Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah

Ulrika

Jako první přibíhají Jožinovy jezinky s ovocem a všelijakými šťávičkami pro sebe i pro nás. Mezitím jsme totiž dobrali zásoby - bylo jich tak-tak, aby mnoho nevážily, přičemž jezinky jedí skoro pořád a udělají vždycky do zásob pořádnou díru. Naopak ale dokáží z džungle donést ovoce víc než samy spotřebují, takže zbude i na nás. Bez nich bychom to tu měli horší.

Mezitím se blíží večer, budeme muset opět přespat na palubě. A protože nemůžeme vyloučit, že se tu poblíž potuluje další křižník Kaisera Friedricha s posádkou, lačnou pomstít svého císaře, musíme se přichystat i na noční hlídky.

Naštěstí dobíhají i Alfrédovy jezinky a sotva je vytáhneme na palubu, vrhnou se k Ulrice. Hned ji začnou mazat různými mastičkami a nám nezbývá než věřit, že to s lidmi mají vyzkoušené. Ulrice i Dolfimu odlepí rány, namažou je a zase zalepí.

Alfréd rozhodne vznést se co nejvýš, kde je pro nás lidi lehčí a dýchatelnější vzduch. I Ulrice to jistě prospěje. Alfrédovy jezinky se mezitím vrhnou na donesené zásoby, už mají také hlad, takže se šněrování balonetů ujme osobně Alfréd a vzducholoď začne stoupat.

Stmívá se a vzducholoď se blíží k mrakům. Dělíme si hlídky. Mě Alfréd vynechává, zato mě pověřuje ošetřováním Ulriky. Nic lepšího pro mě nemohl udělat! Beztak bych se po celou dobu, co budu bdít, staral víc o Uli než o okolí!

Jenže Uli se po důkladném jezinčím namazání skutečně zlepšuje a dříve než vzducholoď dosáhne parkovací výšky, otevře oči.

„Ludvíčku!“ zakňourá svým zdejším příšerným kontraaltem. „To je dobře, že jsi tady!“

„Jsem u tebe, zlatečko moje, pusenko. Jak se cítíš?“ šeptám hodně potichu.

„Děsně blbě,“ odpovídá už taky šeptem. „Jestli ti tady umřu...“

„Na to rychle zapomeň!“ umlčím ji. „Umírat se tady nebude! Jezinky donesly nejlepší hojivé masti a dají tě do pořádku! Spočni, natáhni se, kostečky si porovnej...“

„Ludvíčku můj... Alfréd je tady kapitán, že?“

„Jistě!“ přikývnu. „Všichni ho tu posloucháme!“

„Ludvíčku... a nemohl by nás dva, rozumíš, mě a tebe, tady na tomto místě sezdat? To přece je odjakživa právo kapitánů, ne? A já nechci umřít a nebýt tvoje!“

Teda, zaskočilo mě to. Svatba na palubě vzducholodi by byla trošku extravagantní, ale to by se ještě sneslo. Jenže úplně nahá nevěsta a úplně nahý ženich, nemluvě o úplně nahém kapitánovi, oddávajícím nás před úplně nahými svědky?

„Umírat tady nebudeš!“ ujišťuji ji znovu. „A s tou svatbou... to víš, že nejsem proti, pusenko moje, ale tobě samotné by nesmělo vadit, že by ses vdávala nahatá! Tady se přece šaty nenosí!“

„Kamarádka Marika se vdávala ve Štěrkovně a taky bez šatů,“ namítne Uli. „I když tam byl oblečený aspoň kněz, nedokázal to bez ornátu.“

„Opravdu to tak chceš?“ ptám se pro jistotu ještě jednou. „A co ty sněhobílé šaty, co pro tebe chystají ve městě vaši? Vždyť už mají připravený i plán naší svatby!“

„Nechci tady umřít a nebýt tvoje!“ opakuje Ulrika trochu chraptivě. „Čert vem šaty!“

„Alfréde!“ volám tedy našeho kapitána. „Houstone, máme tu problém! Pomůžeš nám?“

Alfréd si to nechá vysvětlit a protože teď už mluvím pěkně nahlas, slyší to všichni.

„Vlastně by to šlo,“ přidává se Dolfi. „Já bych ti, Ludvo, šel za svědka!“

„Já bych dělal svědka Ulrice!“ přihlásí se rychle Wolfi. „Svatba za Kejvalkou, to by nás eště před měsícem ani nenapadlo, že, synci?“

„Jenže já ty obřady neznám,“ přizná se Alfréd. „To si je mám vymýšlet?“

„A víš, že je to jedno?“ pokárá ho Dolfi. „Není důležité přesné znění, musíš se jich jen optat, tuším že nejprve ženicha, jestli vstupují do manželství dobrovolně. A když řeknou ano, potvrdíš to z moci kapitánské a prohlásíš je za manžele. Akorát nevím, kde tady seženeme prstýnky.“

„Čert vzal prstýnky!“ řekne Alfréd. „Ale ono to má jistě nějaká pravidla!“

„Jo a zaznamenáš to do palubního deníku,“ doplní ho Dolfi. „Nejlépe na tu tabulku s mapou. Tým učiníš povinnostem zadost.“

„No dobře,“ ustoupí Alfréd. „Tak ráno?“

„Ne, hned teď!“ zakňourá kontraaltem Uli. „Co když v tom šípu byl jed a já do rána umřu?“

„To snad ne!“ namítne Dolfi. „Já jsem taky koupil díru do nohy a necítím se tak zle. Tobě to jenom sebralo víc krve, proto se cítíš slabá, ale jed v tom nebyl, věř mi.“

„To je jedno,“ odvětí Uli. „Radši už začněte!“

„Alfréde, ona má pravdu,“ připustí Dolfi. „Je to vážně mimořádná situace v ohrožení života! Nač to odkládat? I kdyby nic jiného, povzbudí ji to, nemyslíš?“

Alfréd se sice ošívá, ale od své kapitánské povinnosti zřejmě neuteče. Dolfi i Wolfi se těší na funkci svědků, jen Jožin se tváří neslaně nemastně. No ovšem, jakmile bude Ulrika »vydatá«, už by si na ni nemohl dělat nárok. Ale dobře mu tak, na kamarádovo děvče se nesahá, ať si to zapamatuje!

Alfréd tedy začne, ptá se nejprve mě, je to všechno nezvyklé. Co je to za svatbu, všichni jsou v rouše Adama a Evy, všichni - včetně nevěsty - mluví basem, otázkou je, jestli to bude platit i na Zemi, jenže nic nesvědčí o tom, že by to platit nemělo. Vrátím se tedy zpoza Kejvalky jako ženáč a Ulrika jako vdaná paní. Ale ať se kočky pudrujou! Je to navíc po vítězné vzdušné bitvě, takový ohňostroj bychom na Zemi rozhodně neměli, budeme mít na co vzpomínat! I když zrovna Ulrika byla celou dobu bez sebe a nic z toho neviděla! Ale i naše svatební cesta bude hodně neobvyklá - na vzducholodi, bloudící cizím světem!

Když si tedy řekneme »ANO« a Alfréd dokončí obřad, máme si dát první manželské políbení a odebrat se strávit spolu svatební noc... tož to asi nepůjde, tady na přehledné palubě není žádné soukromí, ale co, svatební noc jsme si beztak odbyli už na Zemi, teď ostatně Ulrika nemůže dělat nic jiného než klidně ležet a koukat se uzdravit.

Na tuhle svatbu teda nezapomeneme.


Ráno bývá moudřejší večera a tentokrát je to výjimečně pravda pravdoucí.

V noci byl klid, kolem nás se nic nešustlo. Jožin sice na hlídce usnul, ale Wolfi, který držel hlídku s ním, z toho nedělal vědu. Kdo by nebyl po Jožinově útěku před modrovláskami utahaný? A k tomu dvě noci po sobě hlídat... ne, nebudeme z toho dělat problém.

Ulrice je mnohem lépe, už se s mou pomocí posadí, jezinky ji hned po ránu celou namažou, už plně chápu, proč se tomu v obchodě »U Ptáčků« říká »elixírky«. Já se teď od ní nehnu, ale nikdo ani nepípne.

Ale co je nejlepší, proplujeme skrz vysokou skalní bránu a kapitán Alfréd znenadání tvrdí, že skály kolem nás poznává, tohle skalní náměstí má na mapě, jen jsme předtím připluli mezi jinými skalami než teď. Ale jestli se teď budeme držet mapy, za chvíli jsme doma.

A aby to urychlil, otevře jednu z posledních rachejtlí, ať to s námi trochu zamává, ale cesta se dost podstatně zkrátí.

Jo, ráno může být moudřejší večera, předpokládá to ale, že se něco změní k lepšímu a toho je na palubě naší vzducholodi víc. A není ani poledne a dosedáme opatrně před Alfrédovu jeskyni. Ven vybíhá tlupa jásajících jezinek, hned vlečou na palubu velké kameny, aby vzducholoď neulétla, až z ní sestoupíme. Musí se před dalším letem opravit, propálenými dírami v plachtě vidíme oblohu a některé helioslunečnice pod ní jsou také pěkně ožehlé - zaplaťpámbu za jejich nehořlavost!

No a já musím sepsat na další břidlicovou tabulku seznam sazeniček, které mám přinést pro Špačka a Alfréd vysílá své jezinky, aby to všechno přinesly. Jožinovy jezinky se zatím skamarádily s posádkou, takže jim nedělá problém skamarádit se i se zbytkem osady.

A po obědě si dáme velkou štábní poradu.

„Tož, Ludvo, zboží mít budeš, i ty sazeničky a i to bahno pro Vajgla, pardon, Špačka,“ začíná Alfréd. „Poslal jsem další partu do Kejvalky, jestli tam nezbylo něco, co jste přivezli. Se zbožím si jistě odvezeš nevěstu, pardon, mladou paní, a s ní Dolfiho a Jožina. Wolfi a já tady ale zůstaneme. Ne že bychom netoužili po návratu, ale Špaček ti to řekl správně. Někdo by tu měl zůstat jako stráž pro shromažďování našich trosečníků a kromě toho si beru za svůj vlastní úkol zablokovat přístup Germánům, co tady páchali zlo. Válku sem nikdo roznášet nesmí! Jestli jezinky kdysi válčily samy se sebou, to je jejich věc. Ale kdyby je měl někdo od nás ze Země do válčení verbovat, nutit, nebo je tady tyranizovat, tomu by bylo třeba zabránit. Takže tady zůstaneme. Jak se říká, »dva jsou rada«, tož tu budeme dva.“

„Možná byste se ale měli přestěhovat blíž ke Kejvalce,“ napadlo mě. „Aby ji zase neovládly modrovlásky. Můžete si přece i tu jeskyni vydlabat blíž.“

„To taky uděláme,“ ujistil mě Alfréd. „Wolfi tu má navíc varhany, ty se také dobře hodí.“

„Když budete něco potřebovat, párkrát otevřete a zavřete dveře do Kejvalky,“ poradím mu.

„Vím, na Zemi pak klinká zvoneček,“ souhlasí Alfréd. „Možná toho využijeme, až najdeme nějakého trosečníka. A když to budeme mít z jeskyně blíž, uslyšíme naopak klinkání od vás. Já jsem nechtěl překážet Špačkovi, ale teď, když tu Špaček není, zaberu si jeho místo.“

Je to tedy domluvené a protože se už hrnou jezinky se sazeničkami, balíme další »vláček«. Mezitím přišly i jezinky vyslané ke Kejvalce a přinesly zboží z chodby a schodiště. Ukázalo se, že kupodivu nic nechybí.

„Na to je totiž jednoduché vysvětlení,“ usmívá se Alfréd pod vousy, nebo spíš pod plnovous - vousatí jsou tady všichni až na mě, já mám zatím na tváři jen několikadenní strniště.

„Ty zlodějky zlodějské modrovlasé se naučily ovládat, opravovat a připravovat vzducholodě, ale nezvládly docela obyčejnou kliku u dveří do chodby v Kejvalce. Jak víte, ta klika není kovová, jen kamenná, nicméně funkci plní. Moje jezinky jsem to naučil, ale přísně jsem jim zakázal tuhle znalost rozšiřovat mezi ostatní. Do přízemí se ještě zlodějky modrovlasé dostaly, vyrabovaly tam, co se pobrat a odnést dalo, ale chodbička byla pro ně nedostupná.“

Takže i naše zboží poslouží těm správným, to je jen dobře.

Připravujeme se tedy na návrat. Buřtoidní vláček je připravený, jen do tří posledních žoků si vlezou až před odchodem Uli, Dolfi a Jožin. Alfréd s Wolfim nás ovšem vyprovázejí.

„A kdyby začal klinkat zvoneček, znamená to, že máme další zájemce o repatriaci,“ opakuje spokojeně Alfréd.

A poslední domluvu mám s Uli.

„Tak mladá paní a choti moje!“ oslovím ji mezi dvěma pusami, ale pokračuji už pro všechny: „Po přistání na mě všichni počkáte, než se vrátím s oblečením. Na dveřích visí jen jedna kombinéza a ta je pro mě. Něco vám seženu a do města vstoupíte až oblečení, jasné? Bude tam na nás čekat celá městská honorace, většina jsou dámy a věřte mi, je to příšerný trapas vylézt před ně nahatý!“

Jo, je to tak - a přinejmenším Uli u toho mého trapasu byla.

Je to jasné, takže - nasoukat se do žoků a jedeme!

PLUNG! A jsem na druhé straně, za mnou se valí vláček. A hned se otevírají tři poslední žoky a Uli, Dolfi a Jožin se hrnou ven. Já si mezitím beru kombinézu a jdu otevřít dveře.

Vítací výbor už tu čeká skoro ve stejném složení jako minule, chybí jen Ulrika, místo ní tu jsou její rodiče. Já hlásím příchod, vojenské šaškárny by mi šly výtečně, ale hned se sháním po dvou pánských a jedněch dámských šatech. U těch dámských nastane pochopitelně zmatek. Nikdo nechápe, nač je potřebuji. Ukazuje se, že Ulrika nechala doma lístek, že odjíždí do Prahy na nějaký kurs, takže nikoho ani nenapadlo, že je se mnou za Kejvalkou.

A tím méně, že se vrací vdaná! Sice správně za mě, ale přesto...

Špaček se shání po chybějících rostlinách. Dostává jich víc než požadoval, Alfréd mu totiž se svými jezinkami přibalil něco navíc. Například helioslunečnice.

Jožin okamžitě po příchodu k vítacímu výboru požádá ve městě o azyl. Tvrdí, že »sa němože vtátiť domou, lebo ho vyhlásili za mrtveho«. A že bude ve městě »dozaista užitočný«. Vítací výbor, přesněji Družina, o něm chvíli jedná, ale Jožin zná přece poměry ve světě »za Kejvalkou«, přijmou ho tedy mezi sebe. Nějakou užitečnou práci si ve městě jistě najde, například Špaček potřebuje lidi, zvyklé na »zakejvalkovou« atmosféru.

„Beriem!“ říká Jožin. „Ale chcu si zkusit postavit vzducholoď, nebude snad nikto proti!“

„To nebude tak snadné,“ varuji ho. „Na Zemi je jiné složení vzduchu.“

„Ale helioslunečnice tu lietajú,“ ujistí mě. „A ja vás dvoch, těba a Uli, zvem na moju prvou vzduchoplavbu!“

Nu dobrá, zkusit se to může. Dnes na Zemi létá spousta balonů roztodivných tvarů, ani replika Alfrédovy vzducholodě tu nemusí budit pozornost. Vesla i nespolehlivý raketový pohon nahradí klasická vrtule poháněná elektromotorem na »mladoňky«, která překoná i protivítr. A může to být docela zábavné, když tady nelétají vzdušné koráby Kaisera Friedricha.

Horší je to s rodiči. Obě maminky, moje i Ulričina, patřičně obrečí, že nám dvěma nebyly na svatbě - a co to stálo příprav a těch peněz, jen ty krásné šaty!

„Z toho si nič něrobte,“ utěšuje je Jožin. „Ti dva tam prešli peklom. My tiež, ale Uli... viděli sme tam vojnu, kobercové bombardovanie, pád horiaceho bombardéru, čo tady Ludva zostrelil, ako aj ďalšie vzdušné križníky! No a Uli tam bola raněná a tak sa rýchlo s Ludvom zosobášili, aby něumrela slobodná. V takom rachotu sa nikto němože čudovať!“

Nikdo mu ale moc nevěří, ačkoliv je to všechno pravda. Tady na Zemi to působí nevěrohodně. Že jsem sestřelil křižník? A vlastně hned dva? A nádavkem i tu poslední bitevní vzducholoď?

Musíme to všem potvrdit. I Dolfi, byl tam také raněný a v rachotu bitvy Ulriku ošetřoval.

Budeme mít ještě o čem povídat!

A my dva, já s Ulrikou? To už je přece »mladá paní«, i když její svatební šaty se ukázaly jako poněkud nerozvážná investice. Pojedeme teď domů, do naší chaloupky. A zítra se budeme oba hlásit ve »Špačkárně«. Ulrika Špačkovi dokáže, že se na ten vzduch přece jen neumírá!

Celkově se ale tahle výprava povedla stoprocentně a ještě něco navíc.

A co je ještě důležitějšího, Vrchní matriarchální velitelství konečně uznalo, že by si i Ludvík zasloužil nějakou tu pochvalu! S takovými zásluhami ho přece nemůže sprdnout!

Sprdne tentokrát Ulriku. Za to, že tam lezla, co všechno ohrozila... jenže Uli se nedá.

Sprdne naopak Vrchní matriarchální velitelství, že nepřišlo na pár jednoduchých fíglů, které by tyhle cesty - a že jim ještě nebude konec - šíleně usnadnily.

Například břidlicové tabulky, které se dají protáhnout Kejvalkou i s napsanými vzkazy.

Skleněná zrcátka, která nezrezaví jako sebelépe naleštěný kov!

Anebo jednoduché celoplastové fotoaparáty na kinofilm v plastikových kazetách, na které by se dalo ledacos z toho světa nafotit. Plasty, kámen ani sklo tam přece nerezaví.

Místo s pokáráním nakonec odejde s pochvalou za nápady, které se dají snadno realizovat a přinesou spoustu užitku. Jó, kdyby se tak razantně dokázal minule bránit i Ludvík!

Jak se ale říká, konec dobrý, všechno dobré.

Teď to konečně spolu roztočíme!

 


 

Konec

© 2016 Vlastimil Čech (od 3.části +Václav Semerád)

 


Konec

Zpět Obsah

© 2017 Vlastimil Čech

07.09.2017 09:36


Poslední zdvořilý příspěvek ve Fóru (klikněte si) je od Věrka: 20/10 v 13:28 na téma: §Manu : „Někteří lidé si zkrátka nic jiného než chatrče nezaslouží,“ mínil Dobryňa.Asi trochu rasistické, ale výstižné!20.10 SW: Ježkovy zraky! Co je na tom rasistického? To přece platí, jak by se to řeklo politkorektně, "napříč rasami"! Stejně o obyvatelích chatrčí v Bangladéši, Chánova i o squatterech v Praze! Kde to upřednostňuje nějakou rasu? €::sorry€:6 Nanejvýš určitý typ lidí. Ale na ty to sedí! (20.10.2017 15:11)

Domů
Statistiky

"Kejvalka - svět za Kejvalkou" (komentáře)

Téma=§Kejv Hlasovalo 7, celkem 35 hvězd, průměr=5.00.

Nahoru!
Knihy, úvahy

  

1. Jméno:

 

 

 

20.10.2017 v 16:32 id: 000000

*** Zrušeno ***


2. Jméno: SW

 

Info: Václav Semerád, Vesničan

 

07.09.2017 v 13:19 id: 1287310

Kejvalka je mírně (spíš hodně) překopaná. Především se prohodily kapitoly, takže zmizela "historie oprav" (porovnávají se vždy kapitoly shodného čísla a to teď nešlo). Omlouvám se.


3. Jméno: Q-norbert

 

Info: dědek

 

03.08.2017 v 00:19 id: 1287169

Nejsem fysik ani Wikipedie, ale cosi jsem zaslechl o optických kabelech, že prý se tam odraz světla dosahuje různě odrazivým sklem. Proč tedy neudělat zrcadlo z dvou různých vrstev skla?


jiho: Nejsem si 100% jistý, ale v optických kabelech se jedná o různé indexy lomu a velmi malé úhly dopadu a odrazu. Za takových podmínek zrcadlí i asfaltová silnice. (03.08.2017 12:47)


4. Jméno: jaxx

 

Info: pro změnu správce sítě

 

01.07.2017 v 16:10 id: 1286905

Pane Čech, v drsnější verzi máte mezi přehledem, co by stálo za to dodávat do Zakejvalčí i skleněná zrcadla. To by nešlo, každé skleněné zrcadlo je založeno na odrazu světla na rozhraní sklo - kov. A kov je v Zakejvalčí problém... Viz SW:" target="_blank">https://cs.wikipedia.org/wiki/Zrcadlo


SW: Kov na zrcadlech se přece pokrývá ochrannou vrstvou, jinak by nevydržel ani na Zemi. Takže je to otázka ochranné vrstvy... (02.07.2017 07:52)


jaxx: Ochranná vrstva je narušená v okamžiku, kdy se velký plát rozřeže na malinká zrcadélka, pak je kov odhalený z boku. A to nemluvím o poškození vrstvy... Je to vidět i na starých zrcadlech, že se kazí od hran/rohů: http://img.thrfun.com/img/025/117/black_spots_on_mirrors_l7.jpg V Zakejvalčí otázka týdně... (02.07.2017 12:22)


SW: Opakuji - je to otázka ochranné vrstvy. A důvtipu občanů města, jak se s tím popasují. (02.07.2017 14:29)


jaxx: V tom případě bych navrhoval, aby se dokonale čisté zrcadlo namočilo do nějaké čiré vytvrzované pryskyřice, která na něm vytvoří další půlmilimetrovou nepropustnou vrstvu. Tím by získalo i částečnou nerozbitnost... Uvidíme, jak se s tím pan Čech popasuje... (02.07.2017 15:03)


SW: Pan Čech už se pasovat se zrcátky nebude. Drsnější verze je přece finito a v nové, jemnější verzi se zrcátka neobjevila (a řekl bych, že už se neobjeví). (03.07.2017 10:07)


5. Jméno: Q-norbert

 

Info: dědek

 

14.06.2017 v 22:33 id: 1286842

Bylo to řácké počteníčko.


6. Jméno: vgj

 

Info: Václav Jansa

 

25.05.2017 v 17:54 id: 1259973

Pane Čech, nerad bych aby jste zpychl, ale musím to říct.. je to báječné a čím dál tím lepší. Anatomie Jezinek potěšila. Za tuto knížku bych zaplatil stejně jako za páně Semerádovy (i když jsem si je jen prolistoval a čtu stále dokola v elektronické podobě).

Díky a pište dál, kam až Vás Vaše fantazie dovede.


VlastimilČech: Děkuju! Moc děkuju! (26.05.2017 08:04)


7. Jméno: SW

 

Info: Václav Semerád, Vesničan

 

28.02.2017 v 23:54 id: 1251239

Teda, dneska tady byla úroda!


8. Jméno: Věrka

 

Info: Napnutá čtenářka

 

28.02.2017 v 13:15 id: 1251236

Hurá! Ork pokračuje! Ale Kejvalka nějak usnula a spí. Co je s Kejvalkou? A ke všemu končí v děsně napínavém místě! To není fér!

 

My chceme Kejvalku!


SW: I Kejvalka se probudila... (01.03.2017 11:12)


9. Jméno: VlastimilČech

 

Info: veterán

 

16.12.2016 v 14:22 id: 1245969

he,he, he... Kalousku, jsi jednička


10. Jméno: SW

 

Info: Václav Semerád, Vesničan

 

16.12.2016 v 13:00 id: 1245968

Ještě k té posunkové řeči: už přece něco z toho zvládli! ("tak-tak-všelijak"). Ono nesejde na tom, co který znak znamená u nás, ale jak si dohodnou význam tam (obecně je posunková řeč věcí dohody). I kdyby "palec vzhůru" znamenal "pověste ho vejš!", a "prostředníček vzhůru" měl znamenat "Kalousku, jsi jednička!" , musí nastat shoda. A nejspíš podle místních zvyklostí - nemáme dobré zkušenosti s vnucováním cizorodých zvyků místním obyvatelům (to člověk nejlépe pochopí až když jemu cizáci začnou něco vnucovat, že?).



Komentáře

Začátek