Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

Únos

V neděli večer zaklepal Sváťa na Hedviny dveře. Přišla mu otevřít a byla trochu nervosní. Janinka nějak postonává.

„To nám ještě chybělo!“ pomyslel si Sváťa. Dlouho neváhal, vešel dovnitř a Janinku prohlédl: „Ale to nic, klubou se nám zoubky.“

Hedva se šťastně usmála. „To je dobře, já už myslela, že budeme muset za vidajlámou.“

„Naopak, zítra vidajláma přijde sem. A teď mne prosím dobře poslouchej a nepřerušuj mě.“

Hedva se udiveně na Sváťu podívala a sedla si na postel.

„Neřekl jsem ti, že smlouva s draky obsahuje jeden článek, který se týká tebe a Janinky. Říká se tam totiž, že vám bude umožněno dostat se na Ostrov volby a vychovávat Lukáše, Terezku i Janinku spolu.“

Hedva si položila ruku na srdce a strnule zírala před sebe.

„Doufám, že proti tomu nic nenamítáš?“

Hedva prudce zavrtěla hlavou.

„Jsou zde dva velké problémy, které smlouva neřeší. První je vaše zakázaná magie. Pán pokladů ale souhlasí s tím, aby se to řešilo až na Ostrově volby. Může to ale vést k tomu, že budeš muset dlouho zůstat na Ostrově volby bez možnosti se jinam podívat.“

„Když tam budou děti, tak mi to nevadí.“

„Druhý problém je s tím, že se o tom tady kromě vidájlámy a velmistra nikdo nesmí dozvědět. Kdyby se totiž proslechlo, že existuje cesta ven, mohlo by to vést k velké bouři. To by ale mohlo úplně zničit řád svatého Sekurita a v důsledku by všichni lidé s Martisovou krví byli vyhubeni. I když život tady není radostný, snad je přece jen lepší než smrt.“

Hedva přikývla: „Lidé tady mohou být i docela šťastni.“

„Proto je vaše cesta na Ostrov volby připravena jako tajné zmizení. Zítra ráno vás tady Vidajláma navštíví a prohlásí, že máte nebezpečnou nakažlivou nemoc a že sem smí jen ona, velmistr a já, protože se dovedeme chránit magickou ochranou. Bude vám přes den nosit jídlo a pití. Zabedníme okno a vy za celý den nesmíte vystrčit ze dveří ani nos!“

„A jak nás odtud dostanete?“

„Pohodlné to pro vás nebude. Ve svém pokoji mám připravenou bednu na vzorky zeminy. Do ní se snad obě vejdete. Přemístíme ji sem k vám a vy si pořádně vyzkoušíte, jak se do ní složit a jak pumpovat vzduch, abyste se neudusily. Nad ránem nechá velmistr přistavit povoz, vy se složíte do bedny, velmistr ji zapečetí, aby ji nikdo u vrat neotvíral. Pak bednu rychle naložíme a co nejrychleji spolu vyjedeme ven. Povoz nás doveze k přátelům, kteří budou čekat mimo tábor. Tam vás v bedně vyložíme a přemístíme na bezpečné místo. Vylezete z bedny a pak se už dopravíte na Ostrov volby.“

Hedva si stále připadala jako ve snu. „A to velmistrovi nevadí, že zmizíme? A jak to tady vysvětlí?“

„Velmistrovi to vadí, ale nemůže s tím nic dělat. V úterý to tady vidajláma pohlídá a večer rozhlásí, že jste zemřely. Do rakví vloží pytle se zeminou, zatlučou je a domek nechají vydezinfikovat chlorovým vápnem. Pohřbí vás na hřbitově a tím to skončí.“

V pondělí ráno vidajláma zašla k Hedvě a pak rozhlásila, že Hedva má těžkou, nakažlivou nemoc. Sváťa se samozřejmě rychle chystal na cestu. Domku, kde bydleli, se každý obloukem vyhnul.

Před odjezdem se Sváťa šel rozloučit se stromy, občas ještě napravil nějakou drobnost a trochu si s nimi povídal. Vypadaly spokojeně a těšily se na příští rok, až zase pokvetou. Do jídelny už Sváťa nechodil a živil se uspořeným chlebem.

Hedvě a Janince nosila jídlo vidajláma. Transportní bednu i zeminu přenesli k nim do pokoje. Hedva se snažila najít co nejlepší polohu v bedně a Sváťa jí ukazoval, jak musí pumpovat vzduch, aby se neudusily. Janinka při tom trochu plakala, ale to nevadilo, protože nemocné dítě přece často pláče, nikomu to nebylo podezřelé.

„Co ale uděláme, když bude Janinka plakat při převozu?“ ptala se Hedva.

„Nedá se nic dělat, musím ji magicky uspat,“ odpověděl Sváťa.

„A není to nebezpečné?“

„Dokud budete dýchat, nic se jí nestane.“

Večer se Pán pokladů spojil se Sváťou a s Hankou, aby se ujistili, že je vše v pořádku. Sváťa navrhl, aby bránu udělali co nejblíž k vratům tábora. „Holky necháme v bedně a odstěhujeme je i s bednou do Dubovníku. Zabere to míň času a hlavně, nikdy nevíte, kdo kde může koukat. Snad Vron zvládne dost širokou bránu.“

Drakovi se tenhle nápad líbil, a s tím se rozloučili. Sváťa jen Hance řekl, že je čeká rušná noc, v duchu ji políbil a vypadl ze spojení.

Všichni se uložili k odpočinku, ale moc se jim spát nechtělo.

„Měnila bych s tebou hned.“ řekla Slavomíra Hedvě. Ta na ní překvapeně hleděla.

„Vidíš, to mně ani nenapadlo. Myslela jsem, že když teď nemusíš nosit medailon, budeš docela spokojená,“ divila se.

„Jako Vidajláma budu už pořád sama.“

Ženy si padly kolem krku a chvíli to trvalo, než se utišily.

„Budu na tebe vzpomínat,“ řekla Hedva.

„Víš co, ty se přece občas dostaneš ven,“ řekl Sváťa Slavomíře, aby rozehnal její zasmušilost. „Až to bude možné, zajdi do Kouzelných zahrad v Santareně a řekni majiteli Zachariášovi, že bys chtěla mluvit s Hankou. Ona umí dračí komunikaci. Zapamatuje si tvůj krystal a můžeme si trochu povídat, když bude čas.“

„Díky Sváťo, seš moc hodný.“

A pak už jen čekali, až začne svítat. Po rozednění zarachotil před domkem povoz. Sváťa vyšel ven a přivítal se s velmistrem. Hedva se s Janinkou mezi tím uložila do bedny a velmistr vešel dovnitř. Bednu zapečetil a rychle ji se Sváťou naložili. Sváťa zaběhl pro své věci, políbil na rozloučenou Slavomíru a vyrazili.

Na bráně je strážní nezdržovali, když viděli, že je doprovází velmistr.

„Jsem rád, že jsem tě poznal mladý muži!“ řekl velmistr a znělo to dost upřímně. „Hodně štěstí.“

Ale to už byli na dohled Hanka s Vronem. Povoz k nim dojel, Hanka uchopila Sváťova zavazadla a Sváťa s Vronem složili bednu. Povoz se otočil a ujížděl k táboru. Sváťa jen škvírkou nahlédl do bedny, aby se ujistil, zda je Hedva v pořádku. Vron mezitím vykouzlil širokou bránu, kterou nejdřív prošla Hanka a pak muži s bednou.

Octli se na zahradě Nestorova domu v Dubovníku. Sváťa rychle otevřel víko bedny a s úlevou zjistil, že její obsah dýchá. Pak Hanka uchopila Janinku a Vron se Sváťou pomohli Hedvě vstát. Prvních pár kroků jí dělalo potíže. Rozpačitě hleděla na Vrona a Hanku. Sváťa je rychle představil. Nechali bednu stát a vešli raději do domu. Tam Sváťa probudil Janinku, která se chvíli rozhlížela a pak začala plakat. Hedva ji vzala do náručí a za chvíli ji utišila.

„Tady budeme bydlet?“ zeptala se Hedva.

„Kdepak, to je jen přestupní stanice,“ ujistil ji Vron.

„Dál mohou branou jen stálí obyvatelé Ostrova volby,“ dodal Sváťa. „Ode dneška budete mezi ně patřit i vy. Ostatní musí plout na ostrov lodí.“

Otevřely se dveře a vešel Nestor.

„Tak vás tady pěkně vítám. Jsem tady, abych vám přidělil statut občanství Ostrova volby.“ Přiložil Hedvě ruku na čelo a pak totéž udělal i Janince.

„A co vy?“ otočil se na Hanku se Sváťou. „Vždyť vy pořád ještě vlastně bydlíte na hotelu. Nehledáte náhodou také stálé bydliště?“

Oba jen nasucho polkli.

„Myslíš Vrone, že by se vás vešlo do domku dohromady sedm?“

„Náhodou tam máme ještě dva malé pokojíky a zrovna jsme přemýšleli, k čemu nám asi budou?“

„Tak co, chtěli byste tam bydlet a taky nám trochu pomáhat, když nebudete zrovna ve škole?“

Sváťa s Hankou se na sebe podívali, podali si ruce a pak řekli jednohlasně: „Ano“.

Nestor se usmál, pak položil ruku na čelo Hance i Sváťovi.

„Tak - a to bychom měli! Tu bednu dejte do sklepa, třeba se ještě někdy hodí.“

Pak ukázal na ozdobnou mříž. „Tady je brána pro stálé obyvatele Ostrova volby. Normálně mohou dospělí se svými dětmi procházet oběma směry. Vy však, mladá paní, bohužel budete muset zůstat na ostrově, dokud se to nedořeší s draky.“

„Vím o tom, Sváťa mi to řekl. Ráda ale budu kdekoli, když budu s oběma svými dětmi,“ ujistila ho Hedva.

„Myslím, že vám k výchově ještě někdo přibude. Snad to vydržíte.“

„Už se na to těším.“

Zatím Sváťa s Hankou uklidili transportní bednu a pak všichni vstoupili za Nestorem do transportní brány. Hedvě se trochu zatočila hlava, ale to už byli v široké ulici lemované nízkými domky.

„Mamííí!“ ozval se radostný výkřik a Hedvu přestaly nést nohy. Vzápětí ležela s oběma dětmi v trávě a to už se přiřítila i Terezka: „Teto, to je dobře, že jsi tady.“

Nestor se se šťastným úsměvem chvíli díval, ale pak se otočil a zmizel. Však oni si poradí i bez něho.

 

line  

Zpět Obsah Dále

10.08.2016 22:12

Komentáře: