Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

Na Ostrově Volby

„Děkuji ti za všechno, cos pro děti udělal,“ řekl Vron Nestorovi, když je přenesl branou na Ostrov Volby. Ocitli se v Nestorově kouzelné zahradě, kde z nich rychle spadlo napětí, které cítili při jednání s draky. Děti se rozeběhly, aby si zahradu prohlédly.

„Myslím, že nejsem sám, kdo se přičinil o šťastný konec tohoto příběhu,“ odpověděl Nestor. „Je ti ale doufám jasné, že tím to zdaleka nekončí?“

„Především tím, že jsem drakům navrhnul smlouvu, jsem vlastně převzal závazek, že děti budou řádně vychovány a že jednoho z nich připravím na převzetí mé funkce. Pak je třeba rozumně se dohodnout s velmistrem řádu svatého Sekurita. O zprostředkování dohledu draků nad dětmi ani nemluvě. Doufám, že mi s tím pomůžeš, já se musím starat o chod Labyrintu a to je také pěkná dřina.“

„Dovolíš mi tedy, abych zůstal s dětmi na ostrově?“

„Dokonce to vidím jako nutné. Budeš sice muset často cestovat, ale výchova Lukáše a Terezky teď bude tvým hlavním úkolem. Bylo by skvělé, kdybyste si, alespoň ve výchově, rozuměli s Lukášovou matkou a postarali se také o malou Janinku. Pro začátek vám musím zařídit nějaké bydlení, nejraději už definitivní, abyste se po příchodu Hedvy a Janinky nemuseli stěhovat.“

„Věřím, že při výchově najdeme společnou řeč. Děti se už ostatně skamarádily, Terezka říkala, že si s Janinkou rozumí.“

Nestorova zahrada měla dvoje vrátka. Jedny, kterými kdysi vstoupila Hanka, vedly do Labyrintu. Druhá vrátka ústila do prostoru, o němž běžní návštěvníci ostrova neměli ani tušení. Podle široké ulice byly seřazeny domky se zahrádkami, kde bydleli pořadatelé a technici, kteří zajišťovali chod labyrintu.

Po cestě jim kráčela vstříc usměvavá statná žena.

„Dovolte, abych vám představil paní Lédu, která je vlastně jakousi starostkou zdejší malé obce. Už jsem jí mentálně sdělil, kdo jste a co tu budete dělat. Postará se o vás. Já se musím podívat, jak pracuje Labyrint, sezóna je v plném proudu.“

„Vítám vás. Doufám, že se vám tu bude líbit. Žije nás tu celkem asi sto, dokonce je tu i několik dětí. Snad se s nimi později skamarádíte. Většina místních má i nějaké magické schopnosti, ale většinu prací děláme bez pomoci magie.“

„A jak to, že o tomhle místě návštěvníci nevědí? To se sem nikdy nikdo nezatoulá?“ zeptal se Lukáš.

„Jsme tu dobře skryti. Ostrov je sopečného původu. Zaplněný kráter vyhaslé sopky má na jižní straně pozvolný svah do moře pokrytý loukami a vysázenými stromy. Na západě vytvořily skály přirozenou hráz, za níž je přístav pro lodě návštěvníků. Skály bývalého kráteru tvoří hranici labyrintu, která vlastně vymezuje prostor pro návštěvníky v celé šíři ostrova. Labyrint zabírá více než polovinu bývalého kráteru. Na zbytku je naše obec.“

„A z druhé strany od moře se sem nejde dostat?“

„Ostatní pobřeží ostrova je tvořeno vysokou skalní hradbou, v níž je jen jedna zátoka s písčitou pláží. Z ní mohou vyplouvat na moře malé loďky, s nimiž občas místní obyvatelé rybaří. Vstup do této zátoky je ale magicky zastíněn iluzí skály, takže o něm návštěvníci nevědí. Také je tam magická závora, která propustí jen dospělé obyvatele naší obce se svými dětmi.“

„A to tu jste celý rok zavřeni bez styku se světem?“

„Ale kdež, labyrint má průchod, kterým se dostaneme na stranu návštěvníků. Zajišťujeme pořadatelskou službu i dohled nad pořádkem. Ostatně myslím, že tady Vron má s místními ochránci jisté zkušenosti,“ dodala s úsměvem.

Děti se na Vrona překvapeně zahleděly a Leda pochopila, že asi prozradila něco, o čem děti nevědí. Proto rychle pokračovala:

„Nechráněné brány jsou tady nebezpečné, proto je smí používat jen Nestor, který má na své zdejší zahradě z hlediska magie klidovou zónu. Do velkého světa ale můžeme procházet chráněnou branou, kterou pro nás Nestor vytvořil na druhém konci naší obce. Brána ústí na zahradě Nestorova domu v Dubovníku. Odtud se vydáváme na nákupy nebo za jinými záležitostmi. Brána ale propustí jen dospělé obyvatele naší obce se svými dětmi, návštěvy nejsou povoleny. Pokud někdo chce s někým v klidu hovořit, pozve ho do Nestorova domu v Dubovníku.“

„Hm, to ale nám není nic platné, protože se děti nesmí vzdálit z ostrova více jak dvakrát do roka,“ řekl Vron. „Snad to nějak s Nestorem vyřešíme.“

„A teď k vašemu bydlení: Naštěstí je tu pravidlem, že máme vždy jeden volný domek pro případ, že se někdo náhle dostane do naší obce. Ten vám můžeme hned předat. Pak postavíme novou rezervu. Pojďte se mnou.“

Leda zavedla Vrona a děti do posledního domku v levé řadě.

„Základní stavba všech domků je stejná, ale vnitřek si každý upraví po svém. Budete-li kouzlit, zapůjčíme vám magickou zábranu na dobu, než se zařídíte.“

„Já ale umím kouzlit i bez zábrany!“ řekla Terezka a než mohl Vron něco namítnout, stál v prázdném domku stůl a čtyři židle.

„Terezko, víš, že jsi mi slíbila, že nebudeš kouzlit!“ řekl zaskočený Vron rychle. „I tady bys svým kouzlením mohla způsobit potíže. Musíš se nejdřív naučit svoje umění ovládat.“

Přitom zachytil Terezku a poslal jí trochu magie, kterou zase vydala do poslední kapky.

„Promiň tati, já už nechci, aby mi tě vzali. Já už budu hodná,“ řekla Terezka a jako v mátohách se posadila na nejbližší židli.

Leda jako opařená sledovala Terezčin výkon.

„Jak to, že ona tady může takhle kouzlit?“

Lukáš se na ní smutně podíval: „Ona prostě vidí magii jako divokou řeku. Cítí, že může kouzlit tam, kde je proud klidný. Já to taky někdy tak vnímám, ale Terezka je lepší. Bohužel, neumí ještě kontrolovat své meze.“

 

line

Zpět Obsah Dále

10.08.2016 22:12

Komentáře: