Jiné světy nejsou vzdálené tisíce světelných let.
Jsou na dosah.
Bohužel...
omodor Zikehová stiskla tlačítko předem nastaveného volání, kterým na můstek svolávala poradu užšího velení. Invazní svaz Aliance se nacházel v bezpečné vzdálenosti od ústí červí díry, ze které se před pouhými deseti hodinami vynořily první bitevní lodě. Nebezpečí jejich napadení ve stísněném prostoru, dříve než by se mohly plně rozvinout, už definitivně zmizelo. Lodě zaujaly paraboloidní bitevní formaci, kde jedna chrání druhou a navzájem si pomáhají křížovou palbou, a obrátily ji proti hvězdné soustavě světa Alyak, nic netušící okrajové planety Císařství. Kabina se rychle zaplnila důstojníky. „Před hodinou přišla šifrovaná zpráva od jednoho našeho špiona z Alyaku,” zahájila krátký breafing komodorka. „Dešifrování bylo úspěšné, jistě je všichni máte, ale mírně řečeno, obsahu nerozumím ani já, ani naši kryptohlavové. Bezproblémovou částí zprávy je odvolání mobilizace, vyhlášené před půl rokem. To bych pochopila, ačkoliv mi není jasné, proti komu byla namířená. Proti nám těžko, to bychom už byli v bitvě. Naopak se zdá, že nás nečekají. Zpráva navíc tvrdí, že posádky všech císařských bitevních lodí jsou demobilizované. Považuji za nemyslitelné, aby císařství přestalo bez příčiny udržovat v pohotovosti svou nejtěžší válečnou flotilu a zbavilo lodě posádek. Kapitulace bez boje je to poslední, co bych císaři uvěřila.” „Zřejmě našeho špiona odhalili a donutili odesílat falešné zprávy,” nadhodil jen tak kapitán Pirychel. „To se přece stává.” „Musel by mít obzvláštní smůlu,” vrtěla hlavou Zikehová. „Podle záznamů je to špion třetí generace, měl by být na Alyaku dokonale asimilován. Jediné, co ho s námi spojovalo, je jeho vysílačka. A tu jsme mu aktivovali až dnes. Aktivační impuls se dá zaměnit za krátkou poruchu, jakých je při bouřkách v každé atmosféře plno. Také odpověď přišla s minimálním zpožděním. Podle toho musel náš špion zprávu sestavovat pouhých deset minut a to je tak krátká doba, že se nedá předpokládat jakýkoliv cizí vliv.” „V tom případě zradil,” pokrčil rameny kapitán Pirychel. „I to se přece stává.” „Pak by aktivace vysílačky vyvolala odpovídající reakci na druhé straně, to se ale nestalo,” nesouhlasila komodorka. „Jisté je, že je něco v nepořádku. Aby císařství nemělo kolem klíčového hraničního světa Alyak rozestavěné hlídkové lodě, to prostě nedává kloudný smysl. Ledaže by to byla nějaká obzvlášť rafinovaná léčka.” „Morzortové!” připomněl všem spojovací kapitán Zazaf. Všichni se jen otřásli. Zhruba před sto padesáti lety Aliance porazila civilizaci Morzortů na hlavu, když komodor Kurfak vlákal Císařské bitevní lodi do geniální pasti a zničil je. Morzortové zůstali bez ochrany, ale když se Kurfakova invazní flotila za pár dní dostala na dostřel, stalo se něco, s čím komodor Kurfak nepočítal. Následující události se daly zrekonstruovat jen přibližně. Poslední Kurfakem odeslaná zpráva se zmiňovala o ultimatu, požadujícím bezpodmínečnou kapitulaci Morzortů. Místo odpovědi vyslali Morzortové obrovský výboj energie, jaký museli pro tuto příležitost shromažďovat několik desítek let. Nebyl nasměrovaný proti Kurfakově flotile a ta obludná energie nebyla ani vidět, takže si jí zpočátku nikdo nevšiml. Všichni viděli jen strašlivou, na první pohled nevyslovitelnou zkázu světa Morzortů a netušili, že by to mohlo být ještě horší. Předchozí krátké zvukové záznamy z bližších lodí obsahovaly nechápavá hlášení, svědčící o tom, že planeta Morzortů změnila oběžnou dráhu. Mnoho záznamů se nezachovalo, ale všichni experti svorně bledli, když je slyšeli. Reaktivní účinky odpáleného náboje byly tak silné, že ji na okamžik změnily v primitivní fotonovou loď. Podle střízlivých odhadů vědců zahynuli obyvatelé planety již v tomto okamžiku. Obludný skok planety lidem i zvířatům drtil kosti a než oceány odlétly do vesmíru, dočista spláchly pevniny v podobě jediné kilometr vysoké vlny. Rozhoupaly se i pevninské kry a žádná lidská stavba nemohla zůstat vcelku. Svět Morzortů, podobný oloupanému pomeranči, byl v této chvíli mrtvý a jen pár posledních lodí zbaběle prchalo do mimoprostorového chobotu na opačné straně hvězdné soustavy. Lodě komodora Kurfaka byly jistě dobrým důvodem k úprku, ale v té chvíli ještě nikdo netušil, že to nejhorší teprve nastane. Teprve po osmi minutách se projevily nejhorší účinky odpálené energie. Narazila totiž silou do slunce Morzortů. Pokud experti bledli při sledování účinků na planetě, vychýlené obludnou energií z dráhy, pak úplně zkameněli, když zjistili, co to udělalo s jejím sluncem. Ani z toho se mnoho obrazových materiálů nezachovalo. Navíc byly pořízené na obrovskou dálku, ale i tak stály za to. Děsivá prohlubeň v místě, kam to dopadlo, sebrala všem astronomům dech. Přirovnávali to k ráně obří pěstí do melounu, ale to nic neříkalo o oslňujícím žáru, který se v tom místě rozzářil. Slunce se prohnulo - a explodovalo. Nemusel být nikdo astronomem, aby pochopil, že je zle. Komodor Kurfak hned vydal všem lodím rozkaz k okamžitému ústupu, ale bylo už pozdě, rychlost roztahování explodující hvězdy je příliš veliká. Žhavá hmota se řítí vesmírem nesrovnatelně rychleji než částice ze sluneční korony, ani světlo před zkázou včas nevaruje. Ve chvíli, kdy pozorovatelé na lodích zpozorovali záblesk, měla vlna ohně podstatnou část cesty za sebou. Uletět se tomu nedalo. Lodě nevyvinou takovou akceleraci a i kdyby to dokázaly, lidi uvnitř by to rozdrtilo. Z invazní flotily se zachránily jen dvě spojovací lodě, kterým se na poslední chvíli podařilo vklouznout do chobotu červí díry a uniknout tak z pekla, ve které se hvězdná soustava Morzortů zákonitě proměnila. Morzortové, nebo to, co z nich v té chvíli zbývalo, v těch plamenech shořeli, ale s nimi i výkvět Aliance. Zničená flotila pak citelně chyběla u Hengtinu, kde Císařští vzápětí s využitím momentální převahy udeřili. Odneslo to šest set milionů obyvatel, také velice pěkná a krvavá jatka... „Myslíte, že by císařství obětovalo výměnou za zkázu naší flotily i Alyak?” obrátila se na kapitána Zazafa komodorka trochu zaraženě. „Morzortové to tak udělali,” pokrčil Zazaf rameny na znamení, že se o tak jasných faktech nechce hádat. „Císař není pes zahnaný do kouta,” namítla komodorka. „Morzortové neměli kam ustoupit, proto si sami zvolili tuto cestu odchodu.” „To se sice říká, ale Císař může některý okrajový svět obětovat kdykoliv, aby nás zničil,” podotkl kapitán Pirychel. „Nebyl by to špatný tah. Morzortů zbývalo po všech válkách sotva sto milionů, jen u nás na Hengtinu bylo obětí více než šestinásobek.” „Naše flotila není jediná,” namítla komodorka Zikehová. „Kromě toho je poblíž další svět Císařství, Eowína. Tam by ten oheň nejspíš doletěl a naše zkáza by císaře stála dva vyspělé světy. To by mu příliš podlomilo síly. Nevěřím, že by císařští stratégové použili totéž co u Morzortů. Nikdo přece neví, zda to byl od Císařských úmysl, nebo jen chytře využili sebevraždy Morzortů, ponechaných svému osudu. Spíš uvažujte, co bychom na jejich místě dělali my? I kdybychom se rozhodli obětovat jeden, ale tady spíš dva světy, určitě bychom se snažili minimalizovat ztráty. Evakuovali bychom obyvatele a vyvezli vše, co má nějakou cenu. Já bych rozhodně nepříteli nenechala na pospas flotilu bojeschopných lodí s demobilizovanými osádkami. To je nesmysl! Za tím musí vězet něco jiného.” „V té zprávě není nic o demobilizaci,” nahlížel kapitán Ufryer do elektronického kapesního diáře, kde ji měl nahranou. „Tvrdí se tam cosi o paralyzování, to je něco jiného.” „Paralyzované posádky? To dává ještě méně smyslu,” odvětila Zikehová. „Nedovedu si to ani představit. Císařské bezpečnostní předpisy jsou prakticky stejné jako naše. Nejméně pětina posádek nesmí ani přičichnout k potravinám, dováženým i ze spřátelených světů. Každou várku potravin konzumují posádky po etapách, méně důležití vojáci dělají ochutnavače ostatním. Podle mě je vyloučené otrávit posádky do nebojeschopnosti. I u nejzákeřnějších, pomalu působících jedů zůstane větší část posádek k dispozici a palebnou sílu lodí to neovlivní.” „Máte pravdu,” pokrčil rameny kapitán Pirychel. „Ale ať si představuji na jejich místě sebe jak chci, nic rozumného mě nenapadá. Ten způsob uvažování neodpovídá ničemu mně známému. Tím spíš bych byl opatrnější. Být to past, neměli bychom do ní bezhlavě vletět.” „Souhlasím s vámi,” přikývla Zikehová. „Budeme opatrnější. Navrhuji rozdělit formaci na dva útočné paraboloidy, změnit směr a nepřibližovat se nejrychlejší cestou, ale tak, abychom měli v každé chvíli zajištěný ústup pro bitevní lodě. Ačkoliv se to obvykle nedělá, vysuneme dopředu těžké křižníky. Nenadálým útokem bychom o ně sice přišli, ale tady nám poslouží jako předvoj ztracenců, na kterém by protivník prozradil své hlavní síly. Má někdo jiný návrh?” Nikdo se nehrnul odpovědět, všichni nejprve přemýšleli. „Dva menší útočné paraboloidy mívají menší palebnou sílu než jeden silný,” podotkl nakonec kapitán Zazaf. „Proti strategii Morzortů by to navíc nepomohlo. Ale jinak to může být správné. Mimořádná situace vyžaduje mimořádnou opatrnost.” „Při napadení kteréhokoli paraboloidu nebude problém otočit druhý, aby nepříteli vpadl do boku,” připomněl všem kapitán Ufryer. „To jsem chtěla slyšet,” kývla komodorka spokojeně. „Seznamte s mým rozhodnutím podřízené. Dělení flotily proběhne podle klíče jedna ku jedné a začne za čtvrt hodiny, máte právě tak čas na propočty nových kursů.”
řeskupování loďstva Aliance proběhlo hladce. Během složitého manévru nikdo invazní svaz nenapadl, změny kursů nevedly k jejich křížení, mezi loděmi zůstalo v každém okamžiku dost volného prostoru, nehrozilo nedovolené přiblížení, o nebezpečí srážky nemluvě. Komodorka mohla být spokojena a také to dala svým podřízeným najevo. „Zdá se, že problém neočekávaného chování císařských přetrvává,” vzdychla si na dalším širším briefingu. Kromě důstojnického sboru bitevní lodi Eremage se ho na dálku účastnili i velitelé ostatních bitevních lodí a těžkých křižníků. „Ani to nevypadá jako past,” souhlasil s ní kapitán Ufryer. „Císařští stratégové buď krutě selhali, nebo mají jiné problémy.” „Nemůžeme vyloučit ani státní převrat,” přikývla Zikehová. „Ačkoliv, o tom by nás špion určitě informoval. Příčinu té záhady neznáme. Kdyby císařští poctivě drželi hlídky, už by o nás věděli, ale zdá se, že nedbají ani na základní ostražitost.” „Kolem hlídkových lodí jsme mohli proletět a nevšimnout si jich,” připomenul kapitán Pirychel. „Loď s vypnutým pohonem, bez sebemenší aktivity, se skenerům jeví jako přírodní asteroidy, jakých každou hodinu odhazujeme stranou několik. Každá hlídková loď by nás musela už podle toho odhalit, nehledě na naše zneviditelnění.” „Odhalit je jedna věc, podat někomu zprávu druhá,” zavrčel nadporučík Puparéch ze sekce spojařů. „Žádné spojení se až dosud nekonalo. My rozhodně nespíme.” „Buď si tak cení utajení hlídkových lodí, nebo tu opravdu žádné nemají,” řekla komodorka spokojeně. „Tak či tak o nás na Alyaku nevědí a to je pro nás dobré. Když budeme držet kurs, objevíme se brzy na účinný dostřel a pak se uvidí. Nevěřím, že by se nám podařilo obsadit Alyak bez boje, ale čistě teoreticky to nevylučuji. Císařští mohou mít větší problémy na jiném místě své říše. Ačkoliv, to by zde nezanechávali bitevní lodě ve stavu naprosté nepřipravenosti, měli by je soustředěné jinde. Buď jak buď, pokračujeme dál.” „Tahle válka nezačíná normálně,” neodpustil si kapitán Pirychel. „V těchto místech by byla za normálních okolností první bitva. Místo toho si letíme poklidně jako výletní lodě. Řekl bych, že se děje něco neočekávaného.” „Neočekávaného, ale pro nás velice příznivého,” podotkla komodorka Zikehová. Netušíc, jak hluboce se mýlí...
|
3.3.2011 16:41:35
