Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

Návštěvy

Celá rodina jednorožců se usadila a poslouchala Hančino dlouhé vyprávění. Když skončila, L'gala ji pohladila myšlenkou.

„Jsem na tebe pyšná.“

Hanka se skoro dojetím rozplakala.

„Svým vyprávěním jsi vlastně předala stádu vzkaz, že se musíme vyjádřit k návrhu mezidruhového soudu. Zajdu za Otcem stromů D'fanem a požádám ho, aby svolal stádo.“ řekl R'ihan.

Zatím co byl otec pryč, bavila se Hanka s P'ujibem. Vyrostl z něho krásný mladý jednorožec.

„Minule, když jsem tady byla, nemohla jsem tě najít. Jsem ráda, že tě vidím dnes.“

P'ujibo se zahleděl Hance do očí a upřímně odpověděl:

„Máme se rádi s jednou jednorožčí slečnou. Je to něco úplně jiného než vztah s Lídou. Cítím se s ní šťastný a uvolněný.“

„To ti přeji, bratříčku, tak chutná jen láska. Já jsem se po létech taky zamilovala. A budeš se divit, do Sváti. Je z něho hezký mladý muž a na cestě z jeskyně ztráty jsem si uvědomila, že ho miluji. Zdá se mi, že každý, kdo prožil těžkou zkoušku, se pak dokáže opravdu hluboce zamilovat.“

P'ujibo pohodil hlavou a z radosti oběhl louku. „Jsem rád, že mi rozumíš.“

Přišel R'ihan s D'fanem.

„Zdravím tě, ctihodný naslouchající Otče stromů!“ oslovila Hanka D'fana a lehce se uklonila. Pak mu částečně otevřela svoji mysl.

„Patříš teď, H'anario, k mocným tvorům tohoto světa. Vím, že střežíš tajemství, a už nikdy nemůžeš nikomu otevřít celou svoji mysl. Z tvého vědomí ale cítím, že svých výhod nechceš zneužívat. Schvaluji tvé rozhodnutí uzavřít smlouvu s draky. Jistě budeš mít na paměti, že s jednorožci nemáš závazek smrti, ale odpovědnost ke stádu. Jestliže zjistíš, že s tebou, s tvými činy nebo i myšlenkami, někdo nesouhlasí, nepokládej ho za svého nepřítele, ale zkoumej sama sebe. Zkoumej, proč pro tebe jeho argumenty nejsou přijatelné. Važ si odpůrců, oni způsobují, že se tvá mysl čistí a tím ti dávají sílu. Svolám teď stádo, abychom se vyjádřili k návrhu mezidruhového soudu. Jsem ale přesvědčen, že stádo bude souhlasit. Jednorožci nemají rádi omezování osobní svobody a už vůbec ne, není-li k tomu vážný důvod. Lidským ochráncům teď přibudou starosti, ale stojí to za to.“

Odešli na poradní louku, kde pomalu začalo přibývat jednorožců. Když se všichni shromáždili, Hanka jim přednesla návrh mezidruhového soudu, který měla přesně uložený v paměti. Mezi jednorožci proběhla krátká diskuse, ale pak stádo návrh dohody jednoznačně schválilo.

Hance se ulevilo. Rozloučila se s jednorožci a přemístila se do Santareny k Sváťovi.

„Tak co jsem zameškala ve škole?“ zeptala se ho.

„Máš co dohánět. Profesoři se po tobě sháněli. Řekl jsem jim, že už tě asi neuvidí. Ti budou překvapeni!“

„Obávám se, že ještě nějaký den se na vyučování neobjevím. Mám toho tolik zařídit, že ani nevím, kde mi hlava stojí.“

U vstupu do vodní říše v Dubovníku ji poznali jako bývalou žákyni. Když se chtěla ohlásit u Sipiliany, hned ji přijala. Chvilku jí trvalo, než si zase zvykla na nezbytnou bublinu, ale cítila se tu mezi svými.

„Jsem ráda, že přicházíš,“ pozdravila ji Sipiliana. „U nás návrh mezidruhového soudu vzbudil velkou pozornost. Aktivity lidí někdy silně ovlivňují náš svět, aniž by si to lidé uvědomovali. Moře je totiž konečná stanice každé vody, která teče po pevnině. Co lidé s vodou spláchnou, protože to nechtějí, může být hodně nemilé pro vodní svět. Také stavby na pobřeží mohou zničit něco, co jsme léta budovaly. Jestliže budou mít od teď volný pohyb lidé s velkou magickou mocí, může to být pro nás nebezpečné. Každá nová stavba má něco společného s vodou. Proto chceme být o větších aktivitách informovány a rády bychom, aby každý projekt stavby byl projednán také s námi.“

„Proto jsme se přece domlouvali s vámi před stavbou!“ připomněla jí Hanka.

„To bylo v pořádku,“ pokračovala Sipiliana. „V návrhu smlouvy je spolupráce všech druhů na kontrole magických aktivit. Můžeme tedy žádat, aby tato spolupráce měla formu posouzení projektů, kde se bude silné magie používat. Tím, že budou osobně zavázáni Martisovi potomci, se tohle pravidlo dostane do většiny velkých projektů, protože lidé brzy zjistí, že Martisovi potomci jim dokážou opravdu pomoci.“

„Myslím, že takhle získáte opravdu účinný nástroj a nebude to moc zatěžovat Ochránce.“ řekla Hanka. „A jak se na to dívají ptáci? Ví už o nové smlouvě král Faunoh?“

„Ví a má na věc podobný názor jako my. Jich se to zatím tolik netýká, protože žijí na vzdálených ostrovech, kam lidé moc nepřijdou. Myslím ale, že se s nimi dohodneme a vydáme společné stanovisko.“

Hanka se vrátila do větvového domečku. Sváťa už spal, přitulila se k němu a usnula.

Ráno oba odešli do školy. Ovlivňování počasí už začali zkoušet prakticky. Hanku pobavilo, že kouzlili počasí jen v prostoru třídy. Spolužáci vytvářeli malinké obláčky a posunovali s nimi. Profesor Svahyl jim říkal, kde udělali chyby, a oni je opravovali.

Hanka se dívala do Sváťových poznámek a zkoušela také něco vyčarovat. S novými schopnostmi jí to šlo lépe než ostatním. Profesor Svahyl se nestačil divit.

Když hodina skončila, zavolala Plama.

„Ahoj dračí bratříčku, kdy budeš mít čas?“

„Že se konečně ozveš! Do oběda mám vyučování, ale po obědě bych tě rád viděl.“

Hanka tedy mohla navštívit i lekci profesora Mostekofa. Zatím co u Rohana se spíše učila, jak dávat předmětům magické vlastnosti, profesor Mostekof se zaměřoval spíše na využívání magie, která v předmětech existuje. Hanka si vzpomněla na umění Knutů vytáhnout magii z čehokoli. A tomu teď přicházela na kloub. Škoda, že tolik lekcí už zameškala! Na druhou stranu její silná magie jí pomáhala překonat nedostatky, které při kouzlení ze začátku měla.

Po obědě se přemístila k Plamově jeskyni. K svému překvapení tam zastihla Plama ve společnosti mladé dračice.

„Buďte zdrávi. Nejdu nevhod, Plame?“

„Jak bys ty mohla přijít nevhod. Tohle je spolužačka Ostrá Šupina, jinak také přezdívaná Ostřice. Jak se ti líbí?“

„Kdes přišel k takové krasavici?“ napůl žertem řekla Hanka. Dračici to ale potěšilo.

„Jsem ráda, že tě poznávám, Hanko. Plam už nám o tobě vyprávěl. Říkal, že jsi jeho nejmilejší domácí mazlíček,“ řekla trochu jedovatě Ostřice.

„Neměla ty ses spíš jmenovat Ostrá Jazyka?“ oplatila jí to Hanka. „Ale když vám to pomůže pochopit náš vztah s Plamem, tak to klidně beru.“

„Ještě jsem nepotkala člověka jako ty. Buď jsou to poserové, nebo zase chtějí s draky bojovat. Jsou většinou divní.“

„Asi jsi nepotkávala ty pravé. Někdy musíš potkat moje přátele. Ti se chovají k drakům taky normálně.“

„Tak já už letím!“ řekla Ostřice. „Určitě sis nepřišla jenom popovídat o ničem.“

Hanka jí zamávala a posadila se k Plamovi.

„Tak vida, bratříčku. Říkal jsi, že s tebou tvoji vrstevníci nechtějí kamarádit, a teď taková šťabajzna.“

„Nevěřila bys, Hanko, jak holky obdivují sílu a mocná kouzla. Od té doby, co jsem vyletěl tak vysoko, že ostatní na mě koukali všichni zespodu, stoupl jsem v ceně. A je zajímavé, že když se někomu obdivují holky, začnou ho respektovat i kluci. Je to u lidí taky tak?“

„Jako holka to možná tak nevnímám, ale zdá se mi to podobné. Chtěla jsem s tebou ale mluvit o něčem jiném. Budu s draky uzavírat smlouvu.“

„Děláš si legraci? Na co by teď drakům byla smlouva s tebou?“

„Nezapomínej, že mám Martisovu krev. Navíc mám zrcadlo jen zvenku. Jsem tedy jediná, která může drakům, nebo komukoli jinému, přímo škodit, případně i zabít. Cítím, že když nevznikne smlouva, pořád tu bude zrnko pochybnosti. Už jsem to někde slyšela - aby z tebe nebyl nový Martis!“

„A ty si sama věříš?“

„Ne. Ale doufám, že budu mít dost rozumu, abych nepovažovala své oponenty za nepřátele. Nedivím se ale, že jsou takoví, kteří o tom nejsou úplně přesvědčeni. Když i já jen doufám...“

„Snad chápu tvoje důvody. Jsi si ale jista, že najdeš zpívající kámen a že najdeš čtyři svědky?“

„Proto jsem tady. Půjdeš mi svědčit?“

„Já? Jistě! Ale co ostatní? Vůbec si nejsem jist, že bude souhlasit Pán pokladů nebo profesor Artevar. Po těch potížích, co měli už s jednou smlouvou...“

„Snad tentokrát mají na přemýšlení o smlouvě dost času. Smlouva se týká výhradně mne. Zavazuji se, že nebudu nikomu škodit a že případné omyly napravím. Tak v čem je problém?“

„Uvědom si, v tvé osobě se prolínají prakticky všechny druhy, až na mořské ptáky. Jsi spřízněná s drakem, svázaná se sirénou Omamulou, adoptovaná dcera jednorožce, za tebou bezvýhradně stojí řada vlivných lidí a navíc i harpyje. Možná i Faglin by ti přišel na pomoc, o Avisirově přátelském brku nemluvě. I když bude smlouva uzavřená, nebude asi vymahatelná, pokud se na tom nedohodnou všichni ti, kdo za tebou stojí.“

Plam chvilku váhal a pak pokračoval: „Nikdo jiný než některý ze svědků tě nemůže zničit. Kdyby se o to některý pokusil, i za cenu svého života, tvoji zastánci tě nemusí nechat zemřít. Není lehké přijmout takové riziko. Nehledě k tomu, že nikdo kromě mě nemá možnost zjistit, co to znamená mít kouzla Temné studně. Jít do té smlouvy jako svědek znamená bezvýhradně ti věřit, nebo neuvědomovat si riziko, nebo doufat, že to z jiných důvodů stojí za to.“

„A do které kategorie patříš ty?“

„Jasně že z toho chci něco mít!“ řekl drak a foukl jí do vlasů.

Dala mu za to pusu na čumák.

„Vidím, že si to budu muset obejít. Měj se, bráško.“

První zastávku udělala u Kornjefy. Řekla jí, proč chce uzavřít smlouvu s draky a upřímně jí vylíčila, co řekl Plam.

„Počítej se mnou. Budu ti svědčit ze stejného důvodu jako Plam.“

Hanka se na ní usmála, ale byla hluboce dojata.

„Vážím si tvého přátelství,“ pohladila Kornjefu po krku a už byla pryč.

Návštěva dračích profesorů nebyla však tak úspěšná.

Profesor Teuklin nejevil žádné nadšení. „Nic ti neslibuji. Musím si to rozmyslet.“

„Jestli sháníš svědky, se mnou tentokrát nepočítej.“ odbyl ji Habertuder. „Sežeň si jiného draka. Máš výhodu, že na tebe nikdo nepospíchá. Většina draků o tvé schopnosti útočit neví a myslím, že ta smlouva je spíš zajištění do budoucnosti než řešení okamžité potřeby. Budeš se muset snažit najít si mezi draky příznivce.“

Hanka skoro propadla smutku.

„Kdepak bych tak narychlo sháněla draka, který mi bude bezvýhradně věřit?“

Hledat někoho, kdo by si neuvědomoval riziko, by také bylo těžké, nehledě k tomu, že by jí to přišlo neférové. Dopustila by se vlastně podvodu a to jí bylo proti mysli. Komu z draků by to mohlo stát za to? Zavázat se dračím cejchem nějakému Bohantyrovi? To už by rovnou mohla nosit antimagický náramek. A co jiného může drakovi nabídnout?

„Jak jsi dopadla, sestřičko?“ vetřel se jí do myšlenek Plam.

„Nula a nula s otazníkem.“

„To tě asi moc nepotěšilo, co? Budeš se muset poohlédnout po dalších dracích.“

„Mám mezi draky jen dva přátele, kteří mi věří. Neznám nikoho, kdo by šel svědčit protože si neuvědomuje riziko a nevím, co bych drakovi nabídla, aby mu to stálo za to.“

„Ale já vím. Ty nevíš, jak by byla pro draky cenná kouzla z Temné studny!“

„No jo, ale na to bychom museli být spřízněni.“

„Zjistil jsem, že to není pravda. Lidi nemůžou kouzla Temné studny provádět bez krve z Temné studny. Já jsem ale zkusil některá ta kouzla, když ty jsi byla bez magie v táboře svatého Sekurita. Vyžadovalo to hodně soustředění, i spotřeba magie byla velká, ale některá z těch kouzel se mi povedla i bez spojení s tebou.“

„Neříkej! To by ses mohl stát slavným! Kouzla si pamatuješ a u většiny z nich určitě časem přijdeš na to, jak je provést.“

„Kouzla jsou od tebe a ty jsi mi přece nedovolila, abych je někomu předal. Takže je drakům můžeš nabízet ty, a ne já.“

„Však oni by je z tebe vyrazili!“ smála se Hanka.

„Budeš se divit, ale mezi kouzly z Temné studny jsem našel taková, kterými bych se ubránil celé eskadře draků. Kdyby draci věděli, jak bys mohla být nebezpečná, tvoji odpůrci by asi moc klidně nespali.“

„Každý odpůrce nemusí být nepřítelem. Otec stromů mi radí, abych si odpůrců vážila, a ne je zabíjela. I přátelé přece mívají rozdílné názory a chovají se podle nich. Na druhé straně takové kouzlo, o kterém mluvíš, bych nikomu neprodala a doufám, že i ty si ho necháš pro sebe.“

„Právě tohle kouzlo patří mezi ta, která bez kontaktu s tebou nesvedu. Ale nevadí mi to, já sám ho rozhodně nechci použít.“

„Radši mi poraď, kdo by mohl být mým potenciálním zákazníkem!“ otázala se ho.

„O jednom vím bezpečně. Ten by se ale nespokojil s chabým výběrem, ale chtěl by to všechno.“

„Jo, tak to vím, kdo to je. Ale zrovna Horovi bych se nebála ta kouzla nabídnout jako celek. Jestli bude umět všechna taky provést, to už je jeho věc.“

„Podmínky si s Horem musíš dohodnout sama. Můžeš mu ale nabídnout, že mu je předáš mým prostřednictvím. Jednak mu to bude příjemnější, zároveň si ale uvědomí, že je mám i já a bude ochotnější mě vzít do učení.“

Hanka chtěla při jednání Horovi vidět do očí. Proto se přenesla před jeho jeskyni a požádala ho o dovolení vstoupit.

„Co tu chceš, lidská čarodějnice?“ tvářil se nerudně Hor.

„Sháním svědky pro svoji smlouvu s draky.“

„To sis asi spletla dveře.“

„Naděje, že bys přišel za mnou je malá. Tady také budeme mít víc klidu. Určitě víš, že ti přicházím něco nabídnout.“

„Tak ven s tím. Nezdržuj.“

„Budeš-li mi svědčit, sdělím ti všechna kouzla, která získala Terezka ze své matky u Temné studny.“

„Co s tím, když nejdou bez krve od Temné studny provádět?“

„Mluvíš o lidech. Plam zjistil, že drak může alespoň některá z nich provádět sám.“

Hor se nadzvedl.

„To že svede? Budu si ho muset vyzkoušet.“

„Ale kouzla jsou moje, a zkoušet je může jen ten, komu to dovolím.“

„Ty mě chceš vydírat?“ zamračil se Hor.

„Chci s tebou uzavřít obchod. Znáš mě už dost dlouho a víš, co ode mne můžeš čekat. Komu jinému bych to měla nabídnout? Vím, že jsi nejmocnější dračí mág a vím, že jím chceš taky zůstat.“

Myšlenka, že by Hanka předala kouzla Temné studny jinému draku, který by se pak stal mocnější než Hor, se Horovi vůbec nelíbila.

„A zavázala by ses, že ta kouzla nikomu jinému nepředáš?“

„Víš, že už je má Plam a tak to taky zůstane. Dále musíš přece vědět, že potřebuji kromě tebe ještě jednoho svědka. Já ho asi jen tak neukecám. Buď ho přemluví někdo jiný, nebo budu muset dále obchodovat.“

„A kdo je ten čtvrtý svědek?!“

„Kornjefa. Ale té jsem žádné kouzlo nedala. Prostě mi věří. Nevylučuji, že ji něco naučím, ale rozhodně ne všechno. Spíš tak něco užitečného pro život.“

Hor přemýšlel, jaké je vlastně pro něho riziko, když půjde téhle holce za svědka. Nepochyboval o tom, že postupně všechna ta kouzla zvládne. Když se vezme všechno další, co umí on, nemá šanci ho překouzlit a může jí zabránit v tom, aby někoho zabíjela nebo k něčemu nutila. Je také fakt, že z Hanky se stala rozumná ženská a nezdá se, že by se chtěla zbláznit. Kromě toho v případě velkých problémů musí zemřít jen jeden svědek. Určitě by se z toho dokázal vyvléknout. Pak ho napadl další argument. Lidský život přece trvá jen krátce proti dračímu životu. On by měl žít o mnoho déle než Hanka. Hanka někdy umře a on bude bez závazku. Kouzla mu ale zůstanou.

„Dobře, půjdu ti za svědka, když mi předáš všechna kouzla, která máš z Temné studny. Nepočítej ale, že se stanu tvým přítelem a omotáš si mě kolem prstu jako Plama!“

„Plama nemám otočeného kolem prstu. Jenom si vzájemně pomáháme a radíme. Když ho vezmeš do učení, přesvědčíš se sám, že ten kousek z mé osobnosti, co v sobě má, ho nesvazuje.“

„Vy jste se na mě smluvili!“ zavrčel Hor.

„Jak to? Já myslela, že jsi to slíbil Karmaneuduně a konstatuji to jenom jako fakt.“

„Jsi mazaná všemi mastmi. Musím si na tebe dát pozor,“ řekl Hor, ale usmíval se.

„Jsme domluveni?“ zeptala se Hanka. „Požádám Plama, aby ti dal kouzla a zároveň ti řekl i své vlastní zkušenosti, jak některé z nich použil bez vazby na mě.“

„Jsme domluvenu,“ řekl drak.

Hanka vyšla z jeskyně, oddechla si. Člověk nikdy neví, co by si mohl Hor vymyslet.

Spojila se s Plamem.

„Bratříčku, je to dohodnuto. Předej prosím kouzla Horovi a řekni mu i to, jak jsi je spustil beze mne.“

„Dobře, sestřičko, kde ale vezmeš čtvrtého svědka?“

„Je to velký problém, ale je ještě jeden drak, který by mi mohl věřit. Zkusím to.“

Hanka kontaktovala Pertinaha.

„Ctihodný uznaný starší, chtěla bych vás o něco požádat. Přijmete mne?“

Pertinah tušil, co po něm bude Hanka chtít. Nebyl ale rozhodnutý jí to poskytnout.

„Dobrá, přijď do lázní, promluvíme si.“

„Asi víte, co mě za vámi přivádí?“ tázala se Hanka.

„Byl jsem u soudu a mám podezření, že Habertuderovi, ani Teuklinovi, se nebude chtít svědčit ti pro smlouvu. Musím se přiznat, že ani mně se do toho nechce. Na druhou stranu věřím, že i kdybys sešla z cesty rozumu a tolerance, pouhý fakt, že taková smlouva je, by stačil k tomu, aby ses vzpamatovala. Takže váhám.“

„Musím vám říct celou pravdu. Kdyby šlo jen o kouzla Martisovy krve, možná, že by Habertuder ani takovou smlouvu nepožadoval. S Terezčinou krví jsem však dostala něco navíc. Ona totiž dostala dar kouzel Temné studny, a ten mám teď také já.“

Pertinaha ta zpráva dost rozrušila.

„A to si myslíš, že tohle přispěje k mému rozhodnutí ti svědčit?“

„Určitě ne, ale umínila jsem si, že nepožádám o svědectví nikoho, kdo by neznal celou pravdu. Byl by to vlastně podvod a to já nechci.“

„Jsi opravdu zvláštní. Neznám člověka, který by se takhle zachoval. Proč to děláš?“

„Víte, že ta smlouva je vlastně čestným závazkem. Nikdo teď vlastně nemá moc mě zničit kouzly a asi bych se tím, co teď umím, ubránila i všem fyzickým útokům. Přesto draci i já uznáváme, že by bylo dobře ji uzavřít. K čemu by ale byla čestná smlouva za nečestných podmínek? Tady zkrátka na podrazy není místo!“

„Dobře, přesvědčila jsi mě. Půjdu ti za svědka.“

„Nevím, jestli je vám známo, že naše spojení s Plamem funguje tak dalece, že když já mám dost magie, on ta kouzla může také používat.“

„No to jsou mi věci, takže Plam je teď vlastně mocný dračí mág!“

„Ještě se oba musíme naučit s těmi kouzly správně zacházet,“ zasmála se. „Jenže Plam zjistil, že některá užitečná kouzla z Temné studny mu jdou i bez spojení se mnou. Požádám Plama, aby vám nějaká nabídl, abyste měl za své riziko nějakou kompenzaci. Slibte mi ale, že si je necháte jen pro sebe.“

„Dobře, jsem na ně zvědav. Když ale teď jsi tak mocný mág, nechceš se podívat na toho popáleného draka? Těžko se mu ty popáleniny hojí. Třeba bys mu mohla pomoci.“

Když popálený mladý drak uviděl Hanku, začaly se mu ježit šupiny. V přítomnosti Pertinaha ale jen čekal, co se stane. Když zjistil, že se mu pod jejím dotekem ošklivé popáleniny hojí, zeptal se jí:

„Proč mi vlastně pomáháš, málem jsem tě zabil.“

„Udělal jsi hloupost a snad budeš příště o to moudřejší.“

„Děkuji ti, už se nebudu chovat jako blbec.“

Když vyšli z jeskyně, řekl Pertinah.

„Přesvědčuješ mě, že dělat ti svědka je správné rozhodnutí. Přeji ti, abys našla ten správný zpívající kámen.“

 

line  

Zpět Obsah Dále

10.08.2016 22:12

Komentáře: