tady ji mohla pozorovat na vlastní oči. I to, jak se zlepšuje.

„To je úžasné!“ vydechla.

„Podívej se mi ještě sem!“ vybídl ji a zprůhlednil si před ní břicho, takže mu viděla dovnitř. „Takhle vypadají umělé ogdurské orgány!“

Ukazoval jí hnědý idarchon, růžovější slýrib i ošklivě jedovatě zelené xeri.

„Čím děláš to zprůhlednění?“ vyptávala se ho zvědavě. „Je to lepší než rentgen!“

Idarchonem,“ ukázal jí prstem orgán, prodlužující jeho játra. „Dovede ledacos jiného. Mám slíbené, že je Učedníci některým z vás implantují a pak budete dělat zázraky! Některé orgány se ale přidávají i do mozku a na ty si netroufám.“

„Umíte asi odstranit nesnášenlivost tkání, že?“ ujišťovala se. „Vážně nám je dáte?“

„Vždyť jsi u toho sama byla, když jsem jednal s doktorem Alexijevem! Ty orgány jsou tak univerzální, že se dají implantovat i zvířatům. Měly by je dostat všechny lazarnice. Je vás šest, předpokládám, že Učedníci přivezou aspoň osm sad, komu bys dala ty dvě navíc?“

„Mám o tom snad rozhodovat já?“ podivila se.

„Poraď se s ostatními lazarnicemi,“ navrhl jí. „Vás šest je dostane přednostně. Určitě budete souhlasit, takový dar se neodmítá! Předpokládám, že byste mohly rozhodnout o těch dalších. Jistě jste si už všimly některých, které mají zájem pomáhat. Měly byste je to učit.“

„To bude problém. Vyučovací stroje zůstaly na Gehenně, Yazatap jeden má, ale má tam jen pár jazykových programů a laické pomocnice nebudou mít potřebné vědomosti!“

„Jsem taky jen laik a ledacos svedu,“ řekl. „Za druhé dostanete školení o paměťových pihách. Mechanické vědomosti se jimi předávají stejně snadno jako vašimi stroji, až na to, že jim vybereš znalosti sama ze svých. Jde to velice snadno.“

„To by bylo asi lepší než naše stroje!“ rozjasnila se. „S těmi byly vždycky problémy. Programky je neuměly naplnit správnými vědomostmi a my jsme to neuměly dát do strojů. Pokaždé bylo s nimi strašné dohadování, než se podařilo něco správně změnit.“

„Tak se dohodněte, které by to měly dostat,“ pobídl ji.

„Věděla bych už teď,“ nerozmýšlela se moc. „Navrhla bych Xapho a Mariuk. Yazatap bude užitečnější jako organizátorka, ale holky by měly zájem.“

„Ty klidně vynech,“ poradil jí. „Těm to dáš časem sama, máš je doma. Vyber si jiné.“

„Pak bych měla nedaleko tři snaživá děvčata,“ vzpomněla si. „Nejžhavější je Ramiel, pak její kamarádky Jibril a Hayliel.“

Pepek se zarazil, ale hned se vzpamatoval.

„Dobře, když budou ostatní souhlasit, navrhni Jibril a Hayliel.“

„Proč ne Ramiel?“ zpozorněla. „Je to hlava těch tří!“

„Té to dáš časem sama,“ řekl Pepek. „Dostanete od Učedníků vybrané vědomosti jako první. Porovnáš je s vlastními znalostmi a dalším už budeš dávat to nejlepší z obou. Ramiel tak vlastně dopadne lépe než ty dvě, to snad vyváží, že to dostane maličko později.“

„Jo ták!“ pochopila, že pro ni vlastně žádá výhodu. „To je něco jiného.“

Odešla a Pepek opět osaměl, ale ne nadlouho.


Yazatap vpadla do jeho pokojíku jako povodeň.

„Poslyš, Pepku!“ začala zhurta. „Tos teda přehnal!“

„A co?“ podíval se na ni udiveně.

„Zase nevíš, o čem mluvím, co?“ vypálila na něho.

„Nevím,“ souhlasil. „Se Salgiel jsme to snad probrali dostatečně. Co ještě?“

„Nevím, co jste probírali se Salgiel!“ hudrovala. „Ale Ramiel jsi tentokrát urazil moc. Přitom je to citlivé děvče. A má o tebe zájem, jestli sis toho ještě nevšiml.“

„Takových by bylo! Jdeš jí dělat ďáblova advokáta?“

„Nejdu!“ odsekla. „Ďáblova advokáta jsem před chvilkou dělala tobě. Žádná jiná než Ramiel pro tebe nebrečí, ale tys ji urazil do konečků vlasů! Tvrdila, že tě nechce ani vidět.“

„To jí snadno splním,“ řekl klidně. „Beztak tady ležím, venku mě jen tak neuvidí.“

„Poslyš, Pepku, netrestáš ji nějak přehnaně?“ zvážněla. „Vždyť jsi to nakonec vyřešil i bez toho nešťastného počítače!“

„Ohledně toho počítače jsme si potřásli rukama a smazali jsme to,“ řekl.

„Tak proč brečela?“

„Ona ti to neřekla?“ sondoval.

„Ne,“ odsekla. „Chtěla jsem se jí zeptat, proč brečí, ale vyškubla se mi a utekla. Vyšla ze tvého pokoje, musel jsi ji tedy rozbrečet ty!“

„Prosím tě, jak jí chceš dělat advokáta, když ani nevíš o co jde?“ opáčil pobaveně.

„To sice nevím, ale ty už si z ní děláš... máte ještě na Zemi otrokyně? Já to považuji za jeden z příznaků barbarství.“

„V civilizovaných krajích se otroctví netrpí a v těch méně civilizovaných se už také stíhá,“ prohlásil. „Ale já z ní otrokyni nedělám. Dohodli jsme se, že tu klukovinu napravila, smazali jsme ji a potřásli si na to rukama, tím to snad nadobro skončilo.“

„Tak proč tak usedavě bulila?“ zarazila se Yazatap. „Můžeš mi to nějak vysvětlit?“

„Stejně se to dozvíš, tady se všechno rychle roznese,“ pokrčil rameny. „Ramiel si mě chtěla vzít a nahradit nám Erelim. Řekl jsem jí, že je na to moc mladá.“

Yazatap se trochu zarazila, takže bylo znát, že tohle ještě netušila.

„Tos ji tedy urazil ještě víc!“ uznala po chvilce. „Není přece mladší než ty!“

„To není!“ přiznal. „Ale vzpomeň si, jak jste byly proti Salgiel!“

„To je něco jiného!“ odpálila ho Yazatap. „Salgiel je stará harcovnice, nějakou ťafku snese. Zato Ramiel je mladinká, na tu bys měl mít jiná měřítka! Sám jsi proti tvrdostem!“

„Když je tak mladinká, mohla by počkat a ne se hrnout do vdavek! Zvlášť když nemá žádný výběr! Až tady bude plno hezčích kluků, bude své unáhlenosti litovat.“

„Ale co když chce jen tebe, stejně jako Salgiel?“ napadlo ji.

„Poslyš, Yazatap!“ zvážněl konečně. „Co bys jí řekla na mém místě ty?“

Yazatap chvíli uvažovala, zřejmě ji tím zaskočil.

„Naštěstí nejsem na tvém místě,“ řekla. „Ale kdybych byla chlap a toužila po mně tak mladá dívčinka, snažila bych se jí neublížit. Uvažuj! Místo po Erelim je volné, jednu ženskou mezi nás vzít můžeš. Doufám, že nemáš vyhlédnutou jinou? Neříkám, že bys jí měl vyhovět hned. Co kdybys jí dal nějakou snadnou podmínku? Třeba aby si dohodla s námi, jestli ji vezmeme mezi sebe.“

„Přesně tak jsem jí to řekl!“ vzdychl si Pepek. „Rozbulila se a utekla!“

„Aha!“ zamyslela se. „Tak to bylo asi ještě jinak...“

„Poslyš, Yazatap, co si o tom myslíš ty?“ zeptal se jí klidně.

„Kdyby šlo o mě, přijala bych ji mezi nás hned,“ uznala klidně. „Teď to závisí na tom, jestli nemáš tajně bez nás vyhlédnutou nějakou jinou. Ne že by to nešlo, ale my ostatní snad máme nárok, když už ne do toho mluvit, tak aspoň o tom vědět.“

„Nemám jinou,“ řekl zprudka. „Dobře, teď víš o Ramiel zhruba všechno. Není to nic víc než možnost, nemám ji ani vyhlédnutou, ani jsem ji definitivně neodmítl. Co ty na to?“

„A chceš to ze tvého nebo z jejího hlediska?“

„Ze všech hledisek, jestli to půjde,“ přikývl. „Vaše mě taky zajímá.“

„Dobře, začnu od nás,“ přistoupila na to. „Ramiel nevypadá na hádavou dívčinu, řekla bych, že se sneseme. Myslím, že ani ostatní proti ní nebudou a kdyby to vyhovovalo i tobě, proč ne? Ze tvého hlediska bych to viděla, že ti je v současné době věkově nejbližší a měl by sis s ní rozumět, ale je pravda, že jsi přece jen zkušenější než ona, takže se na ni můžeš dívat jako na malé kotě. Jenže ona z toho vyroste, to si taky uvědom. Viděla jsem spousty takových dívenek a řeknu ti, Ramiel ani jako budoucí žena nevypadá špatně.“

„A víš, že bych na tohle ani moc nekoukal?“ přerušil ji.

„To vím,“ souhlasila. „Kdybys koukal na to, jak která vypadáme, nezastával by ses ani Salgiel. Ale není to zanedbatelné hledisko. Dnes tě to může rozčilovat, jistě si myslíš, že Erelim nemůže nahradit žádná a je to pravda, každá jsme jedinečná, ale Ramiel jí bude brzy podobná, věř mým tisíciletým zkušenostem.“

„Takže to ze tvého pohledu pro ni vypadá dobře,“ shrnul to.

„To záleží na tobě,“ pokrčila rameny. „Z mého hlediska mi hodně připomíná Erelim. Možná je trochu prudší, ale všimni si jí, má i některé její rysy. Při klonování nepoznáš, kdo je s kým příbuzný, pokud není z jiného kmene. Ale to zřejmě nerozhoduje. Proberu raději její hledisko. Je to malé, nezkušené kotě a žádného kluka nikdy neviděla, zkrátka se do tebe zakoukala. Asi bys měl vědět, že ji ostatní donedávna uznávaly jako přirozenou velitelku. Proto se jí tak krutě dotklo, že o ni nejevíš zájem. Chtěla by vyniknout, ale neví, jak na to. Proto ti zničila počítač. Za každou cenu chtěla, aby sis jí všiml. Já vím, máš teď výběr z hezčích žen i děvčat, ale tahle tě upřímně chce, to bys měl také brát do úvahy.“

Podíval se na ni udiveně. Aby ženská takhle orodovala za svoji sokyni?

Jenže Yazatap je ďáblice. A tefirkám, dokud jsou samy uznávané, sokyně nevadí.

„Brzy bude mít příležitost vyniknout,“ přikývl. „Domluvil jsem právě u Salgiel, aby jí dala to nejlepší ze všech vědomostí svých i od Učedníků. Až přijdou Učedníci, dostanou jejich dary v první řadě lazarnice, mají k tomu nejblíže. Salgiel už uznáváme jako odbornici, teď navíc získá vědomosti od Ogdurů, bude umět křísit mrtvé a léčit lépe než já. Každá, které to předá, může být brzy stejná odbornice jako ona. Jestli chce Ramiel vyniknout, bude to pro ni úžasná příležitost.“

„Počkej, ty už jsi pro ni něco zařizoval?“

„To zařídí Salgiel,“ řekl suše. „Asi by jí to dala i sama, ale kdybys Ramiel náhodou v brzké době potkala, zkus před ní prohodit, že by takovou příležitost zahazovat neměla. Salgiel by jí zase mohla naznačit, že jsem to s ní projednal, aby si nemyslela, že na ni úplně kašlu. Ale ať si nemyslí, že si jí budu všímat jen kvůli nějakým alotriím.“

Yazatap se zamyslela.

„Takže ji úplně neodháníš?“ zeptala se ho.

„Poslyš, teď na to nemám náladu,“ řekl. „Když se stane něco takového jako s Erelim, zůstane někde uvnitř v člověku rána, do které se nemá šťourat. Na Zemi je zvykem, aby si člověk, kterému zemře partner, hledal náhradu až po nějaké době. Matně si pamatuji, že by to měl být aspoň rok. Je to asi dobrý zvyk, měl by se tu zavést. Když říkáš, že mám teď větší výběr z hezčích děvčat, nemáš pravdu. Žádný výběr nemám, když chci dodržet aspoň nějaký odstup.“

„Měl jsi Erelim nejraději?“ podívala se na něho chápavým pohledem.

„Tak se to nedá říci,“ vzdychl si. „Víš, ani v naší civilizaci není vyloučené mít rád více lidí. Máme rádi rodiče, bratry i sestry. Kamarádů a kamarádek může mít člověk habaděj. Nejprve jsem měl rád jen Xapho, až mi najednou došlo, že vás můžu milovat všechny stejně. Xapho mi zůstala, ale mám rád i vás ostatní. Řekl bych, že každou jinak, nedá se to poměřovat. Každá jste jedinečná, to máš naprostou pravdu.“

„Nechceš tedy hledat za ni jinou?“

„Aspoň ne hned,“ zavrtěl hlavou. „Vám po Erelim nezůstala někde uvnitř aspoň malá ranka? Zkus po ní zapátrat, měla by.“

„Tím ji přece nevzkřísíš!“

„To ne,“ vzdychl si. „Ale vzpomeň si, jak jsi chtěla, abych se k tobě choval jako ke královně. A královnám se sluší prokazovat úctu i po smrti. Erelim pro mě nepřestala být královnou. Jako vy ostatní.“

„A Ramiel?“ nadhodila.

„Když chvilku počká, může být pro mě stejnou královnou,“ řekl. „Když se jí povede získat do té doby od Salgiel vzdělání a andělské dary, tím lépe, hlavně pro ni.“

„Dobře,“ řekla už skoro smířeně Yazatap. „To by bylo rozumné. Smím jí to tak říci?“

„Můžeš,“ přikývl.

 


Obsah Dále

07.08.2017 11:44