Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Návrat zašlé slávy

Věrka začala obecnou biologií, potom připojila klasickou anatomii člověka. Tempo nenasadila nijak závratné, častěji se mnou opakovala. Až jsem se divil, jak snadno mi do hlavy tolik faktů nalila, ale trochu mě zklamala vysvětlením, že mi během prvních úprav vylepšila paměť, bez ní by to podle ní nemělo ani smysl. Pokud se budu muset naučit všechno, nebo alespoň většinu toho, co ona, budu potřebovat jasnou hlavu.

Samozřejmě to znamenalo začít dodržovat životosprávu, abych měl jasnou hlavu fakticky pořád. Tedy - žádné zbytečné rozčilování, žádné ponocování, pravidelný životní rytmus, jídlo podle přesného rozvrhu - směl jsem si jednou měsíčně zvolit jedno jídlo, na jaké bych měl sám chuť a nebylo na sestaveném jídelníčku, povolovala mi sice pivo, až jsem se sám divil, jenže jsem velice brzy zjistil, že je bez alkoholu. Častěji jsme měli na stole červené víno, ale i to bylo ochuzené o alkohol. Nebyla to řehole, ale pravidelnost sama.

Sama to kupodivu dodržovala také. Pro mě to znamenalo i konec brouzdání po internetu, což mi zpočátku vadilo, ale jak se říká, člověk si časem zvykne i na tu šibenici - i když to tvrdí jen ti, kdo na ní nikdy neviseli. Chodili jsme tedy spát, jak se na vsi říká, se slepicemi, ale mělo to i své klady. Člověk zvyklý na pravidelný život je klidnější a vyrovnanější. Nerozčilovalo mě ani to, co by mě dříve bezpečně vytočilo.


Naše pohoda v chalupě beze všech návštěv a vyrušování se konečně začala přerušovat. Po dlouhé době přišli nemocní. Jak to Věrka říkala - kdo si už opravdu nevěděl rady, pro toho byla léčitelka záchranou.

Nejvíc mě hřálo, že za Věrkou jako první přišli příbuzní beznadějných případů v nemocnici z oddělení doktora Černého a jeho primáře. Ivan je sem poslal hned když si Věrka za temné noci popovídala s jeho šéfem pomocí mluvícího havrana. Starší doktor tomu nejprve nechtěl věřit, pořád hledal, kde je nablízku ukrytý nějaký reproduktor, jehož pomocí si z něho, váženého primáře, dělají nějací uličníci trestuhodně legraci, jenže havran mu předvedl, že je sám tím reproduktorem, navíc mu zacvičil část spartakiádního vystoupení v prostných a když ani to k jeho přesvědčení nepomohlo, pohrozil mu náletem na oči.

Bylo to asi poprvé, co jsem shledal, že Hitchcockův film »Ptáci« zabral i ve skutečném životě. Ani nebylo třeba předvést horror v praxi, primář prostě změkl a přestal svému asistentovi bránit v odesílání beznadějných případů za šarlatánkou Věrkou. Jen si alibisticky nechával podepsat reverz, že si pacienta berou do vlastní péče, aby ho nemohli žalovat, jak se dnes občas děje.

Postupně začali přicházet lidé z blízkého i vzdálenějšího okolí. Věhlas Krčmářky přečkal její smrt. Rozkřiklo se, že je tu místo staré baby nová, stejně dobrá. První pacienti to potvrdili a pak už to všichni brali jako fakt. Parkoviště u naší chalupy přestalo zarůstat trávou, polní cesta od vesnice k nám byla ještě vyježděnější. Jen Zelení ještě víc zelenali vzteky a neziskovka, sledující pro zahraniční farmaceutické společnosti využívání předražených léků v nemocnicích, se marně snažila postihovat viníky klesající spotřeby. Nepomáhaly ani dobře zorganizované rozhovory v masmédiích s různými váženými odborníky, kteří propagandě propůjčili svá jména. Zákon původně protlačovaný Zelenými skončil po neočekávané smrti jejich předsedy v koši a na zbytek rozhádané partaje nebylo spolehnutí. Nepomáhaly zákulisní podrazy, výměny manažerů nemocnic, ani propagační akce za přítomnosti vzácných návštěv z cizích velvyslanectví, vítaných placenými vítači s fangličkami. Návštěvnost těch akcí byla malá, jen málo lidí je podporovalo.

Zkrátka - fiasko.


Věrka mě pasovala za svého asistenta. Ne že bych jí byl něco platný, jen jsem byl u jejího léčení. Pacientů se pokaždé zdvořile ptala, jestli jim bude přítomnost asistenta vadit a když někdo přikývl, odešel jsem do komory, kde jsem měl počítač s internetem, takže mi to ani nevadilo, byla to spíš příležitost trochu si zasurfovat. Nejčastěji mou přítomnost odmítaly ženy a dívky, neboť si chtěly s Věrkou pohovořit mezi čtyřma očima. Učednice i asistentka by jim jistě vadila méně, což jsem chápal. Pacientům mužům naopak moje přítomnost nevadila a Věrka mi na nich ukazovala diagnostické postupy.

„Základem účinného léčení je správná diagnóza,“ říkala. „Když nemoc nerozpoznáš, nemůžeš ji léčit.“

K rozpoznání nemoci ale měla více než dost prostředků. Začínala pohovorem s pacientem, jenže než ten ze sebe dostal, co ho trápí, měla v ruce analýzy jeho tělních tekutin, objednané u Sofura. Na první pohled se zdálo, že diagnózu prostě uhodla, ale nebylo to tak. Sofur pro ni vzorky odebíral tak nenápadně, že si toho pacient ani nevšiml a analyzoval je podle dávných postupů, takže jí hlásil jen odchylky od normálního stavu. Rozbory ale vedl natolik podrobné, že by ji Věrce záviděl nejen každý praktický lékař, ale i specialisté.

A nejen to, Sofur občas sám od sebe navrhoval i léčebné postupy. Jejich uplatnění však plně leželo na Věrce, jen ona se musela rozhodnout. A musel jsem uznat, rozhodovala se rychle a ve všech případech, které jsem viděl, naprosto přesně.

Samostatnou kapitolou pak bylo vlastní léčení. Sofur umí dodat do léčeného organizmu prakticky cokoliv. To, že Věrka dává, stejně jako předtím Krčmářka, pacientům pít jakýsi slabý čaj, je opravdu jen placebo, neboť současně dostává pacient od ní prostřednictvím Sofura účinné léky přímo do krve. A nejen to. Když Věrka rozhodne použít dlouhodobější léčení, Sofur za ni pacienta sleduje a hladinu léku v jeho organizmu doplňuje. Jaký rozdíl proti klasickým lékařům, odkázaným na disciplinu svých pacientů! Žádný div, že měla úspěchy. Ať jako stará Krčmářka, tak i jako Věrka Bělíková.

Lidé ji opět začali uznávat.

 


 

Zpět Obsah Dále

21.05.2017 23:31