Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

Krev z Temné studny

Hanka se rozhodla strávit noc v Santareně. Doufala, že Sváťova péče a příliv magie zrychlí její rekonvalescenci. Spojila se s Jitkou a požádala ji, aby na stavbu dohlédla.

Když se Hanka ráno probudila, hojící se rány ji bolely, pajdala kvůli nezahojenému stehnu, ale náladu měla dobrou. Co když včerejší souboj byl tím posledním argumentem, který povede ke změně údělu Martisových potomků? Pertinah se tvářil, že problém znovu na dračím sněmu otevře.

Rozhodla se spojit s R'ihanem. Sdělila mu, co včera zažili a ujistila ho, že už jí žádné nebezpečí nehrozí.

„Měl jsem včera divný pocit, ale myslím, že jsi jednala správně. Kdybys nezasáhla, skončilo by to asi smrtí mnoha lidí. Největší problém je v tom, že nikdo z aktérů nevěděl, že dělá něco špatně. Vidím jistou obdobu s problémem aberilů, i když rozsah problému není tak veliký. Chybí informace a draci i lidi se řítí do průšvihů, aniž si to uvědomují. Kdyby všichni draci dostali od svých uznaných starších správné informace, mohl ten drak žít, a ani nikdo z lidí by nebyl v ohrožení života. Co je vlastně s těmi nově objevenými Martisovými potomky?“

„Po včerejším konfliktu je odvedl ochránce. Když se vzpamatovali z úděsného zážitku, rozhodli se raději hned vrátit na jižní kontinent a zbylou magii si nechat odsát antimagickým náramkem.“

„V téhle situaci se zachovali rozumně. Není ale v pořádku, když omezují jejich svobodu pro nic.“

Pak se jednorožec zeptal: „A co stavba? Už to začalo?“

Hanka otci vyprávěla o průšvihu, který nastal při rovnání mola.

„Vidíš? Zase stejný problém! Ještě, že Hor zasáhl, Plama by neposlechli. Musím potvrdit, že si toho dračího mága vážím. Zlikvidoval už několik superprůšvihů. To, co jste zjistili o Terezce, mu ale určitě pořádně vrtá hlavou!“ zasmál se v duchu jednorožec.

„Nevím, jestli mu to bude něco platné. Terezka to má v krvi a to se asi ničím nahradit nedá.“

„Ani já nevím, jestli by nebylo lépe kouzla z Temné studny raději nechat na pokoji. S temnou magií nejsou žerty,“ dodal jednorožec a rozloučil se.

Od rána se Hanka nemohla zbavit pocitu, že se něco změnilo. Přičítala to nejprve svým hojícím se zraněním, ale pak čím dál víc pociťovala, že se její schopnosti změnily. Při snídani shodila se stolu loktem skleničku. Není šance ji chytit, cítila v podvědomí. Ruku však bezděčně tím směrem natáhla. Jaké bylo její překvapení, když náhle sklenička přistála v její ruce, aniž by se z ní cokoli vylilo.

Dříve ovládala mnoho drobných kouzel, kterými mohla věci přemístit nebo změnit jejich vlastnosti. Teď však vůbec nemusela kouzlit. Stačilo pomyslet a stalo se. Skvrna na její halence sama zmizela, když si pomyslela, že ji musí odstranit. Záclona na okně se sama spustila, když jí zasvítilo do očí sluníčko.

Co se stalo? Že by ta rána do hlavy? Ale to je nesmysl. To by ji spíš poškodilo. Ale když ne při úrazu, tak možná při jeho léčení?

V tom ji napadlo: Terezka! Ta přece léčila její poranění na hlavě. Co když její magie způsobila nějaké vylepšení Hančiných kouzelnických schopností?

Svěřila se se svým podezřením Vronovi.

„Je to neuvěřitelné. Jestli se ale nepleteš, má v tom prsty Terezka. Když ji pozoruji, tak přesně takhle ona kouzlí. Kromě sebeovládání a lepšího uvědomování si vlastních sil ji vlastně nemám co učit. Je to v ní. S Lukášem je to podobné, ale ne tak výrazné. Asi s matčinou krví pronikla do Terezky ta schopnost výrazněji než s otcovými buňkami. Ale kde by se to vzalo v tobě?“

Vron zavolal Terezku a zeptal se jí: „Terezko, když jsi včera léčila Hanku - nedělala jsi to jinak než obvykle? Nepředalas jí nějaké kouzlo?“

Terezka zavrtěla hlavou. „Jen mě při tom trochu bolela ruka, kterou jsem si poranila o draka.“

„Ukaž mi, prosím, tu ruku,“ požádal ji Vron. Na dlani byla dosud patrná jizvička.

„Dost to krvácelo, ale vyléčila jsem si to. A teď už to ani necítím.“

„Jsi hodná, že jsi Hance pomohla. Ztratila hodně krve, kdybyste jí rychle nepomohli, mohla by nám umřít.“

„To bych plakala. Hanka je na mě moc hodná.“

„Terezko,“ napadlo něco Hanku, „mohla bych se na to, co se včera stalo, podívat?“

„Jistě. Byla jsi v bezvědomí, nemůžeš si to pamatovat.“ řekla Terezka a posadila se na židli, aby měla Hanka na zobrazení minulosti klid.

Hanka se vrátila k okamžiku, kdy Terezka vystoupila z brány. Došla k drakovi, stoupla si na špičky a položila na něj ruku. Pak trochu zakolísala a její ruka se svezla po dračí šupině. Škrábla se a tekla jí krev. Pak přistoupila k Hance a položila tu ruku na její ránu.

„Promiň, Hanko, nevšimla jsem si, že mi teče krev. Snad se ti ta rána nepodebere. Rafanovi to snad také neublíží.“

„Ne to je v pořádku, už je to skoro zahojené.“ řekla Hanka.

Náhle vytřeštila oči, když si něco uvědomila.

„Ta krev! Moje krev se smíchala s Terezčinou a mám ji teď v sobě! Proto ta změna!“

„Nechtěla jsem ti ublížit“ řekla plačky Terezka.

„Ne ne, Terezko, tys mi neublížila. Zdá se mi ale, že teď umím něco z toho, cos před tím uměla jenom ty.“

„To je prima, můžeme si spolu hrát!“ zasmála se Terezka a udělala na Hanku šibalský kukuč.

Vron ztěžka dosedl na židli.

„Máš teď taky Martisovu krev? To nám ještě scházelo!“

„Obávám se, že to není jen Martisova krev, ale krev získaná z Temné studny.“

Vronovi bylo do pláče: „Víš, co s tím budeš mít za problémy?“

„Problémy jsou k tomu, aby se řešily!“ opáčila Hanka. „Cestu z jeskyně zapomnění jsem si už prošla, teď půjdu hledat zpívající kámen a zaslíbím se drakům.“

„Nedělej si z toho legraci. Tvůj život je v troskách!“

„Nic se nejí tak horké, jak se to upeče!“ řekla Hanka. „Třeba si šplhnu u Hora.“

Hanka ale věděla, že Martisova krev je pořád ještě velký problém. I kdyby chtěla, už nebude moct kouzlit jako dřív. A vzdát se kouzel? Žít s antimagickým náramkem? To už tu jednou bylo! Nechtěla ale přidělávat přátelům starosti. Raději musí promyslet co s tím.

Rozhodla se začít u Plama. „Bratříčku, máš pro mě chvilku?“

„Máme zrovna přestávku. Stalo se něco?“

„Asi se mě budeš bát. Když mě Terezka ošetřovala, dostala se do mě trocha její krve. A teď už umím čarovat jenom tak, že se mě budou draci bát.“

„Chceš říct, že teď máš Martisovu krev?“

„Už to tak vypadá. Smím ti vůbec ještě říkat bráško?“

„Hlásila jsi to už Ochráncům?“

„Ještě ne, přišla jsem na to před malou chviličkou. Teď jsem s Terezkou, pokud nebudu dělat žádná velká kouzla, nebude to nápadné. Ale ochráncům to říct musím.“

„Nevím, co ti poradit. Jsem úplně vedle. Snad by bylo nejlíp říct to rovnou Pánovi pokladů.“

„Ten se asi nebude chtít do toho zaplést. Jedna smlouva s Martisovými potomky mu už nadělala dost starostí.“

„Přesto bych to zkusil. Možná už mu referoval i Pertinah a tvůj případ bude další kapkou, která může roztočit mlýnské kolo.“

Chvilku se odmlčel.

„Mám tě stále rád, sestřičko a nikdy se tě nebudu bát. Kdybych pro tebe mohl cokoli udělat, ozvi se.“

„Díky za podporu, Plame. Dám ti vědět, jak se to vyvíjí.“

Sice už dnes hovořila s otcem, ale teď cítila potřebu říct mu o nové situaci. Když se jí ozval, rovnou mu otevřela vědomí.

„Dcero, není to s tebou lehké. Ty máš opravdu na ty průšvihy magnet. Martisovu krev jsme ještě ve stádu neměli. Krev jednorožců se s lidskou nemísí. Tahle situace je opravdu zvláštní. Naštěstí to neznamená, že by tě někdo ovládal, jako při problému s Aberily. Budeme to řešit jako otázku důvěry k tobě.“

Pak dodal: „Tentokrát to opravdu není tvoje vina, ani chyba. Mám tě rád a vím, že se tě nemusíme bát. Je otázka, co tomu řekne stádo.“

Sdělení ochráncům vzala přes Rafana. Snad jí vynadá, nebo se jí vysměje, ale pak se vždy zachoval jako dobrý kamarád. Kontaktovala ho a Rafan jí ihned odpověděl.

„Ahoj Hanko. Už ses trochu zotavila? Jak se máš?“

„Jdu z průšvihu do průšvihu. Z jednoho jsem se vyhrabala, do druhého spadla.“

„Tak co se zase přihodilo?“

„Mám Martisovu krev.“

„Co je to za blbý vtip? Blouzníš po tom včerejším úraze?“

„Neblouzním. Mohl bys na chvíli přijít, ráda bych to probrala s tebou a Sváťou - jako za starých časů.“

„Sváťa je ve škole?“

„Asi ano. Zavolám, až se vrátí.“

Hanka věděla, že v okamžiku, kdy svůj problém oznámí drakům, tedy kromě Plama, spustí proud událostí, které už sama nebude moci ovlivnit. Mrzelo ji, že v této situaci ani nebude znát svoje možnosti. Určitě s krví nezískala automaticky všechna kouzla, kterých bude schopna. Když je bude chtít využívat, bude se je muset naučit. Viděla, že Terezka si hraje na zahradě a dostala nápad.

Zašla za Terezkou a řekla jí:

„Terezko, vlastně ani nevím, co můžu. Tvoje kouzla jsou v tobě a já jsem asi s trochou tvojí krve získala schopnost je dělat, ale nevím, která to jsou. Budu teď muset hodně věcí vysvětlovat a potřebovala bych to vědět. Problém je, že ty mi to asi neumíš vysvětlit. Nejlíp bych to pochopila, kdybych se podívala přímo do tvého vědomí. To bys mi to ale musela dovolit.“

„Ráda ti to dovolím, ale nevím, jak se to dělá.“

Hanka Terezce vysvětlila, jak se otevírá vědomí. Terezka to pochopila rychle a otevřela se Hance úplně celá. Hanka ji nechtěla dlouho zdržovat, jen si zapamatovala otisk jejího vědomí, jako kdyby měla v hlavě její paměťový kamínek.

„Děkuji ti, Terezko. Mám tě taky moc ráda. Ráda bych ti taky otevřela celé svoje vědomí, ale mám tam tajemství, které by každému, kdo by se ho dozvěděl, přineslo smrt a umřela bych přitom i já. Nezlob se, že se ti nemůžu otevřít celá, jako ty mě.“

„Já vím, Hanko, že dospělí mají tajemství, která nesmí nikomu povědět. Nemrzí mě to. Jenom mi slib, že se ti nic nestane.“

„Víš, Terezko, jak těžkou cestou jsme museli projít, aby draci přijali tvoji a Lukášovu krev. Ani já to asi nebudu mít lehké. Ale slibuji, že udělám všechno, abychom mohly být zase spolu šťastné.“

Hanka objala Terezku a dlouho ji držela v náručí. Pak si šla Terezka zase hrát a Hanka se začala probírat tím, co v jejím vědomí našla. Dost ji to vyděsilo.

„Tohle přece neumí Martisovi potomci! To jsou kouzla z Temné studně!“

Sváťa se vrátil ze školy a vesele na ni mával. Když přišel blíž, poznal, že něco není v pořádku.

„Co se stalo, Hanko?“

„Máš čas? Jestli jo, zavolám Rafana. Mám velký problém a chtěla bych ho s vámi probrat. Jako zastara.“

Sváťa se posadil a Hanka zavolala Rafana. Když přišel, Hanka jim pověděla, co ji trápí a co se dozvěděla. Řekla jim také, jakých všech kouzel je asi schopna a také to, že ta kouzla by mohla dělat i Terezka.

„Vždyť já se teď bojím i sama sebe! Je to hrozné, když člověk vidí, co všechno by mohl způsobit.“

Sváťa i Rafan seděli jako zařezaní. První promluvil Rafan.

„Je to všechno otázka důvěry. Hlavně musíš sama sobě věřit. Budeš muset asi víc přemýšlet, než zakouzlíš. Tvoje dračí povaha ti v tom moc nepomůže, ale ty se určitě dokážeš ovládnout. Doufejme, že to dokáže i Terezka. Je to čistá duše, ale někdy jako by v ní byl taky drak. Zatím ale bude lépe, když nebudeš prozrazovat, že máš schopnosti daleko větší než schopnosti běžných potomků Martise. Nesmíš drakům ani ochráncům lhát, ale nemusíš nikomu věšet na nos všechno, co víš.“

Hanka se najednou zarazila.

„Rafane, vždyť Terezka přiložila tu krvácející ránu i na tvé zranění. Nic nepozoruješ?“

Rafan se chvíli soustředil, zkusil kouzlo pohnutí s předmětem.

„Nic. Všechno je jako dřív.“

Hanka byla zmatená. „Tomu nerozumím, jak to, že se kouzla přenesla jen na mě?“

Spojila se raději s Vronem.

„Vrone, zjistili jsme, že na Rafana nic nového nepůsobí, i když mu Terezka krvácející rukou také spravovala krvácející ránu. Je to vůbec možné?“

Vron dlouho nic neříkal. Pak se znovu ozval.

„Myslím, že by to mohlo mít souvislost s tvojí dračí osobností. Možná, že kromě krve z temné studně musíš mít ještě nějakou vlastnost, kterou Terezčina matka získala přímo z Temné studně a kterou mají také draci, ale lidé ne. Nevím, jak si to jinak vysvětlit.“

Hanka a kluci na sebe chvíli koukali, ale nic jiného je nenapadlo.

„Takže možná, kdybych bývala Plamovi vrátila tu část jeho osobnosti, kouzlo by na mne také nepůsobilo. Kdybych to ale chtěla udělat až teď, není jisté, jestli bych ta kouzla z Temné studně ztratila. Nehledě k tomu, že by mi ten kousek Plama moc chyběl. Také Hor řekl, že už to kouzlo propojení osobnosti nikdy nebude opakovat. Takže smlouva s draky je asi nejrozumnější řešení.“

„Jenom jestli najdeš svůj zpívající kámen!“ zapochyboval Sváťa.

Hanka jen pokrčila rameny.

„Ještě je tu jedna nejasnost. Dostala jsem kouzlo zrcadla jako jediný člověk, který neměl Martisovu krev. To zrcadlo je u všech Martisových potomků na obě strany. U mě ale nebylo směrem dovnitř, já mohla svými kouzly zaútočit. Zajímalo by mě, jestli se to s Martisovou krví změnilo. Potřebovala bych to vyzkoušet.“

„Tak zkoušej, jsem připraven na nejhorší“, nabídl se Sváťa.

Hanka na Sváťu poslala prskavou kuličku, jakou poslala Terezka na Hora. Kulička se ale nevrátila a prskla Sváťovi na ruce.

„Toho jsem se bála. To obousměrné zrcadlo dává záruku, že Martisovi potomci nemůžou na nikoho přímo útočit. Když draci zjistí, že to u mě neplatí, budou mít strach. Na druhou stranu by měli velký problém, jak mě zabít, když jim k tomu nedám souhlas.“

„Ty bys souhlasila, aby tě zabili?“ vykřikl Sváťa.

„Asi ano, pokud by to přineslo svobodu ostatním Martisovým potomkům.“

Oba kamarádi seděli a nevěděli, co říct. Pochopili.

„Hanko, já tě nedám. Když tě budou chtít zabít, půjdu s tebou!“

„Neblázni, Sváťo, víš kolika lidem a kytkám ještě budeš moct pomoci? Byla by to zbytečná oběť. Radši si to spolu ještě užijeme. Ráno půjdu za Pánem pokladů. Rafane, dej mi antimagický náramek, abych se předčasně neprozradila. Dneska v noci chci řádit.“

Nevyspalá Hanka si ráno sundala antimagický náramek a počkala, až se jí trochu dobije magie. Pak zkusila kontakt s Pánem pokladů.

„Určitě máš něco důležitého“ ohlásil se Habertuder.

„Myslím, že ano. Jistě vám Petinah vyprávěl, co se stalo předevčírem. Utrpěla jsem při tom poranění. Terezka, která mě našla a přišla za mnou, mne pomáhala léčit. Protože sama měla také poranění, smísila se naše krev a já jsem zjistila, že mám stejné schopnosti jako ona. Bojím se, že kdybych vám to nesdělila, najdou se zase nějací horkokrevní dračí mladíci, kteří na mne zaútočí. A protože mám stejné zrcadlo, dopadli by špatně.“

Habertuder byl tak překvapen, že málem vypadl ze spojení.

„Tohle nám ještě scházelo! V Pertinahově hnízdě je kolem mrtvého draka velký rozruch, jeho rodiče si nechtějí nechat vysvětlit, že si může za svoji smrt jen on sám. A teď se nám ještě Martisovi potomci začnou množit smícháním krve! Kdybys to nebyla ty, asi bych tě nechal rovnou zabít. Asi budeš muset odejít do tábora svatého Sekurita.“

„Věděla jsem, že bude problém. Podřídím se. Bude to pro mě těžké, ale jestli tím předejdu dalším konfliktům, souhlasím. Víte ale, že to není definitivní řešení. Důkazem je to, co se stalo předevčírem. Nebylo by dobře to znovu promyslet?“

„Dovoluješ si radit Pánovi pokladů?“ nerudně odpověděl Habertuder.

„Dobře, odejdu do tábora svatého Sekurita. Dejte mi ale tři dny na to, abych předala, co mám na starosti.“

„Ne, to je moc. Pozítří ráno se budeš hlásit u velmistra!“

A Habertuder ukončil spojení.

 

line  

Zpět Obsah Dále

10.08.2016 22:12

Komentáře: