Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

Architektura

Hanka zjistila, že je čas vyzvednout architekta. Když se přemístila do Kouzelných zahrad, seděl právě u Zachariáše. Dlouho se nezdrželi a Hanka je přemístila do domova.

„Tak tady vlastně začneme na zelené louce,“ řekl architekt. „Z toho, co tu je, tu asi nezůstane nic. Možná kus oplocení,“ opravil se.

„Mohlo by to tak být, ale musíte respektovat, že je tady sedmdesát dětí, které musí mít nějaký prostor a musí být odděleny od stavby.“

Architekt přikývl: „To bude ta největší potíž. Tak ukažte, co tu má vyrůst! Máte už nějakou představu, jak by se vám to líbilo?“

Hanka vytáhla seznam plánovaných objektů. „Prostor je daný nynějším oplocením, jen támhle to jezírko a související pruh až k moři je také náš.“

Pak vykouzlila iluzi, kterou předváděla Silmurovi. Architekt ji chvíli pozoroval a pak řekl:

„Myslím, že princip řešení můžeme zachovat. Teď jak postupně stavět.“

Hanka začala popisovat představy: „Nejdříve bychom asi potřebovali obytné domky, pak kuchyni a učebny a nakonec nějaké sportoviště. Domky a učebny by měly být až pro sto dvacet dětí, tak jak budou přibývat. V každém domku by měla být jídelna s čajovou kuchyňkou, herna, koupelna, záchody, šest ložnic, každá pro dvě děti a dvě místnosti pro vychovatelku. Domků potřebujeme nejdřív šest, ale počítejte s rozšířením na deset.“

Architekt vytáhl bloček a začal si psát poznámky a črtat návrhy.

„Druhá bude na řadě kuchyně. Jídlo chci dopravovat do domků magicky, s velikou jídelnou nepočítám. Bude tam ale také prádelna a ubytování pro kuchaře, hospodářku, správce a pokoje pro návštěvy.“

Počkala, až architekt načrtne dispozici a pokračovala.

„Učeben by mělo být šest, každá s dvaceti pěti místy, v každé skříňka na nápoje. Jedna hala by měla být velká, kam by se vešlo až sto dvacet lidí. Mohla by mít i jeviště. Musí tam být i záchody a čajová kuchyň. V místnosti pro učitele by mělo být místo pro osm stolů s registračkami.“

„A tady stranou chcete sportoviště, že?“ chtěl potvrzení, co si pamatoval z její vize.

„Plavecký bazén postačí dvacet pět sáhů dlouhý, vstup do něj z boku pozvolným, širokým sestupem. Skluzavka a menší skokanský můstek nad hlubší částí. Brouzdaliště s malou skluzavkou. A vedle normálně vybavená tělocvična s gymnastickým nářadím. Venku by měla vzniknout velká vodorovná plocha, kde by se mohly hrát různé hry. Dva kurty na volejbal, nohejbal nebo tenis. Dětské hřiště s pískovištěm, houpačkami a dalšími dětskými atrakcemi by mohlo být i součástí obytné zóny.“

„Zelinářská a květinová zahrada by měla navazovat na menší pastvinu pro poníky, kde bude i malá stáj. Pastvina bude asi okolo jezírka, aby měli poníci vodu.“

Architekt si všechno zapisoval. Chvílemi pokyvoval a chvílemi kroutil hlavou. Když Hanka skončila, řekl: „Musím pozemek změřit a zjistit, jestli se sem vejde všechno to, co jste řekla. Projdu si nejprve pozemek.“

Když se vrátil, shromáždili se všichni kolem něho.

„Pozemek se svažuje k moři. Obytnou zónu bych umístil nahoře, tam, kde je dnes louka. V první fázi stavby tak nebudeme nic bourat. Všech deset domků bych doporučil stavět najednou. Pokračování stavby v hotové obytné zóně je vždy problém. Prázdné domky se dají přechodně používat jako učebny. Až postavíme kuchyň, můžeme všechno staré zbourat a staveniště se uvolní. V době výstavby se ale budete muset uskrovnit.“

Hanka pokrčila rameny: „Nedá se nic dělat, tak jsem to čekala.“

„Kuchyni bych postavil na místě dnešních výběrových baráků. Doučasnou jídelnu jsem si prohlédl a doporučoval bych ji nechat jako společenskou místnost pro návštěvy. Je u vjezdu a vypadá docela hezky.“

„Dobrý nápad. Jestli to půjde...“

„Pak už bych nechal stavět všechno najednou. Pod obytnými domky postavíme budovu školy. Koupaliště bych navrhl u jezírka, to je zdroj vody. Tělocvičnu hned vedle, umývárny i šatny budou společné pro tělocvičnu a koupaliště, sportovní plocha bude na ně navazovat. Výšku spočítáme tak, aby se neodvážela ani nepřivážela žádná zemina.“

„A co poníci?“ ozval se hlas dítěte.

„Pastvina nad jezírkem bude pro dva poníky. Můžeme ji oplotit s obytnou zónou, na stavbu se bude vjíždět z druhé strany.“

Celý hlouček se rozšuměl. Vzájemně si vysvětlovali, jak si to představují.

„Nechte mi asi týden na to, abych určil přesné umístění objektů. Pak přijdu a ukážu vám propracovanou iluzi. A taky řeknu, co to bude stát. Naporoučeli jste si toho dost.“

„Ještě jeden dotaz,“ vzpomněla si Hanka. „U jezírka je sice slabý, ale velmi užitečný zdroj magie. Nenaruší se stavbou?“

„V blízkosti jezírka se rýpat nebude, takže je to málo pravděpodobné. Vyloučit to ale nemohu. Je-li tu pramen magie a došlo by k jeho narušení, bude magie vyvěrat někde jinde, pravděpodobně tam, kde se rýpalo.“

Všichni se pomalu rozcházeli. Byl už čas k obědu.

„Tak copak nám nový kuchař připravil?“ otázal se mlsně Sváťa.

„To, co je na jídelníčku,“ odpověděla Hanka. „Víš, že jsme suroviny nakoupili podle Zachova rozpisu. Nic jiného tam není.“

Oběd byl ale dobrý a všichni kuchaře chválili.

„Tak jak se vám osvědčují pomocníci?“ ptala se Hanka.

Kuchař se zatvářil vážně.

„Jsou dobří. A hlavně ukáznění, poslechnou na slovo. Nikdy jsem to ještě neviděl.“

„Asi bychom měli poděkovat zde již trvale nepřítomné paní Bachové“ řekla Hanka.

Pak ale dodala: „Nechci děti trápit, ale kázeň musíme držet tvrdou, zvlášť než bude stavba dokončena. Jinak by nějaké děti lehko přišly k úrazu.“

 

line  

Zpět Obsah Dále

10.08.2016 22:12

Komentáře: