Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Kerré

(bohyně z hvězd)

Kerré (bohyně z hvězd)

 

Science fiction z GSMB (3)

© 1991 Václav Semerád, Praha

 

Obsah Dále

Hvězdolet Touha

Pilot Filip Marel podřimoval ve svém pohodlném pilotním křesle, přitom neustále alespoň koutkem oka sledoval hlavní obrazovku, kde se převalovala a míhala tajuplná zelená mlha nadprostoru. Nadprostor Evsej byl prázdný a bezpečný, jenže všichni byli po nedávné tragédii jako v šoku.

Od té přitom doby měli za sebou šestadvacet hodin celkem poklidného letu Evsejem. Nebo osmačtyřicet světelných let, měřeno v normálním Euklidu. Ale všichni měli pořád na paměti dvě prázdná lůžka, která už nikdo potřebovat nebude...

Zpočátku to vypadalo na naprosto všední průzkum tuctové planety zhruba dvojnásobného průměru oproti Zemi, ale bez sebemenších stop ovzduší, takže její hladký povrch byl jasně viditelný i na dálku. Už to bylo podezřelé a což teprve její povrch, tak podivně hladký, jednolitě tmavozelený bez kopců, údolí a kráterů po meteoritech, bez jediné skvrny, ale i bez jediné prasklinky. Podle spektrometrů měla být zelená barva planety tvořena převážně listovou zelení, chlorofylem. To by ale její povrch musel být pokrytý souvislou vrstvou rostlin nebo aspoň řas, což by snad nebylo nemožné, ale bylo to opět přinejmenším podivné. Zelené řasy v prostředí trvalého vakua obvykle nerostou. Skoro se zdálo, že je celá planeta umělá, ale na umělý výtvor byla přece jen velká. Hvězdolet dvakrát větší než Země? Divná velká naprosto čistá koule, zapomenutá v prostoru. Záhada. Rukavice, hozená výzkumníkům pozemského průzkumného hvězdoletu Touha, třídy Galaxie, postavenému nedávno na Aiguře a vyslanému Galaktickým Společenstvím Myslících Bytostí s úkolem zmapovat další část vesmírného prostoru za dosavadními hranicemi. Naštěstí ta záhada byla hned od začátku dosti podezřelá...

Proto také velitel Dabin rozhodl nepřistát na ní rovnou s hvězdoletem, ale vyslat tam napřed malé výsadkové letadlo, jednomístný gryul. Na řadě byl pilot Orlando Itči-Ara, malý indián z Jižní Ameriky. Jeho úkol byl zdánlivě jednoduchý. Přistát, odebrat vzorky půdy a vrátit se. S ostatními si už poradí v laboratoři.

Chudák Itči! Měl pravdu, když se mu ta planeta nelíbila, měl! Ale ani Gurroa nic nenamítal, když se Dabin rozhodl na planetu vyslat malý výsadkový gryul. Konec konců, planeta to byla podle všech pravidel - až na orientační světlo si-jid, které u ní v nadprostoru podle její velikosti mělo být, ale nebylo. To byla další záhada. Kdyby se průzkumníci u této hvězdy orientovali podle si-jidů, ani by se z nadprostoru nevynořili v domnění, že zde nic není! Vysvětlit tuto záhadu se jim nepodařilo, ba co hůř, byli rádi, že vyvázli - kromě dvou členů posádky.

První obětí byl Orlando Itči-Ara. Sotva s gryulem dosedl na hladký tmavozelený povrch planety, ten se pod ním náhle probořil a Itči i s gryulem zmizel pod hladinou husté zelené bažiny. Z obyčejné bažiny by se určitě vytrhl silou motorů, kdežto tahle...

Všichni v rádiu slyšeli pronikavý Orlandův výkřik, který v několika okamžicích přešel od hrůzy k čisté bolesti, potom se změnil v chroptění a naráz zanikl. Současně zmizela nosná vlna rádia, na gryulu přestala pracovat vysílačka.

Velitel expedice Touha, zkušený Robert Dabin, účastník prvního letu hvězdoletu Galaxie, rozhodl poslat tam dálkově řízenou sondu. Neměla ani přistávat, jen se měla co nejvíc přiblížit povrchu planety. Sonda se zastavila několik metrů nad povrchem, ale najednou se bez jakýchkoliv příznaků kolem ní vzedmula obrovská, snad stometrová vlna, která ji naráz smetla pod povrch planety. Vortje to později přirovnával ke gigantickým hladovým ústům, které se našpulily a pohltily sondu jako malinu.

Televizní kamera zhasla ihned - byla tam zřejmě tma, ale krátce poté zmizely i veškeré stopy radiových vln a sonda se odmlčela. Navždy.

To už muselo být každému jasné, že nejde o obyčejnou byť žíravou bažinu. Všichni už pochopili, že planeta projevuje aktivní snahu pohltit všechno, co se objeví v jejím dosahu.

Vyslali několik dalších sond, ale všechny brzy skončily stejným způsobem. Planeta přitom projevovala podivuhodnou vynalézavost. Sondy dostávaly postupně do programů různé úhybné manévry, ale i když se známým nástrahám vyhnuly, planeta pokaždé přišla s něčím novým.

Po těch zkušenostech chtěl už Dabin dát rozkaz k odletu. Dal se slyšet, že „tohle neprokoukneme, mohli bychom jedině ztratit ještě víc“, ale Gurroa rozhodl, že se tam přece jen podívá. Planeta byla hladká, neporušená, ani vlnka po jejím povrchu nepřeběhla, ale všichni už věděli, že nejen přistání na jejím povrchu, ale i pouhé přiblížení se k ní je smrtelně nebezpečné.

Nikdo z posádky, ani Dabin, se neodvážil odporovat, když se pro další pokus rozhodl Gurroa. Měl v expedici zvláštní postavení, jaké odpovídalo povaze jeho civilizace. Každý na lodi věděl, že Gurroa ví o vesmíru více než všichni ostatní dohromady. Vypadal jako osmiletý pozemský chlapec, ale dokázal se s každým odborníkem lodi v jeho vlastním oboru bavit na takové úrovni, jaká by vyvolávala mrazení v zádech, kdyby si naštěstí všichni neuvědomovali, že Gurroa obyčejné pozemské dítě není. Byl v posádce jen hostem, poradcem nebo pozorovatelem, neúčastnil se hlasování, ale když dal příkaz veliteli expedice, mlčky předpokládal, že bude splněn. Prý se to stávalo zřídka, ale v takovém případě bylo vždycky lepší nejprve ho poslechnout a teprve pak přemýšlet proč.

„Kdyby se mi cokoliv stalo, opusťte ihned tuto hvězdnou soustavu,“ nařídil tentokrát. „Nic takového jsem ještě nikdy neviděl - a dělá mi to starosti.“

Jestliže takové obavy vysloví příslušník civilizace, která v případě potřeby dokáže přemisťovat celé planety na vhodnější dráhy, pak to něco znamená. Když Gurroa o něčem prohlásil, že to nezná, nemělo smysl hledat to v bezedných archívech palubních počítačů lodi. Co neznal on, neznal nikdo.

Bohužel se velice brzy potvrdilo, že jeho slova nebyla ani tentokrát řečena do větru. Gurroovo jednomístné letadlo se pomalu, obezřetně spustilo nad planetu, ale ne až k ní. Zůstalo viset ve zdánlivě bezpečné výši několika set metrů nad jejím zrádným, tmavozeleným povrchem. Gurroa vyčkával a pomalu, po metrech se spouštěl níž. Byl určitě připraven v kterémkoliv okamžiku zapnout plný tah motorů a odpoutat se od podivné planety.

Ale najednou...

„Dabine - okamžitě opusťte tuhle hvězdu!“ vykřikl Gurroa do rádia. „Okamžitě přejděte do Evseje a už se sem proboha nikdy nevracejte! To je rozkaz!“

„Počkáme na tebe!“ odpověděl Dabin rychle.

„Proboha, nečekejte a leťte!“ vykřikl Gurroa hlasem, ze kterého byla přes jeho dětské zabarvení znát nějaká strašná, nelidská bolest. „Umírám, nepomůžete mi - a jestli okamžitě nezmizíte v Evseji...“

Rádio vysadilo. Výsadkový letoun se zakymácel a propadl dolů do obrovské propasti, která se pod ním v planetě náhle otevřela. To znamenalo - konec.

„Dabine - pozor, jde to po nás!“ vykřikl najednou druhý pilot Leroux. On jediný ze všech nepřestal ani na okamžik sledovat okolí hvězdoletu.

Průzkumný hvězdolet Touha s modravým zábleskem zmizel v nadprostoru Evsej, dřív než k němu mohla z opačné strany dorazit slušnou rychlostí tmavozelená koule, zjevně z téhož materiálu, jako podivná planeta.

Kvapný útěk ale znamenal nečekanou změnu v plánu cesty. Dvojnásobná tragédie, která se odehrála přímo před očima všech, sebevědomím posádky pořádně otřásla.

„Musíme se rozhodnout, co dál,“ řekl velitel expedice a její nejstarší člen Robert Dabin už po několika minutách letu nadprostorem k posádce, shromážděné i bez jeho příkazu v hlavní řídící kabině.

Naproti Dabinovi se opírala o boční astronomický pult mladá blonďatá modrooká a neobyčejně parádivá planetoložka Edita Borelová, krajně roztrpčená, že si už s první neznámou planetou nevěděla rady. Bylo to naprosto omluvitelné - když si nevěděl rady ani Gurroa, nemusela cítit žádnou vinu.

Za řízením seděl Filip Marel, černovlasý první pilot, už zkušený průzkumník. Také on se, podobně jako velitel Dabin, zúčastnil prvního průzkumného letu s hvězdoletem Galaxie. Po kvapném úniku z nebezpečí podivné planety nasměroval hvězdný letoun podle plánu cesty k další hvězdě, teď jenom seděl za řízením a nijak nezasahoval do práce řídícího počítače. Na pomocné sedačce vedle něho seděla jeho žena Jane, neustále zadumaná hnědovláska s černýma očima, druhá planetoložka.

Na druhém řídícím místě seděl kudrnatý černovlasý pilot Pierre Leroux, zatímco místo třetího pilota Orlanda Itčiho zasedla bioložka-lékařka Zirranei Irolová, robustní míšenka, původem napůl z planety Bardžá, napůl ze Země. K evropskému obličeji měla poněkud tmavší pleť, skoro černé rty a dlouhé, černé vlasy. Z mnoha pozemských národů by se jí asi nejvíce podobali lidé z jižních oblastí Indie, z Evropanů tak trochu Cikáni - až na to, že byla vyšší postavy, takže vždy raději seděla, než aby se na všechny kolegy dívala z výšky.

Za pomocným astronomickým pultem seděla astronomka Irena Lerouxová, manželka druhého pilota Pierra, kudrnatá jako on.

Stranou ode všech se o stěnu kabiny opíral svalnatý muž, planetolog a historik Richard Gynapa a jeho kontrast, štíhlá dívenka Lucie Luburová, druhá bioložka-lékařka.

V řídící kabině byli i dva technici-kybernetici, Nkwame Njongo, černoch mohutné svalnaté postavy (proti Bardžance Irolové o půl hlavy menší) a nevýrazný chlapec malé postavy Michal Vortje, který se obvykle držel stranou. Poslední z posádky byla štíhlá černooká tmavovláska vyšší postavy Sonia Sentová, třetí bioložka-lékařka.

„Kdybychom postupovali jenom podle předpisů,“ pokračoval Dabin, „měli bychom se právě vracet na nejbližší obydlenou planetu Společenství.“

„Předpisy nic neříkají o tom, že po první nesnázi musíme vzdát celou cestu,“ namítal Njongo.

„Není s námi Gurroa,“ připomněl Dabin.

„To nic neznamená,“ ozvala se Lerouxová. „Což bez jeho zástupců nemůžeme létat?“

„Paragraf osmnáct Dohody o spolupráci mezi Galaktickým Společenstvím a nezávislou civilizací Gurroa: Společenství se zavazuje, že žádná průzkumná výprava, vysílaná mimo jeho dosavadní hranice, neodletí bez alespoň jednoho pozorovatele z civilizace Gurroa,“ citoval Dabin.

„My jsme bez něho neodletěli,“ opáčila Lerouxová. „A ani nemáme vinu na tom, že zahynul. Žádný paragraf nic neříká, zda v takovém případě smíme či nesmíme pokračovat v letu.“

„Víte dobře, že Gurroova přítomnost je v předpisech spíš pro naše dobro,“ řekl Dabin unaveně. „Dokud byl s námi on, věděli o nás díky jeho telepatii všichni z jeho civilizace. Jakmile s námi nebude, neví o nás nikdo!“

„To jsme jako malé děti, které potřebují neustále vodit za ručičku?“ zaškaredila se planetoložka Marelová.

Diskuse skončila hlasováním, ve kterém bylo rozhodnuto, že průzkumný hvězdolet Touha bude pokračovat v cestě směrem do dosud neprozkoumané hvězdokupy, dál za dosavadní hranice Galaktického Společenství. Dabin prosadil výhradu, že na první vhodné planetě nainstalují mimoprostorovou dálkovou stanici vjosuzgu, s jejíž pomocí se spojí s obydlenými světy Společenství.

„Děláme možná chybu,“ řekl vážně Dabin, když vyslechl návrhy. Sám hlasoval pro návrat na základnu, ale podvolil se většině, která rozhodla pokračovat v letu. „Je pravda, jsme především průzkumníci a ti odedávna riskovali, zpravidla podstatně více, než většina ostatních obyvatel Společenství. Ale přece...“

 


Obsah Dále


13.09.2015 15:34

Komentáře: