Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah

Ulrika

První přibíhají Jožinovy jezinky s ovocem a všelijakými šťávičkami pro sebe i pro nás. Mezitím jsme totiž dobrali zásoby, bylo jich tak-tak, aby mnoho nevážily, přičemž jezinky jedí skoro pořád a udělají vždycky do zásob pořádnou díru. Naopak ale dokáží z džungle donést ovoce víc než samy spotřebují, takže zbude i na nás. Bez nich bychom to tu měli horší.

Mezitím se blíží večer, musíme opět přespat na palubě. A protože nemůžeme vyloučit, že se poblíž potuluje další křižník Kaisera Friedricha s posádkou, lačnou pomstít svého císaře, musíme se přichystat i na noční hlídky.

Naštěstí dobíhají i Alfrédovy jezinky a sotva je vytáhneme na palubu, vrhnou se k Ulrice. Hned ji začnou mazat různými mastičkami a nám nezbývá než jim věřit, že to s námi lidmi mají vyzkoušené. Ulrice i Dolfimu odlepí rány, namažou je a zalepí.

Alfréd rozhodne vznést se co nejvýš, kde je pro nás lidi lehčí a dýchatelnější vzduch. I Ulrice to jistě prospěje. Alfrédovy jezinky se mezitím vrhnou na donesené zásoby, už mají také hlad, takže se šněrování balonetů ujme osobně Alfréd a vzducholoď začne stoupat.

Stmívá se a vzducholoď se blíží k mrakům. Rozdělíme si hlídky. Mě Alfréd vynechává, zato mě pověřuje ošetřováním Ulriky. Nic lepšího pro mě nemohl udělat! Beztak bych se po celou dobu, co budu bdít, staral víc o Uli než o okolí!

Jenže Uli se po důkladném jezinčím namazání zlepšuje a dříve než vzducholoď dosáhne parkovací výšky, otevře oči.

„Ludvíčku!“ kňourá svým zdejším příšerným kontraaltem. „To je dobře, že jsi tady!“

„Jsem u tebe, zlatečko moje, pusenko. Jak se cítíš?“ šeptám hodně potichu.

„Děsně blbě,“ odpovídá už taky šeptem. „Jestli ti umřu...“

„Na to rychle zapomeň!“ umlčím ji. „Umírat se nebude! Jezinky donesly nejlepší hojivé masti a dají tě do pořádku! Spočni, natáhni se, kostečky si porovnej...“ „Ludvíčku můj... Alfréd je tady kapitán, že?“

„Jistě!“ přikývnu. „Všichni ho tu posloucháme!“

„Ludvíčku... a nemohl by nás dva, rozumíš, mě a tebe, tady na tomto místě sezdat? To přece je odjakživa právo kapitánů, ne? A já nechci umřít a nebýt tvoje!“

Teda, zaskočilo mě to. Svatba na palubě vzducholodi by byla trošku extravagantní, ale to by se ještě sneslo. Jenže úplně nahatá nevěsta a úplně nahatý ženich, nemluvě o úplně nahatém kapitánovi, oddávajícím nás před úplně nahatými svědky?

„Umírat nebudeš!“ ujišťuji ji znovu. „A s tou svatbou... to víš, že nejsem proti, pusenko moje, ale tobě samotné by nesmělo vadit, že by ses vdávala nahatá! Tady se přece šaty nenosí!“

„Kamarádka Marika se vdávala ve Štěrkovně taky bez šatů,“ namítne Uli. „I když... oblečený byl aspoň kněz, nedokázal to bez ornátu.“

„Opravdu to tak chceš?“ ptám se pro jistotu ještě jednou. „A co ty sněhobílé šaty, co pro tebe chystají ve městě vaši? Vždyť už mají připravený i plán naší svatby!“

„Nechci tady umřít a nebýt tvoje!“ opakuje Ulrika trochu chraptivě. „Čert vem šaty!“

„Alfréde!“ volám tedy našeho kapitána. „Houstone, máme tu problém! Pomůžeš nám?“

Alfréd si to nechá vysvětlit a protože teď už mluvím pěkně nahlas, slyší to všichni.

„Vlastně by to šlo,“ přidává se Dolfi. „Já bych ti, Ludvo, šel za svědka!“

„Já bych dělal svědka Ulrice!“ přihlásí se rychle Wolfi. „Svatba za Kejvalkou, to by nás před měsícem ani nenapadlo, že, synci?“

„Jenže já ty obřady neznám,“ přizná se Alfréd. „To si je mám vymýšlet?“

„A víš, že je to jedno?“ pokárá ho Dolfi. „Není důležité přesné znění, musíš se jich jen optat, tuším že nejprve ženicha, jestli vstupují do manželství dobrovolně. A když řeknou ano, potvrdíš to z moci kapitánské a prohlásíš je za manžele. Akorát nevím, kde tady seženeme prstýnky.“

„Čert vzal prstýnky!“ řekne Alfréd. „Ale ono to má jistě nějaká pravidla!“

„Jo a zaznamenáš to do palubního deníku,“ doplní ho Dolfi. „Třeba na tu tabulku s mapou. Tým učiníš povinnostem zadost.“

„No dobře,“ ustoupí Alfréd. „Tak ráno?“

„Ne, hned teď!“ zakňourá kontraaltem Uli. „Co když v tom šípu byl jed a já do rána umřu?“

„To snad ne!“ namítne Dolfi. „Já jsem taky koupil díru do nohy a necítím se tak zle. Tobě to jenom sebralo víc krve, proto se cítíš slabá, ale jed v tom nebyl, věř mi.“

„To je jedno,“ odvětí Uli. „Radši už začněte!“

„Alfréde, ona má pravdu,“ připustí Dolfi. „Je to vážně mimořádná situace v ohrožení života! Nač to odkládat? I kdyby nic jiného, povzbudí ji to, nemyslíš?“

Alfréd se sice ošívá, ale od své kapitánské povinnosti zřejmě neuteče. Dolfi i Wolfi se těší na funkci svědků, jen Jožin se tváří neslaně nemastně. No ovšem, Ulrika bude »vydatá« a už by si na ni nemohl dělat nárok. Ale dobře mu tak, na kamarádovo děvče se nesahá, ať si to zapamatuje!

Alfréd tedy začne, ptá se nejprve mě, je to všechno nezvyklé. Co je to za svatbu, všichni jsou v rouše Adama a Evy, všichni včetně nevěsty mluví basem, otázkou je, jestli to bude platit i na Zemi, jenže nic nesvědčí o tom, že by to platit nemělo. Vrátím se tedy zpoza Kejvalky jako ženáč a Ulrika jako vdaná paní. Ale ať se kočky pudrujou! Je to navíc po vítězné vzdušné bitvě, takový ohňostroj bychom na Zemi rozhodně neměli, budeme mít na co vzpomínat! I když zrovna Ulrika byla celou dobu bez sebe a nic z toho neviděla! Ale i naše svatební cesta bude hodně neobvyklá. Na vzducholodi, bloudící cizím světem!

Když si tedy řekneme »ANO« a Alfréd dokončí obřad, máme si dát první manželské políbení a odebrat se strávit spolu svatební noc... tož to asi nepůjde, tady na přehledné palubě není žádné soukromí, ale co, svatební noc jsme si beztak odbyli už na Zemi, teď ostatně Ulrika nemůže dělat nic jiného než klidně ležet a koukat se uzdravit.

Na tuhle svatbu teda nezapomeneme.


Ráno bývá moudřejší večera a tentokrát je to výjimečně pravda pravdoucí.

V noci byl klid, kolem se nic nešustlo. Jožin sice na hlídce usnul, ale Wolfi, který držel hlídku s ním, z toho nedělal vědu. Kdo by nebyl po Jožinově útěku před modrovláskami utahaný? A k tomu dvě noci po sobě hlídat... Rusové by ho asi postavili ke zdi, my z toho dělat problém nebudeme.

Ulrice je mnohem lépe, už se s mou pomocí posadí, jezinky ji hned po ránu celou namažou, už plně chápu, proč se tomu v obchodě »U Ptáčků« říká »elixírky«. Já se teď od ní nehnu, ale nikdo ani nepípne.

Ale co je nejlepší, proplujeme skrz vysokou skalní bránu a kapitán Alfréd znenadání tvrdí, že skály kolem nás poznává, tohle skalní náměstí má na mapě, jen jsme předtím připluli mezi jinými skalami než teď. Ale jestli se teď budeme držet mapy, za chvíli jsme doma.

A aby to urychlil, otevře jednu z posledních rachejtlí, ať to s námi trochu zamává, ale cesta se dost podstatně zkrátí.

Jo, ráno může být moudřejší večera, předpokládá to ale, že se něco změní k lepšímu a toho je na palubě naší vzducholodi víc. A není ani poledne a dosedáme opatrně před Alfrédovu jeskyni. Ven vybíhá tlupa jásajících jezinek, hned vlečou na palubu velké kameny, aby vzducholoď neulétla, až z ní sestoupíme. Musí se před dalším letem opravit, propálenými dírami v plachtě vidíme oblohu a některé helioslunečnice pod ní jsou také pěkně ožehlé - zaplaťpámbu za jejich nehořlavost!

No a já musím sepsat na další břidlicovou tabulku seznam sazeniček, které mám přinést pro Špačka a Alfréd vysílá jezinky, aby to všechno přinesly. Jožinovy jezinky se zatím skamarádily s posádkou, takže jim nedělá problém skamarádit se i se zbytkem osady. A po obědě si dáme velkou štábní poradu.

„Tož, Ludvo, zboží mít budeš, i ty sazeničky a i to bahno pro Vajgla, pardon, Špačka,“ začíná Alfréd. „Poslal jsem další partu do Kejvalky, jestli tam nezbylo něco, co jste přivezli. Se zbožím si jistě odvezeš nevěstu, pardon, mladou paní, a s ní Dolfiho a Jožina. Wolfi a já tady ale zůstaneme. Ne že bychom netoužili po návratu, ale Špaček ti to řekl správně. Někdo by tu měl zůstat jako stráž pro shromažďování trosečníků a kromě toho si beru za svůj vlastní úkol zablokovat sem přístup Germánům, co tady páchali zlo. Válku sem nikdo roznášet nesmí! Jestli jezinky kdysi válčily samy se sebou, to je jejich věc. Ale kdyby je měl někdo od nás ze Země do válčení verbovat, nutit, nebo je tady tyranizovat, tomu by bylo třeba zabránit. Takže tady zůstaneme. Jak se říká, »dva jsou rada«, tož tu budeme dva.“

„Možná byste se ale měli přestěhovat blíž ke Kejvalce,“ napadlo mě. „Aby ji zase neovládly modrovlásky. Můžete si přece i tu jeskyni vydlabat blíž.“

„To taky uděláme,“ ujistil mě Alfréd. „Wolfi tu má navíc varhany, ty se také dobře hodí.“

„Když budete něco potřebovat, párkrát otevřete a zavřete dveře do Kejvalky,“ poradím mu.

„Vím, na Zemi pak klinká zvoneček,“ souhlasí Alfréd. „Možná toho využijeme, až najdeme nějakého trosečníka. A když to budeme mít z jeskyně blíž, uslyšíme naopak klinkání od vás. Já jsem nechtěl překážet Špačkovi, ale teď, když tu Špaček není, zaberu si jeho místo.“

Je to tedy domluvené a protože se už hrnou jezinky se sazeničkami, balíme další »vláček«. Mezitím přišly i jezinky vyslané ke Kejvalce a přinesly zboží z chodby a schodiště. Ukázalo se, že kupodivu nic nechybí.

„Na to je totiž jednoduché vysvětlení,“ usmívá se Alfréd pod vousy, nebo spíš pod plnovous, vousatí jsou tady všichni až na mě, já mám zatím na tváři jen několikadenní strniště.

„Ty zlodějky zlodějské modrovlasé se naučily ovládat, opravovat a připravovat vzducholodě, ale nezvládly obyčejnou kliku u dveří do chodby v Kejvalce. Jak víte, klika není kovová, jen kamenná, nicméně funkci plní. Moje jezinky jsem to naučil, ale přísně jsem jim zakázal tuhle znalost rozšiřovat mezi ostatní. Do přízemí se ještě zlodějky modrovlasé dostaly, vyrabovaly tam, co se pobrat a odnést dalo, ale chodbička byla pro ně nedostupná.“

Takže i naše zboží poslouží těm správným, to je jen dobře.

Připravujeme se tedy na návrat. Buřtoidní vláček je připravený, jen do tří posledních žoků až před odchodem vlezou Uli, Dolfi a Jožin. Alfréd s Wolfim nás ovšem vyprovázejí.

„A kdyby začal klinkat zvoneček, znamená to, že máme další zájemce o repatriaci,“ opakuje spokojeně Alfréd.

A poslední domluvu mám s Uli.

„Tak mladá paní a choti moje!“ oslovím ji mezi dvěma pusami, ale pokračuji už pro všechny: „Po přistání na mě všichni počkáte, než se vrátím s oblečením. Na dveřích visí jen jedna kombinéza a ta je pro mě. Něco vám seženu a do města vstoupíte až oblečení, jasné? Bude tam na nás čekat celá městská honorace, většina jsou dámy a věřte mi, je to příšerný trapas vylézt před ně nahatý!“

Jo, je to tak. Přinejmenším Uli u toho mého trapasu byla. Je to jasné, takže nasoukat se do žoků a jedeme!

PLUNG! A jsem na druhé straně, za mnou se valí vláček. A hned se otevírají tři poslední žoky a Uli, Dolfi a Jožin se hrnou ven. Já si mezitím beru kombinézu a jdu otevřít dveře.

Vítací výbor tu čeká skoro ve stejném složení jako minule, chybí jen Ulrika, místo ní tu jsou její rodiče. Já hlásím příchod, vojenské šaškárny by mi šly výtečně, ale hned se sháním po dvou pánských a jedněch dámských šatech. U těch dámských nastane pochopitelně zmatek. Nikdo nechápe, nač je potřebuji. Ukazuje se, že Ulrika nechala doma lístek, že odjíždí do Prahy na nějaký kurs, takže nikoho ani nenapadlo, že je se mnou za Kejvalkou.

A tím méně, že se vrací vdaná! Sice správně za mě, ale přesto...

Špaček se shání po chybějících rostlinách. Dostává jich víc než požadoval, Alfréd mu totiž se svými jezinkami přibalil něco navíc. Například helioslunečnice.

Jožin okamžitě po příchodu k vítacímu výboru požádá ve městě o azyl. Tvrdí, že »sa němože vrátiť domou, lebo ho vyhlásili za mrtveho«. A že bude ve městě »dozaista užitočný«. Vítací výbor, přesněji Družina, o něm chvíli jedná, ale Jožin zná poměry ve světě »za Kejvalkou«, přijmou ho tedy mezi sebe. Nějakou užitečnou práci si ve městě jistě najde, například Špaček potřebuje lidi, zvyklé na »zakejvalkovou« atmosféru.

„Beriem!“ říká Jožin. „Ale chcu si postavit vzducholoď, nebude snad nikto proti!“

„To nebude tak snadné,“ varuji ho. „Na Zemi je jiné složení vzduchu.“

„Ale helioslunečnice tu lietajú,“ ujistí mě. „A ja vás dvoch, těba a Uli, zvem na moju prvou vzduchoplavbu!“

Nu dobrá, zkusit se to může. Dnes na Zemi létá spousta balonů roztodivných tvarů, ani replika Alfrédovy vzducholodě tu nemusí budit pozornost. Vesla i nespolehlivý raketový pohon nahradí klasická vrtule s elektromotorem na »mladoňky«, která překoná i protivítr. A může to být docela zábavné, když tady nelétají vzdušné koráby Kaisera Friedricha.

Horší je to s rodiči. Obě maminky, moje i Ulričina, patřičně obrečí, že nám dvěma nebyly na svatbě. A co to stálo příprav a těch peněz, jen ty krásné šaty!

„Z toho si nič něrobte,“ utěšuje je Jožin. „Ti dva tam prešli peklom. My tiež, ale Uli... viděli sme tam vojnu, kobercové bombardovanie, pád horiaceho bombardéru, čo tady Ludva zostrelil, ako aj ďalšie vzdušné križníky! No a Uli bola raněná a tak sa s Ludvom zosobášili, aby něumrela slobodná. V takom rachotu sa nikto němože čudovať!“

Nikdo mu ale moc nevěří, ačkoliv je to všechno pravda. Tady na Zemi to působí nevěrohodně. Že jsem sestřelil křižník? A vlastně hned dva? A nádavkem i tu bitevní vzducholoď?

Musíme to všem potvrdit. I Dolfi, byl tam také raněný a v rachotu bitvy Ulriku ošetřoval. Budeme mít ještě o čem povídat!

A my dva, já s Ulrikou? To už je přece »mladá paní«, i když její svatební šaty se ukázaly jako poněkud nerozvážná investice. Pojedeme teď domů, do naší chaloupky. A zítra se budeme oba hlásit ve »Špačkárně«. Ulrika Špačkovi dokáže, že se na ten vzduch přece jen neumírá!

Celkově se ale tahle výprava povedla stoprocentně a ještě něco navíc.

A co je ještě důležitějšího, Vrchní matriarchální velitelství konečně uznalo, že by si i Ludvík zasloužil nějakou tu pochvalu! S takovými zásluhami ho přece nemůže sprdnout!

Sprdne tentokrát Ulriku. Za to, že tam lezla, co všechno ohrozila... jenže Uli se nedá.

Sprdne naopak Vrchní matriarchální velitelství, že nepřišlo na pár jednoduchých fíglů, které by tyhle cesty - a že jim ještě nebude konec - šíleně usnadnily.

Například břidlicové tabulky, které se dají protáhnout Kejvalkou i s napsanými vzkazy.

Skleněná zrcátka, která nerezaví jako sebelépe naleštěný kov!

Anebo jednoduché celoplastové fotoaparáty na kinofilm v plastikových kazetách, na které by se dalo ledacos z toho světa nafotit. Plasty, kámen ani sklo tam přece nerezaví.

Místo s pokáráním nakonec odejde s pochvalou za nápady, které se dají snadno realizovat a přinesou spoustu užitku. Jó, kdyby se tak razantně dokázal minule bránit i Ludvík!

Jak se ale říká, konec dobrý, všechno dobré.

Teď to konečně spolu roztočíme!

 


 

Konec

 © 2016 Vlastimil Čech (od 3.části +Václav Semerád)

 


Konec

Zpět Obsah

© 2016-2018 Vlastimil Čech, ves u Frýdku-Místku

Knihu koupíte na Nová Forma

18.10.2018 09:15


Poslední zdvořilý příspěvek ve Fóru (klikněte si) je od jaxx: 15/12 v 15:00 na téma: §Duta : Ahoj lidi, prosím o spolupráci. Nějak se mi do toho zapletla armáda. Kdo si pamatuje lépe, jak to chodilo na bráně, o službách atd... Pište to sem jako přílepky, ať nezaplevelíme diskuzi - kliknout na sponku na papír.

Domů
Statistiky

"Kejvalka (svět za Kejvalkou)" (komentáře)

Téma=§Kejv Hlasovalo 9, celkem 45 hvězd, průměr=5.00.

Nahoru!
Knihy, úvahy

  

1. Jméno:

 

 

 

15.12.2018 v 19:16 id: 000000

*** Zrušeno ***


2. Jméno: SW

 

Info: Václav Semerád, Vesničan

 

14.12.2018 v 14:45 id: 1296056

Zajímavé, doteď mě to nenapadlo! Je sice znát, že ta lebka nesedí s tím obličejem, ale má několik velice podobných rysů!


3. Jméno: SW

 

Info: Václav Semerád, Vesničan

 

11.10.2018 v 21:53 id: 1295018

Kejvalka v knižní podobě obsahuje pouze "Verzi 2". Nebylo by lepší tomu přizpůsobit i webovou variantu? Připomínám, verze 1 je z doby, kdy se autorovi do dalšího psaní moc nechtělo, takže se nakonec jednalo o koprodukci. Jenže ta se moc nepovedla (je na ní trochu znát míchání stylů a je příliš drsná), což nakonec autora přinutilo napsat jinou, delší verzi, která nakonec v knize zůstala jako jediná.

Teď jde o to, co s tím. Můj názor je tu první verzi (s Ulrikou v Zakejvalčí a s leteckou bitvou) prostě zrušit. Druhou možností je prohodit obě verze, aby tedy současná druhá verze se nabízela jako první. Třetí možností je nedělat nic.

Chce se Vám jako čtenářům ještě hlasovat? http://sw.gurroa.cz/kyva/kyvalka.php#ANKETA (Jak je vidět, nechce. Škoda.)


4. Jméno: SW

 

Info: Václav Semerád, Vesničan

 

01.10.2018 v 12:55 id: 1294996

Dobrá zpráva: Kejvalka je na papíře a dá se koupit. A povedla se!

http://www.stahuj-knihy.cz/stahujknihy/eshop/18-1-SCI-FI/0/5/1286-Cech-Vlastimil-Kejvalka (04.10.2018 20:29)


5. Jméno: SW

 

Info: Václav Semerád, Vesničan

 

24.09.2018 v 17:05 id: 1294989

Kejvalka dostala Prolog a Epilog. A taky novější anotaci (popis v seznamu knih). A je odeslaná do tiskárny, takže bude k sehnání v papírové verzi! (V papírové verzi je ovšem jen verze 2, kde se třetí cesta nazývá "Bloudění". A nezkrátím ji tady na pouhou "ukázku", necháme ji celou.) Myslím, že si Kejvalka tiskárnu zasloužila! Můžete se těšit!


6. Jméno: VlastimilČech

 

Info: veterán

 

04.04.2018 v 18:06 id: 1293975

Napsal jsem své čtenářce Věrce a moje odpověď se ztratila... kde může být?...


SW: Otázkou je, zda jste ji skutečně odeslal. Možná to bude výzva pro mě, abych prohodil tlačítka "Ukázka" (které příspěvek neodešle) a "Připoj k příspěvku". (04.04.2018 18:53)


SW: Prohodil jsem tlačítka (snad to někomu pomůže) a přidal jsem protokolování každého odeslání (případně aby se z toho dal rekonstruovat text). Předtím tam žádný protokol nebyl, takže - nevím. (04.04.2018 20:11)


7. Jméno: Věrka

 

Info: zklamaná čtenářka

 

02.04.2018 v 00:40 id: 1293961

Jak měl učitýlek Ludvík mé sympatie, tak o ně pozvolna přichází. Nechal klidně v našem světě maminku i Ulriku, ani po nich nevzdechne a stává se z něho cynický, hrabivý loupežník, který okrádá nevinné jezinky. Ludvíčku, Ludvíčku, ty ses nám ale vybarvil!


VlastimilČech: Milá moje Čtenářko Věrko.

Ludvík je všechno, jenom ne cynický. Vždyť brečí po mamince až ho jezinka utěšuje. Zkuste si to přečíst ještě jednou, velmi prosím. Jak má chudák najít kdesi v tom cizím světě jednu malou věžičku? Představte si, kdybyste se ocitla sama (ROZHODNĚ VÁM TO NEPŘEJU) tady na Zemi v krajině někde blízko polárního kruhu. A měla najít v celem širém světě jedno nenápadné údolíčko. Navíc, když nevíte, kde to vlastně to údolí s věžičkou je. Je někde v severní Africe? Nebo v jižní? Někde na americkém kontinentu? V té ohromné Asii? A na kterém místě se vlastně nalézáte Vy?Jak byste to místečko hledala? A to věřím, že alespoň zhruba zeměpis našeho světa znáte... A Ludvík nezná vůbec zeměpis Zakejvalčí... "Ludvíčka pacholíčka jezinky pryč nesou" ...Ale kam ho odnesly?

A je Ludvík hrabivý? Co si nahrabal, padouch jeden? Co má z jezinčího harampádí? Jaký prospěch mu přinášejí jezinčí kluci? Vždyť je chudák! Nahatý a bosý dočista ztracený v tmavém cizím světě, ohrožovaný tamějšími tvory a potvory. Už mu i začíná harašit v hlavě, mluví sám se sebou...nechal se zmást a teď na to doplácí. Nebuďte na mého Ludvíka tak přísná, moje milá Čtenářko Věrko... Ten chudák mládenec nedomrlý zkouší, podle mého skromného mínění, víc než co se do něj vejde... a jeho smrduté zážitky s O-beronem a ostatními Vám asi nepoví... Ten človíček Ludvík není hrdina... někdy se po klučičím způsobu vytahuje, ale víte sama, že občas se mu "potí oči"-pláče. (03.04.2018 07:51)


Věrka: Milý pane spisovateli, to všechno možná platí, ALE! Že nic z toho nemá? Je tam přece jasně napsáno, že si docela dobře žije z OBCHODU. Cynik! Lupičské živnosti říká obchod? To jen tak obelhává své vlastní svědomí! Možná i nějakou tou charitou... z naloupeného krmí hladové... Jistěže platí, že toho bylo na něho moc, ale loupežnictví poctivé zaměstnání není a výběr mýta je takové "státem provozované lupičství", viz Karel Čapek, pohádka loupežnická! Měl by si sám říct DOST! (03.04.2018 22:15)


8. Jméno: VlastimilČech

 

Info: veterán

 

21.03.2018 v 19:14 id: 1292715

Vlastík je Vám vděčný, že to může udělat... prostě dvě verse...

 

Konec konců, i životní příběh často závisí na jedné události: Když se podaří, tak jde život jedním směrem, když ne, tak druhým. A na té jedné události záleží i životní příběhy jiných lidí... Prostě : "kdybych si vzala Pištu Hufnágla..." tak by Smolíkovic rodina žila jinak, stejně tak by žil jiný životní příběh i ten slavný Pišta.

Je to jakoby byly na naší životní trati občas výhybky.... přehození jedné nás může zavést na krásné rovné lesklé kojele, nebo se náš vláček bude kodrcet po kolejích křivých, rezatých a na kdekteré stanici nebo rozjezdu bude jen stát a čekat Nebo ho některá kolej zavede "do brambor"... Nikdo nemá plán všech tratí, nikdo neví, jak je která výhybka nastavena... A tak nevíme kde je zborcený most, ani kolik vlastně ještě máme páry....

 

Proč bychom si nemohli zahrát na to, že některé výhybka příběhu byla postavena jinak?


9. Jméno: VlastimilČech

 

Info: veterán

 

20.03.2018 v 09:52 id: 1292708

Nikdo nemá žádnou připomínku? Námitku? Komentář?Otázku? Nic? Vůbec nic?


10. Jméno: Q-1712301322

 

 

 

05.01.2018 v 17:51 id: 1290823

Zdravím. Pokračování příště... to je zhruba kdy? Už se nemůžu dočkat



Komentáře

Začátek


Přílepky dnes: §Skrc včera: §Romány