Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

Rozloučení v Pasteku

Sváťovi zbývalo ukončit studium na škole v Pasteku, kam se už po prázdninách nehodlal vracet. Dohodli se s Hankou, že se vrátí do školy v Santareně. Oba se těšili na celý měsíc prázdnin, který měli ještě před sebou. Hanka, která ještě měla právo otevřít bránu do Pasteku dvakrát denně, se rozhodla pomoci Sváťovi s vystěhováním. Zároveň se chtěli společně rozloučit se všemi přáteli.

Nejdříve se zastavili v domě Laridonových u Hermana. Zastihli ho ale v přípravách na stěhování.

„Kam a proč se stěhujete?“ zeptala se Hanka.

„Laridon prodává tenhle dům. Lída už tady do školy chodit nebude a naše služby už nepotřebují. Vlastně ještě nevíme, co budeme dělat a kam půjdeme.“

„My se Sváťou právě končíme u Herbichla. Nechtěl by ses ho zeptat, jestli ten byt bude volný?“

Herman se zamračil.

„Nerad bych svého přítele zneužíval. Najdeme si něco jiného.“

Rozloučili se a Sváťa použil svoje hodinky k přesunu do dračích lázní, kde doufali najít Kornjefu. Zastihli ji při hodině létání. Dráčci si jich hned všimli, přestali cvičit, seběhli se kolem Hanky a volali: „Lukerdekova deruvi. Budeš vyprávět pohádku?“

Hanka se zamračila a povídá: „Nemáte náhodou něco důležitého na práci? Vyprávět budu, jenom když se budete opravdu snažit.“

Podívala se na Kornjefu, která jí odpověděla šibalským úsměvem.

Dráčata se rychle postavila na svá místa a začala zuřivě mávat křídly. Někteří dráčci při tom už kousek popolétli.

„Vida, jaký jste udělali pokrok!“ řekla Hanka. „Tak než docvičíte, já si na nějakou pohádku vzpomenu.“

„Ráda tě vidím,“ oslovila Kornjefa Hanku dračí komunikací.

„V Pasteku končíme, přišli jsme se rozloučit. Chtěla bych ti moc poděkovat, že jsi vzala na sebe svědectví pro Terezku a Luka. Byla jsem zoufalá.“

„Vzpomněla jsem si, jak máš ráda děti, a to bez rozdílu druhu. Napadlo mě, že i draci, kteří vyrostou z těchhle mláďat, mohou být pro lidi nebezpeční. A přesto ses jim věnovala, jak nejlépe jsi mohla. Líbí se mi to a chci být také taková. Ráda bych byla tvojí přítelkyní.“

„Budu moc ráda. Ale přátelství draka s člověkem se pokládá u vás za slabost. I Zuřivý Plamen s tím má pořád potíže.“

„No tak budeme mít potíže dva. Třeba budeme také kamarádit.“

Pak se zarazila a její červené šupiny zasvítily o něco jasněji. Ukončila dračí komunikaci a pochválila dráčata, jak hezky cvičila.

Hanka mezi tím usedla na kámen a čekala, až si k ní dráčata přisednou.

„Dnes vám budu vyprávět, jak velký černý drak s jednorožcem a nitorfany porazili kněze aberilů.“

Dráčata ani nedýchala, když Hanka zobrazila Hora, jak láme skály nad horkým kamenem a jak ho pak s pomocí S'faidey a tulíků na světle rozpustili. Bylo to poprvé, co o celé akci vyprávěla v celku a Hanka zpozorovala, že i Kornjefa byla úplně uchvácena dějem. Do příběhu Hanka nedala jen uložení paměti Aberilůjednorožců, napadlo ji, že by bylo lépe, kdyby to zůstalo v tajnosti.

Když skončila, bylo chvíli úplné ticho. Pak se ale ozval mohutný dračí hlas:

„Ten příběh vypadal velice skutečně. Dostali jsme teď podrobnou informaci o aberilech, ale jak byli poraženi, to jsme zaslechli jen v náznaku. Jak ty o tom víš takové podrobnosti?“

Hanka se otočila a poznala uznaného staršího Pertinaha.

„To by byl moc dlouhý a moc strašidelný příběh. Bojovala jsem s trpaslíky proti aberilům a chránila spolu s ostatními mágy Hora a S'faideu před napadením aberilskými strážci,“ řekla a na důkaz otevřela Pertinahovi část své mysli.

„Tak vida, koho naše dráčata měla na hraní! Kdyby ses už neosvědčila, bál bych se tě k nim pustit. Když k tomu přičtu to, co jsem slyšel o dětech s Martisovou krví, musím přiznat, že si tě začínám vážit.“

„I já si vás velice vážím, ctěný Pertinahu, silně jste na mne zapůsobil při setkání ve zdejší škole.“

Pertinah strnul. „Byl bych rád, kdybys mne navštívila, než se vrátíš do Pasteku.“

No, to jsem tomu dala! pomyslela si Hanka. Budu asi mít co vysvětlovat. Proč já si nedávám větší pozor na pusu. A kde je vlastně Sváťa?

Teprve teď si uvědomila, že bráchu neviděla od doby, kdy přišla k dráčatům. Kam zmizel? Nestalo se mu nic?

Vybavila si jeho krystal a dračí komunikace hned naskočila.

„Jsem u Bohantyra. Pokouším se něco udělat s tou jeho pajdavou nohou,“ ozval se.

„A zaslouží si to?“

„Neřeš to ségra. Až budu hotov, Bohantyr tě kontaktuje.“

„Já zatím půjdu k Pertinahovi. Zase jsem si pustila hubu na špacír, tak mám co vysvětlovat.“

Kornjefa se na Hanku dívala s obavami, ale cestu do Pertinahovy jeskyně jí ukázala.

Pertinah seděl v jeskyni zamyšlený. „Co jsi tím chtěla říct?“ otázal se Hanky.

„Chtěla jsem říct, že si vás vážím, protože víte, co chcete, a hrajete fair play.“

„Jak je možné, že si na to pamatuješ? Vždyť ti vymazali paměť?“

„Jo, dokonce dvakrát. Ale mám své vzpomínky dobře uložené a nechci se jich vzdát. A při hledání svědků pro děti s Martisovou krví mi moc pomohly.“

„A ví o tom Habertuder?“

„Ví, prozradil mu to Avisir.“

„Vlastně střežíš dvě tajemství. Jednak tajemství Dormitora, jednak tajemství smrti mojí matky. A já nejsem rád, že ho zná někdo z lidí.“

„Já jsem svoji matku ztratila, když mi byly dva roky. Ale podle toho, co jsem se o tom dozvěděla, vím, že matky jsou schopny pro své potomky dělat moc divné věci. Mne se kouzlo mé matky dotklo jenom náhodou, ale můj bratr při tom zemřel. Nemohu proto činy vaší matky soudit, ale slibuji vám, že nikomu, kdo o tom již neví, nebudu tuhle informaci dávat.“

„A kdo o tom ještě ví?“

„Sváťa a Plam - tedy Zuřivý plamen. Ale ti se zavázali stejnou přísahou jako já Dormitorovi a Herbichlovi.“

„Držíte mne tím vlastně v šachu. Co kdybych proti vám měl nějaký spor?“

„Uvědomte si, kdybychom chtěli argumentovat vaším tajemstvím, porušili bychom přísahu Dormitorovi. I kdybychom se odhodlali pošlapat svoji čest, těžko bychom se z toho vymotali. Většina draků by nám to neodpustila. Mimo to, vaše tajemství se dá chápat jako drb. I kdybychom ho prozradili, nebylo by těžké se ubránit. S Dormitorem je to ale úplně jinak.“

Pertinah chvíli přemítal a pak se zeptal:

„Proč jsi to vlastně řekla? Víš, kolik uší to mohlo slyšet?“

„A co z toho? Copak jste nikdy nebyl oficiálně ve škole? Na druhou stranu víte, že je tu někdo, na koho je spolehnutí, a možná, že se budete potřebovat v budoucnosti o někoho opřít. Tak vám říkám, že kdyby k tomu došlo, můžete se na mne obrátit. I když nejsem žádný zázrak, něco málo už umím.“

„To je dost neobvyklý pohled na společné tajemství ... Asi bys byla ráda, kdybych se k podobnému závazku přihlásil i já.“

Hanka mlčela a čekala, jak se k tomu mohutný drak postaví.

„Máš to chytře vymyšlené. Nečekej, že tě někdy budu bezvýhradně podporovat. Ale dávám ti právo oslovit mne dračí komunikací, bude-li to nutné. Zvážím pak, jestli to, co chceš, je pro mne akceptovatelné.“

Navázal s Hankou na chvíli dračí komunikaci, aby poznala jeho krystal.

Po setkání s Pertinahem měla Hanka docela dobrý pocit a oslovila Sváťu:

„Jak pokračuješ, brácho?“

„Udělal jsem, co jsem mohl. Ale jsem už na dně.“

„Dojdu pro tebe a pak se půjdeme k Herbichlovi vyspat. Mám taky plnou hlavu myšlenek, které musím vstřebat.“

V Bohantyrově jeskyni byla skoro slavnostní nálada. „Vidím, že máš také skvělé přátele,“ přivítal ji Bohantyr. „Nevěřil jsem, že by se ta moje noha mohla někdy zlepšit, ale je to tak.“

Bohantyr předvedl několik tanečních kroků, až se celá jeskyně zatřásla. Pak vytáhl dva drahé kameny a podal je Sváťovi. „Tvoje služby jsou sice k nezaplacení, ale snad alespoň tohle vyjádří moji vděčnost.“

Pak se obrátil k Hance.

„Chtěl jsem se ti omluvit za to vydírání. Na druhé straně se ti přiznám, jsem vlastně rád, že to tak dopadlo. Záruka za děti s Martisovou krví by mi působila těžké sny.“

„Už o tom nemluvme. Dnes se vidíme naposledy. Zítra vyklízíme byt u Herbichla.“

„Tak hodně štěstí.“

Hanka otevřela bránu k Herbichlovu domu. Nechtělo se jim objevit se nečekaně v jeho bytě. Povečeřeli ze Zachariášova kufru.

„Sváťo, nezlob se, ale vyprávění až zítra. Jdeme spát.“

Ráno se kupodivu vzbudila první Hanka. Zavzpomínala si na to, co v tomhle bytě prožili, a chystala snídani. „A hele, Zachariášův kufr už zeje prázdnotou! Čokoláda už není, jen čaj a pečivo se salámem!“

To Sváťu probudilo. „A co sušenky?“

„No, nějaké zbytky tady jsou. Asi si o ně budeme stříhat?“ ale pak se Hanka zasmála a shrnula celý příděl na Sváťův talíř. Sváťa ji za to něžně políbil.

„Copak asi dělá Avisir?“ vzpomněla si Hanka.

„K službám prosím!“ ozvalo se z Avisirovy oblíbené židle.

„Jsme tu dnes naposledy, přišli jsme se rozloučit.“

„Však ty si ještě vzpomeneš, až budeš zase bojovat s nějakými podvratníky.“

„A pomohl bys mi, i kdyby to bylo hodně daleko?“

„Na vzdálenosti nezáleží. Jen aby to stálo za to!“

„Je Herbichl doma?“

„Kdepak, dneska vyučuje.“

„Tak Sváťo, dojdi do školy ukončit studium a já to zatím tady sbalím.“

Ve škole musel Sváťa čekat na polední přestávku, kdy drago profesor Terignavan vybíral pokuty.

Když Sváťa odevzdával školní hodinky, profesor řekl: „Očekával jsem, že nebudeš chtít pokračovat, když sestra požádala o ukončení. Jak se vlastně má?“

„Uklízí byt a balí naše věci.“

„Ona je tady v Pasteku?“

„Ano, pomáhá mi s odnesením věcí a taky jsme se chtěli rozloučit. Večer se přesuneme do Santareny.“

„Nemohli byste odchod ještě o den odložit?“

„Jestli si to přejete, tak určitě ano.“

„Požádej ji, aby večer přišla do knihovny s tebou. Vyřídím jí návštěvní povolení. Hodinky mi odevzdáš až pak.“

„Ano pane profesore, přijdeme rádi.“

V napolo vyklizeném bytě našli v Zachariášově kufru ještě polévky a chléb a při jídle Hanka Sváťovi vyprávěla, co zažila včera v lázních. Pak vyrazili do školy.

Terignavan je očekával v knihovně. Udělal si pohodlí na koberci, lidé se posadili ke stolu.

„Myslím, že si nebudeme nic nalhávat,“ řekl Terignavan. „Vím, že jsi mne musela kontaktovat v mojí skutečné podobě, na iluzi dračí komunikace nezabírá. Kde jsi mne zahlédla?“

„Když jste byli omráčeni, našli jsme kouzelnou houbu.“

„Takže tu iluzi mohu zrušit, stejně mě to trochu unavuje.“ řekl Habertuder. Hanka i Sváťa se před majestátním zjevem zlatého draka bezděky přikrčili. „Jsem rád, že jste tajemství uchovali a doufám, že to tak zůstane i nadále. Dnes bych s vámi ale chtěl mluvit o tom, jak bude naplněna smlouva s dětmi s Martisovou krví.“

„Obě děti jsou už s Vronem na Ostrově Zasvěcení a zařizují tam bydlení,“ řekl Sváťa.

„Tato část smlouvy je jasná a není s ní žádný problém. Jedině snad osobní zášť velmistra svatého Sekurita k Lukášovi, ale to teď není podstatné. Veliká komplikace nastala s Hedvou a její dcerkou Janinkou. Bohužel patří k Martisovým potomkům a nemají k drakům žádný závazek, takže by mohly být nekontrolovatelné. A to se mně, ani ostatním drakům nelíbí.“

„Chápu, ale stejně mi není jasné, jak by se mohla uzavřít smlouva s nemluvnětem?“

„Schopnost daná Martisovou krví se projeví u dětí až ve věku kolem šesti let. Do té doby nejsou prakticky moc nebezpečné, i když kouzlit už trochu umí.“

„Takže momentálně je to spíš problém Hedvy?“

„Vlastně ano, i když nemůžeme přijmout řešení, které by nebralo v úvahu, že Jana za pět let bude také nebezpečná.“

Hanku něco napadlo.

„Je podmínkou smlouvy s draky absolvování celé cesty z jeskyně ztráty?“

„Zatím ji museli absolvovat všichni. Ty bys jí už ale průvodce dělat nemohla a člověk bez Martisovy krve nemá šanci projít tu cestu s malým dítětem. Kdybychom ji tam poslali s Hedvou, mohly by se ztratit, a to by vlastně bylo porušením smlouvy ze strany draků. Ta smlouva má v tomto směru chybu a cítím vinu, že jsem na ni přistoupil bez řádného uvážení.“

To snad není možné, napadlo Hanku. Drak má výčitky svědomí?

Po chvíli Habertuder dodal: „Snad by v takovémto případě stačilo, aby našly v dole svůj zpívající kámen a složily přísahu. Když to projednáme v radě uznaných starších, snad nějakou cestu do budoucna najdeme. Teď ale musíme vyřešit, jak Hedvu s Janinkou dostat na ostrov volby a jak zajistit, aby Hedva nemohla v nejbližší době ublížit drakům.“

„Nemohl by je prostě Nestor přesunout branou?“

„To by sice mohl a Velmistrovi bych to mohl nařídit. Ale dovedeš si představit, jak na to budou reagovat ostatní členové komunity svatého Sekurita? Mohlo by to skončit revolucí, a to by asi byl konec smlouvy mezi draky a Martisovými potomky. Možná by velekněz nebo vidajláma měli nějaké návrhy, ale myslím, že se budou bát mi je sdělit. Potřebovali bychom někoho, kdo by se pokusil něco vymyslet na místě a nebyl přímo spojován s draky.“

„Měla bych nápad. Po útoku draků jsou určitě vážně poškozeny stromy, které vlastně zajišťují obživu členům komunity. Vím o někom, kdo by jim mohl významně pomoci v uzdravení postižených stromů!“ - a významně se podívala na Sváťu.

Sváťa se zamračil: „Tak vidím, že prázdniny jsou zase v trapu.“

„Jako expert bys určitě měl možnost hovořit s velmistrem i vidajlámou,“ uvažoval Habertuder. „Byl bys ochoten to vzít? Náklady uhradím a s velmistrem to dohodnu. Stravovat by ses mohl s ostatními členy komunity.“

„Život není peříčko. Ale myslím, že to není taková tragédie. Aspoň poznám něco nového. Ještě, že mi minulý měsíc zmizel černý dračí cejch! A už nemusím přemlouvat tátu, aby mne pustil, když jsem plnoletý.“

„Zkusíme si dračí komunikaci,“ navrhl Habertuder, ale spojení naskočilo ihned.

„Budu tě každý večer kontaktovat, abychom si mohli vyměnit aktuální informace. Kdy můžeš nastoupit?“

„Dnes ještě přespíme v Pasteku. Zítra ráno se přemístíme do Santareny, připravím se na cestu a pozítří ráno můžu vyrazit.“

„Já bych tě ráda doprovodila. Byla jsem tam a můžu otevřít bránu. Dovnitř tábora to ale asi nepůjde. Okolí vrat si moc nepamatuji. Přemístila bych nás na místo, kde draci spálili kupecký vůz, odtud doletím na prkně ke vratům a otevřu ti bránu, aby ses mohl přemístit i se zavazadly.“

„Vidím, že si dovedete poradit. Věřím, že společně najdeme takovou cestu naplnění smlouvy, která bude přijatelná pro všechny dotčené.“

„Vaše důvěra nás moc těší a věříme, že ji nezklameme.“

Habertuder převzal Sváťovy hodinky, mávl tlapou a Hanka se Sváťou se octli před branou školy. Došli před Herbichlovy dveře a zaklepali. Knihovník přišel otevřít a pozval je dál.

„Avisir mi řekl, že se stěhujete. Snad vám ten rok tady dal i něco do života.“

„Chtěli jsme vám poděkovat za příjemné přístřeší. Bez vaší pomoci by nám tu bylo dost těžko.“

„Ani vy jste mne nezklamali. Z Avisira je teď krasavec a dokázali jste, že dovedete držet slovo. Nemám tu moc přátel a budu na vás vzpomínat.“

„Kufry jsem už sbalila a ráno se přemístíme do Santareny. Mimochodem - Laridon prodává dům a Herman teď hledá nějaké ubytování. Možná se budou stěhovat pryč z Pasteku.“

„Tak se hezky naposledy vyspěte a hodně štěstí.“

Sváťa se Sváťou byli rádi, že se konečně dostali do svých postelí.

 

line

Zpět Obsah Dále

10.08.2016 22:12

Komentáře: