Bez COOKIEs je omezený přístup!

Zpět Obsah Dále

Hora vzhůru kopcem

Tak a je to! Sice jsme v docela v teple, světla je tu mizerně, ale je tu. Ale jinak? Co si mám myslet a co hlavně dělat? Abyste rozuměli. Odvedly nás ty okrinolínované jezule pryč od naší party. Jak to provedly? Prostě náš doprovod, naše ozbrojená eskorta, včetně našich naondulovaných jezi-dam, se rozprchnul. Jo, a vzaly sebou i moji bulavu. Na tu nezapomněly ani při svém chvatném ústupu, tedy spíše úprku. Zůstala mi tady akorát moje přioslepená Mrkt. A Mrkt, tu si vedu sebou. Pokrevnici těžce oslněnou, bezmocnou a ztracenou tam nenechám.

Ach jo... Lehce nás opustily naše spolucestovatelky, lehce. Teď se budou ohřívat mým vynálezem, svého thermofóra už asi nepotřebují... Jezinčí láska po hopperech skáče... No, a ty okrinolínované jezinky nás dva, tedy Mrkt a Ldff odvedly až sem, do hory. Asi bych měl říkat: „Hory.“ Nebo ještě líp: „Hory vzhůru kopcem“, protože „hora vzhůru nohama“ by se nehodila, když žádná hora nemá nohy. Tohle je opravdu dost ošklivé a fuj místo. Vlastně Fuj-fuj-fuj. Teplo a smrádek. Vlastně docela teplo, skoro horko a k tomu hodně veliký smrad, škaredý, lepkavý a jaksi odporně sladký smrad. Nejen ten těžký, snad přebytkem argonu znehodnocený vzduch, ale vzduch jakoby tisíckrát předýchaný, sto let nevětrané nonstop kino. Vzduch šaten, kde suší propocené kabáty dělníků kafilérie. Tak nějak. No, a pak jsou tu Dveře. Možná si řeknete dveře, ale tady na Rssff, nebo v Zakejvalčí, žádné dveře nejsou. Teda kromě těch, které jsou přímo ve zdejší věžičce, v tom odrazu Kejvalky... Tak tady v Hoře jsou první dveře, které v tomto podivném světě vidím. Víte, když chtějí tam na Zemi ukázat třeba ve filmu dveře z jiných světů, dveře kosmických letadel, nebo dveře v nějakých ufounských obydlích, vždycky jsou to dveře nějak podivné. Třeba dvoukřídlé, rozšupovací, s podivně, úplně technicky nesmyslně zalomeným stykem, nebo tak něco. Ne a ne. Tyhle dveře jsou docela pozemské rozumné fazony. Akorát, že jsou zbytečně veliké. Jsou veliké nejen pro jezinky, ale jsou přerostlé i pro mě, pro Ludvíka. Vlastně na mojí „Alma Mater“, na Pedagogické fakultě, tam jsou taky veliké vysoké vstupní dveře. Ale to je Vysoká škola, tak to dá rozum, že i dveře tam musí vysoké. Proč ale tady?


Co jsem komu udělal? Proč zrovna já? No jo, proč já... nikdo jiný tady není, že. Tož Ludvík. Jak jinak. Nemůžou za to, jak se narodili. Ale hnusní jsou třeskutě. A kdyby aspoň tak nesmrděli! To od nich jde ten puch celou horou. Třeba nepoznali, jak se mi natahuje... teda doufám. Nevím, má mi jich být líto? Jsou vlastně chudáci. Velcí chudáci. Hodně velcí. Určitě aspoň půl třetího metru. A škaredí až až. Fuj. Jestli jsou jezinky strašidla, co jsou oni? Jsou to »skřeti«? Takový »skřítek«, to je milý malý tvoreček, ale skřet není přerostlý skřítek, to je škaredý a obyčejně zlý a zákeřný tvor. Hmm a není to vlastně něco jako rasismus? Předpokládat předem, že někdo je škaredý, tak musí být i zlý, zákeřný...


Ta hora, která je nahoře vlastně jenom kopečkem je vůbec něco extra. Jen tak mezi řečí, co tady v Zakejvalčí není extra? Ten kopec je nízký, ale o to širší. A právě v něm jsou osazeny ty dveře. Ty vysoké dveře. A pak dál, tam jsou už bubliny. Celá hora vrcholem dolů, a plná bublin. Možná bych to mohl nazvat komolým kuželem, nebo tak nějak... ale v tom případě to není útvar »komolý«, ale prostě »zkomolený«. A podle všeho dosti veliký. Tady je všechno veliké. I hora - nebo mám říkat »dola«? Křivá a všelijak šišatá Giga nálevka vyplněná mega bublinami. Jejich stěny, teda stěny bublin, jsou taky pořádné. Stěny jsou z nějakého kamene, tlusté v těch tenčích místech dobře půl metru. A bubliny? Různě. Ty malinké třeba jenom půldruhého metru, ty větší osmimetrové a ty největší jsou veliké jak kostel, nebo jako hokejová hala. Někde se bubliny dotýkají a vzniká průchod, nebo prostě otvor. Někde se bubliny nespojily a tak je tam průchod proražen. A někde je vytvořena, jasně uměle, chodba. Všechno je natřené svítící barvou a k tomu občas proletí i místní světluška... Tohleto mají místní promyšleno a vymazleno. Ale ten puch! Větrání zkrátka jaksi opomenuli. A kdo je tu vůbec doma? Jezinky, které nás vedou dokonalým bludištěm čím dál tím níž, nebo ti odporní skřeti? K těm nás přivedla naše eskorta až nakonec. Celá skřetí parta něco kutila v pořádně veliké bublině hodně hluboko. Opravdu šerední tvorové, potvorové. Představte si bytosti velice zhruba člověčí postavy a tvaru. Zhruba! Jenomže každý z nich je nějak jinak zkřiven, zkomolen. Quasimodo by tady, mezi nimi, byl možná za fešáka. A ta jejich kůže! Flekatá, plná výrůstků, boláků, vřídků... fuj.

„Ave!“

Cože? Ta zrůda z pekla mluví? A dokonce latinsky?

A zdraví mě, Ludvíka?

 


Zpět Obsah Dále

24.03.2019 20:09