Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Rezonance

Vážený bankéř, zasloužilý člen bankovní rady, nenadále ve spánku zemřel. V novinách se objevilo plno oslavných nekrologů, ale já už jsem věděl, že v jeho posteli našli úplně jiného grázla, trochu transformovaného podle bankéřovy genetiky.

Mimozemšťan »ulovil« další oběť, aby se opět dostal blíže k tajemnému centru, odkud pár gaunerů řídí náš prohnilý svět od jedné války k druhé.

Popřál jsem mu, že je zase blíž k cíli. Snad to už k něčemu povede! Čím dál mi bylo jasnější, že obyčejný smrtelník nemá ani nejmenší šanci něco změnit. Souhlasil se mnou. Tentokrát prý bydlí v přepychovém zámečku nedaleko Londýna, »do práce« jezdí limuzínou, ovšem jen když musí s někým osobně jednat, jinak vše vyřídí i ze své postele. Se mnou se bavil telepaticky, bylo to bez nebezpečí, že by nás někdo mohl odposlouchávat.

„Přiletím se tento týden na tebe podívat,“ řekl mi na závěr.

„Z Londýna?“ podivil jsem se.

„Pro gasuluj to nic není,“ ujistil mě.

K mému údivu se objevil ještě téhož večera. Jeho skvostný smoking se do dřevěné chalupy moc nehodil, ale mimozemšťan na podružné detaily nehleděl a já jsem si rychle zvykl.

„Vypadáš nějak starší,“ komentoval jsem ho, když jsem si ho prohlédl.

„Tomu mamlasovi bylo pětadevadesát,“ zaťukal si prstem na hruď. „Hádám, už by dlouho nevydržel. Se mnou může lidské tělo vydržet i do tří set, ale nechci to přehánět. Tak dlouho by to bylo podezřelé, vy lidé se tolik nedožíváte. Ale v případě nutnosti přestoupím do dalšího. Gaunerů není škoda a je jich dost.“

V tom jsem s ním souhlasil. Když počet gaunerů sníží, svět se nezboří, spíš se nám lidem uleví.

„Kvůli tomu jsem ale za tebou nepřiletěl,“ řekl mi tajemně. „Mám pro tebe jiný, lepší námět.“

„Co mám pro tebe udělat?“ zeptal jsem se.

„Proč bys měl pořád dělat něco pro mě?“ opáčil. „Nemohu naopak něco udělat já pro tebe?“

„To už děláš,“ ujistil jsem ho. „Napravil jsi co se dalo po tom ostravském grázlovi, nasměroval jsi do správnějšího kursu naši hlavní banku, oboje lidem citelně pomohlo. A neprohádám, když si myslím, že tam co jsi teď jsi lidstvu ještě užitečnější.“

„Myslíš-li lidstvem většinu lidí, pak se nepleteš,“ přikývl. „Vyžírkové budou asi jiného názoru a když teď sleduji zprávy ze světa, hodně velká část lidstva by mi nevybíravě spílala, kdyby se dozvěděla pravdu o té podivné »vůli Alláhově«.“

„Ani ti to nevyčítám,“ přiznal jsem. „Vlastně za nás děláš něco, co bychom si měli my lidé vyřešit sami.“

„Tohle byste nevyřešili,“ ujistil mě. „Ta finanční hydra škrtí váš svět už příliš dlouho a má kořeny prorostlé všude. Ale mám teď něco jenom pro tebe. Máš bližší ponětí o jevu, kterému vy lidé říkáte »rezonance«?“

„Jistě,“ přikývl jsem, „rezonance je fyzikální jev, při kterém se dá vyvolat kmitání...“

„Tak je to ve fyzice,“ přerušil mě. „Ten jev se neomezuje na fyziku. Například chemické katalyzátory, které do chemických reakcí nevstupují, ale jejich přítomnost zmíněné reakce urychluje a v mnoha případech vůbec umožňuje.“

„O chemických katalyzátorech jsem slyšel,“ řekl jsem.

„Takže se jistě nebudeš divit, že se tento jev vyskytuje také v biologii,“ nenechal mě zase domluvit. „Zjistil jsem, že vy lidé se těmito jevy moc nezabýváte. Chemické katalyzátory využíváte, ale víte o nich trestuhodně málo. A o psychické rezonanci nevíte nic. Máte pro to jen příliš neurčité výrazy jako charizma, talent, vlohy, schopnosti, ale abyste je nějak cíleně znali, to ne. Přitom je umíte alespoň v malé míře využívat a někteří jedinci těchto vloh zneužívají. Většinou jde o obratné řečníky, kteří dokáží strhnout na svou stranu davy, aby podporovali jejich myšlenky, hnutí nebo náboženství a to až do takových extrémů, že jsou ochotni potlačit pud sebezáchovy a obětovat tomu vlastní život i život své rodiny a přátel. Jako mnoha jiných jevů se i toho jevu na Zemi až příliš zneužívalo, průvodním jevem jsou náboženské války a fanatičtí přívrženci čehokoli - náboženství, výjimečnosti a vyvolenosti celých národů, myšlenky na nadčlověka...“

„Ano, to se na Zemi dělo a děje,“ připustil jsem.

„Až sem ti neříkám nic nového, tohle už znáte, ale mohl bych tě s tím jevem seznámit blíž a naučit tě využívat ho. Nemusí to být pouze zneužívání,“ pokračoval. „Seznámil jsem se s velice zajímavou osobností, která nepochybně rezonanci na psychickém oboru ovládala, strhla za sebou obrovské masy lidí, ale nezneužila svých schopností k násilí, naopak jednala vždy zásadně bez násilí. Mahátmá Gándí.“

„Jo,“ připustil jsem. „Gándí byl ale bílá vrána.“

„Neříkám, že nebyl,“ připustil mimozemšťan. „Těch, kdo tu schopnost zneužili, bylo jistě víc. Já jen, že se toho dá zneužívat, ale není to osud, kterému se člověk nemůže vzepřít. Můžeš toho využívat k dobrému pro všechny lidi anebo jen pro sebe a dokud tím nebudeš škodit té většině, bude to v pořádku.“

„Jak to myslíš, využívat toho jen pro sebe?“ nechápal jsem. „To jako - kdybych si tím měl vyjednat lepší plat?“

„Vy lidi myslíte opravdu jen na peníze!“ vyčetl mi.

„Neřekl bych,“ protestoval jsem. „Pro peníze to nechci.“

„Můžeš si tím oťukat lidi ve svém okolí,“ navrhl mi jinou možnost. „Zjišťovat, kdo tě chce oklamat, podvést a tak...“

„Myslíš, že mi to pomůže?“ zapochyboval jsem. „Naštěstí jsem si našel zaměstnání, kde jsem celkem spokojený, nikdo se mě nesnaží oklamat ani podvést...“

„Vždyť jsi jen věčně zavřený ve své chajdě,“ připomněl mi mimozemšťan. „S nikým se nestýkáš, ani do hospody nechodíš, snad jen v zaměstnání... a nejsem si jistý, jestli tě i tam »neberou na hůl«... nebo jak to říkáte... ale poslyš! Nepředpokládám, že bys vydržel o samotě do smrti. Vy lidé se sdružujete do rodin. Jak už jsem pochopil, není to zavrženíhodná instituce, ostatně jsem si to vyzkoušel. U tebe jsem hrál roli ženy, okolnosti mě pak dosadily do role muže, takže už o tom něco vím. K tobě se nevrátím, ne že by se mi to nelíbilo, ale mám takový dojem, že nebudu mít čas. Budeš si muset najít mezi lidmi pravou ženu. A pak se ti to bude hodit! Spousta rodin nevydrží dlouho, protože rodina vyžaduje spolupráci a mezi lidmi je příliš mnoho takových, kteří chtějí jiné jen využívat. Zdá se mi dokonce, že jich je větší podíl. Když si najdeš partnerku, která tě nebude chtít oklamat a podvést, zvýší to tvoji naději na harmonickou rodinu.“

„Nechci nikomu lézt do myšlenek!“ utrhl jsem se na něho.

„Nemusíš,“ ujistil mě. „Čtení myšlenek sice také jde, ale je to obtížnější. Nemusíš přece znát přesný obsah myšlenek každého koho potkáš! Úplně ti postačí oťuknout jeho rezonanci a spokojit se zjištěním, jestli říká opravdu to, co si myslí. Postačí ti i stručná informace ano - ne, pravda - lež. Když si uvědomíš, že by ti i to málo mohlo zajistit spokojenou rodinu, odmítneš?“

Tohle mě opět přinutilo zamyslet se. Možná opravdu stačí to málo, co to slibuje. Nechci nikomu lézt do vědomí, ale... včas zjištěná lež by mi opravdu usnadnila život...

„Poslyš - že ty sis to zkoušel i na mně?“ napadlo mě náhle.

„To se rozumí,“ přiznal bez jediného mrknutí. „Uznej ale, šlo o hodně a bylo to z mé strany oprávněné!“

To bych mu asi uznat měl, napadlo mě. Ocitnout se v úplně odlišném světě mezi neznámými lidmi byla tak obtížná situace, že se dalo omluvit i čtení myšlenek. Ale co, myslel jsem to s ním vždycky upřímně, nemám se zač stydět.

„Tak tedy - ano,“ svolil jsem.


Netušil jsem, jak je čtení myšlenek jednoduché!

Stačí trochu oťuknout zkoumanou osobu telepatií... aha, bez telepatie to asi tak snadné nebude... Ale kdo telepatii má, pro toho je to maličkost. Telepatie je tak trochu jako radar. Vyšlete impuls, kterého si zkoumaný člověk ani nevšimne, získáte slabý odraz, ze kterého se dá vyčíst mnohé. Příznak pravda-lež je zde na prvním místě, ale příznaků tam bývá víc. A ani nepotřebujete odposlouchávat cizí myšlenky!

Když místo krátkého impulsu začnete na objekt telepaticky souvisle bručet, dostanete jako odezvu kompletní myšlenky, ať už formulované do podoby řeči, nebo vizuálních vjemů. Zajímavé je, že mohu odposlouchávat i myšlenky zvířat a to i takových, do kterých bych to nikdy neřekl. Ve škole nás učili, že myšlení je výsadou člověka - skutečnost je ovšem, jako v mnoha případech, odlišná než co říkají chatrně podložené »vědecké« hypotézy. Jó, domněnky jsou domněnky, fakta mohou být jiná!

Znalost, zda mám co činit s někým, kdo své slovo dodrží, nebo s gaunerem, který mě chce využít a odkopnout, je opravdu k nezaplacení. Do dneška jsem o lidech uvažoval s »presumpcí neviny«, ale mimozemšťan měl pravdu. Nejsou zdaleka všichni beránci, dokonce se občas zdá, že vlci mají převahu. Ovšem to je jen dojem, protože vliv vlků je více zřejmý. Beránci tolik nekřičí, nekradou a trpělivě vytvářejí hodnoty, které jim pak vlci poberou. Umínil jsem si vypravit se za šéfem a konečně si o něm udělat jasno, ale zatím to nespěchalo.

Mimozemšťan měl ale pravdu.

Nechci přece žít věčně sám! A už bych se měl začít ohlížet po partnerce, školu jsem přece ukončil, mám zaměstnání a měl bych opravdu uvažovat o rodině! Najít ženskou, která se člověka nesnaží oklamat, to je v dnešním světě víc než výhra milionového jackpotu. Pomoci si trošku telepatií nemusí být odsouzeníhodné!

No jo, ale... takový vztah nesmí být jednostranný, ten by asi dlouho nevydržel. Dřív nebo později budu muset s pravdou ven.

Ale když mi mimozemšťan daroval telepatii, naučil mě i jak ji předat dál. A kdo by měl být první než osoba mně nejbližší? Po smrti rodičů to může být jedině partnerka - ovšem vyžaduje to, abych si ji předem »proklepl«, aby mě nemohla nemile překvapit. Jak to říkala babička? Před svatbou měj obě oči otevřené a pak je raději přivři... většina lidí to dělá naopak a pak se hloupě diví...

Mimozemšťanovi jsem pomohl, ten už si vystačí beze mne. Vlastně mu už delší dobu pomáhat nemohu, je příliš daleko, než abych za něho tahal mrtvoly, to teď musí sám... nemůže mi přece vyčítat, když se i já trochu osamostatním!

Nakonec to tak chtěl!

 


Zpět Obsah Dále

14.08.2017 09:34