Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

Bitva duchů

Admirál Hazaróchun poslední dobou nevycházel z velitelského můstku své vlajkové bitevní lodi Ichdysey. Dal si sem přinést polní lůžko, neboť jak sám říkal, správný voják se v rozhodné chvíli nevzdaluje déle, než je nezbytně nutné.

Planeta Emurechó se zatím před útočným paraboloidem Druhé Flotily zvětšila do podoby obřího terče, kterým bezesporu byla. Tři sta šedesát těžkých mikrovlnných věží bylo připraveno změnit přivrácenou stranu Emurechó v jediné ohnivé peklo. Admirála při tom pohledu plnila nezkrotná pýcha, když si uvědomoval strašlivou sílu, které právě on jako jediný poroučí. Lodě čekaly jen na jeho povel a admirál si toho byl vědom.

Emurechó visela v prostoru jako obrovský terč, jenže se nijak neprojevovala. Admirála to dráždilo, neměl rád hádanky. Už dávno se měly ozvat vysílačky Císařského Hlavního štábu, aby mu sdělily, že o něm vědí a že proti Flotile nechystají nepřátelské kroky. Také on byl již dlouho připraven jim stejným tónem odpovědět, že nehodlá podnikat nepřátelské kroky proti Emurechó, ačkoliv je krajně znepokojený nedostatkem zpráv, důležitých pro zodpovědné vedení akcí. Uvítal by, kdyby mu Hlavní štáb uvolnil ruce proti Císařskému městu Scheja, kterého se údajně nedávno zmocnily síly nepřátelské Císařství. Pak by mohl konečně vyvinout správnou válečnou iniciativu, jaká se od něho zcela jistě očekává.

Ačkoliv, něco tu skřípe. Není zvláštní, aby síly nepřátelské Císařství vedl sám Císař?

Admirál nečekané dilema zaplašil, sotva se mu nesměle mihlo hlavou. Císařství přece není, ani nemůže být nějaká hrstka vzbouřenců! I kdyby je vedl sám Císař! Císařství, to je odjakživa jedině Hlavní štáb Císařské armády. Jen ten je tady hlavní autoritou, způsobilou vydávat rozkazy válečným silám. Ale už by měl, ksakru, něco začít dělat!

Raději nařídil spojařům vyslat do Hlavního štábu Emurechó důrazné připomenutí, že je se svou Flotilou na účinný dostřel a žádá si buď přímých rozkazů, nebo aspoň potvrzení, že smí jednat podle vlastního uvážení.

Minuty však ubíhaly a odpověď nepřicházela.

„Spí tam všichni, či co?“ zavrčel admirál.

Byla to jen řečnická otázka. Admirál vypadal podrážděně, nikdo z jeho pobočníků si netroufl muknout. Minuty zvolna ubíhaly, flotila plynule a optimálně brzdila, aby zbytečně nepřeletěla a nemusela se vracet, jenže odpověď pořád nikde.

„Admirále, velitel jarního křídla plukovník Zugtle hlásí problém,“ porušil znenadání ticho jeden z bleskových radistů, zajišťujících přímé spojení s nejbližšími veliteli.

„Nemám rád takové zprávy!“ zavrčel admirál. „Každá jsou vlastně dvě v jedné, druhá horší než první. Jakýpak problém? A jak to, že plukovník současně nehlásí, jak to vyřešil?“

„Mají tam hned na dvou bitevních lodích něco s reaktory,“ upřesňoval radista.

„Co je to za pitomost?“ vybuchl admirál. „Na každé bitevní lodi je snad přinejmenším šest reaktorů a k plné bojeschopnosti by stačily i čtyři. Ani dva vadné se nesmí projevit!“

„Ale plukovník Zugtle hlásí na své bitevní lodi Zuvau poruchu všech osmi,“ dodal nesměle radista, ačkoliv na situaci neměl nejmenší vinu. „Hlásí, že jeho loď není manévrovatelná, přestala brzdit a opouští své místo v paraboloidu!“

„K sakru, to neumí prohnat perka technikům?“ zavrčel admirál a zachmuřil se.

Měl ovšem proč.

Bitevní loď plukovníka Zugtleho Zuvau! Sesterská loď vlajkové Ichdysey! Vždyť to jsou nejnovější typy třídy Žralok 768b. Nepamatoval se, aby jediná z těžkých bitevních lodí s největší palebnou silou jen tak vypadla z formace, ještě dřív než se dostala do boje. Jestli jde o výpadek hlavních reaktorů, pak je nejen neschopná pohybu, ale totálně nebojeschopná. Tohle by se snad stávat nemělo!

„Vyřiďte mu, ať zvedne morálku technikům a připraví se na horkou koupel na příštím brífingu!“ nařídil radistům a opět se zadumaně zahleděl na Emurechó, pomalu se zvětšující do podoby velikého gongu, jen-jen do ní udeřit.

„Plukovník Zugtle žádá o povolení přestoupit i se svou vlajkou na jinou bitevní loď,“ začal ale po chvilce radista, jako kdyby špatných zpráv nebylo dost.

„Poslyš, není náhodou zástupce Zugtleho ten mrňavý major Muňu, přezdívaný Sekerník?“ obrátil se admirál Hazaróchun na svého pobočníka Dilyavoda.

„Máte jako vždy pravdu, admirále!“ přikývl rychle a suše Dilyavod.

„Výborně!“ trochu se rozjasnil admirál. „Vyřiďte Zugtlemu, že svoluji. Ale ať sebou hodí, nemáme moc času. Do vyřešení případu ať předá velení Zuvau majoru Muňovi. Tomu vzkažte, že ode mě dostává životní příležitost. Jestli do pěti hodin obnoví bojeschopnost Zuvau, povýším ho mimořádně na plukovníka.“

„To by měl stejnou hodnost jako Zugtle!“ připomněl admirálovi pobočník Dilyavod.

„Bitevním lodím zásadně nesmí velet nižší hodnost než plukovník, snižovalo by to vážnost kosmického loďstva!“ dokončil klidně, beze spěchu admirál. „Když to Muňa dokáže, hodnost i velení Zuvau mu už zůstane!“

Pobočníkovi Dilyavodovi se protáhl obličej, ale neřekl ani slovo. Páni, tam zas bude poprav! pomyslel si s obavami. Měl na Zuvau mladšího bratra. Naštěstí to nebyl technik, na které se major Muňa jistě vrhne nejdřív, ale všem bylo jasné, že očekávané zvýšení morálky techniků bude podbarvené desítkami salv u popravčích stěn a to bude teprve začátek! Nikdo si pak nebude jistý, na koho padne řada po nich. Major Muňa neměl přezdívku ledajakou a po Druhé Flotile ho předcházela pověst černější než asfalt. Zlé jazyky dokonce tvrdily, že je jedním z očipovaných mariňáků, kterým se čipy neujaly nebo poškodily. Tyto případy se sice vykládají spíš jako fámy, ale žádný odborník je nemůže s určitostí vyloučit. Ani fatální selhání techniky se nestávají často, přesto dá za stoprocentně fungující techniku ruku do ohně leda pitomec. Pověst říká, že nositel neujmutých čipů je abnormálně necitelný, prudký a nespravedlivý, zejména když mu čipy fungují jen částečně, berou mu lidskost, aniž by za to poskytovaly nějaké výhody. Nemusí to být ta pravá příčina, bezcitný zabiják může být kdokoliv i bez čipů, ale v každém případě se považuje za bezpečnější zdaleka se takovým vyhnout. Buď jak buď, s Muňou na palubách Zuvau zavládne peklo a kdo se dosud nadšeně chlubil, k jaké elitě se dostal, jistě v elánu brzy ochladne. Jen aby to bráškovi došlo včas!

„Dobře, ale co když je závada takového druhu, že ji ani Muňa neodstraní?“ zeptal se už jen tak pro jistotu.

„To je přece jasné!“ ušklíbl se admirál. „Životní příležitost se nedává zadarmo a rozhodně ne dvakrát. Muňa má povýšení slíbené, když uspěje, ale když ne... Nebudeme si přece zbůhdarma popravovat plukovníky!“

Aha, došlo pobočníkovi. Povýšení má háček. Jestli si je toho Muňa vědomý, což nejspíš je, bude peklo na lodi Zuvau ještě horší. Možná nebude trvat tak dlouho, ale o bratra by měl mít tím větší obavy.

„Admirále!“ ozval se v té chvíli jiný radista. „Na Jarním křídle se děje něco záhadného! Paraboloid se tam úplně hroutí! Stejnou poruchu reaktorů jako Zuvau hlásí další tři těžké bitevní křižníky, Zvoo, HlemYidyk i se svými podpůrnými loděmi. Přestaly brzdit a setrvačností letí dál, úplně mimo oblast Emurechó!“

Letní křídlo hlásí podobný problém na bitevní lodi Synrí!“ přidal se další radista.

Admirála polilo současně horko i mráz.

Dvě největší bitevní lodě a tři těžké bitevní křižníky! A přitom bez jediného výstřelu, nikdo na ně neútočil! Co teprve kdyby došlo ke skutečné bitvě?

„Experti na místa!“ vydal rozkaz, který ho znenadání napadl. „Ať zkusí odsimulovat, co se tam mohlo stát!“

„Na nic nepřijdou,“ zahučel jeden z radistů.

„Kdo to řekl?“ zaslechl to admirál a vyskočil, jako by ho píchli.

„Já!“ přiznal se váhavě viník.

„Jak to můžete tak jistě tvrdit, poručíku?“ vykročil admirál výhružně k provinilci, zatímco na můstku zavládlo hrobové ticho. „Jak mi tady na tomto místě vysvětlíte, že o té sabotáži víte?“

„To není sabotáž!“ nedal se poručík. „Totéž se nedávno přihodilo Šesté Flotile u Alyaku. Zpracovával jsem přenosy z výslechu kapitána Chripa po jeho příletu. Expertů měli víc než my a taky nikdo na nic nepřišel.“

„Jak ale můžete tvrdit, že je to totéž?“ pokračoval výhružně admirál.

„Netvrdím to,“ zavrtěl hlavou poručík. „Jen mi to jako stejné připadá. Také tam začaly na lodích postupně vynechávat reaktory a skončilo to totální nebojeschopností Šesté Flotily. Měla proti nám maličkou výhodu, parkovala na stabilní oběžné dráze kolem Alyaku, takže ji ztráta manévrovatelnosti jen ochromila, ale neohrozila.“

„Co ještě bylo v té zprávě?“ houkl admirál na poručíka. „Vzpomínej, ale honem!“

„Ta zpráva je v komunikačním archivu,“ odvětil rychle poručík. „Největší problém asi je, že kapitánu Chripovi nikdo nevěřil. Případ nakonec uzavřeli s poznámkou, že jeho duševní stav již neodpovídá současným vysokým požadavkům Císařské armády, zbavili ho velení lodi a vzhledem k jeho dřívějším zásluhám ho poslali do penze.“

„To ho ani nepostavili před válečný soud za zbabělost a zradu?“ zavrčel admirál.

„Měl k cestě na Emurechó písemný rozkaz,“ vysvětloval poručík, zřejmě si toho pamatoval víc. „Osobně vezl důležitou tajnou zprávu pro Hlavní štáb, jaké se nesvěřují radiovým vlnám. Rozkaz splnil, zprávu v pořádku odevzdal, nebylo zač ho trestat.“

„No dobře,“ spokojil se s tím admirál. „Vytáhněte všechno, co o tom v archivech najdete. Chci z toho mít okamžitě, jak jen to bude možné, stručný a jasný přehled. Co se tam dělo, a tak... Ale teď vy, poručíku! Co si z toho ještě pamatujete?“

„Byly tam nějaké neuvěřitelné zvěsti,“ zaváhal poručík pod zábleskem myšlenky, že admirálův náhlý přechod od vzteklé nálady k vlídnosti nemusí být ani upřímný, ani trvalý.

„Selhání desítky reaktorů a vyřazení pěti nejtěžších bitevních lodí krátce před bitvou je také neuvěřitelná zvěst, nemyslíte?“ potvrdil ihned jeho obavy dalším vyštěknutím admirál.

„Kapitán Chrip neustále opakoval, že se tam objevily neznámé bytosti, podle něho přicházející z vesmíru,“ pokračoval raději poručík.

„Proč zrovna z vesmíru?“ vybuchl admirál.

„Protože byly průhledné,“ odvětil poručík. „Měly také úplně jiné fyzikální vlastnosti. Podle kapitána Chripa nerušeně procházely kovovými stěnami, střelám libovolné ráže se jen vysmívaly a v jejich blízkosti zněla lidem v uších podivná řeč, které všichni rozuměli, ale kterou žádné záznamové zařízení nezachytilo.“

Admirálovi začalo pozvolna, ale tím jistěji docházet, že i jeho Druhá Flotila narazila na Neznámo v chemicky čisté podobě. S Neznámem se nedá bojovat. Z běžných zbraní si nic nedělá a proti jeho zbraním není obrany. Nejhorší na tom je, že on sám se z obávaného a úspěšného admirála rychle změní ve smolaře, který přijde o svěřené loďstvo.

„A co bezpečnostní kamery? Ani ty je nezachytily?“ zkoušel se chytat aspoň stébla.

„Ty ano,“ opáčil poručík. „Ale jen slabě. Kapitán Chrip se dušoval, že skrz ty bytosti bylo vidět. Viděl to prý sám na vlastní oči, ale průhledné byly i na záznamech.“

„Nechte kapitána Chripa být, je to osmisetletý senilní stařec,“ zarazil poručíka admirál. „Jaký dojem to vyvolalo ve vás? Máme přece mariňáky, schopné i nočního vidění!“

„A co by čipovaní proti těm vesmírným příšerám zmohli?“ vrtěl hlavou poručík. „Asi by je lépe viděli, ale co z toho? Jejich nejdůležitější vlastností je, že na ně hmota nemá vliv! Kulky skrz ně projdou jako vzduchem a mariňáci je svými mačetami nerozkrájí, i kdyby se jimi oháněli jako vrtulí větráku.“

„V tom případě by ale oni neměli vliv naopak na nás!“ napadlo admirála.

„Kdyby to bylo tak, nepředstavovali by žádný problém,“ přikývl poručík. „Jenže oni na nás vliv mají. Možná ne hmotný, ale dokáží zastavit reaktory, které pak nikdo nerozjede. Údajně nás ale mohou i zabít. Kapitán Chrip tvrdil, že mají zdokumentovaný případ, kdy jeden z důstojníků rozdráždil vesmířany natolik, že proti němu něco neznámého použili. Nic hmotného, ani kulky, ani lasery, ani eldyfy, ale účinné to bylo. Chlap se prostě zhroutil a byl na místě mrtev.“

„Jen jeden takový případ?“

„Jen jeden,“ přikývl poručík. „Ale kdybyste se mě ptal na mé mínění, nepodceňoval bych to. Z jejich strany to bylo až příliš snadné. Kapitán Chrip...“

„Řekl jsem, nechte ho být!“ zarazil poručíka výhružně admirál.

„Mě ale přesvědčil,“ ospravedlňoval se poručík. „Tvrdil, že jim nestojíme za pořádnou ránu. Šestou kosmickou flotilu vyřídili bez jediného výstřelu, ale posádky klidně nechali naživu. Ani za pitomý kopanec jim prý nestojíme!“

„Až na toho jednoho důstojníka!“ dodal admirál.

„Bylo by zajímavé vědět, čím vesmířany vydráždil,“ pokračoval poručík. „To ale ve zprávě nebylo. Střílel po nich jako všichni, kdo se s nimi setkali. Oni si střel nevšímali, beztak jim neškodily. Toho jednoho zabili ve chvíli poměrného klidu, když na ně všichni vystříleli munici. Prý se s ním pak ještě nějakou dobu dohadovali. A pak - pic!“

„Co tam bylo ještě zajímavého?“ chtěl vědět admirál.

„Jo, a jeden z těch průhledných vesmířanů měl prý uniformu Aliance,“ doplnil po chvilce horečnatého vzpomínání poručík.

„Vida!“ vzhlédl vítězně admirál. „To je přece úplně jiné víno! Od Aliance můžeme čekat podrazy všeho druhu, ale už stovky let je přece známe!“

„Nevím,“ pokusil se namítnout poručík. „Kapitán Chrip tvrdil, že ostatní vesmířané toho uniformovaného označovali za zajatce.“

„To byla určitě jen válečná lest,“ smetl tento argument admirál. „Vyhlaste pohotovost mariňákům na všech lodích! Ať začnou všude hlídkovat, hlavně u reaktorů a velínů! Ať se vyzbrojí ručními eldyfy nebo laserovými zbraněmi, ať je v každé hlídce aspoň jeden s nočním viděním a ostatní ať na to mají přístroje! Upozorněte je, že vetřelci, jejich protivníci, mohou být nehmotní, ale určitě jsou trochu viditelní. Když na ně nemá vliv hmota, třeba se uchytí lasery nebo eldyfy!“

„Kéž by!“ uklouzlo poručíkovi.

„Vy o tom snad pochybujete?“ opáčil dotčeně admirál.

„Ani ne,“ odvětil poručík. „Vypadá to logicky a mohlo by to mít úspěch. Opravdu si přeji, abyste měl jako vždycky pravdu!“

„No proto!“ spokojil se tím admirál.


Během následující hodiny se ale situace prudce měnila k horšímu. Z útočného paraboloidu postupně odpadávaly další a další lodě. Z Jarního křídla se ve formaci držely jen dva výsadkové kocáby, přeplněné bojechtivými mariňáky, ale jinak naprosto bezbranné, poradil by si s nimi nejen každý torpédoborec, ale snad i větší ozbrojený kurýrní člun. Letní křídlo bylo na tom lépe jen symbolicky. Výsadkové kocáby doprovázel jediný torpédoborec třídy Vuriši, moderní před pěti tisíci lety. Navíc se zdálo, že hlavním a jediným důvodem jeho zachování bylo opoždění za ostatními kvůli problémům s motory. Kosmičtí vetřelci ho tedy buďto ve spěchu přehlédli, anebo - podle všeobecně přijímaného názoru poručíka Damgujního - jim ten kocáb už ani nestál za nakopnutí.

Dalo se ale vypozorovat, vetřelců nebylo příliš mnoho. Dokázali sice téměř nemožné, zastavovali běžící reaktory bitevních lodí, které vysoce kvalifikovaná obsluha nedokázala rozběhnout, ale ani zdaleka ne na všech lodích současně. Z hlášení se dal vysledovat systém jejich postupu od jedné lodi k druhé. Nikde se zatím neukázali, ani se nikde zbytečně nezdrželi, ale přece se dalo spočítat, že při tom tempu svůj úkol splnit nestihnou.

Samozřejmě za předpokladu, že tím úkolem není jen vyřazení Druhé Flotily, ale záchrana vzbouřeného města Scheja. V této chvíli bylo pod obzorem, takže na ně admirál nemohl zahájit palbu, ale jak se Emurechó s matematickou přesností otáčela, dalo se poměrně snadno spočítat, kdy se objeví. Druhá Flotila byla na účinný dostřel už dávno a admirál Hazaróchun se utěšoval myšlenkou, že ačkoliv její zkáze nezabrání, zbude mu dost palebné síly, aby to sídlo vzbouřenců na dálku zadupal ohněm do země.

Jak by ho asi potěšilo, kdyby věděl, že se tentokrát ve svých úvahách strefil!

Rozhodně by ho ale netěšilo, že podobné matematické cvičení zvládl Pepek také.

Navíc dřív a rychleji.


Nevšiml si toho admirál, ačkoliv napjatě porovnával rozpad své flotily s blížícím se vynořením města Scheja zpoza obzoru Emurechó, všimli si toho dva mladí podporučíci, kteří jen tak z hecu předpovídali, která další loď vypadne ze zdecimované útočné formace.

Když se ale už podruhé stalo, že se jejich odhad nesplnil, upozornili na to admirála.

Tomu nezbylo nic než vybuchnout bezmocným vztekem. Podporučíci považovali chyby ve svých předpovědích jen za zvláštnost, ale admirálovi okamžitě došlo, že je to mnohem horší. Že je to totiž beze všech pochyb - úmysl.

Vetřelci změnili taktiku. Místo aby systematicky vyřazovali jednu hvězdnou loď po druhé, bitevní lodě stejně jako nejmenší torpédoborce, začali si své oběti vybírat. Pochopit jejich nový systém bylo překvapivě snadné. Přestali se zdržovat loděmi s malou palebnou silou a zaměřili se na křižníky a bitevní lodě, schopné svými věžemi ničit cíle na Emurechó.

Admirál Hazaróchun nepotřeboval ani půl minuty k odhadu, že přijde o veškerou palebnou sílu dřív než se Scheja dostane do zaměřovačů. Zbudou mu menší kanony torpédoborců, případně doprovodných lodí, ale těmi by mohl skrz atmosféru usmažit jen nechráněné chodce na povrchu. Vzhledem k tomu, že se většina dopravy odehrává pod zemí, ohrozilo by to zanedbatelný počet jedinců a na to je opravdu škoda energie.

Admirál jen bezmocně soptil vztekem.

Nikomu na Emurechó neuškodí!

Nejenže přijde o Druhou Flotilu, ale i o ušmudlané vítězství! Mohl se utěšovat jen tím, že nebude prvním, ale druhým, koho ta nebetyčná ostuda postihne. Přijít o celou Flotilu bez jediného výstřelu! Prvním už navěky bude nešťastný velitel Šesté kosmické flotily admirál Fidcha, který se pod tíhou té hanby alespoň čestně zastřelil.

Upřímně řečeno, jiné možnosti na výběr asi neměl. Je sice pravda, že se střední doba života vojáka v kosmické bitvě statisticky počítá jen na půlhodiny, ale to je tím, že se ztráty počítají na desetitisíce. Ti, kdo přežijí, mají před sebou další roky života, neboť vítězové i poražení musí k další kosmické bitvě shromáždit dostatek prostředků. Výsledkem vítězství bývá zisk nějaké planetární soustavy, kterou dokáže obsadit i zdecimovaná vítězná armáda.

Výjimkou jsou velitelé poražených loďstev. Pokud přežijí zkázu flotily, žijí zpravidla jen do vynesení rozsudku. Válečnému soudu se dá čestně uniknout jen kulkou v hlavě.

Smrt v boji je proti tomu tisíckrát lepší. Ačkoliv není příjemné uhořet v rozpadající se lodi, alespoň se může každý v té chvíli utěšovat, jakou škodu způsobil nepříteli. Velitelé, kteří čestně padnou na palubách svých lodí, jsou zapsáni do síně slávy a chrabrosti, zatímco zbabělci jsou pečlivě vyškrtáni nejen ze seznamů vojenských škol, ale i z matrik a pokud se jejich jména vůbec zachovají, pak jen v opovržlivém ústním podání.

Ne, takovou hanbu žádný velitel nepřežije! Ale co se dá proti tomu dělat?

Válečný soud by samozřejmě trval na tom, že velitel Flotily si musí vědět rady i tam, kde si milion jeho podřízených rady neví. Proto se mezi vojenské soudce nikdy nedostane žádný důstojník, nebo aspoň expert, který by dokázal situaci souzených pochopit. Tak je to ale správné. Během mise vynášejí rozsudky většinou přímí nadřízení. Ani tam nerozhoduje, zda byl či nebyl nesplněný rozkaz proveditelný, ale jen jaké ohrožení to přineslo. Sakra, napadlo admirála, měl bych ještě popravit majora Muňu. Popravami odborníků ten pitomec nic nevyřeší, naopak situaci ještě zhorší a stejně se mu nepodaří chod svěřené bitevní lodi Zuvau obnovit. Stejně musí dát popravit včechny stráže včetně čipovaných, kterým vetřelci přímo před očima pronikli až k ostře střeženým reaktorům. Ale na to je pořád dost času.

Tak - a další křižník je v čudu! Sakra, copak tam všichni spí?

„Okamžitě sdělte plukovníku Krvežovi, že jeho křižník Fašabhyd je na řadě a v nejbližších vteřinách bude napaden!“ obořil se na radisty.

Ti ale jen pokrčili rameny. Varování ohroženým lodím poskytovali včas, ale bez výsledku. Na lodích měli jistě přinejmenším stejný přehled, přesto přicházelo každých pár minut hlášení o vyřazení další lodě. O záchraně Flotily už nikdo nemluvil, všude se vedly jen poraženecké řeči o tom, kdy padne poslední loď a co bude potom. Při dosavadním kurzu se nejspíš stanou dalšími oběžnicemi vlastní hvězdy, bezmocnými jako kamenné asteroidy.

Podle všeho byl teď na řadě křižník Fašabhyd velitele plukovníka Krveži. Pak asi padne Yolila plukovníka Dalouvdiho a další, už poslední v Zimním křídle, je sama admirálova vlajková bitevní loď Ichdysea! Z celé Druhé Flotily zůstanou jen torpédoborce a pár lehkých křižníků. Tak chabé síle by se vysmála i nejslabší flotila Aliance, kdyby se tu znenadání objevila. Silnější bývá často i ozbrojený doprovod lodí Císařských exekutorů!

„Nejvyšší pohotovost na lodi!“ zavelel admirál, ale hlas mu špatně utajovaným vzrušením přeskočil jako kadetovi, který na malém nádvoříčku pozemních kasáren prvně velí četě.

Bylo to zbytečné. Hlídka čipovaných stála za ním a ostražitě se rozhlížela kolem. Lasery a eldyfy zalícené, mířidla přímo před očima, neunikla by jim ani myš. Stejně jsou v pohotovosti na všech klíčových místech lodi, především u reaktorů, ale i tam, kde se vetřelci dosud neobjevili, například ve velínech věží. Čipovaných bylo na každé lodi dost, aby mohli hlídat ve dne v noci.

Tak tomu ale bylo i na ostatních lodích a přece...

„Zpráva od plukovníka Krveži!“ vykřikl náhle radista mnohem nadšenějším, dalo by se říci veselejším tónem, než jakým jeho kolegové oznamovali další špatné zprávy. Všichni se proto po něm bezděčně ohlédli.

„Křižník Fašabhyd má vyřazené dva reaktory, ale zůstává bojeschopný! U třetího reaktoru prý čipovaní nějaké vetřelce zastřelili!“

 


Zpět Obsah Dále

14.08.2017 11:48