Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Molo

Pro stavbu mola si Robin vybral skálu, vybíhající na jednom místě do moře. Její konec padal strmě pod hladinu moře do hloubky, která stačila i pro velkou nákladní loď. Bylo třeba odlámat vršek a udělat na něm rovnou plochu ve výšce, kam už mořské vlny nedosahovaly ani za bouře. Předek skály museli srovnat a upravit pro přivázání lodě.

Robin plánoval nasazení party zkušených horníků, kteří by skálu odsekali zhruba za týden. Hanka ale dostala nápad a řekla mu: „Počkej s tím. Vrátím se tak za hodinu.“

Přemístila se na Ostrov volby do známého domku. Právě všichni seděli u oběda.

„Hanko, to je mi překvapení!“ zvolala Hedva. „Dáš si s námi?“

„Jen klidně jezte. Až se najíte, popovídáme si.“

Když Hedva sklidila se stolu, Hanka se ujala slova.

„Dnes začínáme přestavbu Útulného domova. Dohodli jsme, že většina materiálu se doveze po moři. Potřebujeme proto molo pro velké lodi. S výhodou využijeme skaliska, vybíhajícího do moře. Je ho ale třeba srovnat. Vzpomněla jsem si, jak Lukáš bez problémů rovnal skálu na sněmu draků, a chtěla jsem vás poprosit, zda by nám nepomohl. Málo platné, má schopnosti, o kterých se normálnímu člověku může jenom zdát.“

Dětem se nápad zalíbil.

„Vrone, vezmi nás tam. Chceme vidět, jak to tam vypadá, a pak se taky podíváme do města a do Santareny a vůbec. Víš, že smíme dvakrát do roka na výlet.“

„Co tomu říkáš?“ podíval se Vron na Hedvu.

„Taky bych to ráda viděla. Jsem pro,“ usmála se Hedva.

„Ale musíš si vzít antimagický náramek, aby ti náhodou neujelo nějaké kouzlo.“

„S tím nemám problém. Na život s amuletem jsem zvyklá.“

„Jdu to zařídit!“ vyskočila Hanka, rozloučila se a přemístila se do Útulného domova.

„S tou skálou nám pomůže Lukáš,“ řekla Robinovi.

„Co to povídáš, jaký Lukáš?“

„Zítra uvidíš, jak kouzlí Martisovi. To budeš koukat!“

Pak Hanka kontaktovala Rafana.

„Rafe, zítra se Hedva s dětmi vydá na výlet. Nejdřív přijedou do Útulného domova, Lukáš nám pomůže s lámáním skály. Pak se chtějí podívat do Santareny a asi i na jiná zajímavá místa. Můžeš to u vás zařídit?“

„Dobře, oběhnu to tady. Jenom, prosím tě, nezapomeň, že podle smlouvy nemají kouzlit víc než zdatný kouzelník. Jestli chceš, aby vám tam vyrubali novou silnici, určitě si toho draci všimnou.“

„To by mohl být problém. Nějak to drakům vysvětlím.“

Hanka kontaktovala Plama: „Ahoj, můžu mluvit?“

„Ozvu se za chvíli,“ reagoval Plam a vypadl ze spojení.

Hanka se vydala podél plotu domova. Napadlo ji, že by si jeho dnešní vzhled měla zapamatovat, za pár dní už to tady bude vypadat jinak. Došla k vratům, prošla magickou závorou a vešla do jídelny výběrového baráku, kde Šárka učila děti počítat. Vzpomněla si na protivné hodiny počtů v Pasteku. Tady zatím řešili jednoduché úlohy sčítání a odčítání do deseti. Na to, že se tady učí teprve třetí týden, už počítají docela rychle.

Šárka si Hanky všimla „Ahoj, jdeš na hospitaci?“

„Prosím tě neblázni. Ale mimochodem se mi líbí, jak je to učíš. Vůbec z toho nemají stres. Je vidět, že je to baví. Přišla jsem ale kvůli něčemu jinému. Zítra by se mělo začít stavět a bude se dělat molo do moře. Možná byste se mohli přijít s dětmi podívat.“

Děti zvědavě naslouchaly, a Hančin návrh se jim líbil. „Ano, chceme to vidět.“

Šárka se usmála. „Jasně, že se půjdeme podívat. Dej nám vědět, až to začne.“

Hanka obešla všechny vychovatelky. Nikde nenašla žádný problém, všichni se chtěli dívat, jak stavba začne.

Pak ji ještě kontaktoval Plam.

„Promiň, ale učíme se kouzla. Málem jsem vypadl z koncentrace. Na štěstí si toho nikdo nevšiml. Co máš na srdci?“

„Zítra k nám chci přivést Hedvu, Terezku, Lukáše a Janinku. Lukáš nám pomůže upravit skálu, ale bude s tím spojeno trochu víc kouzlení. Bylo by třeba drakům vysvětlit, že se nemají čeho obávat.“

„Všem to asi tak rychle nevysvětlíme. Ale mohl bych všem drakům oznámit, že tam jdou děti na výlet, budou u vás kouzlit a že tam budu dávat pozor. Jsou to ostatně i moji chráněnci, snad to ostatní draci pochopí. Jen aby se mě děti nelekly, až přiletím!“

„Všem to řeknu. Možná se leknou, ale když to budou předem vědět, nevyděsí se. Děkuju ti, Plame. Mám radost, že mám tak dobrého dračího bráchu.“

„Měj se hezky, sestřičko!“ a jako obvykle se rozloučil fouknutím do vlasů.

Ráno se dohodla Hanka s Vronem, že brány udělá on sám. Objevili se na nástupišti uprostřed domova. Hedva, Lukáš i Terezka se trochu zaraženě rozhlíželi.

„Tady to vypadá hůř než v táboře svatého Sekurita. Chudáci děti.“ řekla Hedva.

„Od doby, kdy jsme tu prožili dětství, se zařízení nezměnilo,“ ujistila ji Hanka. „Teď to teprve zažije změny k lepšímu.“

„Začínám pomalu rozumět, proč se o ty děti tak staráš. Taky bych ráda pomohla, ale nevím jak.“

„Však ono se něco najde. Vždyť to ještě není ani měsíc, co jste pryč z tábora!“

Lukáš pozoroval děti, jak hrají kopanou a povzdechl si „Taky bych si s nimi zahrál.“

„Proč ne?“ řekla Hanka. „Chvíle času nám ještě zbývá.“

Přišli k dětem a Hanka zavolala: „Vedu vám nového kamaráda.“

„Tak pojď hrát s námi, my jsme slabší. Naše mužstvo nemá čepice.“

Lukáš byl ale trochu bezradný. „Jak se to hraje?“

„Cílem je kopnout míč do támhle té branky. Druhé mužstvo vám v tom brání a snaží se kopnout míč no vaší branky. Nesmí se ale kouzlit ani hrát rukama!“

Lukáš se rozeběhl mezi děti. Chvíli běhal a pozoroval, jak to dělají ostatní. Za chvilku mezi děti úplně zapadl. Terezka si přisedla k dívkám, které si hrály s panenkami. Vron ji upozornil: „Terezko, tady děti neumí kouzlit a ani se to nemohou naučit. Nekouzli, když si s nimi chceš hrát, jinak by si s tebou hrát nechtěly.“

Terezka kývla na souhlas. Pak se přitočila k jedné dívce.

„Taky mám doma panenku,“ pochlubila se.

„Příště si ji přines s sebou. Zatím můžeš učesat tu moji, když chceš.“

Hedva zářila: „To jim chybí, na Ostrově volby nemají kamarády. Děti tam jsou vidět jen občas, většinou chodí někde jinde do školy.“

Když si děti trochu pohrály, řekla Hanka: „Je čas se jít podívat k moři. Lukáš nám vlastně dnes přišel pomoci.“

Děti se ukázněně seřadily a Hanka se jich zeptala:

„Děti, viděly jste někdy draka?“

„My jsme ho včera pouštěli. Ale nebyl vítr, tak moc nelítal.“

„Nemyslím papírového draka. Přiletí opravdový velký černý drak, aby dával pozor, co se tady děje. Ale nikomu neublíží. Můžete se na to spolehnout. Kdo se bojí, ať raději zůstane tady, Amanda tu bude s vámi.“

Děti si začaly šuškat. Žádné z nich ale nevystoupilo, že nepůjde. Hanka pod rybníčkem udělala díru v plotě, aby nemuseli celý pozemek obcházet.

Postavili se v bezpečné vzdálenosti od skaliska. Hanka kontaktovala Plama.

„Jsme připraveni, můžeš přijít.“

Plam přiletěl od moře a posadil se na skálu na kraji zátoky. Byl od dětí dost daleko, ale některé se bály.

„Nebojte se, nikomu neublíží,“ uklidňovala je Hanka.

Lukáš vystoupil na břeh. Chvíli diskutoval s Robinem, pak natáhl ruku a skála se začala lámat. Děti ani nedutaly. Asi třetinu skaliska srovnal do správné výšky, pak přestal kouzlit a unaveně si sedl. Došla mu magie. Terezka k němu přistoupila, pohladila ho po hlavě a pak natáhla ruku ona. Než jí v tom mohli zabránit, pokračovala v díle, které začal Lukáš. Jestliže před tím se skála odlamovala a padala do vody, teď se začala přímo tříštit, až kusy odletovaly až na břeh.

„Terezko, neblázni, vždyť tě to zabije!“ křičel Vron.

Odlomil se poslední kus skály a Terezka upadla. Hanka k ní vyběhla, položila jí ruku na čelo a druhou rukou stiskla modrý magický kamínek, jehož barva se rychle začala měnit. Hanka vyslala Terezce všechnu magii, která v něm byla. Dala jí i svoji magii, ale pořád to bylo málo. Ani Vronova magie nestačila. V tom se zvedl drak a snesl se k nim. Předal Terezce svojí magii, a to už konečně stačilo. Terezka se posadila, ještě malátná, ale už byla zase při smyslech.

Plam seděl na pláži. Některé děti před ním utekly do domova, ale pár jich zůstalo a pomalu si na jeho přítomnost zvykaly. Bez magie byl vysílený a odpočíval.

„Sám nevím, proč jsem to udělal,“ řekl Hance. „Z kouzlení té holky jde děs. Nikdy jsem nic takového neviděl, ještě teď se mi ježí šupiny. A přesto jsem jí pomohl,“ kroutil nad sebou hlavou.

Terezka seděla a vypadala jako malá bezbranná holčička. Vron skoro plakal.

„Ter, tohle už nikdy nedělej. Tohle kouzlo by tě zahubilo. Nevím, odkud se to v tobě vzalo. Vytáhla jsi magii ze všeho, co je okolo.“

Terezka vstala a pohladila Plama po krku a přitiskla se k jeho šupinám.

„Děkuju ti, Plame. Neboj se, už nikdy žádnému drakovi neublížím.“

V tom se otevřela brána. Vystoupil z ní ochránce s holí moci: „Co se to tady děje? Tak velkou magickou vlnu jsme na Jižním kontinentu ještě nikdy nezaznamenali.“

„Upozornili vás přece, že tady budou kouzlit děti s Martisovou krví!“ řekla Hanka.

„Děti? To vypadalo na tři nejsilnější mágy najednou.“

„Viděli to všichni. Tu vlnu magie udělala tahle holčička.“

Třeskla další brána vysoko ve vzduchu a nebe se zatmělo. Z brány vylétl ohromný drak a snesl se na pláž.

„Zuřivý plameni, říkal jsi, že na to dáš pozor. Můžeš mi to vysvětlit?“ hřímal Hor.

„Žádný útok se nekonal. Jenom tady ta holčička rozdrtila tuhle skálu.“

Hor si překvapeně prohlížel to, co zbylo ze skaliska: „Jak dlouho jí to trvalo?“

„Asi minutu.“

Terezka na Hora hleděla trochu zaraženě, ale bez bázně.

„Dobrý den, pane draku. Mrzí mě, jestli jsem způsobila nějaké nepříjemnosti.“

„Nepříjemnosti! Celá eskadra draků už sem letěla! Tak tak jsem je zastavil. Copak ty se nebojíš?“

„Ne, draci na mě byli v jeskyni hodní. A Plam mi před chvílí taky pomohl. Proč bych se měla bát?“

Hor to raději nekomentoval, ale obrátil se na Vrona.

„Víš, odkud ta holka má tyhle schopnosti? To není jenom Martisova krev!“

Vron jen pokrčil rameny. „Její oba rodiče zemřeli.“

„Schopnost vytáhnout magii z čehokoliv jsem viděl jen u knutů,“ přemýšlel nahlas drak. „Jenže ti ji nemuseli vracet.“

„Zobrazit minulost tak daleko dozadu by žádný mág nedokázal.“ vstoupil do debaty ochránce.

„A mohla bych to zkusit já?“ hlásila se Hanka. „Někdo by mi ale musel předat trochu magie.“

„Nenechte se vysmát. To nedokážete.“

„Za zkoušku nic nedáme,“ řekl Hor. „Pojď sem!“

Hanka pod jeho mohutnou tlapou skoro zmizela. Cítila ale příliv magie, která ji prostoupila. Zadívala se na Terezku a ponořila se do meditace. Pak vykouzlila obraz a velmi rychle přejela období od chvíle, kdy ji Vron našel. Pak trochu zpomalila, přejela smrt Terezčiných rodičů a pokračovala dál do jejího dětství. Všichni viděli, jak Terezka i její matka trpěli od surového kupce. Přicházeli do období, kdy se Terezka narodila. Ochránce už ztrácel zájem. Najednou se však otevřel drastický pohled na novorozence pohozeného ve skalách. Hanka obraz zastavila a všichni viděli, jak se děvčátka ujala kupcova žena, zabalila holčičku a přinesla ji domů. Kupec ji za to zbil, ale žena se děvčátka nevzdala.

„Tak ona nebyla její dcera!“ zvolal překvapeně Vron. „Můžeš, Hanko ještě dál do minulosti?“

Hanka převíjela obraz před nález děvčátka. Všichni ke svému zděšení spatřili, jak na skálu položila děvčátko - harpyje.

„Kelaino!“ zatrnulo Hanku u srdce. Tak proto dostala ten dar! Ne kvůli vyšetřování smrti Bachové. Tohle je asi pravá příčina!

Obraz se odvíjel dále do minulosti a pořád sledoval holčičku. Harpyje ji odnesla z jakési tajemné tmavé jeskyně.

„Ale to je Temná studně!“ zvolal Hor. „Kde se tam to dítě vzalo?“

Objevila se žena, která Terezku porodila v jeskyni Temné studny. Další obraz už nebyl jasný, neboť Terezku nosila žena v sobě. Přesto bylo znát, že se žena z Temné studny napila.

„Proto musela zahynout!“ povzdechl si Hor.

Obraz byl čím dále méně zřetelný. Končil při schůzce s nějakým mužem.

Terezka byla zmatená.

„Moje maminka byla ta paní, co umřela?“

„Ano Terezko,“ řekl Vron. „Ta druhá paní se jen o tebe starala, dokud ji ten kupec neumučil. Pak už jsem tě našel já.“

Terezka se vrhla Vronovi do náručí: „Ale já nechci jít zase od tebe pryč!“

„Neboj, Ter, už tě nedám.“ řekl Vron.

„Takže už víme, odkud má Terezka svoje jedinečné vlohy!“ řekl Hor. „Ještě nevíme, odkud je má Lukáš. To také nemá na svědomí jen Martisova krev!“

„Myslím, že tuším, kde se ty vlohy vzaly.“ řekla Hedva. „Nechci o tom ale vyprávět tady. Kdyby to bylo nutné, svěřím to v soukromí Hance. Ta ať s tou informací nakládá jak uzná za vhodné. Věřím jí.“

Hor se opět ujal slova. „Dnes jsme odhalili důležité tajemství. Martisova krev není největší síla, kterou může Terezka použít. Přesvědčili jsme se na sněmu draků, že útočná kouzla Martisových potomků jsou blokovaná. Platí to i o Terezce? Dokažte to!“

„Ale vždyť jí to může vážně ublížit. Viděli jste, že Terezka ještě nerozumí tomu, jak silné kouzlo vlastně ovládá. Potřebovala by chodit do školy, aby se to naučila. Vím, jak mě taková neznalost kdysi skoro zabila.“ řekla Hanka.

„Víš co Terezko? Představ si, že si spolu jenom hrajeme.“ řekl Hor. „Že mě chceš jenom polekat, když nedávám pozor. Udělej takovou malou prskavku a hoď ji na mě.“

Terezka se zasmála, na nic nečekala a hodila po drakovi prskavou kuličku. Ta se však odrazila a prskla Terezce do ruky. Terezka byla překvapená, štíplo ji to. Podívala se na ruku, trochu se podrbala a pak se znovu zasmála.

Vron ji chytil do náručí a zatočil s ní. Pak ji postavil na zem a důrazně jí vysvětlil: „Vidíš, Terezko, co se stalo? Kouzlo, které jsi chtěla poslat na někoho, se vrátilo a štíplo tě. Pamatuj si, že i kdyby na tebe někdo zaútočil, nesmíš mu to oplatit. Představ si, že máš kolem sebe takové zrcátko. Tvoje kouzlo se odrazí na tebe, ale jiné kouzlo se odrazí na toho, kdo ho poslal. Tím se sám potrestá a příště ho přejde chuť ti nějakým kouzlem ublížit. Pozor ale, platí to jenom na kouzla. Když ti někdo nastaví nohu, nebo tě bouchne pěstí, zrcátko nepůsobí.“

„Začínám tomu věřit,“ zabručel Hor. „A doufám, že to bude platit i na kouzla z temné studně. Koukám ale, že neživé věci může Terezka ovládat plnou silou. Mohla by třeba na mě něco hodit.“

„Mohla. Ale to umí přece každý silný mág. Tomu už se každý ubrání.“ řekla Hanka.

„Asi máš pravdu,“ uznal Hor. „Za těchto podmínek Martisova krev nepředstavuje mimořádně velké nebezpečí. Každý, kdo chce na někoho zaútočit, si ale musí uvědomit, že si svým kouzlem ublíží sám, kdyby narazil na Martisova potomka. Když zrušíme řád svatého Sekurita a ti lidé se rozejdou po světě, draci budou muset být sakra opatrní, aby si nenaběhli.“

„A to je špatně?“

Hor se rozesmál. „A proč takové zrcadlo nedaly harpyje všem lidem?“

„Nevím, nenapadlo mě to. Ale stejně by to pak byla nuda, ne?“

„Víš co? Ať už ty děti radši takhle nekouzlí. Terezka ani Lukáš už stejně nemají magii a tady jí moc nenaberou. Myslím, že teď už to dělníci dodělají i bez magie. Jen srovnám přední hranu toho mola, aby loď mohla až k němu.“ Sedl si na skálu a ponořil tlapu do vody. Bylo slyšet lámání kamene pod vodou.

Hor se pak rozloučil, protáhl branou magicky vyždímaného Plama a byli pryč. Také ochránce se rozloučil.

Děti, které neutekly, se teď shlukly kolem Hanky. „To byli tvoji kamarádi?“

„Ten menší drak ano, je to vlastně můj dračí bratr. Někdy vám to vysvětlím. Ten velký je nejsilnější dračí kouzelník, hned tak se s někým nespřátelí. Setkali jsme se už víckrát a ještě nikdy mi neublížil. Nechtěla bych si ho ale znepřátelit.“

Terezka a Lukáš seděli dosud na zemi a sbírali síly k návratu.

„Pojďte k jezírku, trochu tam proudí magie. Moc jí není, ale snad vám tam bude lépe,“ vzala Hanka oba za ruku a odvedla je k jezírku.

Jeden starší chlapec se zeptal: „Taky mě naučíš kouzlit jako Lukáše?“

„To bohužel není možné. Oni mají zvláštní schopnost. O žádném jiném člověku, který by takové schopnosti měl, nevím.“

„A kouzlit jako ty?“

„I na takové obyčejné kouzlení musí člověk mít zvláštní schopnost, které se říká sedmý smysl. Má ji jen málo lidí a nedá se s tím nic dělat. I člověk s nadáním musí mít ke kouzlení magii. Ta je ve vaší zemi vzácná, tady u toho jezírka jí malinko proudí, ale to je široko daleko jediný zdroj.“

„A když má někdo sedmý smysl a magii, umí už čarovat?“

„Aby se někdo naučil čarovat, musí se nejdřív naučit číst, psát, počítat a další věci, co by měl umět každý člověk. Proto jsme vás to hned začali učit. Čas se bohužel zastavit nedá, pořád máte co dohánět. Ale ti z vás, u kterých se projeví nějaké nadání, budou mít možnost ho uplatnit.“

Hanku napadlo zapnout magické vidění. Jak seděli u jezírka, zdálo se jí, že některé z dětí by mohly mít auru. Musely by ale načerpat víc magie.

Zvedli se od jezírka a vešli do Kouzelného domova. Vron s Hedvou seděli na lavičce a vyčítavě se na Hanku dívali. „Tohle bylo dost riskantní.“

„Nenapadlo mě, že se do toho dá Terezka se svou obrovskou silou.“ bránila se Hanka.

„Příště ji musíme líp hlídat. Napadlo tě, že by byly všechny ostatní děti ve velkém nebezpečí, kdyby Hor nezastavil tu trestnou eskadru?“

Hanka si kousala ret. „Teď už je mi to jasné. Neměli jsme je tam vodit.“

„Měla by sis s nimi i s vychovatelkami promluvit. Asi se na tebe budou zlobit.“

„Udělám to. A co vy? Dneska už asi děti moc sportovat nebudou. Vezmeš je do Santareny, Vrone? Pronajmi jim tam pokoj u Zacha, ať se dobře vyspí a načerpají magii. Zaplatím to Zachovi.“

„Jen se nestarej. Zítra si prohlédneme Santarenu a sem se vrátíme až pozítří - když budou děti chtít.“

„Ano, tati, budeme chtít. Viď Lukáši?“

Lukáš přikývl.

„Tak pozítří. A dej to tu do pořádku, ať děti nemají děsivé sny!“ řekl Vron a odvedl všechny branou.

Hanka se loudala k vychovatelkám, které byly všechny spolu a dozíraly na děti. Několik menších dětí sedělo s nimi a dosud poplakávaly.

„Asi mě za dnešek moc nepochválíte, co?“ Vychovatelky nic neříkaly.

„Tak mi vynadejte, nebo mě něčím praštěte. Vím, že jsem udělala chybu.“

„Ještě, že to dopadlo takhle. Kdyby přilítli draci a začali plivat oheň, asi by to bylo horší“ řekla Kornelie.

„Mohlo mě napadnout, že se do toho Terezka vloží. Vždycky Lukášovi pomáhá. Asi jsem ji měla držet.“

„No co,“ řekla Amanda. „Nikdo neutrpěl žádný úraz a teď musíme děti zklidnit, aby neměly děsivé sny.“

„Budu jim vyprávět nějaký příběh s obrázky. Třeba ten, jak jsme dělali dráčkům Deruvi. Snad jim to draky trochu přiblíží a nebudou se jich tolik bát. Můžete říct i větším, že mohou přijít, jestli budou chtít. Pak s nimi půjdu na výběrový barák a trochu s nimi poklábosím, jestli si myslíte, že je to dobrý nápad.“

„My zůstaneme s menšími dětmi a budeme je uklidňovat, kdyby nemohly usnout.“ řekly Diana a Kornélie.

„Mohla bych ještě zaskočit do města a přinést jim něco mimořádného na zub po večeři. To by je také mohlo uklidnit.“

„Dobrý nápad.“ řekla Šárka.

Hanka ještě vyhledala Robina. Byl dosud u moře a prohlížel si, co dnes odpoledne na břehu vzniklo.

„Je to fantastické, co ty děti dovedou. Z té síly jde strach. Ušetřily nám ale týden té nejmizernější práce. Taky ten velký drak nám dost pomohl. Zarovnání předku mola by bylo náročné. Zítra můžeme začít stavět.“

Ve městě nakoupila Hanka pro každé dítě nějakou sladkost a pro všechny velkou mísu zmrzliny. Nad sladkostmi se děti rozveselily a zapomněly trochu na odpolední stres. Po vyprávění, které Hanka přikořenila kouskem legrace, usnuly menší děti všechny. S většími dětmi si ještě chvíli Hanka a ošetřovatelky povídaly. Děti byly už klidné a v noci se nebudily.

 

line  

Zpět Obsah Dále

10.08.2016 22:12

Komentáře: