Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Hora vzhůru kopcem

Tak a je to! Sice jsme v docela v teple, světla je tu mizerně, ale je tu. Ale jinak? Co si mám myslet a co hlavně dělat? Abyste rozuměli. Odvedly nás ty okrinolínované jezule pryč od naší party. Jak to provedly? Prostě náš doprovod, naše ozbrojená eskorta, včetně našich naondulovaných jezi-dam, se rozprchnul. Jo, a vzaly sebou i moji bulavu. Na tu nezapomněly ani při svém chvatném ústupu, tedy spíše úprku. Zůstala mi tady akorát moje přioslepená Mrkt. A Mrkt, tu si vedu sebou. Pokrevnici těžce oslněnou, bezmocnou a ztracenou tam nenechám.

Ach jo... Lehce nás opustily naše spolucestovatelky, lehce. Teď se budou ohřívat mým vynálezem, svého thermofóra už asi nepotřebují... Jezinčí láska po hopperech skáče... No, a ty okrinolínované jezinky nás dva, tedy Mrkt a Ldff odvedly až sem, do hory. Asi bych měl říkat: „Hory.“ Nebo ještě líp: „Hory vzhůru kopcem“, protože „hora vzhůru nohama“ by se nehodila, když žádná hora nemá nohy. Tohle je opravdu dost ošklivé a fuj místo. Vlastně Fuj-fuj-fuj. Teplo a smrádek. Vlastně docela teplo, skoro horko a k tomu hodně veliký smrad, škaredý, lepkavý a jaksi odporně sladký smrad. Nejen ten těžký, snad přebytkem argonu znehodnocený vzduch, ale vzduch jakoby tisíckrát předýchaný, sto let nevětrané nonstop kino. Vzduch šaten, kde suší propocené kabáty dělníků kafilérie. Tak nějak. No, a pak jsou tu Dveře. Možná si řeknete dveře, ale tady na Rssff, nebo v Zakejvalčí, žádné dveře nejsou. Teda kromě těch, které jsou přímo ve zdejší věžičce, v tom odrazu Kejvalky... Tak tady v Hoře jsou první dveře, které v tomto podivném světě vidím. Víte, když chtějí tam na Zemi ukázat třeba ve filmu dveře z jiných světů, dveře kosmických letadel, nebo dveře v nějakých ufounských obydlích, vždycky jsou to dveře nějak podivné. Třeba dvoukřídlé, rozšupovací, s podivně, úplně technicky nesmyslně zalomeným stykem, nebo tak něco. Ne a ne. Tyhle dveře jsou docela pozemské rozumné fazony. Akorát, že jsou zbytečně veliké. Jsou veliké nejen pro jezinky, ale jsou přerostlé i pro mě, pro Ludvíka. Vlastně na mojí „Alma Mater“, na Pedagogické fakultě, tam jsou taky veliké vysoké vstupní dveře. Ale to je Vysoká škola, tak to dá rozum, že i dveře tam musí vysoké. Proč ale tady?


Co jsem komu udělal? Proč zrovna já? No jo, proč já... nikdo jiný tady není, že. Tož Ludvík. Jak jinak. Nemůžou za to, jak se narodili. Ale hnusní jsou třeskutě. A kdyby aspoň tak nesmrděli! To od nich jde ten puch celou horou. Třeba nepoznali, jak se mi natahuje... teda doufám. Nevím, má mi jich být líto? Jsou vlastně chudáci. Velcí chudáci. Hodně velcí. Určitě aspoň půl třetího metru. A škaredí až až. Fuj. Jestli jsou jezinky strašidla, co jsou oni? Jsou to »skřeti«? Takový »skřítek«, to je milý malý tvoreček, ale skřet není přerostlý skřítek, to je škaredý a obyčejně zlý a zákeřný tvor. Hmm a není to vlastně něco jako rasismus? Předpokládat předem, že někdo je škaredý, tak musí být i zlý, zákeřný...


Ta hora, která je nahoře vlastně jenom kopečkem je vůbec něco extra. Jen tak mezi řečí, co tady v Zakejvalčí není extra? Ten kopec je nízký, ale o to širší. A právě v něm jsou osazeny ty dveře. Ty vysoké dveře. A pak dál, tam jsou už bubliny. Celá hora vrcholem dolů, a plná bublin. Možná bych to mohl nazvat komolým kuželem, nebo tak nějak... ale v tom případě to není útvar »komolý«, ale prostě »zkomolený«. A podle všeho dosti veliký. Tady je všechno veliké. I hora - nebo mám říkat »dola«? Křivá a všelijak šišatá Giga nálevka vyplněná mega bublinami. Jejich stěny, teda stěny bublin, jsou taky pořádné. Stěny jsou z nějakého kamene, tlusté v těch tenčích místech dobře půl metru. A bubliny? Různě. Ty malinké třeba jenom půldruhého metru, ty větší osmimetrové a ty největší jsou veliké jak kostel, nebo jako hokejová hala. Někde se bubliny dotýkají a vzniká průchod, nebo prostě otvor. Někde se bubliny nespojily a tak je tam průchod proražen. A někde je vytvořena, jasně uměle, chodba. Všechno je natřené svítící barvou a k tomu občas proletí i místní světluška... Tohleto mají místní promyšleno a vymazleno. Ale ten puch! Větrání zkrátka jaksi opomenuli. A kdo je tu vůbec doma? Jezinky, které nás vedou dokonalým bludištěm čím dál tím níž, nebo ti odporní skřeti? K těm nás přivedla naše eskorta až nakonec. Celá skřetí parta něco kutila v pořádně veliké bublině hodně hluboko. Opravdu šerední tvorové, potvorové. Představte si bytosti velice zhruba člověčí postavy a tvaru. Zhruba! Jenomže každý z nich je nějak jinak zkřiven, zkomolen. Quasimodo by tady, mezi nimi, byl možná za fešáka. A ta jejich kůže! Flekatá, plná výrůstků, boláků, vřídků... fuj.

„Ave!“

Cože? Ta zrůda z pekla mluví? A dokonce latinsky?

A zdraví mě, Ludvíka?

 


Zpět Obsah Dále

18.10.2018 09:15