Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Rozhodnutí

Po dohodě se Špačkem jsem se opět vrátil do školy.

Znamenalo to pro mě ale další studium. Dějepis a zeměpis za mě převzala maminka a na mě tím pádem zbyla fyzika. Jenže na tu nemám aprobaci, takže bych si ji měl nejprve dodělat, i když ředitelka, potěšená z mého návratu, tvrdí, že učit mohu i bez ní. Důležité je, jak umím školní látku dostat do střapatých hlaviček žáků a žaček.

Co se dá dělat, strávím pár večerů studiem fyziky, abych žáčkům nekázal úplné bludy. Ulrika má pro mě pochopení, sama chce nastoupit na městském úřadě, budeme tedy jezdit do centra spolu. Dal jsem se zapsat do autoškoly a budu si ke všemu dělat řidičák, abych nebyl závislý na Ulrice. Ne že by nám oběma vadilo, když mě vozí, ale může se snadno stát, že by se jí to nehodilo.

Obě maminky - moje i paní Nývltová - připravují usilovně svatbu. Zatím to příliš nespěchá, bydlíme spolu i bez oddacího listu a v noci se spolu nemodlíme, že, ale přece jen maminky raději vidí, když je to podle pravidel. Nám to nevadí, i když Uli se občas s nimi sejde a debatují o tom.

Zdá se totiž, že to nebude jen malá soukromá záležitost, jak bych si to představoval já, ale že se chystá něco velkolepého za účasti veškeré městské honorace. Ale co, přežil jsem Kejvalku, nějak vydržím i svatbu. Tak nebezpečná snad nebude.

Ale i teď si musím najít denně chvilku k návštěvě »Špačkárny«. Vtáhl jsem tam i Ulriku, čistě aby byla v obraze a uměla si představit, v jakém prostředí jsme se Špačkem po celou dobu, co jsem ve městě nebyl, za Kejvalkou žili. Ale byla v hale jen jednou a když jsem viděl, jak nešťastně zápasí s úporným kašlem, umínil jsem si, že ji toho ušetřím. Ale aspoň viděla, o čem mluvíme. Předtím ji párkrát napadlo, že bych ji mohl s sebou protáhnout za Kejvalku jako pana Špačka odtamtud, ale po zkušenosti s halou ji tenhle nápad rychle přešel.

Také Špaček si všiml, že se tam ženám příliš nedaří. Ulriku nakonec z haly skoro vyhodil.

„Málo platné, Kejvalka zřejmě ví, proč tam ženy a dívky nepouští!“ prohlásil. „A už ji sem, Ludvo, netahej, vždyť je to týrání!“

„Myslel jsem to jen, aby poznala, jak...“

„Tak už to ví!“ uťal mě Špaček. „A my taky víme své. Chlapi to ještě nějak přežijí, i když to ani pro nás příjemné není, ale pro ženy a dívky je i tahle hala zapovězenou komnatou!“

Vypadli jsme raději s Ulrikou na vzduch. Z vyprávění se země za Kejvalkou podobá bájnému Ráji, ale když si člověk jen trochu dokáže představit všechny nástrahy tamního prostředí, veškerá romantika se ztratí. Špaček má pravdu. Bude lépe, když tohle zůstane na chlapech.

Buďme rádi, že máme Zemi tak krásnou, i když ani tady není všude ráj. I když by mohl být.

Město je toho důkazem.


Zvykli jsme si na ten zdejší ráj snadno.

Zlom nastal, když mě a některé členy Družiny Špaček pozval na první sklizeň. Matriarchát tentokrát zůstal venku, ale když vyjel z přechodové komory první vozík s úrodou, strhl se potlesk.

Pak jsme se teprve vyhrnuli my, už opět slavnostně oblečení. Pan Špaček nás všechny pozval do velké haly vily, kde se několik členek Družiny, samozřejmě i s Ulrikou, postaraly o slavnostní tabuli na počest první úrody - a také pana Špačka, který celému městu dokázal, že je mužem na svém místě. Nejenže tam »za Kejvalkou« prokazoval městu úžasné služby, ale po svém návratu se stal nejdůležitějším občanem města.

Na lesku jeho triumfu bylo ale několik skvrnek.

Uhynulo mu celkem dvanáct důležitých druhů. Tři se mu podařilo obnovit ze semínek, ostatní zmizely v ohni benzínové lampy, aby nenakazily další. Nebyl to úplný krach, jak to v první chvíli viděla paní Vaňková, jen pár dílčích neúspěchů. Pan Špaček prohrál dvanáct menších bitev, ale vyhrál válku o »zakejvalkové« rostliny.

Vrchní matriarchální velení to tentokrát patřičně ocenilo. Moje maličkost se držela stranou, i když na mě připadne nevděčný úkol dodat všechny chybějící semena i sazeničky. Budu ale muset ještě jednou skrz Kejvalku - naštěstí je s tím spojený úkol pomoci chlapům, co tam uvízli. Družina se musí umět postarat i o ně.

Ovšemže následovaly přípitky, jako vždy, tradiční medovinou.

„Vědět, co víme dnes, žádné problémy by nebyly,“ vzdychl si pan Špaček s pohárem v ruce. „Ale to víte, chybami se člověk učí a kdo se nemůže učit z chyb těch druhých, musí příslušné chyby spáchat sám, aby si na nich rozbil ...ústa.“

„Jak to myslíte?“ zachytila jeho slova paní doktorová Schubertová.

„Některé nové poznatky nám úžasně pomohly a je věčná škoda, že jsme je objevili až teď.“

„Jak to myslíte?“ přidala se i paní Vaňková.

„Tak například dneska už vím, že »hrách«, ze kterého lisujeme elektrolyt do »mladoněk«, potlačuje růst plísní efektivněji než penicilín růst bakterií,“ vysvětluje jim Špaček. „Kdybych ten »hrách« hned na začátku vysázel do obranných čtverců kolem choulostivějších rostlinek, ochránil by je před plísní spolehlivěji než plameny. Na to jsem ale přišel až po katastrofě s vyhynutím některých druhů.“

„Tomu se říká - po bitvě každý generálem!“ dodal pan Vaněk.

„Ne tak docela,“ namítl pan Špaček. „Já už tutéž chybu neudělám a kdokoliv po mě bude mít v manuálu červenými písmeny zvýrazněnou obranu proti plísni, aby ho nezaskočila.“

„Píšete manuál pro zahradníky?“ zajímala se paní Vaňková.

„Nebo pro zahradnice?“ dodala rychle paní doktorová Schubertová.

„Je mi líto, ale jen pro zahradníky!“ odvětil pan Špaček. „To není diskriminace, jak je dneska moderní říkat. Ve »Špačkárně« byly zatím jen dvě ženy - Ludvova Ulrika a paní Vaňková. Obě mi musí potvrdit, že tenhle podnik vůbec není pro ženy. Chlapům je uvnitř nanic, ale vydrží to. Ženské by to mohlo při delším působení snad i zabít. Už při pohledu na paní Vaňkovou jsem pochopil, proč Kejvalka pouští na druhou stranu jen chlapy. Nemám pravdu?“

„Asi ano,“ přiznala tajemnice Vaňková, když se na ni všichni dívali. „Myslela jsem, že tam vykašlu plíce. Ale můj muž tam kašlal také!“

„Zvykl by si,“ ujistil ji Špaček. „Ulrika je mladší, ale byla tam maličko déle. Zhoršovalo se to u ní takovým tempem, až jsem ji musel vyhnat ven na vzduch. Necpěte se všude, dámy! Hornice v uhelných dolech je přesně stejný protimluv! Postačí, jak těžko si budou zvykat chlapi! Teď jsme jen dva, kdo tam vydržíme bez kašle. Možná budeme vděční navrátilcům ze »zakejvalky«, když práci ve »Špačkárně« vezmou!“

„Nebylo by lepší zkusit nasadit v hale roboty?“ nadhodil jakýsi mladík, odhadoval bych ho na člena firmy »Ajtý s.r.o«.

„Bylo,“ souhlasil Špaček. „Ale nejdřív si prohlédni tohle!“

A podal mu jakousi rezivou hrudku, kterou vytáhl z kapsy.

„Co je to?“ zeptal se mladík.

„To byl před hodinou kvalitní nerezový šroubek,“ ujistil ho.

„Nerezový? Vždyť zrezivěl!“

„Tam zreziví všechno,“ ujistil ho Špaček. „To je důvod, proč tam nepůjdou nasadit roboti. I když by byli jistě výhodnější než lidé. Během hodiny zrezivějí. Je mi líto...“

„To teď neřešte!“ přerušila je paní Markétka. „Představuji si to správně, že budeme muset za Kejvalku poslat přinejmenším ještě jednu výpravu?“

„Ano, správně,“ potvrdil to Špaček. „A protože je Ludvík jediný, kdo tam může, bude to na něm. Už jsme si to prohovořili. Na Družině bude zajistit opět materiál pro... bytosti za Kejvalkou. Bez nich bychom nic nezískali, musíme je tedy odměnit. Ostatně bych řekl, že bychom je měli občas podpořit. I když to nebude tak často, jako dosud, je lépe mít tam nějaké přátele.“

„To zajistíme,“ souhlasí tajemnice Vaňková. „Kdy by měla ta výprava být?“

„Co nejdřív,“ odpověděl jí Špaček. „Teď už vím, co by měla nutně přivézt. Další problém představuje naše, pozemská hlína. Potřebujeme víc bahna ze »zakejvalky«, v něm všechno roste jedna báseň. Ale především půjde o pomoc ztroskotancům. Jak říkám, zhoršuje se to tam. Mohlo by se stát, že už nebudeme mít koho zachraňovat. A taky, že už nikdy nezískáme některé rostliny. Tvrdím, že ty nejdůležitější tady máme. Bude elektrolyt do mladoněk, změkčovače kamení i hlavní elixírky. Dámy ale budou jistě trvat na získání chybějících elixírků, určených čistě pro ně. Jak ale říkám, čím dřív, tím lépe!“

Je tedy rozhodnuto.

Družina opět připravuje železářství pro jezinky, já se loučím s žáky ve škole.

Všichni už pochopitelně vědí, kam se chystám, i když to mělo zůstat tajemstvím. Ještě že to platí jen o obyvatelích města. Před cizinci i děti utichají.

Takže - jde se na to.

 


Zpět Obsah Dále

07.09.2017 09:36